Zneužití Odhadovaný počet zneužitých dětí během posledních několika desítek let postupně vzrostl. Děje se tak proto, že oběti jsou dnes ochotnější zneužití přiznat, i proto, že kolem řady případů, které se staly předmětem soudních řízení a vyšetřování, vznikla široká diskuse s velkou publicitou o tom, jak by sociální služby a jiné organizace mohly děti před zneužitím účinněji ochránit. Důsledkem takových diskusí je snaha lépe koordinovat přístup více organizací při zjišťování a řešení případů s podezřením na zneužití. V současné době panuje názor, že škola hraje v tomto smyslu unikátní roli, neboť má se žáky každodenní kontakt, a tak pravděpodobně hraje klíčovou úlohu při rozpoznání příčiny obav. Častý výskyt případů zneužití nutí školy zamyslet se, jak by mohly žákům a jejich rodinám pomoci jeho následky zvládnout. Kromě toho existují školní programy, které pomáhají prosadit výchovu k ochraně dítěte v rámci osnov - seznamují žáky se způsoby obrany proti zneužití i snaží se je vychovávat ke kvalitnějšímu rodičovství. Co se míní „zneužitím dítěte" a jak často se vyskytuje? existují tři kategorie zneužití a týrání: tělesné, citové a pohlavní; kromě toho rozlišujeme i související kategorii zanedbávání (DfEE, 1995; Kinich a Brown, 2001). Tělesné zneužití Do této kategorie spadá aktuální ublížení na těle či neschopnost takovému ublížení zabránit. Patří sem například bití, tahání za vlasy, popálení. Za indikátory tělesného zneužití považujeme: • častá nevysvětlená poranění, 100 7 Zneužiti . strach z tělesného kontaktu, • šikanováni mladších spolužáků, • strach z kontaktu školy s rodiči, • strach ze zkoušení, • odmítnutí odložit před někým oděv. Citové týrání Patří sem trvalé emocionální týrání. Může se proiev kami, jízlivostí, nucenou izolací. K indikátorům citolT ?onižováním, uráž- m Lnového tyrani patří- • koktáni, • projevy nezralého chování, • špatné snášení kritiky, • užívání drog, • pasivita, • vyhýbání se rizikovým situacím. Pohlavní zneužiti Patří sem pohlavní akty páchané na žákovi či v jeho přítomnosti, nejčastěji dospělým příbuzným, řidčeji starším sourozencem nebo nepnbuzným dospělým. Do této kategorie můžeme zařadit pohlavní styk, masturbaci a pořizování pornografických fotografií, indikátory pohlavního zneužití mohou být: • předčasné narážky na sexualitu, • častější zmínky o soukromých intimních záležitostech, • sexuální akty vůči ostatním spolužákům, • citová uzavřenost, • sebepoškozování, • snadné rozrušení. Zanedbávání Tímto termínem se rozumí selhání v poskytování adekvátní péče >^™£ žuje zdravý fyzický a psychický vývoj dítěte. Může dostatek základní hygieny, pravidelné domácí našili apoa.. * zanedbávání patří: • trvalý hlad, • hubenost, , , ňl • obsesivní činnost (například houpání, krouceni vias j. • špatná soustředěnost, • nedostatečná hygiena, • neupravený zevnějšek. 101 ftešeni výchovných problémů ve škole Statistiky výskytu zneužívaní zneužitých a áf 7o zaneuuavanj^i. j... ~y" —^ uuôu přesně vymezené, je důležité poznamenat, že se v mnoha ohledech překrývají, a často můžeme rovněž pozorovat syndromy různých typů zneužiti, protože žáci, kteří trpí zneužíváním v jedné z výše zmíněných kategorií, velmi pravděpodobně zažívají ještě jeden nebo další typy zneužití. Studie Branwhitea (1994) požádala skupinu 836 žáků v 7. třídách ve věku 11 a 12 let, aby si rozmysleli a později uvedli, zda zažili některý ze 14 jevů představujících potenciální zdroje sociálního stresu a zda o něm později hodně přemýšleli. 6 % žáků odpovědělo kladně u příkladu popsaného slovy „někdo dospělý mi udělal něco moc ošklivého". Avšak podíl žáků, kteří byli zneužíváni nebo zanedbáváni (tj. „utrpěli značnou újmu") v průběhu školní docházky, lze odhadnout jen s velkými obtížemi (Bonner a kol, 2001; Cleaver a kol., 1998; Wattam, 1999). Pokud mají dotazovaní jedinci v průzkumu uvést, zda se v jejich životě vyskytl případ, který by považovali za zneužití, a je-li vymezen příklady typu dostat od rodičů nepřiměřeně nafackováno, být rodičem přehlížen, být nucen sledovat exhibicionistické chování někoho druhého, být ponechán doma o samotě v situaci, kdy byla péče nutná, pak velká většina dospívajících udává, že se minimálně jednou do takové situace dostali. Pokud však dotazník zjišťuje trvalé zneužívání, které podle názoru dotazované osoby způsobilo značnou újmu na jejím tělesném či duševním zdraví, pak se odhady jejich podílu pohybují