Výuka: vyučování a učení (aktéři a procesy) Tomáš Janík ̶  lidé, kteří by se jinde než ve škole neuplatnili, protože jediné, co dokážou, je vztyčit ukazovák Učitelé jsou vykreslováni jako... ̶  sekerníci, kteří nemají slitování ̶  škola jako válečný prostor, kde jde o život ̶  bojiště, kde nelze nalézt útočiště Učitelé jsou vykreslováni jako... ̶  glajchšaltátoři (de)formující velikosti našich hlav do příslušných velikostí Učitelé jsou vykreslováni jako... ̶  odtržení od okolního světa ̶  školy jsou prostoupeny šedivou teorií, nikde žádný zelený strom života Učitelé jsou vykreslováni jako... ̶  správci muzea starých (mrtvých) pokladů, které nebude nikdo nikdy k ničemu potřebovat (ani náhodou) Učitelé jsou vykreslováni jako... ̶  provozovatelé míst nezáživného biflování čehosi, co (žákům) nedává smysl, ale musí se to učit, až se jim kouří z hlavy Učitelé jsou vykreslováni jako... ...škola má být ̶  společným podnikem dětí a dospělých ̶  šitým na míru ̶  přičiněním všech Přitom to má být (prý) úplně jinak... škola má být... ̶  místem, kde panuje dobré rozpoložení, nadšení a odhodlání něco podnikat Přitom to má být (prý) úplně jinak... ...škola se má... ̶  zmodernizovat a učinit učení účinnějším a úsměvnějším Přitom to má být (prý) úplně jinak... ̶  přísun vědění do hlav žáků má být elegantní a bezbolestný Přitom to má být (prý) úplně jinak... ...škola se má... ̶  digitalizovat a učinit přechody mezi školním a virtuálním světem učení běžnějšími a pružnějšími Přitom to má být (prý) úplně jinak... •  Pedagogické profese: ideál práce na člověku / rozvoj lidskosti. •  Utvářejícím prvkem a hlavním předmětem činnosti je zde vedení (ped-agogia), •  resp. provázení, podporování, vytváření příležitostí k rozvoji... jiných •  Vyznačují se vysokou rozrůzněností: učitelé, vychovatelé, sociální pedagogové, pedagogové volného času, speciální pedagogové, andragogové, trenéři, lektoři, koučové apod. •  Jsou (mohou být) více či méně vázáni na školu či jiné (zpravidla) výchovné a vzdělávací instituce. Povolání – profese (učené) a příprava na ně na univerzitách •  Povolání se během dějinného vývoje dále diferencovala. •  Pro moderní společnost jsou charakteristické čtyři systémy: vedle náboženství, zdraví a práva se jakožto systém formuje oblast výchovy a vzdělávání (vč. budování školských systémů – učitelé). péče o duši náboženství teologická fakulta kněží péče o zdraví medicína lékařská fakulta lékaři péče o vztahy právo právnická fakulta právníci vzdělávání pedagogika artistická fakulta učitelé Pomáhající profese / profese pracující na existenciálních problémech lidstva a lidí Profese, v nichž je zvýrazněn ideál služby. Pro tyto profese je pomáhání utvářejícím (konstitutivním) prvkem a současně hlavním předmětem činnosti. Profese, jež se prvořadě vymezují jako ty, které jsou zde proto, aby řešily existenciální problémy lidstva a lidí: •  existenciální problém ZATRACENÍ-SPASENÍ – profese duchovních •  existenciální problém NEMOC-ZDRAVÍ – lékařské profese •  existenciální problém BEZPRÁVÍ-PRÁVO – právnické profese •  existenciální problém NEVYCHOVANOST-VYCHOVANOST – pedagogické profese. •  Učitelství jako centrální typ pedagogických profesí. •  V průběhu dějinného vývoje se učitelství profesionalizovalo – nabylo řady charakteristik profesí a vyformovalo své profesní pole. •  Odehrálo se to tak, že učitelství se v širším rámci pedagogiky a pedagogických profesí utvářelo zaměřením pozornosti a specializací na institucionalizované (typicky školní) vzdělávání, jehož dominantní formou je výuka. •  Vyformováním učitelské profese se dalo vzniknout didaktice jako profesní disciplíně s akademickým ukotvením (zejména díky vysokoškolskému vzdělávání učitelů). •  Současně došlo k zakotvení učitelství do oborů (učitel je učitelem něčeho, a nikoliv ničeho či čehokoliv), což umožnilo rozvinout oborové didaktiky jako profesní disciplíny oborových učitelů. Potřeba didaktiky vzniká tam..., •  kde se nastolí otázka po vztahu vědění k učícímu se subjektu. •  V tahu toho, jak se historicky formuje školský systém, se této otázky/ výzvy ujímají učitelé – tím pro ně vzniká „jejich“ profesní pole a vymezuje se jejich hlavní profesní úloha. •  Uvádět do vztahu vědění a lidi – tato myšlenka se ozývá v Komenského „učit všechny všemu všestranně“ – tato nejdemokratičtější utopie je základem veškeré didaktiky (Schneuwly, 2014). Komenského didaktika je teorií