Mimořádná opatření a samotná epidemie jednou skončí. To bohužel neznamená, že spolu
s tím zmizí i všechny dětské strachy. Náročnou situaci budou některé děti déle
zpracovávat a je možné, že je strach z epidemie sám od sebe neopustí. To se stává i za
méně dramatických okolností - např. když dítě vidí příšeru ve filmu. Po dlouhé epidemii a
přísných opatřeních se děti mohou bát nastoupit do MHD, jít někam, kde je hodně lidí,
začít se vyhýbat nachlazeným lidem nebo si úzkostně pořád dokola mýt ruce.
Neříkejte mu, že už mu venku nic nehrozí. Dítě by se mohlo cítit zrazeně a osamoceně se
strachem, který je pro něj velmi reálný. Věty jako “Nemusíš mít strach!” nebo “Vždyť to všechno
není tak zlé!” dítěti nepomáhají, naopak v něm můžou vyvolávat pocit bezmocnosti. Také se
může někde nakazit a poté už by vám nemuselo důvěřovat.
“Musíme poslouchat hygieniky a doktory, kteří jsou tu od toho, aby nám řekli,
co bezpečné je a co není. A teď nám říkají, že jít ven, do školy nebo ke
kamarádům bezpečné je, tak je budeme poslouchat. Stejně jako jsme je
poslechli, když nám říkali, že to bezpečné není.”
PŘEKONAT STRACH Z
KORONAVIRU
Např. když nechce nastoupit do MHD, brání mu v tom strach, nikoli neposlušnost.
DÍTĚTI STRACH NEVYVRACEJTE
A NEBAGATELIZUJTE HO.
Řekněte mu, že jeho strach chápete, protože v době epidemie jsme opravdu museli být hodně
opatrní. Můžete mu to třeba říct takto:
JAK POMOCT DÍTĚTI
Jak dětem, u nichž tyto strachy přetrvávají, pomoci?
DÍTĚ NETRESTEJTE.
DÍTĚ VYSLECHNĚTE A PROJEVTE POCHOPENÍ.
"Dětský strach, jak se zdá, nahání strach rodičům. Vzbuzuje špatné svědomí nebo nepříjemné
pocity. Dětské úzkosti vyvolávají otázku, proč právě moje vlastní dítě projevuje strach."
Jan-Uwe Rogge, rodinný poradce
PRO DÍTĚ PŘEDSTAVUJETE VZOR.
I při překonávání strachu.
Jestliže budete sami vyjadřovat velké obavy z čistoty tramvají, velice pravděpodobně se jich
bude bát i dítě. Veřejné prostory mohou být znečištěné, ale dítě se v nich musí umět pohybovat
bez strachu z nemoci.
Je ale přirozené, že si po skončení pandemie budeme chvíli zvykat na to, že bezprostřední
ohrožení pominulo. Všichni se budeme muset postupně učit běžnému fungování. Dítěti můžete
říct:
“I pro mě je to trochu zvláštní, jít teď bez obav ven. Ale víme, že už můžeme, tak
se musíme naučit dělat to, co dřív. Ze začátku budeme asi trochu opatrnější, ale
postupně si budeme zvykat, že už se nemusíme bát.”
POMOZTE DÍTĚTI SI STRACHU VŠÍMAT A NAJÍT CESTU,
JAK HO VYŘEŠIT.
Žít v neustálé úzkosti a strachu je pro tělo zátěží. Můžete dítěti říct:
“Takže až nastoupíš do tramvaje, možná se trochu lekneš. Vzpomeň si, že jsem ti
říkal/a, že se to stát může. Najdi si v tu chvíli místo, které ti bude připadat čistší než
ostatní, nebo se chytni jednou rukou tyče a tu si umyješ, až přijdeš domů/do školy.
Tak zůstaneš v čistotě. A v batůžku budeš mít jako poslední záchranu desinfekční
gel, ale ten používej jenom tehdy, když to bude opravdu potřeba - třeba když se
nebudeš moct nikde poblíž umýt.”
S dítětem se domluvte, aby případnou desinfekci opravdu používalo jen ve stavu nejvyšší
potřeby, aby si dítě nenavyklo ošetřovat ruce příliš často a nestala se z toho obsese.
S DÍTĚTEM O STRACHU MLUVTE, NEODVÁDĚJTE OD NĚJ
POZORNOST.
Nastane čas, kdy se se strachem bude muset poprat a vy byste mu měli dělat průvodce. Když si
vyděšené dítě např. nechce hrát s kamarádem, který kýchá, můžete se jej zeptat:
"Ty se bojíš, že má ten ošklivý koronavirus, viď? Ale já si myslím, že ho spíš
lechtá v nose, nebo má rýmu. Hrát si s ním klidně můžeš, ale raději mu
řekneme, ať kýchá do kapesníku, ano?”