asi kolem 10 %. Zneuživatelé Cílem řady studií bylo nalézt společné charakteristické rysy zneuživatelň. Z výsledků však plyne, že jsou to jedinci velice různí, a tak vzniká nebezpečí, že se pozornost bude upírat pouze na úzkou typologickou skupinu. Dokonce se ukázalo, že jedním z důvodů, proč mnohá zneužití dětí zůstávají neodhalena je jednoduše neschopnost rozpoznat, že na první pohled příjemní, společenští a milující jedinci mohou děti zneužívat. Jediným konzistentním zjištěním o zneuživatelích je to, že z valné části trpí mentálními poruchami, bydli v krajně nevyhovujících podmínkách a sami byli v dětství zneužiti (Cleaver a kol., 1998; Wattam, 1999). Tělesné zneužití Pokud jde o zjištění fyzického zneužití, musíme podotknout, že pozornost v první řadě upoutá tělesné zranění, a to i v případě, že nejsou jasné InW' mace o okolnostech, za jakých k ublížení došlo. Má-li žák například pod oke 102 7 Zneuiiti věcech mluvit nebo podává zje> třeba mít se na pozoru. Rovněž události došlo již někdy dříve. Podobné Zanedbávání Hranice mezi fyzickým týráním a zanedbáváním není príliš «, - , zdravotní stav, poranění či úraz, které mohou být způsobe ' Špalný nemusí být zaviněny přímým jednáním rodičů, ale mohlo k nihľ?^Vá^' v důsledku nedostatečné péče a špatného dohledu V přechod™ T ^přímo' pady zanedbávání nazvat „špatnou rodičovskou péčí". pří" Citové týrání Odlišit citové týrání od ještě přijatelných mezí rodičovské praxe je velmi ob tížné a je nutno brát přitom v potaz veškeré faktory ovlivňující rodinnou situaci, například chudobu, kulturní zázemí a životní styl. K rozpoznání tělesného zneužívání nám jako viditelný důkaz může posloužit aktuální poranění nebo ublížení. Avšak v případě citového týrání se příznaky dají vysledovat mnohem obtížněji. V některých zemích se zákonodárci pokusili vymezit pojmy jako „citový úraz" nebo „citové ublížení" pomocí definic typu „nevhodné ponížení", „vystavení závažnému domácímu nesouladu" a „nedostatek kognitivních podnětů" (Barker, 1993). Takové pokusy nám však slouží pouze ke zdůraznění problémů, na jejichž základě se pokoušíme spolehlivé ukazatele citového týrání stanovit. Studie Piekarské (2000) o skupině 271 žáků základních škol ve věku 13 až 14 let v Polsku se pokusila odhalit psychické týrání ze strany učitelů i způsoby, jakými se s ním žáci snažili vyrovnat. Chování učitelů, které lze považovat za psychické týrání, obsahovalo výhrůžky (např. hrozbu pohovorem s rodiči), zesměšňování (např. donucení žáka přečíst špatnou práci před celou třídou), ponižování (např. poznámky o nízké inteligenci), nadávky (např. oz'iacenl žáka za idiota) a osobní útoky (např. kritika žákova vzhledu). Studie odhalila, ze lze jen obtížně určit, co je například ještě pouhou urážkou - a co lze jiz p važovat za týrání. p°hlavní zneužití být plavní zneužití se často odhaluje velmi obtížně, neboť i okolnosti mo «1^ velmi složité. Samotný žák dokonce často pochybuje o tom, za ^ ? ^ eu?,Vl?stně jistým způsobem nedal svůj souhlas a mofi*?\ má á. Žt dŮV0dů PřeJ'e utajit často se dostává do situace ^ ti. žák ^ moc a výhrůžkami jej přinutí zneužití akceptovat a udržet 103 Řešení výchovných problémů ve škole si také může být vědom následků, které by celou rodinu postihly, kdyby zne-uživatele označil, zejména v případě, jde-li o někoho z rodičů, příbuzných nebo blízkých rodinných přátel. Dokonce někdy uvěří tomu, že jiný člen rodiny zneužití omlouvá. Pokud jde o žáky základních škol, nezřídka bývají dost zmatení, protože nechápou, co je normální a přijatelné chování, nemají dostatečnou slovní zásobu, aby popsali ostatním, co se jim přesně stalo aporl. Dotazníkový průzkum mezi absolventkami na cardiffské univerzitě, kterou provedli Oaksford a Frude (2001), odhalil, že 13 % z 213 dotazovaných dívek udalo, že byly v dětství pohlavně zneužity. Studie provedená mezi absolventkami univerzity v Nové Anglii v USA, jak píšou Gibson a Leitenberg (2000), uvádí 11 % z 825 dotazovaných. Studie, které si kladou za cíl odhadnout četnost pohlavního zneužití, však negativně ovlivňuje fakt, že je obecně těžké získat nestranné reprezentativní vzorky respondentů, a rozhodnout, zda jednotlivý malý incident má stejnou váhu jako závažné zneužívání trvalého charakteru. V případě sexuálního zneužití je v 95 % případů pachatelem muž a asi v 70 % případů je obětí žena Většina dívek je zneužita v rodině, zatímco většina chlapců nikoliv, ačkoli