1 Charakteristika nadaného žáka Jak uvádí Hříbková (2005, s. 91), znakem nadaných je značná rozmanitost a diversita osobnostních vlastností. Tato věta je výsledkem výzkumné práce Roedella, Jacksona a Robinsona (1980). Nebyla tedy potvrzena hypotéza, že mimořádně nadaní lidé se vyznačují zvláštními osobnostními vlastnostmi a jinými myšlenkovými procesy. Přesto ale můžeme nalézt několik obecných osobnostních charakteristik typických pro nadané jedince. Autoři je rozčleňují do tří okruhů: kognitivní charakteristiky, nekognitivní charakteristiky a charakteristiky učení. Nutno dodat, že ne všechny děti musí disponovat všemi projevy (srov. Machů, 2010, s. 31, Hříbková, 2005, s. 90, 91). 1.1 Kognitivní charakteristiky Kognitivní charakteristiky rozdělujeme na intelektové, tvořivé charakteristiky paměť. Tvořivé a intelektové schopnosti intelektově nadaných dětí jsou více rozvinuty v porovnání s jejich vrstevníky. Dle kognitivních psychologů nadané děti používají vyspělejší strategie řešení. Intelektové charakteristiky – nadaní žáci samostatně vyhledávají informace z encyklopedií a moderních zdrojů, informace strukturují a vytváří různé systémy (číselné, časové, hodnotové apod.). Zajímají se o vztah příčiny a následku, identifikují nesrovnalosti, dokáží správně a rychle zobecňovat. Jejich kritické myšlení je rozvinuté, což se projevuje tendencí k pochybování, polemice a zvýšené sebekritice. Slovní zásoba nadaných dětí je bohatá, rádi se zabývají abstraktními pojmy. Jsou schopny delší koncentrace pozornosti, než je v jejich věku běžné. Tvořivé charakteristiky – nadaní se vyznačují schopností rozehrát fantazii a imaginaci a intelektuální hravostí a zvídavostí, nové informace vyžadují a přijímají. Mnohdy dospívají k originálním způsobům řešení úkolů, hledají vlastní odpovědi na otázky, bývají nekonvenční v uvažování. Nebojí se riskovat. Paměť – nadané děti jsou dobrými pozorovateli, neuniknou jim ani drobné detaily. Pozornost věnují zejména věcem a jevům, které je zaujaly. (Hříbková, 2005, s. 92 – 93). 1.2 Nekognitivní charakteristiky Jedná se o projevy v oblasti emocionální, sociální a motivační. Motivační charakteristiky – vnitřní motivace má převahu před vnější. Chování a jednání nadaných je řízeno často vědomým cílem a v činnostech, které je zajímají, jsou vytrvalí. Jejich zájmy jsou rozmanité. Neunavuje je duševní činnost. Emocionální charakteristiky – nadaní žáci jsou citliví až přecitlivělí, ve srovnání s vrstevníky mohou působit jako emocionálně méně vyzrálé. Při obhajobě svých názorů mají sklon k impulzivitě a expresivitě. Sociální charakteristiky – potřeba volnosti a aktivity nutí okolí nadaného žáka ke zvýšené pozornosti. V sociální skupině často zaujímají extrémní pozici. Mají smysl pro humor, pointu většinou chápe pouze nadaný jedinec. Sociální dovednosti jsou buď extrémně nízké, nebo vysoké. Pro komunikaci a činnosti vyhledávají starší děti. (Hříbková, 2005, s. 93 – 94). 1.3 Charakteristiky učení a školní projevy Za základní charakteristiky učení a školní projevy intelektově nadaných žáků autoři považují následující: - relativně dobře se adaptují v novém učebním prostředí - preference individuálního učení a práce před skupinovou - schopnost samostatného vyhledávání informací a orientace v nich - obliba problémových úloh, experimentů, učení prostřednictvím manipulace, induktivního učení - snaha o dokonalé provedení úkolu, které je v souladu s jejich představou, pokud nejsou spokojeni s výsledkem, dokončení činnosti oddálí - potřeba prezentovat své znalosti a dovednosti před spolužáky. (Hříbková, 2005, s. 94). 