Informace o k předmětu Školní pedagogika Od výstupů předmětu přes okruhy ke zkoušce a zpracování portfoliového úkolu Výstupy z předmětu Školní pedagogika •Po absolvování předmětu student/ka je schopen/na: •• používat s porozuměním základní odbornou terminologii školní pedagogiky; •• aplikovat základní odbornou terminologii na popis, analýzu, interpretaci a zhodnocení školy jako instituce a organizace, vybraných kurikulárních dokumentů a vybraných výukových situací; •• charakterizovat na příkladech z praxe vybraná kritéria kvality výuky a zdůvodnit jejich důležitost pro každodenní práci učitele; •• naplánovat a s využitím sebereflexe zhodnotit vyučovací hodinu (zdůvodnění, relevance učiva, cíle, obsahy, metody, hodnocení a alterace); • • navrhnout a v praxi aplikovat rámcovou přípravu výuky vybraného tématu nebo tematického celku učiva; •• vysvětlit možné způsoby zjišťování a ovlivňování žákova pojetí učiva; •• formulovat učební úlohy různé kognitivní náročnosti; •zdůvodnit uplatňované výukové metody v průběhu vlastní učitelské praxe, zpětně je kriticky posoudit a navrhnout další možné alternativy zprostředkování stejného (obdobného) učiva; •zvolit adekvátní způsob hodnocení žáků s ohledem na stanovený cíl výuky; •• ukázat na příkladech různé možnosti hodnocení žáků a posoudit jejich výhody a nevýhody. Okruhy ke zkoušce ze ŠP: •1. Školní pedagogika. •2. Vzdělávací a kurikulární politika, kurikulární dokumenty. •3. Výukové metody a formy. •4. Vzdělávací a školský systém, škola jako instituce a organizace. škola a její funkce, škola jako učební prostředí. •5. Důvody vzniku školy a její úloha ve společnosti. •6. Vývoj české školy. Škola pro budoucnost: budoucnost pro školu. •7. Pedagogický výzkum jako pomocník učitele. •8. Učebnice a další didaktická média. •9. Výuka: vyučování a učení, aktéři a procesy školní výuky. •10. Diferenciace a individualizace ve výuce. •11. Kurikulum: cíle a obsahy školního vzdělávání a jejich transformace, kurikulární procesy. •12. Hodnocení učebního procesu žáků a výsledků žáků – typy a funkce hodnocení. •13. Hodnocení výsledků žáků – formy hodnocení, základní požadavky na hodnocení. Literatura ke studiu •Povinná: •Pasch, M. et. Al. (2005). Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha: Portál. Kratochvílová, J. (2011). Hodnocení a sebehodnocení žáků, Zkušenosti z České republiky i Evropských škol. Brno: MSD. •Doporučená: •Janíková, M. (2009). Základy školní pedagogiky. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita. •Skalková, J. (2007). Obecná didaktika. Praha: Grada. •Slavík, J. (1999). Hodnocení v současné škole : východiska a nové metody pro praxi. Praha: Portál. • Portfoliový úkol Jak postupovat? • I.Analýza školního vzdělávacího programu (ŠVP) a učiva vybraného tematického celku. II.Kurikulární zpracování tematického celku (viz tabulka k formální struktuře portfoliového úkolu). I. Analýza školního vzdělávacího programu (ŠVP) a učiva vybraného tematického celku: 1.Vyberte si školu, jejíž ŠVP je pro Vás dostupný (příp. i na webových stránkách školy). Prostudujte její ŠVP a odpovězte na otázky: Jaká ke deklarovaná charakteristika školy? Na jakých deklarovaných principech/strategiích daný ŠVP staví? Odpovědi shrňte do jednoho odstavce. 