téměř ve všech případech zneuživatel svou oběť dobře zná. Překvapivá může být i skutečnost, že asi ve čtvrtině případů je zneuživatel skoro stejně starý jako jeho oběť, což má důležité implikace pro školy. Situace se dále komplikuje i tím, že obavy mohou paradoxně vycházet i z absence zneužití, například, je-li známo, že z více dětí v rodině bylo zneužité jenom jedno, nebo přistěhuje-li se známý zneuživatel do nové rodiny. V takových rodinách jsou děti mnohem více ohrožené a učitelé by na to měli být upozorněni. Zneužití od učitelů Školy by také měly věnovat pozornost možnému zneužití dětí učiteli. Někteří zneuživatelé pracují na místech, kde mají možnost důvěrného styku s dětmi, ať už jako učitelé, pracovníci center mládeže nebo duchovní. S případnými obviněními učitelů je však třeba zacházet opatrně, prošetřit je, ale přitom mít na paměti, že žáci i rodiče někdy učitele obviní z postranních úmyslů křivě. Vždy je třeba pečlivě shromáždit informace o tom, co a kdy se mohlo stát, a získat případná svědectví. V případě obvinění vůči učitelům je třeba dodržovat příslušné směrnice (DfEE, 1995). Jedinci, kteří svým chováním ohrožují bezpečnost a blaho žáků, poruší-li hrubě mravní zásady nebo dávají nevhodný příklad ostatním žákům, mohou být odvoláni z učitelského povolání. Rozhodnutí o tom může být učiněno jen na základě soudních rozsudků, které vycházejí z policejního vyšetřování - tomu předchází často zprávy zaměstnanců školy, střediska pro školení pedagogů (DfES, 2001a) apod. 104 7 Zneuiitj Skinnerova studie (2001) zkoumala 16 případů vedly k trestnímu stihám učitelů. Ze studie je p^T^S^ které aSto obtížné zneuži í přiznat a proč se často podezřen vvK^ ^ oběti H-ei a ostatními učiteli nedaří oznámit. Příčinou bývá sflľ lyjadrGná ^ky, ro-lprudké reakce, špatně pochopený smysl pro loajalitu k podpľ^' Strach 'domněnka že toto podezřeni vysloví někdo jiný ti čW T ?lemu vením a větší důvěrou. y*tJ' clovek s lepším posla_ Oůsledky trvalého zneužívání Trvalé zneužívání mívá obvykle za následek vážnou psychickou újmu r&»i -ublížení na těle, sebcposkození (včetně pokusů o sebevraždu) a útěkv I mova Jsou to čtyři klíčové signály, které by učitele a sociální pracovníky mělv na možné případy trvalého zneužívání upozornit. Některé případy trvalého zneužívání bohužel nebývají odhaleny dostatečně včas, aby bylo možné zabránit smrti dítěte. Z vyšetřování případů, jimž byla věnována publicita plyne že velký počet případů trvalého zneužívání pravděpodobně nikdy nespatří světlo světa V 2. kapitole jsem uvedl, že při posuzování reakcí na negativní situace, které žáky postihly, musíme brát v úvahu jejich psychickou představu sociálního světa. Platí to zejména o pohlavním zneužití. Výzkum ukázal, že trvalé sexuální zneužívání má zásadní dopad na vývoj osobní identity dítěte. Obecně lze říci, že většina žáků má o své vlastní identitě silné pozitivní představy. Atributy, které považují za pozitivní (např. jsem chytrý, hezký, dobrý ve sportu) jsou pro ně také nejdůležitější, zatímco negativní vlastnosti (např. jsem hloupý na francouzštinu, neumím hezky zpívat, jsem tlustý) pro ně mají menší důležitost. Pozitivní pozice dobře ilustruje několik Fischerových studií (2002). Žáci byli požádáni, aby popsali a podle důležitosti, jakou jim přisuzují, seřadili své pozitivní i negativní vlastnosti. Typické je, že žáci umístí do oblasti označené jako „nejdůležitější" velkou část pozitivních vlastností, zatímco do oblasti označené „nejméně důležité" umístí vlastnosti, které jsou většinou negativní. Neutrální oblast ležící mezi těmito dvěma oblastmi typicky obsahuje SNěs pozitivních i negativních vlastností. Avšak požádáme-li o splnění tohoto ;!k°lu zneužité dítě, dostanou se do daných oblastí obvykle protiklady pozi- ^/ch vlastností. Mezi „nejdůležitější" zařadí dítě mnoho negativních viasi-^ a do oblasti „nejméně důležité" naopak mnoho pozitivních vlastno tí; ^her Předpokládá, že právě v tom se možná odráží obranná ^«e^_ ž^nocísi dlouhodobě zneužívaní žáci postupně ^^Z^A 2J* svých negativních a nedúležitosti svých f^^^ň^ ÄS^*5"* že takový typ vlastní identUy JG ucelonejsialepeorfP vá ž omreClutavě 2ažitéh° Pohlavního zneužití. Fischer ^f^ľtP^, cÄ ^ pravděpodobně nevyskytuje u V^^gS^mr 'Jak se domnívá, může být způsobeno intimnější a razantnejší Po Řešeni výchovných problémů ve škole xuálního zneužívání, které se dotýká samého jádra lidského bytí a