Předškolní pedagogika
Doc. PhDr. Zora Syslová, Ph.D.
Bc. Sandra Bejdáková
Mgr. Lucie Štěpánková
Osnova
 Předškolní pedagogika jako vědní disciplína. Výchova a
vzdělávání, funkce školy.
14. 2. Štěpánková)
 Cíle vzdělávání a jejich proměna v historickém kontextu.
Humanizace školy.
(21. 2. Štěpánková)
 Prostředí a jeho vliv na vzdělávání dětí (podmínky
vzdělávání).
(28. 2.Štěpánková)
 Dítě se speciálními vzdělávacími potřebami.
(6. 3.Štěpánková)
 Osobnost dítěte. Specifika vzdělávání dětí mladších tří let.
(13. 3. Bejdáková)
 Osobnost předškolního pedagoga. Interakce mezi učitelem
a dětmi.
(20. 3. Syslová)
 Participace mateřské školy a rodiny na výchově dětí
předškolního věku.
(17. 4. Bejdáková)
 Evaluace předškolního vzdělávání.
(24. 4. Syslová)
Požadavky ke zkoušce
Zkouška proběhne formou individuálního rozhovoru.
Kritérii pro hodnocení jsou:
 znalost jednotlivých tematických okruhů prokázaná s
oporou o odbornou (povinnou či doporučenou)
literaturu,
 aktivita a angažovanost na seminářích (např. plnění úkolů
na seminářích, zapojování se do diskuzí, uvádění příkladů
z praxe, formulování zpětné vazby).
Okruhy ke zkoušce
1. Předškolní pedagogika jako vědní disciplína.
2. Humanizace školy, její funkce.
3. Cíle vzdělávání a jejich proměna v historickém kontextu.
Výchova a vzdělávání.
4. Osobnost dítěte (změna pohledu na dítě, potřeby dětí,
emoce).
5. Specifika vzdělávání dětí mladších tří let.
6. Prostředí a jeho vliv na vzdělávání dětí (podmínky
vzdělávání).
7. Participace mateřské školy a rodiny na výchově dětí
předškolního věku.
8. Dítě se speciálními vzdělávacími potřebami.
9. Osobnost předškolního pedagoga.
10. Interakce mezi učitelem a dětmi.
11. Evaluace předškolního vzdělávání.
Zamyšlení
 Co je to pedagogika?
 Kdo je pedagog?
Pedagogika, pedagog
 Termín Pedagogika pochází z antického Řecka, kde byl
slovem paedagogus označován otrok, který pečoval o
syna svého pána, doprovázel jej na cvičení a do školy.
 Přesný význam slova (překlad z latiny)
pais = dítě, aigen = vésti.
 V současné době je pojem pedagog používán k
označení toho, kdo se věnuje výchově profesionálně a
má pro tuto činnost určitou kvalifikaci.
Co je pedagogika?
Různé definice
 obor vzdělávání na pedagogických fakultách a jiných
fakultách připravujících učitele, respektive předmět v
rámci tohoto studia (PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E.,
MAREŠ, J. Pedagogický slovník),
 věda o permanentní výchově, o celoživotní výchově
dětí, mládeže i dospělých (JŮVA, V. Úvod do
pedagogiky),
Věda o edukaci, tedy o výchově a vzdělávání.
Má svůj předmět, pojmový aparát, význam a
úkoly, obsahovou strukturu, účel a poslání,
výzkum a jeho metody.
Pedagogika zahrnuje
 Teorii - odhaluje zákonitosti výchovy a její
důležitou úlohu v životě jedince a společnosti,
zabývá se výchovou v jednotlivých věkových
obdobích a v různých výchovných zařízeních.
 Praxi - poskytuje množství podnětů pro edukační
aktivity všem výchovným a školským pracovníkům,
rodičům i pracovníkům souvisejících profesí;
teoretické závěry jsou aplikovány v oblastech
školství, mimoškolního vzdělávání, ekonomického
rozhodování, sociální politiky, pomáhajících profesí
a oblastech samotné vědy.
Úkoly a charakter pedagogiky
Úkoly:
 Analytické - zkoumá aktuální edukační realitu,
 Verifikační - ověřuje, zda dosud platí určité poznatky,
 Prognostické - formuluje perspektivní výchovné cíle.
Charakter pedagogiky
 Normativní – pedagogika stanovuje určité normy, vzory,
doporučení, cíle, jak realizovat edukaci.
