6. Metody aktivního učení
Lidský mozek je přirozeně vybaven k tomu, aby povzbuzoval naši ochotu učit
se (rychlé přizpůsobení novým podmínkám skrze učení umožnilo člověku přežívat a
množit se). Mozek při úspěšném učení produkuje endorfiny, které
vyvolávají pocity uspokojení. Když se nám podaří objasnit záhadu, přijít něčemu
na kloub, když nám něco tzv. dojde – získáme odměnu v podobě uspokojení z
vlastní práce nebo ukojení zvědavosti.
Metodami aktivního učení:
- podporujeme aktivitu a iniciativu
žáků,
- zapojujeme jejich myšlenkovou a charakterovou
tvořivost,
- napomáháme k samostatnosti,
odpovědnosti,
- pozitivně ovlivňujeme rozvoj jejich
osobnosti.
Edukačních cílů dosahujeme na základě práce samotných žáků, jsme s nimi v
přímé interakci.
Změnu názoru můžeme dosáhnout lépe při použití grafického znázornění
informace (vizuální gramotnost?). Kontroverzní témata řešit v hmatatelných
mantinelech. Nejvíce ochotní měnit jednou vytvořené názory jsou zvědaví lidé.
Kritické myšlení můžeme tedy podpořit metodami aktivního učení, mezi které
lze zařadit:
- Program
RWCT
- Zážitková
pedagogika (Kolbovo zkušenostní učení)
- Metody
dramatické výchovy
- Filozofie pro děti (P4C, M. Lipman)