smysl vlastní identity. Učitelé proto musí být připraveni na skutečnost, že pohlavně zneužití žáci mohou mít velmi negativní představu sebe samých a mají tendenci interpretovat chování ostatních vůči nim jako úmyslně negativní a nepřátelské. Skinner (2000) provedl studii založenou na rozhovorech se sedmi ženami které se v dětství staly oběťmi pohlavního zneužití. Většina z nich také prožila tělesné a citové týrání. Cítily, že zneužití vážně poškodilo jejich pojetí sebe samých a vedlo k podprůměrným školním výsledkům. Některé se domnívaly, že jim škola v jejich tehdejší těžké situaci mohla pomoci více, tj. poskytnout například konkrétní pomoc s učením, kterou v souvislosti se vzniklými událostmi potřebovaly. Jak mohou školy přispět ochraně dítěte? Úmluva o právech dítěte z roku 1989 ukládá nejrůznějším institucím, ke kterým patří i školy, povinnost spolupracovat na odhalování případů zneužití dětí a pomáhat ohroženým žákům (David, 1994). DfEE (1995) specifikovalo, že každá škola by měla jmenovat v pedagogickém sboru jednu osobu odpovědnou za koordinaci kroků v rámci školy a za spolupráci s ostatními institucemi, včetně místního výboru na ochranu dítěte (ACPC*). Ačkoli školy musí mít připravený postup v případě podezření na zneužití žáků, skutečná odpovědnost při vyšetřování takových případů však leží na jiných organizacích. Směrnice DÍES (2001b) o postupu v případech zneužití dětí jsou následující: • Ve všech případech podezření nebo odůvodněného obvinění ze zneužití musí učitelé i ostatní členové sboru oznámit tuto informaci pověřenému pedagogovi. • Pověřený učitel musí takové případy oznámit neboje konzultovat s vyšetřujícími institucemi, a to podle postupů stanovených ACPC a LEA. • Pokud si pověřená osoba není jista, zdaje v obecném zájmu o zdraví a rozvoj dítěte, aby byl případ formálně oznámen, může vyhledat radu a pomoc na místním úřadu sociálních služeb, v dokumentaci výboru národního zabezpečení (NSCPP**) nebo u koordinátora LEA pro ochranu dítěte. • Rozhodnutí o tom, zdaje, či není vhodné učinit oznámení, které by spustilo vyšetřování, vyžaduje pečlivé zvážení. V případě, že pověřený učitel není zároveň ředitelem školy, by měl být stanoven způsob, jakým bude pověřený učitel ředitele o případu informovat. * Po/n. pfekl.: ACPC - Area Child Protection Conmiitees. ** Pozn. pfekl.: NSCPP - National Security Council Policy Papers. 106 7 súžití . Pokud se pověřeny učitel rozhodne oznámit nonV/ř > zneužiti, měl by požádat, aby byl informován o tor ľ' Qebo obvi^ní Ze nich orgánů, které rozhodnou, zda a jak se bude oř E ľí Je?nání stalutár------'. „íitol má nrávo uiasnit «:i c . " 1 ilJd(1 vyšetřovat n_____ Úloha učitele Učitelé, kteří jsou s dítětem v každodenním kontaktu, hrají také klíčovou úlohu při rozpoznání známek zneužití. Adams (1995) stanovil čtyři klíčové aspekty role učitelů: • Naslouchám. Učitelé musí být přístupní, nesmějí žáka hned odsuzovat, naopak by mu měli situaci usnadnit a nezapomínat, že zejména mladší žáci mohou mít potíže pochopit a sdělit to, co se doma odehrává. • Zjištěni problému. Učitelé musí být pozorní a obzvlášť vnímaví ke známkám stresu a změnám v chování žáka, kterým by se měla věnovat pozornost. • Postoupení případu k prošetření. Učitelé musí znát postup, který škola na ochranu dětí uplatňuje, a s případnými obavami by se měli obrátit na kolegu, který má ve škole ochranu dětí na starosti. • Pomoc. Učitelé musí žákům, kteří se stali oběťmi zneužití, nabídnout podporu a pomoci jim se s náročnou situací vyrovnat. Vzhledem k závažnosti podstaty zneužití je nesmírně důležité vést pečlivé záznamy; tyto záznamy musí obsahovat učiněné výpovědi, zvolené následne postupy a reakce na ně. Je-li obviněný pachatel souzen, mohou být učitele požádáni o svědeckou výpověď. Pokud byl učitel očitým svědkem incidentu nefio mu někdo o incidentu vyprávěl, musí o tom být neprodleno ucinen za^nai"k Škola je povinna sdělit rodičům, jaké záznamy o žákovi vede. Toto scíeieni musí být učiněno tak, abychom zachovali bezpečnost žáka , V Případech podezření ze zneužití je velmi důležité udržet f**™™^ *!fce v tajnosti. Učitel nemůže žákovi slíbit, že nic z toho, co se aozv , ^ Jfownu dalšímu. Pokud se jedná o případ podezření ^ zneužiti J ko'*e ze zákona povinen projednat věc příslušným způsobem s D°Pad na učitele „ zíísadnfl„ Ääté P^Pomenout, že učitel pověřený řešením P^^Sováníin-fonľ ľm P01»áhat žákovi během