Pojmenování strachu může dítěti pomoct zorientovat se v tom, co vlastně cítí, a vy mu můžete
ukázat, jak se s tím vypořádat. Účinnější než pocity potlačovat, je snažit se jim nevyhýbat. Je
potřeba tyto pocity normalizovat a zpracovat je.
POSKYTNĚTE DÍTĚTI KONKRÉTNÍ ŘEŠENÍ.
Dítě by mělo vědět, že se nemoc projevuje odlišně u různých lidí a pro děti je většinou
nejméně nebezpečná. Chytit tuto nemoc u většiny lidí, a zvlášť u dětí, neznamená ohrožení
života. Záleží také na tom, jak zdravý člověk je, takže se dítě ochrání tím, když si bude dál mýt
ruce před jídlem a když přijde z venku. Tělu prospívají i vitamíny, které mu pomáhají chránit
se před nemocemi.
Je také potřeba dítěti vysvětlit, že tenhle COVID-19 je mutací jinak zcela běžných a méně
nebezpečných koronavirů. Je totiž možné, že o těch méně závažných někdy uslyší a mohlo by
se vyděsit, kdyby nevědělo, že se od COVID-19 liší. Můžete mu říct:
“Koronavirů je na světě několik druhů a většina z nich způsobuje jen běžné otravné
problémy jako třeba rýmu na podzim a na jaře. Koronaviry někdy potrápí i pejsky a
kočky, ale pan veterinář si s nimi umí poradit. Je ale malá skupinka koronavirů, které
zlobí a chovají se jinak než ty ostatní. A takový u nás teď byl. Tenhle nebezpečnější
koronavirus se jmenuje SARS-CoV-2  (nebo se mu říká taky COVID-19). Žádnou rýmu
nám nezpůsobuje, spíš máme horečku a hodně špatně se nám dýchá. A nakazit se jím
mohou jenom lidi, zvířátka ne. Takže pokud dostaneš rýmu a někde uslyšíš, že ji
způsobuje koronavir, tak to není ten nebezpečný, před kterým jsme se schovávali.”
NEVYHÝBEJTE SE BĚŽNÝM PROJEVŮM NEMOCI.
Je běžné, že člověk během dne smrká - např. při přechodu ze zimy do tepla. Dítěti můžete
pomoct v přijetí jednorázového smrkání jako normálního např. tím, že řeknete:
UDÁLOST EPIDEMIE S DÍTĚTEM ZARÁMUJTE.
Měli byste jí dát pevné hranice v čase - např. můžete s dítětem v kalendáři zaznačit, kdy přišla
nemoc do Česka, a pak hlavně označit den, kdy se oficiálně vyhlásilo, že jsou všichni vyléčení,
epidemie je v Česku u konce a už nám nehrozí takové nebezpečí. Dítěti netvrďte, že se nemoc
už nikdy nevrátí, ale ujistěte ho, že hygienici výskyt nemoci sledují. V případě nebezpečí nám
dají hygienici a doktoři vědět. A maminka s tatínkem pak dohlédnou na to, že se dítě bude
chovat tak, aby bylo v bezpečí.
ZAVEĎTE REŽIM JAKO PŘED EPIDEMIÍ.
Pomozte dětem dostat se zpět do běžného režimu skrze něco, co mají rády - např. volnočasové
aktivity. Začněte s nimi opět chodit do kroužků. Pokud je činnost baví, zvedne jim náladu.
Příznaky COVID-19 se mohou překrývat s příznaky jiných nemocí nebo
problémů (např. astma). Pokud má dítě běžně horečky nebo dýchací
problémy, ujistěte ho, že to s COVID-19 pravděpodobně nesouvisí.
“Jé, tady je takové teplo, že mi nos hrozně rychle rozmrzl. Tak se musím
vysmrkat. Tobě nosík možná taky rozmrzá, nepotřebuješ taky?”
DÍTĚ NA SITUACI, KTERÁ V NĚM VYVOLÁVÁ STRACH,
MŮŽETE PŘIPRAVIT.
I v bezpečném prostředí doma prostřednictvím hry. Můžete si doma sehrát scénku s několika
postavičkami (třeba plyšáky, které dítě pomůže vybrat a přidělit jim role). Do scénky můžete
zařadit pana hygienika, který provede různá měření a prohlásí, že teď se venku koronavirus
nešíří. Dovolí nám tedy už vycházet ven, jezdit MHD, chodit do školy i na návštěvy. Doporučí
ale, abychom nezapomínali na základní návyky, které jsme se naučili - jako mytí rukou, jezení
ovoce a zeleniny, zdravý pohyb - protože ty jsou pro naše zdraví dobré v jakékoli době. Pak
můžete s dítětem sehrát, jak by se naše postavičky (představující rodiče a dítě) chovaly třeba
při cestě v MHD. Pokud by dítě nechtělo, aby jeho postavička do MHD nastoupila, můžete mu
připomenout, že pan hygienik, který koronaviru rozumí, už to dovolil, protože nám nějaké větší
nebezpečí nehrozí. V rámci scénky si můžete také připomenout, že v MHD se můžeme teď už
všeho přidržet, ale např. se neopíráme obličejem o okno a doma si umyjeme ruce.