2.Zaměřte se na prezentaci jednoho ze svých aprobačních předmětů v daném ŠVP. Odpovězte na otázky: Jak jsou vymezeny učivo a výstupy pro daný vyučovací předmět? Srovnejte s filozofiemi vzdělávání u Pasche et al. (1998). Odpovědi shrňte do 1–2 odstavců. • • • II. Kurikulární zpracování tematického celku (viz tabulka k formální struktuře portfoliového úkolu). •1. Vyberte si jeden tematický celek z vybraného aprobačního předmětu a jednoho ročníku, a zmapujte jeho pozici v ŠVP dané školy. •2. Naplánujte výuku daného tematického celku do několika vyučovacích jednotek (cca 3- 4 vyučovacích hodin): •a) Proveďte didaktickou analýzu učiva ze zvoleného tematického celku (pojmy, učební úlohy, mezipředmětové vztahy). •b) Formulujte obecnější cíle pro vybraný tematický celek. Následně daný tematický celek rozvrhněte do několika vyučovacích hodin, z nichž pro každou odvozené Z obecnějších cílů pro daný tematický celek odvoďte dílčí cíle pro vyučovací hodinu. •c) V souladu s tím navrhněte činnosti (učební úlohy), které byste v dané hodině použili. • • • Formální struktura portfoliového úkolu Předmět – vzdělávací oblast: Ročník: Tematický celek: Téma (3-4 vyuč. jednotek) ….. myšlenková mapa Cíle tématu: – vybírat v RVP („cíle“, „klíčové kompetence“ a „očekávané výstupy“): - kognitivní (vědomosti) - psychomotorické (dovednosti, schopnosti) - postojové - afektivní – výchovné (postoje, potřeby, zájmy, hodnoty) Téma vyuč. jednotky Výukové cíle*) Did.an.učiva POJMOVÁ Did.an.učiva OPERAČNÍ Výukové strategie Evaluační nástroje Metodické poznámky z mapy vyplývají z cílů tématu fakta učební úlohy pojmy (zadání) generalizace (otázky) KONKRÉTNĚ, ve 2. os. Didaktická analýza učiva (pojmová, operační/učební úlohy a mezipředmětová) • •Didaktická analýza učiva = analytická myšlenková činnost, kterou provádí učitel nad učební látkou (tématem), aby objevil a realizoval veškerý její výchovný a vzdělávací potenciál (Skalková). • • 1. Pojmová analýza - analýza stěžejních pojmů v tématu a vztahů mezi nimi. •Nástroje: ü pojmová mapa ü analýza struktury učiva – 3 kategorie: •fakta •pojmy •generalizace • •Fakta (informace o jednotlivých skutečnostech – o lidech, věcech, konkrétních místech, o události..,). •Pojmy (kategorie nebo třídy věcí či myšlenek se společnými nejdůležitějšími /podstatnými/ vlastnostmi); konkrétní, abstraktní; 1 -2 slova. •Generalizace (zobecnění) = výrok, který vyjadřuje vztahy mezi 2 nebo více pojmy; souvětí (př. Dělení je operací inverzní k násobení). • •Didaktická analýza učiva = projektová a hodnotící činnost učitele, který při přípravě na hodinu zvažuje, zda se v konkrétním učivu jedná o: • • - poznatky (definice, data, poučky, zákony, pravidla, reálie), jejichž osvojením se v žákově poznatkové sféře vytvoří vědomosti); • • - činnosti (aktivity, cvičení, trénink, výkony), jejichž opakovaným prováděním se dosáhne určitých žádoucích dovedností v intelektuální, motorické nebo psychomotorické úrovni žáka, v některých případech (při větším počtu opakování) i zautomatizovaných struktur, tj. návyků; • • • • - logické operace a myšlenkové pochody a postupy, kterých je třeba k pochopení nového učiva a jeho souvislostí a které mají formativní význam, učí žáka myslet a hledat řešení a postupy; • - výchovné momenty, které obohacují a rozvíjejí emotivní sféru člověka, dopřávají mu prožívání citů a emocí, estetických vjemů a prožitků; • - volní prvky, které jsou obsaženy vlastně v každém novém učivu, protože žák musí vyvinout určitou míru snahy, vytrvalosti a vůle k pochopení nového a k překonání překážek. • Výukový cíl •Výukový cíl - zamýšlený a očekávaný výsledek, k němuž učitel v součinnosti s žáky