procesu a P^Pf^^Se být velmi stre-» vnější organizacím. Pro dotyčného zvládl. J a Je možné, že i on bude potřebovat pomoc, aby ta* 107 Řešeni výchovných problémů ve škole Studie Skinnera (1999) obsahuje pohovory se 14 učiteli, kteří řešili případy obětí pohlavního zneužití. Pouze dva z nich byli pověřenými učiteli pro otázky ochrany dítěte. Mnozí učitelé si nevěděli rady, kdy a jak mají se získanými informacemi či vyslovenými podezřeními naložit. Studie ukázala, že učitelé ohlásili případ pověřeným kolegům až poté, co sami vyzkoušeli mnoho jiných kroků. Účast v takových případech často působí vysokou míru stresu, včetně úzkostí, pocitů izolace a nespavosti. Zjištění příznaků zneužití Studie Kennyho (2001) mezi 197 učiteli na Floridě předložila učitelům dva scénáře, v nichž se jednalo o zcela jasné zneužití dítěte, včetně toho, že se dospělá osoba dotýkala genitálií dítěte. Mnozí učitelé uvedli, že by takový případ neoznámili. Studie poukazuje na nutnost seznámit učitele lépe s příznaky chování, kterým by měli věnovat pozornost. Spolupráce s vnějšími organizacemi Jakmile vyjde najevo jisté podezření, je na místě požádat o spolupráci i jiné organizace. Školy musí být seznámeny s tím, že vyšetřování podezřelých případů vyžaduje koordinovanou spolupráci nejrůznějších organizací a institucí. Možná je třeba zajistit urychlenou lékařskou prohlídku nebo bude nutné, aby byl žák vyslechnut sociálním pracovníkem nebo policií. Výslech dotyčného žáka i dospělých musí probíhat podle všech předepsaných zásad, pohovory s dětmi by měly být co nejkratší. Sdělení rodičům v raných stadiích vyšetřování musí být učiněno s nejvyšší opatrností a ve spolupráci s ostatními organizacemi. Schůzka, na které se sejdou zástupci různých organizací, rozhodne, jestli je dítě skutečně ohroženo zneužitím a zda bude jeho jméno uvedeno v registru organizace na ochranu dítěte. V případech, kdy dětem zneužití hrozí, je nutné vypracovat postup na jejich ochranu a zapojit do pomocného plánu i školu. Jak mohou školy pomoci obětem zneužití a omezit výskyt zneužití? Studie Webba a Vulliamyho (2001) uvádí, že školní projekty na ochranu dítěte obvykle zahrnují následující kroky: • zajištění poradenské příručky; • vysvětlení pojmu zneužití včetně informací o příznacích a projevech; • formulování postupů, jimiž by se měli učitelé řídit, pokud vznikne nebo se potvrdí podezření ze zneužití, včetně obvinění kolegů; 108 7 Zneužiti . vysvětleni, jak vést přesné záznamy o dHmHh i u chodu registrovaného dítěte na jinou školu anod postuP°vat při pře-. navržení cest k udržení pozitivní motivace ke ážit,jak nejlépe k případu zneužiti dítěte přistupovat. Patří sem takové „aktiky, jako kde si učitel může pozvat dítě na tichý rozhovor a o kterých by ostatní pedagogové měli být informováni. Navázat vztahy s vnějšími organizacemi. Všichni učitelé musí znát úlohu vnějších organizací, jakou jsou například policie a sociální služby. » Prověřit postupy LEA. Učitelé se na případových studiích, včetně různých úrovní rizik a zneužití, musí dozvědět, jak postupovat. > Vžít se do pocitů žáka, který se pokouší svěřit se zneužitím. K tomu jsou potřebné dovednosti, které pokryjí období před oznámením, a období, kdy se žák vrátí do školy potom, co bylo oznámení učiněno. • Rozvinout dovednosti potřebné pro jednání s rodiči poté, co bylo oznámení učiněna Musí umět zvážit, jak by se rodiče měli dozvědět o postupech školy na ochranu dítěte. • Seznámit se dobře s vnějšími organizacemi a zdroji, které mohou žákovi, rodičům i pedagogům pomoci. Možná bude zapotřebí k takové pomoci dodat podklady. • Ověřit, jak by se témata ochrany dítěte měla zařadit do učebních osnov. Témata nastíněná na školení umožní učitelům, aby efektivněji zvážili úlohu vzdělávání v oblasti ochrany dítěte. • Přehodnotit politiku školy ve věci ochrany dítěte ve světle témat probraných na školení. Hodnocení školní politiky zlepší postupy a také dá možnost, aby klíčová témata probíraná na školení byla upevněna Braun a Schonveld poznamenávají, že je běžné, aby taková školení organizoval a přednášel na nich pověřený učitel, což ale může být někdv problematicko, protože je často těžké vystupovat před kolegy jako odborník na takto umva témata. Proto bude možná vhodnější, když školení provede přizvaný proiesionál. Tento člověk ovšem musí být dobře zasvěcen do školního prostředí a vedet, co zejména učitelé od školení očekávají IrtArrfmíí ped*?