Výchovné situace
ve škole: analýza
a interpretace Hana Horká
KS JS 2020
Základní
témata
• Problémové chování žáků, příčiny a okolnosti
problémového chování žáků, vztah vyučujícího s žákem a
se třídou.
• Neklid ve třídě, vyrušování, zapomínání. Nevhodné
chování, konfliktní, drzý žák.
• Negativismus a nespolupracující žák.
• Závažné porušování školního řádu (drogy, alkohol,
krádeže, závažné ubližování).
• Postupy zvládání stresových situací ve třídě.
• Možnosti a využití neverbálního projevu, verbálního
projevu a asertivní komunikace při výchovných situacích.
• Práce s třídním kolektivem, nastavování a dodržování
pravidel třídy. Sociální a osobnostní rozvoj třídy, techniky
práce se třídou.
Použitá literatura
Auger, M. T., Boucharlat Ch.(2005).
Učitel a problémový žák. Praha: Portál.
Cangelosi, J. S. (1994). Strategie řízení
třídy. Praha: Portál.
Fontana, D. (2003). Psychologie ve
školní praxi. Praha: Portál.
Pasch, M. a kol. (1998). Od
vzdělávacího programu k vyučovací
hodině. Praha: Portál.
Zadání seminárního úkolu
1. krok:
• Na základě svých zkušeností popište nevhodné/problémové chování
žáka/žáků – aktéry, průběh, podmínky … co se stalo?
2. krok:
• Analyzujte možné příčiny takového jednání… proč se to stalo?
3. krok:
• Navrhněte Váš způsob řešení a zdůvodněte s oporou o teoretická
východiska. Srovnejte s řešením, které jste zažil/a jako
žák/yně/student/ka… jak lze situaci řešit?
• Seznamte se s metodickými pokyny MŠMT. Do 10. dubna 2020
Společně budeme hledat
cesty, abyste ve výuce byli
vy i žáci spokojeni…
Dokážeme to?
Tato fotka od autora Neznámý autor s licencí CC BY-NC-ND
Úkoly do skupin
UVEĎTE PŘÍKLADY
RUŠIVÉHO CHOVÁNÍ.
ZAMYSLETE SE NAD TÍM,
PROČ K NĚMU DOCHÁZELO?
VADILO BY VÁM TAKOVÉ
CHOVÁNÍ? PROČ?
Na co zaměříme především:
Rušivé
chování
Vykřikování
Provokování
učitele
Vyhýbání se práci
Hluk
Proč se žáci
chovají nevhodně
ve výuce?
Nuda
Nebyl úkol příliš dlouhý?
Nebyl moc snadný či přehnaně
náročný?
Byl pro žáky dostatečně výzvou?
Byla metoda, kterou jsem
použila, pro žáky dostatečně
pestrá?
Mohli být žáci v převážné části
hodiny aktivní?
Dlouhotrvající
duševní
námaha:
Nejsou žáci po hodině mého
kolegy příliš vyčerpaní?
Nevyžaduji po žákovi C., aby
intelektuálně pracoval po příliš
dlouhou dobu?
Nemohl bych mu zadat více
praktický a dovednostně
orientovaný úkol?
Nízká
sebedůvěra
žáků (obava ze
selhání):
•Pomohl jsem nemotivovaným
žákům zaměřit se na úkol, ne na
riziko neúspěchu?
•Poskytuji jim dost podpory, aby
se cítili jistější?
•Posiluji u žáků víru v úspěch?
•Nepodporuji u nich obavu z
chyby?
Špatný příklad
učitele
• Chci po žácích to, co sama dodržuji?
• Chodím do hodin včas a připravený?
• Nevyjadřuji se neuctivě o jiných
lidech?
• Zajímám se o úspěchy a problémy
každého žáka?
• Nemohou žáci mé ironické
poznámky hodnotit jako urážky?
Nejistota žáků
• Vědí žáci, co ode mě mohou
očekávat?
• Nechovám se záludně?
• Nepoužívám ironii?
• Nebojí se mě?
• Máme ve třídě určité rituály, u
kterých je všem naprosto jasné, jak
budou probíhat (pozdrav, kontrola
domácích úkolů, rozdávání sešitů,
odchod ze třídy?
Nereagování
na nevhodné
chování:
•Mám promyšlené, kdy reaguji a
kdy nereaguji na nevhodné
chování žáků?