1.4 Formy projevů nadaných dětí Učitelé se ve své pedagogické praxi mohou setkat s nadanými dětmi, které se svými projevy chování mohou dělit do několika skupin. Zde jsou jednotlivé typy dětí podle Machů (2010, s. 34 – 35): Úspěšný nadaný – podřizuje se svému okolí. Všeobecně je pedagogy a vrstevníky přijímán jako nadprůměrný. Navenek se jeho schopnosti projevují, nevyznačuje se žádnými závažnými problémy, dosahuje výborných studijních výsledků, je lehce identifikovatelný. Náročný nadaný jedinec – nadmíru sebevědomý a tvrdohlavý, své pocity dává jasně najevo. Klasická výuka jej nudí, vyžaduje stálou pozornost učitele, a tedy ruší výuku vykřikováním správných odpovědí. Dospělými bývá neoblíben, neboť nerad respektuje autoritu. Utajené nadané dítě – plaché, tiché, nesmělé dítě s velice nízkým sebevědomím. Své výjimečné vlohy maskuje, aby nevybočovalo z řady. Nadání nebývá často odhaleno. Nadaný „odpadlík“ – výrazně trpí v klasickém školském systému. V důsledku nepochopení jeho talentu učiteli a žáky se stává negativním. Projevuje se prudkými emočními stavy nebo naprostou rezignací. Nespolupracuje, neplní si své školní povinnosti, mívá špatné známky, což vede k odmítání jak učiteli, tak žáky. Nadaný jedinec „dvakrát výjimečný“ – vedle intelektového nadání se potýká se specifickou poruchou učení, tělesným handicapem, nebo emocionálním problémem. Žák je frustrovaný až bezmocný, má nízké sebevědomí. Okolí se často soustředí na handicap a nadání jde stranou. Samostatný nadaný jedinec – je to dítě autonomní, které realisticky přijímá své přednosti i nedostatky. Školu bere jako nutné zlo a snaží se z ní vytěžit maximum. Vysoce tvořivé dítě – pro dítě je obtížné přizpůsobit se pevnému školnímu systému, stále experimentuje, opravuje dospělé, chce měnit školní pravidla. Jeho chování bývá konfliktní. Dochází k potížím s identifikací jeho schopností, neboť selhává v klasických testech – v zadání často vidí hlubší souvislosti a neomezuje se jen na jedno správné řešení. 1.5 Možné problémy nadaných Hříbková (2005, s. 95 – 97), Jurášková (2006, s. 32) a Machů (2010, s. 35 – 38, 40) spojují nadané žáky s určitými „problémy“. Ty se mohou vázat k učení, sociálním vztahům a v neposlední řadě se jedná o osobnostní problémy. S učebními problémy se nadané děti mohou obvykle setkat v pozdějším věku na vyšším stupni školy. Je to důsledek toho, že děti nebyly nuceny se příliš učit, často jim stačila vynikající paměť a verbální schopnosti, a tím pádem si neutvořily studijní návyky. Další problém bývá spojen s volbou střední nebo vysoké školy. Překážkou se stává multipotencionalita nadaných, neboli schopnost podávat nadprůměrné výsledky ve více oblastech. Určit jeden obor, který je baví a chtějí se mu věnovat, je pro ně obtížné. Ve vyšších ročnících se také mění přístup talentovaných chlapců a talentovaných děvčat ke studiu. Je to dáno tím, že dívky jsou vedeny svým okolím k větší pasivitě a přizpůsobování. Děvčata chtějí vyhovět těmto požadavkům a své nadání úspěšně tají. Oproti tomu nadaní chlapci dávají hlasitě najevo nesouhlas se stylem výuky, upoutávají na sebe učitelovu pozornost, a to učitele nutí připravovat pro tyto hochy speciální úkoly. Tento způsob je pro chlapce motivující, pro dívky demotivující. V souvislosti s výše zmíněným se dívky potýkají s těmito problémy: Nízká výkonová motivace. Nízké sebevědomí. Multipotencionalita a perfekcionismus. Problémy se vyskytují také v sociálních vztazích. Dominance a izolace jsou dvě typické pozice, které nadaní v sociální struktuře zaujímají. Izolace nastává tehdy, když nadaný cítí nepochopení svých spolužáků. Proto také často vyhledávají společnost starších dětí a dospělých. Dominance se projevuje v tendenci organizovat veškeré dění kolem sebe a vytvářet pravidla. Od ostatních nadaný žák očekává respektování těchto pravidel, a tímto se dostává do konfliktních situací s okolím. Osobnostních problémů je celá řada. Často se děti potýkají s přecitlivělostí, a to zejména přecitlivělostí na kritiku. Problém nastává zejména při neustálém tlaku ze strany dominantních rodičů na stoprocentní výkon a „selhání“ dítěte nevhodně komentují. Toto jednání může vést až k podvýkonnosti a vzniku neurózy či deprese. Nedostatečné sebepoznání, neschopnost rozlišit své silné a slabé stránky vede ke vzniku neadekvátního sebeobrazu. Vzniká často u nadaných žáků, jejichž vysoká intelektová kapacita není spojena s žádnou oblastí nebo zájmem. Stává se také, že tento pocit se objeví na základě vnímání své odlišnosti a odcizení od spolužáků, dokonce i rodičů. Dalším významným rysem spojeným s problémy je přehnaný perfekcionismus. Stanovováním vysokých a nereálných cílů a neschopnost jejich splnění vede k hlubokému zklamání.