°gŮ b>' r°VněŽ měl° uP°zornit učitele na kulturní odlišnosti, ^SÄ^Í" " UrČkýCh min°rit nesnadnit rozhodování, zda a komu ľt os išnnVt - \t0 nařříklad tom. kde je silně tradičně zakořeněn respekt Sfflíffií? d°Spelým- Sludie' k^ou provedla Tang (2002), ukazuje demľv HonatT TUŽÍtí d6tí' které oznámil° 21*7 vysokoškolských stu-b věLši oult f »lan? UVádí* ŽG aSÍ 6 % respondentů uvedlo, že zneužit. tura a morální ľ n«0Z1náme^^. Z toho Tang vyvozuje, že tradiční kul-potlačení sexiLlitlJy *í?fkétsP«>leCnosU. například poslušnost vůči rodičům, užití dětí a zárovní US1 / odiranil rodinu před hanbou, mohou vést ke zne- tovým zneužitľni^svěHt T°hT silngjší odP°r zc ***** ob6lí SG 5 *" dinu, například s u"t i 0nt 0 tak intimních věcech s kýmkoli mimo ro-pracovníci nro nrMtľ . !'je pak velmi nesnadné. Proto se jako sociální l urcitc etnické menšiny ve Spojeném království často vybírají 110 7 Zneužiti 0 lidé se stejným etnickým zázemím, jaké má oběť znonžitr p» . příčin to muže hrát zásadní roli. eUŽItt Při prování Vzdělání žáků v rámci ochranných strategií Adtm^(I9ľ5) Stan0VÍl témata-jejÍGhŽ Zařazenr d0 učeb™h osnov PSHE bv mohlo žákům pomoci naučit se bránit před určitými typy zneužití. Jsou to • rodina, společenské vztahy, otázky pohlaví, osobní identita a sebehodnocení, • lidská/dětská práva, • mé tělo, • bezpečnost, • asertivita, • rodičovství/výchova dětí, • tajemství, • pocity. Hatvvin a Wyse (1998) zdůrazňují nácvik obranných strategií, včetně pochopení nebezpečné situace, rozdílu mezi situacemi, kdy „cizí osoba = nebezpečí" a „známá osoba = nebezpečí", pojmů příjemného a nepříjemného, a toho, co žáci mohou v takových situacích na svou obranu dělat. Výuka těchto témat je však dosti problematická a existují na ni rozdílné názory mezi učiteli, rodiči i dalšími organizacemi, pokud jde o typ informací a materiálů, na které by měli být různě staří žáci upozorněni (Johnson, 2000). Skutečně existuje nebezpečí, že už jen určité nevhodné nebo špatně interpretované informace nebo materiály mohou vyvolat u žáků zbytečný strach a úzkost. I normální chování lidí z okolí mohou pak považovat za zneužívání. Také se poukazuje na to, že i některé výchovné kampaně mohou být zavádějící. Například ilustrační situace „cizí osoba = nebezpečí" může některé malé žáky mylně dovést k tomu, že si budou myslet, že určité typy dospělých, s nimiž se setkají na ulici, jsou pro ně hlavním a jediným zdrojem nebezpečí. Přitom většinu sexuálních násilníků oběť dobře zná, protože se jedná o příbuzné nebo rodinné přátele. Kromě toho mohou mít někteří rodiče vyhraněné názory na to, zdaje vhodné tato témata ve škole probírat, a pokud ano, jaké okruhy a jakým způsobem. Školy, které informace tohoto typu nabízejí, se proto budou muset dobře postarat o to, aby výuka probíhala velmi citlivě a aby s ní rodíce i pedagogové souhlasili. Řešení výchovných problémů ve s škole Postupy při podezření ze zneužiti Každá škola musí stanovit způsob, jakým bude postupovat v případě, že se setká s podezřením na zneužití dítěte. Podpora zneužitému dítěti Žák, u kterého je podezření na zneužití, potřebuje kvalitní pomoc. Škola jej musí sice dobře sledovat, ale nesmí jej tím zatěžovat. Zneužité děti se potřebují ve škole cítit jistě a bezpečně. Žák možná nese další tíhu stresu, je-li svěřen do ochranné péče či probíhá-li ve věci zneužití trestní stíhání. Přestože je žák obětí, může sám cítit vinu, dokonce může být ze vzniklé situace obviňován ostatními. Existuje dost vysoké nebezpečí, že se zneužité dítě v následujících letech školní docházky pokusí o útěk z domova. V závislosti na velikosti traumatu, které dítě prodělalo, a na délce zneužívání je třeba rozhodnout o případné odborné péči o dítě. Škola by se v takovém případě měla neprodleně spojit s rodiči nebo pečovateli i s ostatními spolupracujícími organizacemi. Dohled v době po vyučování Zajištění klidného a bezpečného prostředí s dozorem v době po vyučování může být velmi prospěšné zejména malým žákům. Zejména o ty, kteří se dostanou domů až v pozdějších odpoledních hodinách, by mělo být takto postaráno. Možnost strávit čas v družině pro některé žáky znamená i to, že mohou doma, kde jim případně hrozí i zneužívání, strávit méně času. Neformální atmosféra školní družiny často žákovi poskytne příležitost svěřit se učiteli nebo jiné dospělé osobě s násilím, které prožívá. Některé intervenční programy, které využívají