•Máme ve třídě stanovena jasná
pravidla chování a poukazuji na
ně?
•Vědí (cítí) žáci důvod, proč
chování určitého žáka ignoruji?
Tato fotka od autora Neznámý autor s licencí CC BY-NC-ND
Jen zčásti může
učitel ovlivnit
projevy rušivého
chování
způsobené
těmito faktory:
• poruchy nervové soustavy,
• duševní nemoci,
• traumatické zážitky,
• poškozující rodinná výchova aj.
Není možné dát jednoduché návody
V hodinách určitého učitele je sice kázeň, ale žáci se cítí být ponižováni či
zastrašováni.
Každý učitel musí najít svou cestu, jak rušivé chování řešit s ohledem na svoji
osobnost a hodnotový systém, který zastává. Zaručené rady nefungují.
Neexistují žádná jednoduchá řešení a všeobecná doporučení.
Každému učiteli fungují jiné postupy, navíc ke každému žákovi je nutné
přistoupit jinak.
Co vadí mně,
nemusí vadit
jiným, a proto
doporučuje si
říci:
(Fontana
2003, s. 338)
• Proč mi to vadí?
• Není to známka vlastní nejistoty?
• Neberu si jejich vtípky, které souvisí s jejich
věkem, příliš osobně?
• Nestanovila jsem přehnaně náročná pravidla
a teď se bojím, že přijdu o autoritu?
• Nemám tak odlišné zásady od svých kolegů,
že se žáci v mých hodinách cítí nejistí, a mě
se dotýká, že si neuvědomují, že to myslím
dobře?
• Byl bych schopen jako dítě dodržovat to, co
od svých žáků chci?
Na čem závisí rušivé chování aneb kdo jej
může ovlivnit nejvíce?
Tato fotka od autora Neznámý autor s licencí CC BY
Rušivé chování závisí na celkovém systému
práce učitele xx
vzdělávací a
výchovné cíle
metody a strategie
způsoby hodnocení
a motivování
spolupráce s rodiči přístup k žákovi
vše směřuje k
ROZVOJI ŽÁKA
Řešení rušivého chování
Základem je změnit vlastní chování (Auger a Bouchalart,
2005, s. 82)
Žák se chová arogantně, protože se chce vytáhnout
před spolužáky
Bude proto dobré si ho momentálně nevšímat, aby se
situace zbytečně nezhoršovala. Později bude možné si
s ním pohovořit.
Žák se chová arogantně, protože má osobní problémy.
Požádám ho, abychom si spolu mohli po hodině
promluvit.
Požádám ho, abychom si spolu mohli po hodině
promluvit.
Arogantní chování tohoto žáka se mě velmi dotýká. Zlobím se a požaduji okamžitou omluvu před celou
třídou.
Arogantní chování mě přinutilo „vybuchnout“. Vykázal jsem žáka ze třídy.
Pamatujme
• Jak vnímá učitel sám sebe a jaké má
pocity a vztah sám k sobě, tak se utvářejí
vztahy k problémovému žákovi.
• Pokud porozumíme svým pocitům,
budeme je moci také zvládnout.
• Víme, jak „fungují“ naše skutečné pocity
(vztek, strach) a jaká jsou naše přání,
potřeby a zábrany, pak dokážeme udržet
určitý odstup, jednat s větší jistotou.
• Po přezkoumání vlastních pocitů, přání a
chování může učitel dojít k závěru:
• když změním pohled na to, co je rušivé,
může se situace ve třídě rapidně zlepšit.
Žáci, kteří
vyrušují,
něco sdělují
• Dreikurs (in Pasch a kol. 1995, s. 363)
klasifikuje 4 základní vzorce rušivého
chování: usilování o pozornost, boj o moc,
snaha pomstít se a usilování o soucit.
• Žák usiluje o pozornost: na pokyn učitele
přestane, ale za chvíli zase začne. I hněvivá
pozornost je lepší než nezájem.
• Chování je pravděpodobně zpevňováno v
rodině - pozornosti pouze, když si o ní „říkal“
zlobením či křikem.
• U učitelů beznaděj, podráždění a frustraci.
Žák bojující o
moc
• Žák pokračuje v chování, i když s ním má
přestat. Často jej ještě stupňuje.
• Chce ukázat, že je silný, umí se vzepřít
autoritě a rozhoduje, co se bude ve třídě dít.