 Explorativní – pokusný, zkusný, pedagogika zkoumá, za
účelem stanovení hypotéz, je založena na poznatcích
získaných z výzkumu.
 Explanativní – pedagogika zjišťuje, popisuje, vysvětluje
různé jevy edukační reality.
Pedagogika jako věda
 Základy oboru, jako systematické vědě
o výchově mládeže i dospělých položil J. A.
Komenský.
 Jako vědní obor se konstituovala až v 19.
století.
 Je chápána jako věda s širokým spektrem
zájmů a obrovským polem působnosti.
Věda a výzkum zabývající se vzděláváním
a výchovou v nejrůznějších sférách života
a společnosti.
Pedagogický výzkum
„Úkolem výzkumu je sbírat, analyzovat a zobecňovat
pedagogické jevy, postupně odhalovat zákonitosti
výchovně vzdělávacího procesu a dospívat ke
zdůvodněným normám zajišťující účinnou
pedagogickou práci. Zkoumají se plány škol, osnovy
vyučovacích předmětů, učebnice (rozsah látky,
struktura a koordinace učiva, jeho přiměřenost žákům
apod.) a vyučovací pomůcky, procesy osvojování a
upevňování vědomostí a dovedností při vyučování
i v jiných formách výchovné práce.“
(JŮVA, V. Úvod do pedagogiky)
Pedagogické disciplíny
Obsah pedagogické vědy je velmi rozsáhlý, proto se dělí na
specializované disciplíny (podle pěti kritérií):
 Podle obsahu zkoumání: obecná pedagogika, srovnávací
pedagogika, dějiny pedagogiky a školství, teorie výchovy, obecná
didaktika, oborové didaktiky, pedagogická diagnostika, pedagogická
evaluace, pedagogická prognostika, pedagogická teleologie, teorie
řízení škol a školství, technologie vzdělávání..
 Podle věku: předškolní pedagogika, školní, vysokoškolská,
andragogika (výchova a vzdělávání dospělých v ekonomicky
produktivním věku), gerontagogika (výchova a vzdělávání seniorů /
dospělých v ekonomicky neproduktivním věku).
 Podle fází společenského vývoje: antická, křesťanská,
renesanční, reformní, pragmatická, moderní a postmoderní
pedagogika.
 Speciálně pedagogické vědy: psychopedie, somatopedie,
surdopedie, logopedie, oftalmopedie / tyflopedie, etopedie.
 Podle oblastí aplikace: rodinná, sociální, profesní, inženýrská,
vojenská pedagogika, pedagogika volného času, výchova v
nápravných zařízeních, výchova v organizacích dětí a mládeže,
alternativní pedagogika.
Edukační realita
Než dítě zahájí školní docházku projde
nesčetnými procesy učení. Těmto mnoha aktům
učení a vyučování, vzdělávání a výchovy říkáme
odborně edukace a různé situace v nichž tyto
lidské akty probíhají, označujeme souhrnně
termínem edukační realita.
Předškolní pedagogika
 Pedagogika předškolního věku je jednou z
oblastí teorie a výzkumu obecné pedagogiky a
MŠ svůj vědecký základ vymezený výchovou a
vzdělávacími procesy, jejichž středem je dítě
předškolního věku.
 Zkoumá a zobecňuje zákonitosti, věkové a
individuální možnosti a zvláštnosti v přijetí
vzdělávací stimulace.
Výchova/vzdělávání
 Výchovu (edukace) = jako průnik svou dílčích
procesů vzdělávání a výchovy v užším slova
smyslu.
 Výchova v užším slova smyslu zastupuje tři
složky: poznávací (kognitivní – rozvoj zájmů,
postojů), hodnotící (afektivní – rozvoj
charakterových vlastností), tvořící (konativní –
rozvoj volních procesů).
 Vzdělávání = proces získávání a rozvíjení
vědomostí, praktických dovedností a
intelektových schopností, které podporují a
tvoří ornou půdu pro výchovný rozvoj.
Jůva (1995), Strouhal (2012), Horká, (2013)
Vzdělání
 je složka kognitivní vybavenosti jedince:
osvojené vědomosti, dovednosti, normy,
postoje, hodnoty.
