Sociologie výchovy 6. 4. 2019
tmile Dürkheim
■ Mny«vu>ig
- TFoOf LrrjíjFMftlTY (Turím niínl mi ir ca *Mhi()
■ K Man, IS, i
ľ. ľn.ii.iJ] : í..v..*l i (i i..i+iikjj
V."    í i
P. Berger
* kniha - Sociální konstrukce reality spolu s L uc k man nem
- A. Schutz -iáci
- společnost ie výtvorem Človeka
* objektivní realita neexistuje
* jazyk jako tvůrce reality
* klíčová je každodennost
* instituce
P. Bouidieu
■ sociologie vzděláváni a kultury
■ franc. myslitel
■ habitus, sociálni pole, třída
- teorie jednání - každodenní interakce
► rozdělil kapitály (ekonomicky, sociální, symbolický, kulturní)
► symbolický ba| o pozice
- habitus - soubor dispozic
1910 2031
•llJŕlľH.LwJ
MuOlcqiřiiMv'-Jlo"|
• iťir.-.-i rr>n:'.v -■ i rozpad
■ *ri ...    i;: Míi li) 11 taumcoi
• Cd M do 60 let 10 ort.   CUMI vcfcych
Sociologie výchovy
6. 4. 2019
Pojmy četba
1) Institucionalizace, legitimizace, internalizace
2) Sociálni pole
3) Role ve společnosti
4) Knowledge Society (kapitalizace vedení)
5) Globalizace a vzdělávání
6) Nacionalismus
7) M. Foucault
8) Informační paradigma - přechod
9) Sociologie volného času
10) Teorie sociálního konfliktu
11) Sociální konstruktivismus
12) Národní identita
J. Lorenzová - proti a pro postmodernismus v pedagogice
• Jak se postmodernismus projevuje v pedagogice?
Emile Dürkheim
• utvrzení sociologie jako vědy -1. katedra v Evropě
• hl. vědeckým zájmem D byl řád ve společnosti
• 1858 -1917
• antropolog, sociolog
• náboženství - klíčový koncept pro zkoumání
• rozvíjí osvícenskou tradici, návzanost na J.J. Roussea
• dělba práce - "O dělbě společenské práce" (dílo)
• socální fakty - struktury, kulturní normy, jsou vnějšího charakteru, tlak na jedince
• sebevražda - rozpracovává v díle
A. Giddens
• britský sociolog
• TEORIE MODERNITY (technicistní ráz střídá vědění)
• vztah modernity a postmodernity
• fenomém násilí
• modernita - v Evropě od konce 17.st
• dílo: Důsledky modernity
• pojem kapitalismus
• K. Marx, 19. st, komunistický manifest, třídní boje
M. Foucault
Foucault, Michel. 2000. Dohlížet a trestat. Praha: Dauphin. Foucault, Michel. 1996. Myšlení vnějšku. Praha: Herrmann & synové. Foucault, Michel. 1994. Dějiny šílenství. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Foucault, Michel. 1994. Diskurz, autor, genealogie. Praha: Svoboda.
• moc je pro něj principem vývoje a integrace společnosti. Metodologicky rozvíjel Foucault v 60. letech metodu archeologie a od 70. let metodu genealogie. Těžko zařaditelný
■ klíčová témata jsou moc a vědění
• ústředním pojmem v archeologii vědění (způsob bádání, odkrývání skrytého) je pojem epistémé (soubor pravidel a postupů, jež by jakoby předepisovaly autorům vědeckých děl, kteří v dané epoše působí, předmět a styl jejich práce)
• pojem diskurz (=každý systém výpovědí, který množinu výpovědí, jimž vládne, drží pohromadě konečným množstvím pravidel a takto brání, aby se rozplynula v nějakém jiném systému výpovědí)
• epistéma
• Archeologie vědění - už ne základní jednotka epistémé, ale prolínání diskurzů
• disciplinační pojetí moci (panoptikum = spojení mezi technologií, vědění a mocí)
• tělo jako majetek krále / dnes tělo majetkem společnosti
• disciplinační techniky se stávají obecnou formou ovládání státu (nemocnice, školy...)