tří silně provázaných aspektů docere (vyučovat) – discere (učit se) – scire (vědění) •  vymezuje obecné zákonitosti potřebné k vytvoření „methodus“. •  didaktika základem učitelské profese, jejího výkonu i přípravy na ni. ...co je specifické pro učitelskou profesionalitu? D O C E R E D I S C E R E S C I R EKomenský: učitel uvádí (docere) vědění (scire) do vztahu s učícími se (discere). Klafki: učitel aranžuje plodné setkání určitých žáků s určitými obsahy. Vyučování •  V nejširším smyslu jde o každé působení (i nezamýšlené či náhodné), jehož důsledkem se někdo něco (na)učí – “vyučuje i život”, “dává nám lekce”. •  V širším smyslu jde o více či méně úmyslné působení, které si nenárokuje školní charakter – působení autorit (např. náboženských), proroků, kazatelů – často se vztahuje k mimoškolním aktivitám (model mistr-učeň). •  V užším smyslu jde o záměrné, reflektované a metodické ovlivňování učebního procesu (zpravidla školní vyučování – odehrává se ve specifické formě – při výuce). •  V nejužším smyslu jde o slovně-názorné prezentování jistých poznatků – přednášení (docere – učit). Vyučování •  Vyrůstá ze starosti starší generace o mladší (event. obráceně). •  Druh pedagogického jednání, které směřuje k podpoře učení žáků. •  Záměrná, plánovaná činnost, při níž učitel poskytuje žákům podněty s cílem rozvíjet jejich znalosti, dovednosti, kompetence... •  „Správně vyučovat znamená způsobovati, aby se žák učil hbitě, s chutí a důkladně“ (J. A. Komenský). •  Vyučování – vytváření příležitostí k učení. •  Učení – psychický proces – získávání zkušeností, utváření jedince. Vyučování Je nasměrováno k podpoře učení je vedeno cíli odvíjí se od konfrontace s obsahem (učivo) odehrává se v určitých podmínkách uplatňují se při něm určité organizační formy, metody, prostředky, média. Výukové situace •  Vyučování a učení se realizuje ve výuce, konkrétněji řečeno: ve výukových situacích. •  Výuková situace prostřednictvím učební úlohy přináší (vzdělávací) obsah a od studentů/žáků vyžaduje jeho zvládnutí. •  Výukové situace: komplexnost, simultánnost, bezprostřednost, nepředvídatelnost… •  Bezproblémové situace: vyučování jako řemeslo (postačí recepty) •  Problémové situace: vyučování jako um – profesionalita (nepostačí recepty) ! Příprava/plánování výuky – zahrnuje učitelovu přípravu na výuku, jejímž jádrem je didaktická analýza učiva (jak aranžovat plodné setkání určitých dětí s určitými vzdělávacími obsahy). Realizace výuky – zahrnuje vlastní aktivity učitele a žáků ve výuce – uplatňují se při ní různé: •  vyučovací styly (příkazový, úkolový, styl se vzájemným hodnocením, se sebehodnocením, s nabídkou, s řízeným objevováním, se samostatným objevováním) •  výukové metody (slovní, názorně-demonstrační, dovednostně-praktické, aktivizující, komplexní) •  organizační formy výuky (hromadná výuka, samostatná práce, práce ve dvojicích, skupinová práce) •  didaktické prostředky a média (např. učebnice, školní obrazy a modely, informační technologie). Reflexe výuky – zahrnuje myšlenkové aktivity učitele, jejichž cílem je zhodnotit výuku, která proběhla, a získat tak východisko pro plánování další výuky. ! Kvalita výuky Ve výuce musí být něco obsaženo, výuka musí být nějaká, aby byla kvalitní. Komponenty a charakteristiky kvalitní výuky. Co zakládá kvalitu výuky? •  Organizace a řízení třídy: využití času, přiměřené tempo, strukturovanost •  Zprostředkování cílů a obsahů: jasnost, strkturovanos, soudržnost •  Učební úlohy: kognitivní aktivizace •  Podpůrné učební klima: konstruktivní práce s chybou, adaptivita výukových postupů. edukační  realita   kultury  vyučování  a  učení     Časově  ohraničený  souhrn  určitých  forem  učení  a  vyučovacích  stylů  a  s  nimi   souvisejících  antropologických,  psychologických,  společenských  a   pedagogických  orientací     (Weinert,  1997,  s.  12)   Kultura  vyučování  a  učení   časově  ohraničený  souhrn  –  čas  od  času  kulturu   „starou“  střídá  „nová“   forem  učení  a  vyučovacích  stylů  –  nastavení   časoprostorových  a  sociálních  podmínek,  v  nichž  se  procesy   vyučování  a  učení  realizují   souvisejících  antropologických  …  orientací  –  jaké  teoreMcké  přístupy   z  jakých  oborů  stojí  v  pozadí     Pro aktuálně „novou“ kulturu vyučování a učení je charakteristické: •  „aktivní, konstruktivní, samostatné, motivované a celostní učení; •  učení bez tlaku na dosahované