• Kdyby se takto nechoval, mohl by mít pocit,
že je nezajímavý, nikdo o něj nestojí, nemá
pro ostatní hodnotu.
• Učitel často cítí hněv, výzvu, provokaci. Má
potřebu ukázat, kdo tady rozhoduje.
Žák touží po
pomstě
• Pomsta nemusí být zaměřena na konkrétní
osobu, ale může být podvědomá.
• Žák ostatním nadává, posmívá se jim, snaží
se jim verbálně nebo fyzicky ublížit.
• Nečeká, že ho bude mít někdo rád. Je
přesvědčen, že je „zlý“ a tak se cítí lépe.
Strach je pro něho hodnota, není jim
lhostejný.
Žák usilující o
soucit
• Žák se nesnaží projevit iniciativu a stále
prosí o pomoc.
• Stěžuje si, že nerozumí úloze, i když učitel ví,
že by s jejím řešením neměl mít problémy.
• Projevování vlastní nedostatečnosti,
závislosti a bezmocnosti je pro něho
prostředkem k přijetí ostatních.
• Učitel bývá zoufalý a nevidí východisko.
Neví, co by měl „víc“ udělat, aby žák s
takovým chováním přestal.
Žáci si obvykle
neuvědomují,
proč se
chovají
určitým
způsobem:
• jednají podvědomě, nesnaží se úmyslně ublížit
učiteli či spolužákům;
• vnímají pozornost dospělých jako nepostradatelnou
také proto, že jim dává pocit, že se s nimi počítá
jako s lidmi;
• umožňuje jim cítit se významnými a zvýšit si
sebevědomí.
• zájem, pozornost, i když hněvivá, je pro ně
přijatelnější než nezájem.
Často to bývají děti z méně šťastnějších domovů
(Fontana 203, s.340–341).
Postoje
při vedení
rozhovoru
Klasifikace (Auger a Boucharlat, 2005, s. 86–88 podle
H. H. Portera):
Hodnotící přístup – Vůbec se nesnažíš (k pocitům viny,
nebo k přijetí takového hodnocení, nebo k opozici).
Interpretační přístup – Tvrdíš, že tomu nerozumíš, ve
skutečnosti jen nechceš pracovat.
Snaha o okamžité řešení – Prostě si musíš přesednout.
Investigativní přístup – Kde doma sedíš při psaní
úkolů? Hraje ti při tom hudba?
Podpůrný přístup – Nic si z toho nedělej. To je v tomto
věku úplně normální.
Chápající přístup – Odráží se v něm snaha žákovi
naslouchat, přijmout bez hodnocení to, co říká, chápat
žákovy postoje, pocity, činy i celkovou osobnost žáka.
Přeji hodně sil
a podpory
Tato fotka od autora Neznámý autor s licencí CC BY-NC-ND
Základem jsou
pravidla a
jejich důsledné
uplatňování
Tvorba pravidel třídy společně, spoluodpovědnost za
dodržování (lze stvrdit podpisy učitelů i žáků pod znění
pravidel apod.).
Formulace pravidel jazykem žáků, s žáky
• dostatečně probrat, jak „vypadá“ jeho dodržování i
nedodržování.
• ve dvojici mohou trénovat, jak vypadá „naslouchání“
druhému a zažít si, jak vypadá nenaslouchání;
• rozhovor nad zkušenostmi žáků a vypsání si konkrétních
podob aktivního naslouchání a porušení tohoto pravidla.
Průběžná práce s pravidly, diskuse o tom, jak se je daří plnit
apod.
Prodiskutovat tresty po nedodržování pravidel, důsledně
uplatňovat.
Prevence
rušivého chování
Podporujeme vznik a rozvoj třídního
společenství
potřeba někam náležet:
• navázat a udržovat důvěryplné vztahy
se svými vrstevníky i dalšími lidmi,
• životní spokojenost je závislá na
úspěšnosti ve vztazích,
• osvojování hodnotového systému
společenství, navazování a udržování
vztahů pro další život.
Problémoví žáci často potřebují pomoc
učitele při nastolení situací pro pozitivní
přátelské vztahy.
Vzpomeneme si na život ve třídě….co pro nás znamenal? K
čemu přispěl?
Tato fotka od autora Neznámý autor s licencí CC BY-SA
Tato fotka od autora Neznámý autor s licencí CC BY-SA
Společenství
(komunita) ve
třídě
dostatek příležitostí komunikovat
poznávat se
spolupracovat
zažívat společné oslavy, úspěchy
řešit společné problémy
Třídní rituály
zaměřené na
pocit
důležitosti
všech jejich
členů
Problémoví žáci - často pocit nízké hodnoty
pro ostatní .