družin, znamenají často i dodržování správné výživy a pitného režimu, na což se v některých problémových rodinách nedbá. Školeni pedagogů Pověření učitelé a ředitelé škol musí být vyškoleni, aby věděli, jak se mají v případech podezření na zneužití dítěte chovat. Musí se dobře seznámit s úlohou ostatních kompetentních organizací. Všichni zaměstnanci školy (učitelé, správci školy, dozor na obědě) musí navíc projít základním školením o příznacích a projevech zneužití a o postupech, které škola v tomto směru dodržuje. Výchova v rámci učebních osnov Existuje řada programů, které mají žákům pomoci rozpoznat, co to je zneužívam a jak se mají správně chovat, aby se takovému nebezpečí vyhnuli. Nicméně výuka těchto témat je kontroverzní a školy, které ji nabízejí, musí pri rnľ*PraCuVat s,velkou rozvahou a se souhlasem učitelů i rodičů. Je však možné, aby některé prvky výchovy o zneužití byly zahrnuty do příslušných časti obecných osnov PSHE - například do rodinné výchovy lze včlenit výklad xeiesnych změnách při dospívání a sexuální výchovu. Pak lze tato témata 112 1 Zneužiti erý nepřímo zvýší povědomí žáků o zneuž bo jak ho oznámit. Podpora správných rodičovských dovednosti Mnozí rodiče ocení radu a pomoc v otázkách výchovy a ná zdrojem informaci o tom, jak podpořit osobní vývoj dětí. Zároveň mohou konkrétním rodičům, jejichž dětem možná aktuálně hrozí nebezpečí zneužití zajistit i spolupráci s dalšími místními organizacemi a nabídnout související semináře nebo individuální poradenství. Sledování dospělých, kteří jsou v kontaktu s dětmi Všichni dospělí, kteří pracují jako učitelé, jsou prověřováni, aby se zjistilo, zda nemají zákaz výkonu učitelského povolání. Ředitelé musí sledovat všechny dospělé osoby, které jsou se žáky v kontaktu ve škole i mimo ni, například při školních výletech. Na jakékoli projevy, které by o něčem nevhodném svědčily, je třeba neprodleně reagovat. Adams, S. (1995) Child protection. In R. Best, P. Lang, C. Ludgo and C. Watkins (eds) Pastoral Care and Personal-Social Education: Entitlement and Provision (s. 171-89). London: Cassell. Baginsky, M. (2000) Training teachers in child protection. Child Abuse Review. 9(1), 74-81. Barker. P. (1993) The effects of child abuse. In V. Varma (ed.) How and Why Children Fail (s. 90-102). London: Jessica Kingsley. Bonner, B. L-. Logue, M. B., Kaufman. K. L. and Niec, L. N. (2001) Child maltreat C. E. Walker and M. C. Roberts (eds) Handbook of Clinical Child Psychology, i (s. 989-1030). Chichester: Wiley. . Branwhitc, T. (1994) Bullying and student distress: beneath the Up of the iceberg Literatura 113 Aeíení výchovných problémů ve škole piES ,200, a, Preventing •**"» CUUn" *'"> >'<""'» nririance for Education StaJJ London. n^SnOlb) Child Protection. DIES website: www.dfes.gov.uk/a-z/atozindcx.hinil. Richer K (2002) Learning and self-organization as motivations that shape development Paper presented at the conference Development and Motivation; Joint Perspectives ' organised by the University of Lancaster, Department of Educational Research, held at Bowness-on-Windermere, Cumbria, 16-18 April. Gibson, L. E. and Leitenbcrg, H. (2000) Child sexual abuse prevention programs: do they decrease the occurrence of child sexual abuse? Child Abuse and Neglect, 24(9), 1115-25 Hatwin, A. and VVyse, D. (1998) Child protection: the teachers role. Education 3-13, 26(3) ' 15-22. Johnson, B. (2000) Using video vignettes to evaluate childrens personal safety knowledge; methodological and ethical issues. Child Abuse and Neglect, 24(G), 811-27. Kenny, M. C. (2001) Child abuse reporting: teachers perceived deterrents. Child Abuse and Neglect. 25(1), 81-92. Kinchin, D. and Brown, E. (2001) Supporting Children with Post-traumatic Stress Disorder: A Practical Guide for Teachers and Professionals. London: David Pulton. Oaksford, K. L. and Prude. N. (2001) The prevalence and nature of child sexual abuse: evidence from a female university sample in the UK. Child Abuse Review. 10(1), 49-59. Piekarska, A. (2000) School stress, teachers abusive behaviours, and childrens coping strategies. Child Abuse and Neglect, 24(11), 1443-9. Skinner. J. M. (1999) Teachers coping with sexual abuse issues. Educational Research. 41 (3), 329-39. Skinner, J. M. (2000) Coping with Survivors and Surviving. London: Jessica Kingsley. Skinner, J. M. (2001) Teachers who abuse: impact on school communities. tducational Research. 