Interakce učitel a dítě 1.Komunikační dovednosti 2.Přístupy k dětem 3.Attachment v pedagogické praxi 1. Komunikace uZe všech našich znalostí a dovedností patří mezi nejdůležitější a nejužitečnější ty, které se týkají komunikace. uDobrá schopnost komunikace je vždy naším nejdůležitějším aktivem – ať jde o osobní, společenský nebo pracovní život. uDíky interpersonální komunikaci navazujeme, udržujeme, ukončujeme a někdy znovu napravujeme osobní vztahy s druhými. uDíky interpesonální komunikaci dosahujeme cílů – osobních i cílů organizace. uZpůsob, jakým my sami (a ostatní) komunikujeme, určuje kvalitu utváření vztahů. A to je důvod, abychom se podrobněji seznámili s některými aspekty komunikace. Modely a pojmy komunikace •Lineární pojetí interpersonální komunikace • • • • • • • • mluvčí posluchač mluvčí posluchač tady bude komentář: v této komunikaci nedochází k “raportu”,příklady této komunikace uvedou účastníci (včetně toho, že často takto vypadá komunikace na úřadě). Modely a pojmy komunikace •INTERAKČNÍ pojetí interpersonální komunikace • • • • • • • • mluvčí nebo/i posluchač posluchač nebo/i mluvčí Tady bude ústní komentář: zdůraznění neustálého vzájemného ovlivňování a toho, že v tomto pojetí jsme mluvčí a posluchači zároveň, současně komunikujeme a přijímáme sdělení. Tedy mluvení a naslouchání se odehrává zároveň. Vysíláme signály a druhý je vysílá také. V tomto pojetí jsou prvky komunikace (verbální i neverbální rovina) vzájemně závislé, nikdy je nepovažujeme za nezávislé. Každý prvek existuje ve vztahu k ostatním. Změna v kterémkoli využítí prvku vyvolává změnu i v ostatních prvcích. Např.: pokud se zastavím, změním naléhavost hlasu, tato změna vyvolá další změnu. Díky této změně mohu nastolit následující změny. Podmínkou je, že si tyto věci uvědomuji (při trénování je musím dát do vědomí) Velkou roli tady hraje vnímání (bude v bloku II) uKaždý účastník komunikace je zároveň mluvčím (iniciátorem) i příjemcem (posluchačem) u Svá sdělení vysíláme, když mluvíme, píšeme, gestikulujeme nebo se “tváříme”. uSdělení druhých přijímáme prostřednictvím zraku, sluchu nebo dokonce i čichu a často i hmatu (podání ruky). uSdělení vysíláme i přijímáme vždy zároveň. uKdyž mluvíme (máme řadu), sledujeme a dešifrujeme reakce druhého (souhlas, nesoulad, porozumění, rozpaky, zmatek, sympatie apod.) uNa základě této interakce vnímáme a regulujeme vlastní sdělení u Mluvčí a příjemci v interpersonální komunikaci Považuji za důležité zmiňovat termíny, které budeme používat v průběhu dne ØNe vždy je kontakt nebo celá interakce s dítětem podařená, úspěšná. Většinou tušíme nebo víme dobře, co a proč se nám nedaří. ØVíme ale, které prvky chování vytvářejí (podporují) dobrý kontakt, které prvky umožňují rozvíjet úspěšnou interakci s dítětem nebo celou třídou? ØJe důležité, abychom věděli, které vzorce a prvky interakcí vytváří „stavbu komunikace“ - s jednotlivým dítětem, skupinou či celou třídou. ØNa učiteli záleží, zda se tato stavba udrží, či se zbortí. To ovšem klade velké nároky na jeho/její komunikační dovednosti. • NESOUHLASNÝ CYKLUS “NE” série NALADĚNÝ CYKLUS “ANO” série Jak přijímáme iniciativy dítěte? ANO NE Dítě přijímá reakci (řadu) rodiče Dítě míjí (nepřijímá) reakci (řadu) rodiče Rodič přijímá iniciativu dítěte Rodič míjí (nepřijímá) iniciativu dítěte Efektivní prvky komunikace učitele •Rovina neverbální komunikace – „ANO“ série •časté navazování očního kontaktu •výrazná znamení, gesta •dobrá práce s hlasem, výrazem tváře •vhodné natočení a pozice těla •přiblížení se, tělesný kontakt •potvrzování příjmu iniciativ dítěte, přitakání, pokývání hlavou •sladění tempa s jednotlivým dítěte, skupinou, třídou •jasná a srozumitelná sdělení POJMENOVÁNÍ • •Pojmenování v komunikaci umožňuje ukázat druhé osobě, že jste přijali její iniciativu a porozuměli jejímu významu • •Pojmenování je zásadním prostředkem k vzájemnému porozumění a učení se novému Aktivní naslouchání uPovzbuzování uObjasňování uParafrázování uZrcadlení pocitů/emocí uShrnování uOceňování u INTERAKCE CHOVÁNÍ UČENÍ Techniky AN Cíl Co dělat Příklady Povzbuzování •vyjádřit zájem •podnítit druhého k dalšímu hovoru •udržet kontakt •užívat neutrální slova •vyvarovat se nesouhlasným vyjádřením Povězte mi o tom něco víc Pokuste se mi to vysvětlit Potřebuji ještě více ……. Objasňování •zjistit, co je cílem •získat více informací •pomoci získat náhled •dokázat, že nasloucháme •povzbuzovat druhého k dalšímu vysvětlení •klást otázky •měnit tón hlasu Jak ta situace vypadá dnes? Co ještě bych měl/a vědět o vaší situaci? Parafrázování •ujištění či ověření, že rozumíme správně sdělení mluvčího (pozor na inerpretace!!!!) •zopakovat vlastními slovy, co si mluvčí myslí, cítí, dělá Rozumím-li tomu dobře, vypadá z vašeho hlediska situace takto…. Dovolte, abych se ujistila, že rozumím dobře…., tak vy byste chtěl, aby… Zrcadlení pocitů •projevit, že chápeme, jak se druhý cítí, co prožívá(pozor, není to souhlas!) •pojmenovat pocity, které doprovázejí sdělení •uznat závažnost pocitů Zdá se, že jste velmi rozčilen… Vidím, že vás ta situace zasáhla… Když vás poslouchám, cítím ve vašem hlase smutek… Shrnování •formulovat zásadní informace a fakta z rozhovoru •shrnout to, co víme •shrnout, čeho jsme již dosáhli, popř. co musíme ještě udělat • Takže ještě jednou to, co víme /co jste řekl / Oceňování •uznat význam druhé osoby •ocenit její přičinění •poukázat s důrazem na to, co klient dělá dobře •projevit uznání jejího úsilí nebo činností (I toho, že to ještě nevzdal) Oceňuji vaši snahu…. Vážím si vašeho úsilí…. To je opravdu dobrý přístup… VIDEOTRENINK INTERAKCÍ • • VĚNOVÁNÍ POZORNOSTI POVZBUZOVÁNÍ NOVÝCH INICIATIV PŘIJETÍ INICIATIV “ANO” (NEVERBÁLNĚ A VERBÁLNĚ) NALADĚNÉ INTERAKČNÍ VÝMĚNY KOOPERACE - HRA USMĚRŇOVÁNÍ A VEDENÍ 1. PŘEDPOKLAD INTERSUBJEKTIVITY Nezbytné pro utváření naladěných interakčních výměn 2. INTERSUBJEKTIVITA Jádro naladěných interakčních výměn 3. MEDIOVANÉ UČENÍ Rozvíjení naladěného vztahu Dospělý jako “poskytující pomoc” Možný důsledek na dítě jako “pomoc hledajícího” Šipka doprava: Cítí se být rozpoznáno, milováno a vnímá svoji důležitost Cítí se být rozpoznáno, milováno a vnímá svoji důležitost Šipka doprava: Je si vědomo, že se o ně dospělí zajímají, o to co dělá, myslí, cítí Je si vědomo, že se o ně dospělí zajímají, o to co dělá, myslí, cítí Šipka doprava: Základní zkušenost přijetí druhou osobou, dospělí pojmenovávají pro dítě objekty, zkušenosti, myšlenky, pocity Základní zkušenost