(Průcha, Walterová, Mareš, 2008, s. 292)
 je výsledek vzdělávání = „osobnostní,
poznávací a činnostní způsobilosti, které si
jedinec v průběhu vzdělávání osvojuje
(dovednosti, poznatky, schopnosti, hodnoty a
postoje a jejich komplexy)“ (RVP PV 2018, s. 5)
Edukace,
Výchovně vzdělávací
proces
Vzdělávání
Získávání a
rozvoj
vědomostí
Získávání a
rozvoj
dovedností
Rozvoj
postojů
Výchova
v užším smyslu
Rozvoj zájmů Uspokojování a
rozvoj potřeb
Rozvoj
charakterových
vlastností
Rozvoj volních
vlastností
Rozvoj postojů
Předškolní pedagogika
Vědní obor, který sleduje problémy výchovy
v předškolním období na teoretické úrovni.
Zkoumá zákonitosti výchovné činnosti, jež se
zaměřuje na předškolní dítě.
Pracuje se základními vědeckými pojmy a
základními kategoriemi:
 cíle,
 obsah,
 podmínky výchovy a vzdělávání,
 profesní vybavenost učitele.
(Opravilová, 2016)
Cíle předškolního vzdělávání
Úkolem institucionálního předškolního vzdělávání
je doplňovat rodinnou výchovu a v součinnosti s
ní zajistit dítěti podnětné prostředí k jeho rozvoji
a učení. To znamená, že má rozvíjet osobnost
dítěte, podporovat jeho tělesný rozvoj a zdraví,
jeho osobní spokojenost a pohodu, napomáhat
mu v chápání okolního světa a motivovat je k
dalšímu poznávání a učení, stejně tak i učit dítě žít
ve společnosti ostatních a přibližovat mu normy a
hodnoty touto společností uznávané.
(RVP PV, 2018, s. 7).
Rámcové vzdělávací cíle
Instituce poskytující předškolní vzdělávání, resp.
jejich učitelé, sledují při své práci tyto rámcové
cíle (záměry):
 rozvíjení dítěte, jeho učení a poznání
(kognitivní cíle),
 osvojení základů hodnot, na nichž je založena
naše společnost (afektivní cíle),
 získání osobní samostatnosti a schopnosti
projevovat se jako samostatná osobnost
působící na své okolí (psychomotorické cíle).
Obsah předškolního vzdělávání
V minulosti - různé teorie, jak stanovit obsah předškolního
vzdělávání
 teorie základního učiva - požadovala vědeckou správnost
předávaných poznatků, respektování věkových
a individuálních zvláštností a kladla důraz na spojení
teorie a praxe.
 teorie struktur, byla založena na myšlence, že je
důležitější pochopit přednostně principy, vztahy
a souvislosti mezi věcmi než získat konkrétní poznatky. Současní
pojetí - kurikulum, ve kterém by měly být kromě
obsahu vzdělávání také metody, organizace a podmínky
vzdělávání i způsob hodnocení výsledků. Součástí kurikula
by měly být i cílové požadavky označované jako vzdělávací
standardy.
Podmínky předškolního vzdělávání
Vnější (vnější vlivy, působící na vzdělávané jedince)
 sociální i přírodní okolnosti, za nichž výchova probíhá, vliv existujícího
životního prostředí na vychovávané
 osobnosti, dosažená úroveň života, životní prostředí vychovatelů
i vychovávaných, formativní vlivy sociálního a přírodního prostředí
 čas, velikost školy a její vybavení, pravidla spojená s klimatem školy,
kurikulum, třídy jejich materiální vybavení, pomůcky, zahrada, sociální
skupina vyučující
 faktory politické, ekonomické, vědecké, kulturní, duchovní, zdravotní
i demografické
Vnitřní (komplexně pojatá dosažená úroveň vychovávaných
jednotlivců )
 fyzické (tělesné) a psychické (duševní) předpoklady jedince (vrozené,
získané vlastnosti žádoucí i nežádoucí)
 veškeré výchovně vzdělávací výsledky
 výsledky jejich dosavadního pedagogicky nezáměrného utváření
Profesní vybavenost učitele
 Kvalifikační předpoklady (Zákon 563/2004 Sb.),
vzdělání:
 středoškolské
 vyšší odborné
 vysokoškolské
 Požadavky RV PV
 Povinnosti učitele mateřské školy
 Celoživotní vzdělávání
 nové poznatky vyplývající z pedagogického výzkumu
 Osobnostní předpoklady
Specifika předškolní pedagogiky
 Předškolní dítě se učí především na základě své interakce
s okolím a svou vlastní prožitou zkušeností, tzn.
spontánně.