Chováním provokují u učitelů i svých
vrstevníků reakce, které jejich pocit
nedostatečnosti a nízké hodnoty ještě
posilují.
Paradoxně se z toho málokdy „poučí“, ale
naopak se utvrdí ve svém „nedobrém“
chování.
Pro budování třídního společenství i pro
rozvoj identity každého jedince
• je důležité podporovat a rozvíjet vnímání
hodnoty sebe sama a druhých.
• důstojné jednání s každým žákem a vysoké
nároky na jeho chování
Jakým způsobem?
Zařadit určité rituály (přání každému k svátku či
narozeninám, říci něco o sobě, přání či dárek „šitý
na míru“).
Účast na sportovním utkání, koncertech či
výstavách svých žáků a ocenění jejich činností a
úspěchů.
Pomoc nemocnému spolužákovi, dopis nepřítomné
spolužačce, překvapení pro úspěšného žáka.
Pořizování záznamů o těchto činnostech.
Pomáhání si
Třídní společenství - na principu
vzájemné závislosti jeho členů a
pomáhání si (např. doučování).
Pomoc lidem i mimo třídu.
Pocit radosti z „dobré věci“ problémovým
žákům pomáhá
vybudovat úctu ostatních a vědomí
vlastní hodnoty.
Učitelé jako vzor chování – být
vstřícní a nápomocní svým žákům i
jiným lidem.
Význam spolupráce pro předcházení
rušivého chování.
Komunitní kruhy
1. Naplánovat zaměření.
2. Úvodní promluva k tématu.
3. Prostor (kruh) – všichni na
sebe vidí.
4. Pravidla pro jednotlivé
promluvy (délka, předávání
slova apod.)
5. Kruh s vyjádřením
neverbálním a/nebo
uměleckými prostředky.
6. Reflexe.
Navrhneme
opatření k
prevenci
rušivého
chování
Co ovlivňuje problémové chování?
ekonomické, sociální a
psychologické aspekty:
nejistota v oblasti zaměstnání,
pochybnosti o smyslu školního
vzdělávání, krize v rodinách, krize
hodnot.
• Dospívající žáci - potřeba být závislí a zároveň oddělit se od rodiny, popřít
hodnoty rodičů...
• S některými učiteli se dospívající identifikují – pro utváření a formování
osobnosti, jiných učitelů projektují dospívající své problémy s rodiči, nebo
své vnitřní konflikty (Auger, Bouchalart 2005).
Biologické faktory - odchylky stavby nervové soustavy, a to vrozené či
vzniklé, například úrazem.
• Zvažovat vážnější duševní poruchu či intoxikaci psychoaktivními látkami.
• Porucha nervové soustavy + spolupráce s odborníkem, rodiči a speciální
přístup učitele.
Žáci, a to nejen ti dospívající, mají v současném světě velmi
náročný život a ti problémoví jej pravděpodobně mají ze všech
nejnáročnější. Učitelé jsou pro ně jednou z mála ostrůvků
„pozitivní deviace“, které je mohou alespoň nepatrně
„posunout“ na jejich životní dráze k světlejšímu horizontu.
Zřejmé je však také to, že není mnoho dalších profesí, které
jsou tak zodpovědné a náročné, vyžadující zvažování tolika
skutečností spadajících do různých vědeckých oborů, citlivost a
mravní nároky, než je profese učitele.
Doporučená a citovaná literatura
Auger, M. T., Boucharlat Ch. (2005). Učitel a problémový žák. Praha.
Portál.
Cangelosi, J. S.(1994). Strategie řízení třídy. Praha: Portál.
Fontana, D. (2003). Psychologie ve školní praxi. Praha: Portál.
Pasch, M. a kol. (1998). Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině.
Praha: Portál.
http://www.ucitelske-listy.cz/2009/09/jana-stara-jak-predchazet-
rusivemu.html
Doporučeno k poslechu k diskusi v semináři
• https://tn.nova.cz/clanek/sikany-na-skolach-pribyva-deti-si-uz-
troufaji-i-na-sve-ucitele.html
• https://tn.nova.cz/clanek/rodice-se-divi-ze-policie-resi-detske-rvacky-
zmenila-taktiku.html