směřuje (práce J. Skalkové). •Dává „směr“ či „směřování“ k něčemu a predikuje „změnu“. •Představuje proces s určitou cestou, dynamikou a časem k očekávanému výsledku jako splnění daného cíle. •Výukový cíl = to, co si mají z výuky žáci „odnést“ (nikoli to, co chce učitel „odučit“). •CÍL je formulován „v jazyce žákova výkonu“ – „co má žák umět udělat“. •Nástrojem, jímž směřujeme k cílům - učební úlohy. • Struktura cílů tématu – 3 složky (domény) •Kognitivní – intelektuální (znalosti, vědomosti), •Psychomotorická - psychomotorické dovednosti týkající se smyslového vnímání, pohybů a vzájemné koordinace vjemů s pohyby atd. Slovesa jako: kresli, házej, svářej, … •Postojová - afektivní – výchovná - zájmy, pozornost, estetické cítění, morální postoje, pocity, názory a hodnoty. Například: naslouchej, oceň důležitost, vnímej estetickou hodnotu, vnímej morální dilema, získej o něčem povědomí, a podobně. •Sociální – komunikace, spolupráce. • • Požadavky na formulaci výukového cíle •přiměřený (věku a možnostem žáků), •kontrolovatelný (vyjádřený jako pozorovatelná činnost žáka – význam tzv. aktivních sloves – viz Bloomova taxonomie cílů aj.), •konzistentní (prostupný – nižší cíle směřují k dosažení vyšších a naopak), •jednoznačný – formulace cíle by neměla připouštět různé interpretace. • • Náročnost výukových cílů •Bloomova taxonomie – kognitivní náročnost •(zapamatování – pochopení – aplikace – analýza – hodnocení - tvořivost) •H. Dave – psychomotorická doména (dovednosti) •(nápodoba – cvičení – zpřesňování – koordinace – automatizace) •Kratwohl a kol. – afektivní doména •(vnímání – reakce – ocenění – organizování – zvnitřnění). • Didaktická analýza učiva - operační •Činnosti (operace, aktivity) žáků v hodině k dosažení cílů výuky jsou předmětem operační analýzy; •Každá činnost žáků je navozena dobře promyšlenými učebními úlohami. •Učební úlohy: •- všechna učitelova zadání, respektující výukový cíl: •a) úkoly, •b) otázky, •c) aplikační úlohy. Zásady pro tvorbu učebních úloh neboli jak je tvořit •1. Témata úloh ze skutečného života – “tady a teď”, “být při tom” (využít zkušeností žáků, aktualizace, motivace). •2. Používat aktivní slovesa (vyjadřující pozorovatelnou činnost) vždy na začátku věty – vytvořit tak rozkazovací větu jako pobídku pro činnost, nejen pro jednoduchou odpověď. •3. Pokyny v úkolu vyjádřit přesně co do kvality i kvantity (vyhýbat se slovům nějaký, několik,…) • 4. Formulace úkolů - vzrušující, provokující, lákavá výzva • zaměřuje se na klíčové učivo; • zahrnuje různé úrovně náročnosti (znalost – porozumění – aplikace - analýza - hodnocení – tvořivost); • respektuje typy inteligence (Gardner); • obsahuje úkoly pro individuální i skupinovou práci. • •5. Promyslet zabezpečení pomůckami a materiálem, aby nedocházelo k překážkám, např. k odvádění pozornosti. • Učební úlohy a jejich kognitivní náročnost podle B. Blooma 1.Úlohy na zapamatování a znovupoznání: •Cílová kategorie: ZNALOST – žák si vyvolává nebo znovupoznává informace: • •vyjmenuj; •řekni (popiš), •co je jako…; •řekni kdy…; •řekni kdo…; • • •udělej seznam; •spoj…; •najdi…; •zarecituj…, •řekni kolik… • 2. Úlohy na porozumění •Cílová kategorie: POROZUMĚNÍ – žák chápe informaci a umí ji přednést v jiné formě: •řekni, co znamená…; •vysvětli…; •řekni hlavní myšlenku…; •řekni pořadí…; •řekni proč…; •ukaž…; •znázorni vztah…; •vysvětli definici… •Změna jedné podoby vyjádření do jiné (např. číselná v písemnou), napsat krátké