Podklady k fonetice - k opakování ☺ Hellwagův trojúhelník samohlásky •čisté tóny •při tvoření se od sebe liší: •velikostí čelistního úhlu •polohou jazyka a délkou tvoření zvuku •úprava samohlásek patří k velmi obtížným •nesprávné tvoření vyplývá z velikosti čelistního úhlu •A •střední, nízká •neutrální poloha jazyka •velký čelistní úhel, rty se neúčastní •široké otevření úst se zvučným výdechem E •přední středová •jazyk posunutý dopředu, vzhůru •opírá se o dolní řezáky •čelistní úhel je menší, rty sblíženy •úplný patrový závěr •I •přední, vysoká •jazyk se opírá o plochu dolních řezáků •úzký čelistní úhel, zuby téměř u sebe, zostřené rty •pevný závěr O •zadní, středová •jazyk posunut dozadu a stoupá •hrot jazyka se oddálí od řezáků •aktivní rty, menší čelistní úhel •pevnější patrohltanový závěr U •zadní vysoká •jazyk zdvižen k měkkému patru •oddálen od řezáků •zvětšený objem úst •rty dopředu, kratší, úzké SOUHLÁSKY 1. dělení podle způsobu artikulace •závěrové (okluzivy) •úžinové (konstriktivy) •polozávěrové (semiokluzivy) SOUHLÁSKY • 2. dělení podle sluchového dojmu • výbuchové (explozivy) • třené (frikativy) • polotřené (afrikáty) výbuchové explozivy (závěrové – okluzivy) • při vytváření hlásky vznikne na určitý okamžik úplný závěr – okluze • je pak prudce zrušen – slyšitelný „výbuch“ (exploze) • p m b t d n ť ď ň k g třené – frikativy (úžinové – konstriktivy) • překážka pro výdechový proud není úplná – průchod se zúží štěrbinou (konstrikcí) – výdechový proud se „tře“ • f v s z š ž j h ch l r ř polotřené – afrikáty (polozávěrové – semiokluzivy) • souhlásky obsahují v první artikulační fázi prvek závěrový – ve druhé fázi úžinový • c č dělení podle místa artikulace • obouretné (bilabiální) – p b m • retozubné (labiodentální) – f v • dásňové (alveolární) – t d n, c s z, l r ř, č š ž • tvrdopatrové (palatální) – ť ď ň j • měkkopatrové (velární) – k g ch • hrtanové (laryngální) - h P – 1. artikulační okrsek bilabiální závěrové neznělé • závěr rtů je proražen výdechovým proudem • rezonance v ústech – patrohltanový závěr je uzavřen • jazyk v neutrální poloze • vnímání nárazu vzduchu na hřbetu ruky B – 1. artikulační okrsek bilabiální závěrová znělá • závěr rtů je proražen výdechovým proudem • rezonance v ústech – patrohltanový závěr je uzavřen • obouretný závěr je ale ve srovnání s P slabší • hmatové vnímání – hrtan, brada, horní ret, koutky úst, tváře M – 1. artikulační okrsek bilabiální závěrová znělá a nosovka •závěr rtů je rozražen výdechovým proudem, který je slabší než u b a p •měkké patro je uvolněno a část výdechového proudu uniká nosem •je možné odhmatat na chřípí – cítíme lehké chvění •hmatové vnímání – hrtan, koutky úst a temeno hlavy •zrcátko F – 1. art. okrsek, labiodentální úžinové, neznělé • spodní ret se přibližuje k ostří horních řezáků, kde vzniká úžina pro výdechový proud • hrot jazyka se opírá o dolní zuby V– 1. art. okrsek, labiodentální úžinové, znělé • spodní ret je těsně pod horními zuby – ústní otvor je dost zúžený a zkrácený • měkké patro je uzavřeno, hlasivky se chvějí – znělost • odhmatávání – dolní ret, oblast pod bradou a temeno hlavy • správné postavení dolního rtu – zubů T – 2. artikulační okrsek alveolární závěrová neznělá • dásňový výběžek tvrdého patra • hrot jazyka je opřen o alveoly za horními řezáky • větší čelistní úhel • jazyk padá na spodinu ústní • rty neutrální, měkké patro uzavírá vchod do nosní dutiny D – 2. artikulační okrsek alveolární závěrová znělá • hrot jazyka se celým svým obvodem přitlačí na alveolární oblouk a utvoří závěr • 2. závěr vytváří měkké patro a hltan – vytvoření ústní rezonance • prudké oddálení jazyka od alveolárního oblouku se zruší závěr • odhmatání – hrtan, dolní ret, oblast pod bradou N – 2. artikulační okrsek, závěrová, alveolární, znělá – nosovka • závěr na alveolárním výběžku • měkké patro uvolňuje výdechovému proudu vstup do nosní dutiny – nosní zabarvení • postavení hrotu jazyka • rezonance nosní dutiny • výdechový proud z nosu – zrcátko ŤĎŇ – 3. artikulační okrsek palatální závěrová párové – ť neznělá, ď znělá ŤĎ •hrot jazyka se opírá o dolní řezáky •vyklenutí hlavní masy jazyka k tvrdému patru – závěr je velmi pevný •čelistní úhel je velmi malý Ň •závěrová •nepárová nosovka •znělá •obdobné postavení jazyka •měkké patro je volné a část výdechového proudu prochází nosem S – 2. artikulační okrsek alveolární úžinová třená ostrá neznělá •koutky rtů jsou silně zostřené, zuby v klešťovitém skusu •hrot jazyka se volně dotýká dolních řezáků •zadní část jazyka tvoří oblouk klesající ke kořeni jazyka Z – 2. artikulační okrsek alveolární úžinová třená ostrá znělá •hrot jazyka se opírá o spodní dáseň a stěny dolních řezáků •čelistní úhel je malý a spodní čelist je vysunuta mírně dopředu •odhmatání – hrtan, oblast pod bradou, dolní ret, temeno hlavy C – 2.artikulační okrsek polozávěrová alveolární nepárová neznělá •Malý čelistní úhel •Zostřené rty dvoufázová artikulace •vytvoří se úplný závěr – hrot jazyka se opírá o dolní dáseň a zadní stěny spodních řezáků •masa hrotu jazyka je vyklenuta k horní dásni – závěr se ruší postupně a plynule •vznikne úžina – úzký průchod mezi jazykem a patrem – vzniká sykavý třecí šum •čelistní úhel je malý, rty zúžené a protažené •správné postavení rtů, jazyka a zubů Š – 2.artikulační okrsek alveolární úžinová neznělá a tupá • Hrot jazyka se zvedá k tvrdému patru až k alveolárnímu výběžku – tvoří se úžina • Průchod pro výdechový proud je více vzadu Ž – 2.artikulační okrsek alveolární úžinová znělá a tupá •hrot jazyka a okraje se dotýkají alveolárního oblouku •hřbet jazyka se zvedá k horní dásni – těmito místy prochází třený výdechový proud •rty jsou vysunuty a zaokrouhleny, zuby od sebe vzdáleny •identický mechanismus jako při š – rozdíl ve znělosti Č – 2. artikulační okrsek alveolární polozávěrová, neznělá, tupá •jedna z artikulačně nejtěžších hlásek •nastavení rtů do kroužku, postavení jazyka dvoufázová artikulace • 1. fáze – vytvoří se úplný závěr – hrot jazyka se nadzvedne pod horní dáseň • Hřbet jazyka se dotkne alveolárního výběžku (Hřbet jazyka stoupá šikmo pod patrový oblouk) • Závěr se neexplozivním způsobem ruší • Vzduch ještě nevychází z ústní dutiny • 2. fáze • Vytváří se úžina – kterou se žene výdechový proud a naráží na ostří řezáků R – 2. artikulační okrsek alveolární úžinová, kmitavá, znělá •lem jazyka se dotýká alveol (těsně za horními řezáky) •hrot jazyka je uveden do pohybu – zvýšený tlak artikulačního výdechového proudu •úžina vytvořená hrotem jazyka se při kmitání zužuje a rozšiřuje •hrot se přibližuje a vzdaluje od patra •čelistní úhel je středně velký Ř – 2. artikulační okrsek alveolární, třená, kmitavá, znělá i pozičně neznělá • podobná artikulace jako r – rozdíly – hrot jazyka je při ř napjatější • vzdušný proud musí být silnější – rychlejší a početnější kmity • čelistní úhel je menší L – 2. artikulační okrsek alveolární, laterální znělá, úžinová, nepárová • hrot je přiložen na alveoly za horní řezáky • výdechový proud uniká oboustranně – oboustranná úžina • v závěrečné fázi padá jazyk na spodinu ústní • přípravná cvičení na motoriku jazyka J – 3. artikulační okrsek palatální úžinová – frikativa nepárová a znělá • hrot jazyka se opírá za dolními zuby • zvednutím hřbetu jazyka se vytvoří úžina s tvrdým patrem • čelisti jsou je nepatrně oddáleny K – 4. artikulační okrsek, velární závěrová, párová, neznělá • artikulace vzadu v ústní dutině • závěr mezi zadní částí hřbetu jazyka a přední částí měkkého patra • hrot jazyka leží volně v ústech, rty jsou v neutrální poloze – malý čelistní úhel • nácvik správného polykání G – 4. artikulační okrsek, velární závěrová párová, znělá • od k se liší pouze znělostí CH – 4. artikulační okrsek, velární úžinová nepárová a neznělá • jazyk je na spodině ústní • mezi měkkým patrem a zdviženým hřbetem jazyka se vytváří dyšný zvuk H – 5. artikulační okrsek hrtanová úžinová, nepárová • jazyk je v klidové poloze • znělost a úžina se tvoří v hrtanu třením výdechového proudu o stěny hlasivek Zdroje • Klenková, J. (2006). Logopedie. Praha: Grada Publishing. • Krahulcová, B. (2007). Dyslalie – patlavost. Praha: Beakra. • Neubauer, K. (2011). Artikulace a fonologické rozlišování hlásek. • Salomonová, A. (2003). Dyslalie. In Škodová, E.& Jedlička, I. (2003). Klinická logopedie. Praha: Portál. • Vyštejn, J. (1991). Vady výslovnosti. Praha: SPN.