přijetí druhou osobou, dospělí pojmenovávají pro dítě objekty, zkušenosti, myšlenky, pocity Šipka doprava: Těšit se ze vzájemných výměn, z toho “být” s druhou osobou a cítit se bezpečně Těšit se ze vzájemných výměn, z toho “být” s druhou osobou a cítit se bezpečně Šipka doprava: Těšit se z nabízené pomoci a vedení, učení se od druhého Těšit se z nabízené pomoci a vedení, učení se od druhého Zvládání obtížných situací, porozumění možnostem a omezením, učení se novému Základní stavební kameny komunikace Fig. 1 Stavba (scaffolding) efektivní komunikace •Učitelka věnuje pozornost dětem ve třídě tím, že ... •Projevuje opravdový zájem •Má přátelskou mimiku •Přikyvuje na souhlas •Má přátelskou intonaci •Má přátelský postoj •Čeká (na iniciativy dítěte) •Učitelka věnuje dostatečnou pozornost jednotlivému dítěti tím, že ... •Dívá se často / po celou dobu na dítě •Navazuje a udržuje s ním oční kontakt (pokud je to možné) •Aktivně naslouchá dítěti •Čeká na iniciativy dítěte •Pokouší se vždy rozpoznat, rozpracovat a podpořit to, co si dítě myslí / cítí / právě dělá 1. Věnování pozornosti 2. Povzbuzování iniciativ dítěte • • •Učitelka povzbuzuje nové iniciativy dítěte a odpovídá na ně tím, že ... • •Dává najevo, že se zajímá (o věc, o dítě...) •Naslouchá aktivně •Pojmenovává to, co vidí / slyší / myslí / cítí •Pojmenovává chování, jednání, záměry dítěte (nebo svoje vlastní)... •Ujišťuje dítě, že rozumí tomu, co sděluje (např. zopakováním slov, vět dítěte) •Ujišťuje dítě, že rozumí jeho stavu či situaci • 3. Přijetí iniciativ dítěte ve smyslu „ANO“ • • •Učitelka přijímá iniciativy dítěte a odpovídá na ně tím, že ... • •Vyjadřuje často souhlasná sdělení •Přijímá dítě ve smyslu „ano“ •Využívá neverbální komunikace dostatečně a adekvátně •Připojuje se k činnosti dítěte •Pojmenovává • • 4. Naladěné interakční výměny • • •Učitelka podporuje výměny v interakci s dítětem a výměny v kruhu tím, že ... • •Čeká a naslouchá pozorně, když má řadu dítě •Přijímá vždy iniciativu dítěte •Podporuje zapojení třetí (a další) osoby, pokud je to možné •Podporuje střídání se = alespoň dvojnásobná řada, výměna při hovoru o stejném tématu •Usměrňuje dlouhou řadu dítěte pojmenováním •Pojmenovává zřetelně své záměry • • 5. Prohloubený dialog s dítětem • • • •Učitelka podporuje a prohlubuje dialog s dítětem tím, že... • •Očekává výměnu názorů / pohledů •Přijímá různé pohledy / názory dítěte jako oprávněné (neznamená to vždy s nimi souhlasit) •Pojmenovává pocity (svoje i dítěte) •Prozkoumává pohledy, názory dítěte •Žádá upřesnění, vysvětlení, pokud nerozumí? •Přerámovává problémové chování/názory a upozorňuje na možné řešení •Navrhuje změnu/řešení/kompromis Intersubjektivita uIntersubjektivní komunikace znamená sdílení zkušeností, kdy každý účastník interakce je otevřený ovlivňovat a být ovlivňován zkušeností druhého. uDoručení informací (jakkoli důležitých) není cílem takové komunikace. uIntersubjektivní komunikace se děje skrze s d í le n í vnitřních světů každého z účastníků komunikace. uToto vzájemné (reciproční) sdílení zkušeností dovoluje jednotlivcům využívat intimního vztahu bez ztráty vlastní jedinečnosti. uKdyž komunikujeme intersubjektivně, jsme schopni podpořit jedinečnost vývoje toho