• bio -moc (tělo jako stroj)
Michael Foucault a Sociální pedagogika -
zaměření na abnormalitu
(makro) moc konstruována a dále udržována pomocí menších konstruovaných kategorií - celého arzenálu symptomů, diagnóz a dalších charakteristik (například genderu, sexuality, zdravotního statusu), které byly lidské bytosti přiřčeny (Foucault, 2010, 135) vědní obory
roli kritika mocenských struktur moderní společnosti ukazuje, jak je chování jednotlivců a skupin stále hlouběji řízeno prostřednictvím normality (přirozeností), která je identifikována řadou hodnotících, diagnostických, prognostických a normativních znalostí (Foucault, 2010, 134-135)
	„Raný Foucault..	„Pozdní Foucault,,
Badatelská orientace	„sociální epistemologie..	sociální historie
Metodologie	archeologie	genealogie
Postavení diskurzu	autonomie	širší zapojení nediskur-zivního
Pojetí návaznosti historických období	plná diskontinuita	oslabená diskontinuita
/koumaná jednotka	ep i stém a a diskur/	dispo/itiv
Robert Merton
teorie středního dosahu Americký sociolog 1910 - 2003
sociologické paradigma - Kuhn, Merton
rozpracoval
Sociologie vědy (dílo)
klíčový pojem: ANOMIE - rozpad společnosti a norem
P. Berger
• kniha - Sociální konstrukce reality spolu s Luckmannem
• A. Schutz -žáci
• společnost je výtvorem člověka
• objektivní realita neexistuje
• jazyk jako tvůrce reality
• klíčová je každodennost
• instituce
■ P. Bourdieu
• sociologie vzdělávání a kultury
• franc. myslitel
• habitus, sociální pole, třída
• teorie jednání - každodenní interakce
• rozdělil kapitály (ekonomicky, sociální, symbolický, kulturní)
• symbolický boj o pozice
• habitus - soubor dispozic
Přiřaďte
• a) Antika - 40 léta 19.stol. ■
• b) 40 léta 19.stol - 20 léta 20 stol. I
• c) Od 20. do 60 let 20 stol. I
• d) Od 60 a 70 let 20 stol. I
1.Období velkého hledání I
2. Období velkých empirických výzkumů
3. Období klasické sociologie I
4. Protosociologie I
• Antika-40 léta 19.stol. - Protosociologie
• 40 léta 19.stol - 20 léta 20 stol. - Období klasické sociologie
• Od 20. do 60 let 20 stol. - Období velkých empirických výzkumů
Od 60 a 70 let 20 stol. -
Období velkého hledání
1. Teorie strukturace
2. Etnometodologie
3. Sociologie vědění
4. Symbolický interakcionismus
5. Strukturální funkcionalismus
6. Sociometrie
7. Fenomenologická sociologie
A. Taccot Parsons
B. Thomas Luckmann
C. Anthony Giddens
D. Charles Horton Cooly
E. Peter Berger
F. Alfred Schutz
G. Karl Mannheim
H. Jakob Moreno
I. Georg Herbert Mead J. Robert King Merton K. Harold Garfinkel
1. Teorie strukturace
2. Etnometodologie
3. Sociologie vědění
4. Symbolický interakcionismus
5. Strukturální funkcionalismus
6. Sociometrie
7. Fenomenologická sociologie
C. Anthony Giddens K. Harold Garfinkel
G. Karl Mannheim
I.   Georg Herbert Mead
D. Charles Horton Cooly
A. Taccot Parsons
J. Robert King Merton
H. Jakob Moreno
B. Thomas Luckmann
E. Peter Berger
F. Alfred Schutz
Sociologie a její paradigmata
1. Objektivistické (konsensuální) Společnost je souborem objektivně existujících stabilních struktur, jimž se jedinec jen pasivně přizpůsobuje. (Dürkheim, Comte)
2. Konfliktualistické
Společnost nemá žádnou pevně danou strukturu, ale je to permanentní proces utváření střetáváním konfliktních zájmů jedinců a skupin, (Marx)
3. Interpretativní
Spol. struktury uvádějí lidé v život tím, jakým způsobem jim rozumějí, nebo nerozumějí, jaký jim připisují ve svém životě význam, jak si je pro sebe interpretují. Svět není souhrnem daného, ale tím, zač toto dané, lidé jednající v sociálním světě pokládají. (Weber, Symbolický interakcionismus)
4. Strukturálně funkcionální
pohlíží na společnost jako na sociální systém (organismus), jehož každá část plní určitou funkci a který má určité systémové potřeby, které musejí být uspokojeny, má-li systém v prostředí přetrvat. (Aristoteles, Spencer, Německá formální sociologie, Strukturální funkcionalismus)