výsledky, •  které se odehrává ve společenství učících se jedinců, •  kteří jsou v přibývající míře nezávislí na vyučujícím – •  vzdělávají se pro situace každodenního života a jejich prostřednictvím“ (Weinert, 1997, s. 12). Důraz je kladen zejména na: •  individualizaci učebních procesů, •  kognitivní aktivizaci žáků, •  zavádění autentických učebních úloh vyžadujících transfer naučeného do nových kontextů, •  generativní řešení problémů, •  verbalizaci procesu řešení úloh, •  podporu metakognitivních procesů např. prostřednictvím rekapitulace učebního procesu apod. Jak by mělo být vedeno vyučování, aby výše uvedené nastalo? Vyučování: vytváření příležitostí k učení •  Vyučování = vytváření příležitostí k učení, tj. podmínek umožňujících žákům získávat znalosti, rozvíjet dovednosti a kompetence, utvářet postoje. •  Jednou z forem, v nichž se vyučování a učení odehrává, je výuka (seriál výukových situací). •  Učitel plánuje a realizuje výuku tak, aby nabízela příležitosti k učení. •  Příležitosti k učení se konkretizují v učebních úlohách. •  Učební úloha je promyšlená struktura požadavků na žákovo učení. •  Prostřednictvím učební úlohy učitel zajišťuje setkání žáka s obsahem. •  U učební úlohy lze rozlišit fáze: zadání – řešení – (vy)hodnocení. Učební úlohy: klíčové „stavební kameny“ výuky •  uvedení nového učiva (méně často) •  procvičování a upevňování znalostí, dovedností, kompetencí (často) •  hodnocení naučeného (např. hodnocení: testové úlohy). Důležité jsou úlohy, které předpokládají různé postupy zpracování či více způsobů řešení. Rozmanité úlohy, zaváděné v různých kontextech (zvyšování kognitivní aktivizace, zvyšování přitažlivosti a významu učiva v očích žáků). Obměňování úloh přispívá ke kognitivnímu úsilí žáků (rozvíjí „pružnost“ myšlení a praktického používání znalostí, dovedností...).   Učební úlohy řešení učebních úloh výuková situace příležitosti k učení ve výuce Učebnice: 142/11: Změř, jak se mění proud procházející rezistorem, když měníš napětí na svorkách. Výsledky měření zapiš do tabulky. Znázorni grafem závislost proudu procházejícího rezistorem na napětí mezi svorkami. Komplementarita vícečetných reprezentací – jejich kognitivní integrace zakládá porozumění (zde: Ohmův zákon: I = U/R). učební úlohy jako základ didaktických řídících stylů regulace někým jiným (vnější) auto- regulace (vnitřní) autoregulované učení (řídíme sami sebe, vytváříme pro sebe učební úlohy) učení regulované někým jiným (někdo řídí naše učení, někdo pro nás vytváří učební úlohy) Autoregulované učení ...aby vnější řízení postupně přecházelo ve vnitřní proces autoregulace učení, aby vnější řízení a další intervence postupně likvidovaly samy sebe (Kulič, 1992, s. 59). Autoregulované učení taková úroveň učení, při které se učící se stává „aktivním aktérem vlastního procesu učení po stránce činnostní, motivační a metakognitivní“ (Průcha, Walterová, & Mareš, 2009, s. 24). Autoregulované učení ...je aktivním, konstruktivním procesem, při němž žák stanovuje cíle svého učení a pokouší se monitorovat, regulovat a kontrolovat svoji kognici, motivaci a chování, veden a podněcován svými cíli a kontextuálním faktory prostředí (Pintrich, 2000, s. 453) Užívání metakognitivních znalos tí a dovedností k řízení vlastníhoučení Volba cílů a zdrojů Regulace modu zpracování informací Sebe-regulace Regulace učebního procesu Výběr kognitivních strat egií Autoregulované učení Obr. 1: Model autoregulovaného učení (Boekaertsová 1999) ...odsouzeni k celoživotnímu učení kompetence k učení: schopnost učit se (dispozice ke zvládání učebních situací) učení se učit: metaučení (jak se učím se učit) KOMPETENCE K UČENÍ ...schopnost učit se, v procesu učení vytrvávat, zorganizovat si učení a efektivně hospodařit se svým časem a s informacemi, a to jak samostatně, tak i v rámci skupin. ...povědomí o vlastních postupech učení a vlastních potřebách, schopnostmi rozpoznávat dostupné mož̌nosti a překonávat překážky za účelem úspěšnosti procesu učení. ...získávat, zpracovávat a osvojovat si nové znalosti a dovednosti, vyhledávat rady a využívat je. (Education Council, 2006; přeloženo Veteška & Tureckiová, 2008, s. 148–149) příkazový úkolový se vzájemným hodnocením se sebehodnocením s nabídkou s řízeným objevováním s přímočarým objevováním s tvořivým objevováním se samostatným rozhodováním žáka o učivu se samostatným rozhodováním žáka o stylu se samostudiem