druhého (dítěte v rodině, ve škole, partnera…) a zároveň zajistit jeho bezpečí, užívat si radost ze vzájemnosti a naplňovat jeho potřeby. u Co nám přinášejí výzkumy komunikace •Prof. Colwyn Trevarthen, manželé Papouškovi, Daniel Stern a další svými četnými výzkumy interakce matka – dítě poukázali na jedinečnou důležitost odpovědí na iniciativy dítěte, především pozitivních odpovědí: oční kontakt, úsměv, přitakání, opakování zvuků, ujišťování o přijetí signálů dítěte, pojmenovávání... •Toto „přijetí“ vede k navázání úspěšného kontaktu, matka a dítě jsou naladěni jeden na druhého, zvyšuje se radost ze vzájemné interakce... •Pokud matka a dítě nejsou naladěni, dítě snadno zúzkostní, rozvíjejí se negativní vzorce chování, které vedou ke zvýšení nespokojenosti obou partnerů v komunikaci, k více negativním vzorcům komunikace... Typologie reagování na negativní chování dítěte Chování dítěte je chápáno jako: •vzdor •schválnost •negace •bezmocnost •neschopnost •nedostatečnost Chování dítěte vyvolává potřebu: •ovládat •bojovat •odmítat •napomínat •přehlížet •pomoci •předcházet negativnímu chování V komunikaci převažují: NE - série ANO - série Charakter pedagogického klimatu: •bludný kruh •vzájemná bezmocnost •neustálý boj o moc •vřelost •struktura •kooperace Nepodporující interakční vzorce •problémové dítě dlouho nedostává odpověď •je zaznamenáno pouze výrazné negativní signály a nápadné chování •dítě je registrováno, ale učitel odkládá reakci nebo nereaguje vůbec •učitel někdy může předvídat, které situace jsou (budou) pro dítě obtížné, ale nic neudělá •učitel reaguje korigováním nebo tolerováním negativního chování •učitel sice reaguje na dítě, ale již jej dále nesleduje •učitel sleduje dítě, ale nereaguje 2. Přístupy k dětem •Autoritativní •Založen je na uplatňování moci •Jsou v něm role nadřazenosti a podřízenosti •Důsledkem je vzdor nebo poslušnost •Často bývá provázen i ze strany dětí vzdorem, vzpourou, bojem o moc • •Partnerský •Je založen na respektu •Vede k zodpovědnosti •Vytváří bezpečné sociální prostředí * Mocenský model sděluje :„Přinutím tě dělat, co je správné.“ • * Partnerský model sděluje:„Tato věc má tento a tento smysl, takové a takové důsledky. Očekávám, že uděláš, co je správné." Partnerský přístup •Je založen na: •respektu - ničím nepodmíněném, zohledňujícím lidskou důstojnost a přijímajícím odlišnost lidí •uznání – kterým dáváme najevo, že si někoho vážíme pro to, jaký je a jak se chová • Neefektivní a efektivní způsoby komunikace (Kopřiva et al., 2007) * Ty zase (vždy, nikdy, pořád)…! Kdybys aspoň…! (výčitky, obviňování) * Měl/a by sis uvědomit, že…(poučování, vysvětlování, moralizování) * Tohle jsi udělal/a špatně! (kritika, zaměření na chyby) * Já (někdo) kvůli tobě…(lamentace, citové vydírání) * Nedělej to, nebo se ti stane..! (zákazy, varování) * Z tebe jednou vyroste… (negativní scénáře, proroctví) * On je takový…(nálepkování) * Udělej…(pokyny) * Okamžitě udělej…! (příkazy) * Přestaň…nebo…! Běda, jestli…! (vyhrožování) * Křik * Podívej se na …, vezmi si příklad z.. (srovnávání, dávání za vzor) * Já pro tebe…, a ty…! (poukazování na vlastní zásluhy) * Ty snad chceš..? Copak ty nechceš? (řečnické otázky) * Ty jsi ale… (urážky, obviňování) * To je náš génius! To ses teda vyznamenal! (ironie, shazování) * Vidím (slyším) že..