 Zkušenosti a zážitky předškolní dítě zpracovává
prostřednictvím hry.
 Do řízených aktivit se aplikuje podstata spontánního
učení.
 Používané metody a formy práce vychází z úrovně rozvoje
a zkušeností dětí.
 Vzdělávací obsah by měl vycházet z jejich potřeb a
skutečností jim blízkých.
 Vzdělávací obsah je dětem nabízen v přirozených
souvislostech, vazbách a vztazích.
Činitelé procesu edukace
v předškolním vzdělávání
 osobnost jedince, který je vychováván;
 sociální a přírodní prostředí, ve kterém
se pohybuje;
 cíl, ke kterému směřujeme;
 prostředky, které k realizaci cíle
zvolíme;
 my sami a naše jednání, které na dítě
působí.
okolí
cíle
učitelka
vyučování
dítě
učení
učivo (činnosti)
metody, org. formy
komunikace, interakce
podmínky
Dítě
Objekt x subjekt vzdělávání
 Genetika
 Vliv rodiny
 IQ versus EQ
 Potřeby dítěte
Učitel
 Kvalifikace
 Odbornost
 Osobnostní předpoklady
OBSAH VZDĚLÁVÁNÍ
Učivo - ČINNOSTI
 Spontánní
 Řízené
Integrovaná témata – tzv. „bloky“
METODY
SLOVNÍ
 vyprávění, vysvětlování, práce s knihou,
rozhovor
NÁZORNÉ
 pozorování, předvádění
PRAKTICKÉ
 napodobování, manipulování, experimentování
Aktivizující metody
 Diskuse
 Modelové situace
 Scénky
 atd.
Organizační formy
 Individuální
 Skupinová
 Frontální
Vhodné způsoby učení
 Situační učení
 situace, se kterými přichází děti,
 situace, které se dějí ve třídě,
 situace, se kterými přichází učitelka.
 Sociální učení
 nápodobou,
 od sebe navzájem.
- 10 % toho, co slyšíme
- 20% toho, co vidíme
- 40% toho, o čem
diskutujeme
- 80% toho, co přímo zažijeme
nebo děláme
- 90% toho, co se pokoušíme
naučit druhé
Kovaliková 1995
 Prožitkové učení, založené na přímých zážitcích
dítěte, vycházející z jeho samostatné činnosti a
individuální volby, z jeho zvídavosti a potřeby
objevovat.
 Spontaneita (vlastní popud k činnosti)
 Objevnost (pronikání do reality, radost z poznávání)
 Komunikativnost (verbální i neverbální složka)
 Prostor pro aktivitu a tvořivost
 Konkrétní činnosti (manipulace, experimentování a hra)
 Celostnost (účast všech smyslů a obou mozkových hemisfér)
 Kooperativní učení (společné plnění zadaného
úkolu)
 sdílení
 komunikace
 spolupráce
 podpora
LITERATURA:
BRIERLEY, J. 7 prvních let života rozhoduje. Praha: Portál, 1996. ISBN 80-7178-109-6
BRUCEOVÁ,T. Předškolní výchova. Praha: Portál, 1996. ISBN 80-7178-068-5
GARDOŠOVÁ, J., DUJKOVÁ, L. a kol. Vzdělávací program Začít spolu. Praha: Portál, 2003.
ISBN 80-7178-815-5
HAVLÍNOVÁ, M. a kol. Kurikulum podpory zdraví v mateřské škole. Praha : Portál, 2006,
2008.
HELUS, Z. Dítě v osobnostním pojetí. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-628-5
HORKÁ, H., SYSLOVÁ, Z. Studie k předškolní pedagogice. Brno: Paido, 2011. ISBN 978-80-210
KOLLÁRIKOVÁ, Z., PUPALA, B. Předškolní a primární pedagogika. Praha: Portál, 2001. ISBN
80-7178-585-7
KOVALIKOVÁ, S. Integrovaná tematická výuka. Kroměříž: Spirála, 1995. ISBN
OPRAVILOVÁ, E. Předškolní pedagogika. Praha: Grada, 2015. ISBN 978-80-247-5107-8
PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-631-4
PRŮCHA, J., KOŤÁTKOVÁ, S. Předškolní pedagogika. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-
0495-4