Díky této aktivitě se dítě může připravit na případnou úzkost, kterou pocítí, až bude muset do
tramvaje nastoupit, a zkusit se s ní v bezpečném prostředí vyrovnat. Hlavně ale bude vědět, co
čekat. Je dobré, aby rodič s dítětem před cestou ven probral, co budou dělat - že pojedou
tramvají, půjdou nakoupit do obchodu, pak se staví u babičky. Dítě si to bude moct představit a
možná dá i rodiči signál, jestli v něm něco z toho vyvolává úzkost.
JIŽ BĚHEM EPIDEMIE O NÍ S DÍTĚTEM MLUVTE.
Snížit možnou úzkost po tom, co nebezpečí pomine, můžete už během epidemie. Mluvte s
dítětem o současném dění, ale tak, abyste ho uklidnili. Dítě by mělo vědět, že onemocnění má
většinou, a zvlášť u dětí a jejich rodičů, velmi mírný průběh. Často je lidem i lépe než při
chřipce. A že z nemoci máme takový strach a snažíme se jí vyhnout hlavně proto, že ji ještě moc
neznáme. A pro starší lidi a pro lidi ještě s jinou nemocí může být nebezpečná, tak musíme být
opatrnější, abychom je nenakazili. Jakmile se začne situace zlepšovat, řekněte to i svým dětem
- např. že se začaly snižovat počty nově nakažených a lidi se uzdravují; že už brzo otevře škola i
kina, protože už bude zase bezpečno jako předtím, než sem nemoc přišla. Nebo že účinnou
léčbu asi ještě nějakou dobu nenajdeme, ale vědci na ní pracují a je tedy možné, že časem
budeme mít i nějakou vakcínu.
BUDE FAJN, KDYŽ DĚTEM S JEJICH ÚZKOSTMI
POMŮŽETE VY SAMI.
Pokud by se v řádu několika týdnů problémy dítěte nezlepšily a vy už si nevěděli rady, můžete
se obrátit na psychologa, který vám dá tipy, jak postupovat dál. Podle jeho rad pak můžete s
dítětem dál pracovat sami. Pokud to budete vy, kdo dítěti účinně pomůže, bude to pro dítě a
váš vztah s ním nejlepší, proto je dobré se o to pokusit. V případě, že to nepůjde a problémy
dítěte se nebudou zlepšovat, zajděte za psychologem spolu s ním. Pokud už vaše dítě bude
chodit do školy, určitě vám bude ku pomoci i školní psycholog, který Vám zároveň může
povědět, jak se dítě z hlediska strachů a úzkostí z nemoci projevuje ve škole, když s ním
nemůžete být.
OBECNÁ DOPORUČENÍ NA ZÁVĚR
ujistěte dítě, že jeho pocity jsou v pořádku, že rozumíte, že má
pořád strach
mluvte s dítětem o jeho strachu, aby nemělo pocit, že je v tom
samo nebo že je divné
poskytněte dítěti přesné informace o jeho strachu (často
může být iracionální a založený na dezinterpretaci nebo
dezinformaci)
podpořte snahu dítěte pracovat se svým strachem
oceňte i ten nejmenší důkaz odvahy
1.
2.
3.
4.
5.
Tento leták vznikl v rámci výuky na Katedře
psychologie FSS MU pod vedením Mgr. Zuzany
Masopustové, Ph.D. a je určen k volnému
šíření.
Autorky: Bc. et Bc. Alexandra Ocásková,
Bc. Vanda Hojnošová
"Dejte svému dítěti pocit jistoty a bezpečí. Důvěřujte mu, že strach překoná. Čím jistěji se dítě bude cítit,
tím více bude důvěřovat vlastním schopnostem. Je třeba brát dětské strachy vážně - ani je nepodceňovat,
ani příliš nedramatizovat. Důležité je aktivně dítěti naslouchat, projevit spoluúčast a porozumění. A
hlavně neřešit problém za dítě. Strach přichází rychle, ale někdy odchází pomalu. Nelze jej překonat ze
dne na den. Každé dítě má své vlastní tempo, své vlastní postupy."
Jan-Uwe Rogge, citát z knihy Dětské strachy a úzkosti