(popis, konstatování) * Je…; Je potřeba…; Tohle děláme (tak a tak)…; Pomůže, když …; Když…, tak… (informace, sdělení) * Očekávám, že…Pomohlo by mi, kdyby… (vyjádření vlastních očekávání a potřeb) * Uděláš to tak… nebo tak..? (možnost volby) * Aničko…! (dvě slova) * Co s tím uděláme? A co si o tom myslíš ty? (prostor pro spoluúčast a aktivitu dětí) Jak komunikovat: ☺ Šetřit otázkami ☺„Já výroky“ ☺ Empatické reakce Složky empatické reakce •Aktivní naslouchání (soustředěné naslouchání provázené projevy účasti) •Pojmenování pocitů, záměrů, očekávání druhé osoby •Vyjádření podpory 3. Teorie attachmentu v pedagogické praxi §V posledních 40 letech se stala teorie attachmentu (vazby) základním paradigmatem jak rozumět sociálnímu a emocionálnímu vývoji člověka. §Na základě mnoha výzkumů můžeme dnes identifikovat vzorce ve vztahu dítě a primární pečující (rodič). §Rozumíme také mnohem lépe tomu, jaký vliv má raná interakce rodič – dítě, vývoj a kvalita tohoto prvotního vztahu na fungování dítěte – ve vrstevnické skupině, v navazování a udržování dalších vztahů a později na jeho úspěšnost ve škole. §Teorie attachmentu může poskytnout základ pro navrhování podpůrných sítí pro pedagogy a takových opatření a programů, které budou reagovat na nárůst problémového chování dětí. G100047.gif Attachment (teorie vazby) §Attachment je více než teorie. Doprovází nás od raného dětství až do stáří a ovlivňuje náš vývoj a fungování ve všech oblastech lidské aktivity: §kognitivní §sociální §emoční §motorické §Attachment prolíná všemi oblastmi lidského bytí: fyzické a psychické zdraví, rané dětství, dětství a dospívání, vzdělávání, rodičovství, stárnutí, sociální služby, profesionální uplatnění…. §V oblasti, ve které pracujeme, jsou principy attachmentu zvláště důležité. Ø Ø Základní principy – komponenty attachmentu §Od prvních momentů života dítěte je intuitivně aktivován jeho systém hledání pomoci s cílem dosáhnout “blaha”. §Dítě je předprogramováno obracet se na svoji primární pečující osobu, u které se aktivuje systém nabízení pomoci s cílem zajistit toto blaho. §Naplnění cíle = dosažení blaha, které je spojeno se základním pocitem bezpečí. §Bezpečí je tudíž vrozený motivační faktor, který lidskému druhu velí obracet se na naši “attachment” figuru (rodič, hlavní osoba v rané výchově), s cílem zajistit naše blaho. § §Vztah dítěte s rodiči (vychovateli) je bezpečnou základnou pro další exploraci a vývoj dítěte ve všech oblastech. §Díky prozkoumávání (exploraci) se dítě dostává do přímého kontaktu s událostmi a předměty, které mohou vzbudit obavy, strach a nejistotu. Když toto nastane, dítě se přirozeně obrací na “attachment” figuru (rodiče) a tito jsou pro dítě bezpečným přístavem. Odborníci tuto fázi nazývají “kruhem bezpečí”: bezpěčí vede k exploraci, to vede k nebezpečí a dítě se vrací k bezpečí. • • G100268.gif •sleduj mě •pomoz mi •podpoř mě •raduj se se mnou Potřebuji tě Potřebuji tě •ochraň mě •utiš mě •raduj se se mnou •pomoz mi porozumět mým pocitům Raduj se, že se k tobě vracím Podporuj moje prozkoumávání §Jako učitelé pomáháme rodičům porozumět této nezbytné exploraci dítěte a tomu, jak dítě využívá