43(2), 161-74. Tang C. S. (2002) Childhood experience of sexual abuse among Hong Kong Chinese college students. Child Abuse and Neglect, 26(1), 23-37 C (^VV,The Prevciltion of child abuse. Children and Society. 13(4), 317-29. liim 1/ Vny' °- (2°01) The ^imar>'teachcrs ™le ^ child protection. British tducational Research Journal. 27(1). 59-77. KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Kyriacou, Chris ňeäení výchovných problémů ve škole / Chris Kvriarnn , přeložila Dagmar Jodová]. - Vyd. 1. - Pra!la : P£tá, ^ a<^keho w Název originálu: Helping troubled pupils 52 s ISBN 80-7178-945-3 373.3.011.3-052-056.49 • problémoví žáci • sociální problémy • řešení problémů • výchovné poradenství • příručky 371 - Školství (organizace) 364.6 * 159.955 * 37.048 Lektorovala PhDr. Lidmila Valentová, CSc. Původní anglické vydání: Helping Troubled Pupils vydal Nelson Thornes Ltd © Chris Kyriacou. 2003 České vydání: Translation © Dagmar Tomková, 2005 © Portál, s. r. o., Praha 2005 ISBN 80-7178-945-3 ■ Obsah Předmluva k českému vydání............................7 1 Úvod..................................................10 Pár základních pravidel....................................10 Negativní situace.........................................11 Cílový záměr ............................................11 Čtenářská obec ..........................................12 2 Formy pomoci.........................................13 Typické reakce, které se vyskytují při stresu ...................13 Jak může pomoci škola....................................17 Úloha poradenství ........................................18 Literatura ..............................................25 3 Šikana ................................................26 Co je to „šikana" a jak Často se vyskytuje? .....................26 Proč někteří žáci šikanují a druzí se stávají oběťmi? .............2S Co mohou školy podniknout, aby pomohly šikanujícím i týraným, a co se dá dělat se šikanou vůbec? ........................... . 49 Literatura .............................................. 4 Záškoláctví............................................44 Co je to „záškoláctví" a „odmítání školy" a jak často se vyskytuje? 44 Jaké jsou hlavní příčiny záškoláctví a odmítání školy? . • — Co mohou školy udělat pro to. aby pomohly fkolákto a žákům ^ odmítajícím Školu omezit záškoláctví a strach ze školy. .... ■ ■ ^ Literatura ................................. Řešení výchovných problémů ve ikole 5 Vyloučení .............................................63 Co se míní „vyloučením ze školy" a jak je bežné?................63 Jaké jsou nejběžnější příčiny a důvody vyloučení ze školy? ........68 Co mohou udělat školy pro podporu žáků navržených na vyloučení a pro snížení počtu vyloučených žáků?........................72 Literatura ..............................................82 6 Stres..................................................84 Co je to „školní stres" a jak často se vyskytuje? .................84 Jaké jsou hlavní příčiny školního stresu? ......................90 Co mohou školy udělat, aby stresujícím se žákům pomohly a školní stres snížily? ............................................93 Literatura ..............................................98 7 Zneužití..............................................100 Co se míní „zneužitím dítěte" a jak často se vyskytuje? ..........100 Jak mohou školy přispět ochraně dítěte? .....................106 Jak mohou školy pomoci obětem zneužití a omezit výskyt zneužití? 108 Literatura .............................................113 8 Zármutek ............................................115 Jak na úmrtí reagují děti?.................................115 Co mohou školy udělat, aby pomohly žákům, kteří prožívají hluboký zármutek? ......................................122 Má výuka s tématem smrti pomoci připravit žáky na to, aby se uměli s truchlením vypořádat? .............................127 Literatura .........................................130 9 Kriminalita.............................. .........132 Co je to „kriminalita mladistvých" a jak často se vyskytuje?.......132 Jaké jsou příčiny a typy kriminality mladistvých?...............136 w™h w ^Jyjriélat. aby pomohly „rizikovým" žákům a snížily kriminalitu mládeže?.............. .142 Literatura .......... 149 2ávěr............""l50 Vybraná literatura v češtině .............................151