VÝVOJ VZTAHU SPOLEČNOSTI K JEDINCŮM S POSTIŽENÍM 2020 Ilona Fialová ,,POHYB PROVÁZÍ ČLOVĚKA CELÝM ŽIVOTEM A JE NEZBYTNOU SOUČÁSTÍ JEHO EXISTENCE“. ¢Vztah společnosti k tělesně postiženým jedincům se vyvíjel od nepaměti souběžně s rozvojem společnosti. ¢ Byl závislý na struktuře společnosti, na území a na etapě vývoje dané společnosti. ¢Z tohoto pohledu dělíme vztah společnosti k jedincům s tělesným postižením na čtyři stádia: ¢1. Stadium represivní - pravěk ¢ ¢2. Období charitativní péče – středověk ¢ ¢3. Stadium humanitní péče – období humanismu a renesance ¢ ¢4. Období preventivně rehabilitační 1 REPRESIVNÍ STADIUM ¢Zachovat kmen jako celek vyžadovalo leckdy vyloučit jednotlivce slabé, zatěžující životaschopnost kmene. ¢Proto osoby staré a nevyléčitelně nemocné, slepé a zmrzačené i jinak postižené, bývaly kmenem většinou opouštěny nebo přímo pobíjeny. ANTIKA ¢Pro antiku je také typický odmítavý až represivní přístup k postiženým. ¢ ¢Ve Spartě rozhodovala rada starších o osudu postižených dětí, podle tzv. Lykurgovy ústavy (asi 8. stol. př. Kr.). ¢ Děti byly házeny do propasti v pohoří Taygetos, nebo byly pohozeny v pustině. ¢ ¢Zákaz zabíjet děti s postižením platil jen v Izraeli a egyptských Thébách. Lidé s postižením dostávali přiměřenou práci, zřejmě proto, aby se nezmenšoval počet otroků. ¢V Athénách bylo zabíjení jedinců s TP dovoleno podle Solonových zákonů (konec 6.stol. př. Kr.) a to na základě vyjádření porodní báby. ¢Negativní postoj k lidem s postižením měli také např. Platón, Aristoteles nebo známý lékař Hippokrates. ¢ ANTICKÝ ŘÍM ¢Významné postavení měla rodina, která byla posvátná. ¢ ¢Otec zde měl právo zabít dítě s postižením hned po narození. Později k tomu potřeboval souhlas dalších pěti občanů. ¢ ¢Musel je odnést do lesché (společenský dům), kde rada starších rozhodla o jeho osudu. ¢ ¢ V Římě se každoročně konal tzv. Trh bláznů, na který se dováželi lidé s postižením i z dalekých zemí a prodávali se. ¢ ¢Některé vylodili na ostrově na řece Tiber a ponechali je osudu. ¢ ¢Výjimku tvořili váleční invalidé, o ně se postaral stát. ¢ ¢ ¢ 2. STŘEDOVĚK - OBDOBÍ CHARITATIVNÍ PÉČE ¢Křesťanství se zrodilo začátkem 1. století po Kr. V Palestině. Jeho zakladatelem byl Ježíš a podstatou byla bezvýhradná láska k Bohu a k bližnímu. ¢ ¢ Cílem a smyslem výchovy v křesťanské tradici je výchova k Bohu a k víře v Krista. Křesťanství posunulo životní ideál do sféry života po smrti. ¢ KŘESŤANSTVÍ ¢Křesťanství lidem s postižením přiznalo právo na důstojný život. ¢ ¢Případy fyzické likvidace tělesně postižených se vyskytly i ve středověku, neboť církevní inkvizice, někteří náboženští reformátoři a filozofové označili nemocné za zplozence ďábla, a ti nemají právo na život. KŘESŤANSTVÍ ¢S nástupem křesťanství začaly vznikat rozličné církevní charitativní instituce. ¢ ¢Nejnutnější pomoc poskytovaly kláštery, špitály, chorobince a chudobince a plnily tak nezastupitelnou funkci v péči o děti s vrozenými vadami a jedince nemocné v důsledku nekvalitní výživy, válek, nedostatečné hygieny i celkového morálního úpadku. KŘESŤANSTVÍ ¢Dále však přetrvával názor, že narození postiženého dítěte je Boží trest za hříchy rodičů. ¢ ¢Trvalo velmi dlouho, než se podařilo reálně překonat vžité negativní stanovisko k postižení jakožto společenskému jevu. (Turecko – dnes, epilepsie ???). ¢ ¢Podle Viktora Lechty (1994, 2010) první náznaky speciální péče o jedince s postižením lze v Evropě zaznamenat až v období osvícenství, ve 2. pol. 18. stol. ¢ ¢ 3. STADIUM HUMANITNÍ PÉČE ¢Představitelé renesančního humanismu prosazovali nutnost nejen pomáhat potřebným, ale byl vysloven i požadavek na jejich vzdělání. ¢K nejvýznamnějším nositelům myšlenky, že nestačí o postižené pouze pečovat, ale je nutné poskytnout jim výchovu a vzdělání, které jim umožní osamostatnit se, patří Jan Ámos Komenský (1592-1670). ¢Pod vlivem Komenského myšlenek se začaly objevovat snahy o vzdělávání tělesně i smyslově postižené mládeže. HUMANISMUS ¢V 18. a zvláště v 19. století spolu s rozvojem lékařských věd a se změnou ekonomických podmínek se ústavy nestávají pouhým azylem, ale handicapovaným je v nich poskytována léčba a rehabilitace. ¢Zásady prevence prosazoval také fyziolog Jan Evangelista Purkyně (1787-1869). Zakladatel cytologie (věda o buňkách). ¢Otázka péče o postižené se začíná