bezpečného přístavu rodičovské péče ke zklidnění a k novým výbojům v prozkoumávání světa. §Zde je také prostor k utváření pravidel. Rodiče však podporujeme v tom, aby nejdříve nabízeli vztah (ev. opravu vztahu) a teprve poté disciplinu. • • Učitelé a rodiče §Attachment je zásadní podmínkou zdravého neuro-psycho-biologického vývoje každého jedince. §Existují důkazy, že mozek a mysl operují a vyvíjejí se nejlépe ve vztahu s druhými. Mluvíme o „dyadickém” neboli „sociálním“ mozku. Ten se plně rozvíjí v závislosti na druhém a ve vztahu s osobou, se kterou jsme v bezpečí a která nám umožňuje společné prozkoumávání objektů, událostí a prožívání okolního světa. u • • Attachment a zdravý vývoj dítěte fs609-2 Synaptická spojení při narození Synaptická spojení ve věku 7 let dítěte zdroj: Brotherson (2005) §Bezpečí attachmentu je založeno na dostupnosti rodičů, jejich senzitivitě a responsibilitě (schopnost rozpoznat a odpovídat na iniciativy dítěte, které vždy poukazují na zjevnou nebo skrytou potřebu a její uspokojení. §Velmi důležité je být konzistentní a zároveň srozumitelný v nabízených odpovědích. §Bezpečí attachmentu je rozvíjeno přirozeným způsobem vždy, když rodiče nabízejí zklidnění a podporu v situaci, kdy je dítě zranitelné nebo vystrašené. §Pokud tato podpora chronicky selhává, nebo když stres dítěte je příliš veliký (dlouhodobě), může se rozvinout nejistý nebo neorganizovaný attachment. • ORGANIZOVANÝ ATTACHMENT skupina A skupina B skupina C Nejistý/vyhýbavý attachment Bezpečný attachment nejistý/podezíravý/ambivalentní attachment •Děti s BA si vedou vesměs “dobře” jako předškoláci v těchto ukazatelích: Øvyšší odolnost “JÁ” a vyšší sebevědomí Ømenší závislost na učitelce, ale zároveň pozitivní vztah k ní Øčasté interakce s vrstevníky, dítě je iniciátorem i příjemcem, kamarádskost Økooperativní chování (nabízení pomoci, spolupráce na úkolech, dělení se o věc…) Økapacita adaptovat se snadno na prostředí školky Øefektivita při hře Øschopnost dodržovat pravidla Øpozitivní postoje k učení se novému, včetně akademických disciplin (počítání, psaní písmen, čtení) Øzvědavost a snaha se ptát a prozkoumávat Bezpečný attachment a dispozice dítěte k učení a sociálním kontaktům s druhými •U většiny dětí je raný vztah “dostatečně” dobrou zkušeností pro jejich další vývoj, zejména pro vývoj “JÁ”. Je rovněž základem pro vybudování důvěry ve svět a spolehlivost mezilidských vztahů. •Pokud se ale dítěti nedostává v primárním vztahu (rodič – dítě) ujištění a pozitivního přijetí nebo pokud dítě nebylo dostatečně “otužováno” při výbojích do neznáma (kruh bezpečí), mohou při příchodu do školky nastat problémy. •Děti reagují na novou nebo obtížnou situaci Øs malou sebedůvěrou Ørozvíjí se nezvladatelná úzkost, strach, stres •Tyto obrané mechanismy brání v objevování nových věcí a exploraci dítěte, je zablokováno učení se novému a sociální učení: Øznačná závislost na učiteli (nebo rodiči) Ømálo nebo žádné vztahy s vrstevníky Øagresivita ve vztazích s vrstevníky nebo velká uzavřenost • Nejistý attachment a vývoj dítěte v MŠ Znalost projevů chování a zákonitostí attachmentu může být nenahraditelným nástrojem v identifikaci komplexních problémů dítěte a hlavně při jejich řešení G100158.gif