Obecné přístupy k osobám na vozíčku

Mnozí vozíčkáři, jejichž síla rukou není omezena, se dokáží na rovině pohybovat samostatně.
Potřebují pouze pomoc při překonávání obrubníků, schodů, ve svahu apod. Vzhledem k tomu, že
v současné době jsou na trhu vozíky velmi rozdílné, měl by se doprovod seznámit s jeho
zvláštnostmi:
  * které díly vozíku nejsou pevně namontovány a lze je vyjmout (opěrky rukou, nohou, hlavy),

  * jak fungují brzdy (je-li páčka na každé straně, nebo se brzdí jednou páčkou najednou, ve které
poloze je vozík zabrzděn – dopředu, dozadu),
  * která jsou řídící kolečka (vpředu – vzadu),
  * jaký je sklápěcí mechanismus vozíku,
  * jaká je technika uložení vozíku k přepravě v autě.

        U vozíčkářů se závažnějším motorickým postižením nebo kombinovaným postižením je často
nutná asistence druhé osoby. Pro práci s vozíkem a jeho klientem pak platí následující pravidla:
  * Při každém zastavení nebo přestupování je nutné vozík zabrzdit.
  * Vozík zvedáme pouze za pevné rámy.


  * Při náhodném setkání s další osobou se vždy postavíme čelem k vozíčkáři, aby se bez vyvracení
hlavy mohl podílet na rozhovoru.


  * Při návštěvě obchodních center jezdíme velmi opatrně, při nákupech vozíčkář vyslovuje svá přání
sám, doprovod by měl na tom trvat, protože prodavači se většinou obrací na ně.



  * Při všech situacích je třeba myslet na to, že vozíčkář má jiný zorný úhel pohledu než doprovod.
Pokud chcete na něco upozornit, skloňte se, abyste zjistili, zda je to vidět i z pohledu
postiženého.



  * Pozor na dlouhé hovory za jízdy s vozíkem, mohou být pro postiženého velmi únavné, protože ten
má tendence otáčet hlavu nahoru a dozadu, různě se vychyluje aby viděl na doprovod.


  * Nutná je zvýšená opatrnost ve výtahu, na přechodech, na jezdících schodech.
  * Při setkání vozíčkáře se zdravým jedincem navozujeme komunikaci, u dětí pomůžeme ukojit
přirozenou zvědavost.