dotýkat i organizace školství, kdy ohled na speciální potřeby se objevil v řadě školských rakouských a prvorepublikových zákonů, v návaznosti na aktuální společenské podmínky. ¢ Ve světě i u nás vznikala první zařízení pro nevidomé a neslyšící, později pak vznikaly ústavy pro jedince rozumově postižené, tělesně postižené a obtížně vychovatelné. PÉČE O POSTIŽENÉ V ČECHÁCH ¢V roce 1901 založil MUDr. František Hamza (1868-1930) sanatorium v Košumberku u Luže, kde se léčily děti s tuberkulózou. Sanatorium funguje dodnes (jižně od Pardubic, nedaleko Chrudimi nebo Vysokého Mýta). ¢V roce 1903 založen Ortopedický ústav v Liberci, zakladatel MUDr. Joseph Gottstein. V prostorách ústavu je nyní zařízení poskytující sociální služby. ¢V Praze byl předsedou Spolku pro léčbu a výchovu rachitiků a mrzáků v roce 1911 zvolen prof. MUDr. Rudolf Jedlička PÉČE O POSTIŽENÉ V ČECHÁCH ¢Za podpory Jedličky byl v Praze roku 1913 otevřen první český ústav pro léčbu a výchovu zmrzačelých. Krátce po založení byl tento ústav pojmenován po svém zakladateli Jedličkův ústav pro zmrzačelé, nyní Jedličkův ústav a školy. ¢V roce 1919 byl otevřen v Brně „Dětský ústav tělesně vadných“. ¢Dnes Centrum Kociánka (ÚSP pro TP na Kociánce). První ředitel byl Jan Chlup. NĚKOLIK ZAJÍMAVÝCH INFORMACÍ: ¢Na začátku 11. století byl objeven termální pramen v Janských Lázních, hledači zlata. O d roku 1935 se zde léčily následky dětské obrny (poliomyelitis). ¢Se světoznámými Lázněmi Jeseník je spojeno jméno Vincent Priessnitz (1799-1851), německé národnosti, zakladatel moderního způsobu vodoléčby - hydroterapie. Priessnitzův obklad – zásada – obklad se nesmí zapařit!!! Prosazoval například léčbu prací, čerstvým vzduchem a čistou horskou vodou, zdravá chůze. INFO ¢V roce 1954 - Albert Sabin (žil v Americe) vyvinul vakcínu proti dětské obrně (virová). U nás provedena vakcinace dětí v roce 1958 na celém území státu. Byli jsme první na světě. Od roku 1961 se neobjevil žádný případ dětské obrny. ¢Tuberkulóza – závažné infekční onemocnění plic. Francouzský mikrobiolog Albert L. Ch. Calmett (1863-1933) zavedl diagnostický test a preventivní očkování proti TBC – tzv. kalmetizace. U nás poprvé v roce 1925, ve Francii v roce 1921. Už se u nás neočkuje! 4.OBDOBÍ PREVENTIVNĚ REHABILITAČNÍ PÉČE ¢Stádium označované jako stádium rehabilitačních postojů, představující postoje společnosti koncem 19. a v počátku 20. století. ¢Je charakteristické prosazováním rovnoprávnosti handicapovaných a jejich uplatňováním ve společnosti. ¢Zásady prevence prosazoval T.G. Masaryk(1850-1937) ¢Kapitalismus – přináší nové směry a postoje k postižení. ¢V našem prostředí do roku 1989 (období socialismu) jedinec s postižením se nemusí snažit, stát se o něj postará. Žáci byli zařazeni do školy dle svého postižení, osoby s těžkým postižením byly segregovány většinou v ÚSP. PREVENCE A REHABILITACE ¢Komplexní (komprehensivní) rehabilitace měla tyto jedince opět navrátit do pracovního procesu. ¢Spolu s intenzivní rehabilitační péčí o tělesně postižené se prosazuje myšlenka preventivní péče. ¢Součástí této péče jsou snahy genetické a eugenické (nauka o zlepšování genetického základu). ¢Výchova k manželství a rodičovství je nezanedbatelnou složkou celkové preventivní péče. PREVENCE X REHABILITACE ¢Na úrovni vlády vznikl Vládní výbor pro zdravotně postižené občany, byl přijat první Národní plán pomoci a další právní normy, respektující specifika občanů se zdravotním postižením. ¢V průběhu let 1993-1998 plně pokračoval rozvoj neziskového sektoru, vznikaly nové formy a metody práce ve prospěch zdravotně postižených. ¢Etapa končí přípravou Národního plánu pro vyrovnání příležitostí pro občany se zdravotním postižením, jsou přijaty či novelizovány základní právní normy upravující oblasti s bezprostředním vztahem ke zdravotnímu postižení (sociální zabezpečení, školství, doprava aj.). SOUČASNOST ¢Převládají pozitivní postoje majoritní části společnosti. ¢Případné diskriminační tendence nejsou většinou výsledkem vědomého úsilí o poškození či neřešení zájmů příslušníků této minority, nýbrž ,,pouze" výsledkem poměrně nízkého povědomí o problémech zdravotně postižených. NÁZORY STUDENTŮ SP ¢ ¢ Prevence u nás??? ¢Jaké jsou vaše zkušenosti s osobami se zdravotním postižením? ¢ ¢ ¢Jaké zkušenosti mají osoby s postižením s osobami intaktními?