shrnutí, vybrat hlavní myšlenku, vysvětlit vztah mezi dvěma myšlenkami apod. Zařazování, rozlišování apod. • 3. Úlohy na aplikaci •Cílová kategorie: VYUŽTÍ (APLIKACE) - žák řeší problém s použitím informace a vhodného zobecnění; aplikování postupu na známý, neznámý úkol. Určit v jakých situacích je vhodné použít, provádět, užít: •změň…; •použij jiným způsobem…; •ukaž, jak udělat…; •předveď (zdramatizuj)…; •nakresli obrázek, který ukazuje, jak…; •dej příklad…; • • • • • • • •uveď důvod…; •řekni, jak je… použito v tomto případě; •řekni, co tě napadá při pohledu na tu věc? •vykonej… •zaveď…; •použij… 4. Úlohy na analýzu •Cílová kategorie: ANALÝZA - žák rozděluje, odděluje informace do jednotlivých částí podle nějakého kritéria nebo úhlu pohledu: •roztřiď do skupin… •řekni, v čem jsou… a … stejné (jiné) •popiš, jak a proč … se stalo… •řekni, co je pravdivé (nepravdivé, skutečné, přesvědčivé) •rozliš podstatné a nepodstatné části •zjisti, z čeho se skládá… (jak prvky zapadají do struktury) • •uveď argumenty pro a proti… •vytvoř schéma… •naznač strukturu… •uveď, z čeho se to skládá… •rozliš… •uspořádej… •analyzuj… 5. Úlohy na syntézu /tvořivost •Cílová kategorie: SYNTÉZA – žák řeší problém tím, že spojuje informace, což vyžaduje originální, tvořivé myšlení: •řekni (napiš) nové vyprávění o… •vytvoř… •uprav nově … •postav (zkonstruuj)… •řekni, co jiného by mohl dělat … •řekni, jak udělat lepší … •kombinuj … •předstírej, že… •co myslíš, že bude dál • • • • 6. Úlohy na hodnocení •Cílová kategorie: HODNOCENÍ – žák posuzuje informace vzhledem k zavedeným standardům nebo podle určitých kritérií, zaujímá stanoviska: •řekni, proč je … horší (lepší, spravedlivější atd.) •řekni, proč souhlasíš (nesouhlasíš) s … •co bys dal na 1., 2., 3. místo… •rozhodni… •řekni, co se stane… •shrň… • • • • • • • • • •dokaž… argumentuj… •posuď… •urči stanovisko… •zkontroluj správnost… •zhodnoť… •vyslov vlastní názor •vyber nejlepší řešení a zdůvodni… 7. Úlohy vedoucí k tvorbě originálních produktů 7. úroveň náročnosti přiřadili k původní Bloomově taxonomii jeho následovníci. Revize původní taxonomie má zpřesnit náhled na výsledky kognitivních aktivit žáků (tým pod vedením D. B. Krathwola) •Cílová kategorie: TVŮRČÍ ČINNOST – žák vytváří originální produkty na základě vlastního nápadu nebo pokynů učitele •navrhni, co se z … dá vytvořit •vytvoř… •naplánuj… •vymysli způsob… •navrhni…atd. •Zavedení této kategorie znamená určité změny v nejvyšších kategoriích Analýza, Syntéza, Hodnocení; Tvůrčí činnost přebírá některé úkoly hlavně ze stupně Syntéza. Promýšlení výukových strategií a podmínek • • Učební zadání jsou řazena určitým způsobem, vyjadřujícím strategii výukového postupu: • Ø induktivní Ø deduktivní Ø sociálně zprostředkovaná výuka • •Podmínky výuky uvedeme jako metodické poznámky. Promýšlení evaluačních nástrojů a postupů • •Jak zjistíme, zda bylo dosaženo stanovených cílů? •Určení kritérií a indikátorů pro hodnocení ve vztahu k cíli. •Možnosti: •prezentace výstupního produktu žáků, vyhodnocení na základě předem dohodnutých kritérií •didaktický test •sebehodnocení •další možnosti • •Použitá literatura: • •Skalková, J. (2007). Obecná didaktika. Praha: Grada. •Pasch, M. et al. (2005). Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha: Portál. •Petty, J. (2006). Moderní vyučování. Praha: Portál. • •Přeji hodně zdaru při studiu i zpracování úkolu •a v případě potřeby obraťte se •na adresu: horka@ped.muni.cz