Humanizace školy.
HUMANISMUS
 Historické období na přechodu středověku a
novověku (15. a 16. století), charakteristické
obnoveným zájmem o antickou kulturu a
filosofii.
 Myšlenkový směr, který se vyznačuje obecnou
orientací na člověka a jeho blaho, a na
pozemské hodnoty. Podporuje lidskou
vynalézavost a hlásá rovnost lidí před Bohem.
 Časově se překrývá s renesancí, ale termín
renesance se používá spíše pro označení
dobového umění, zatímco humanismus
označuje tehdejší hlavní směr vědy a
vzdělanosti.
Renesanční humanismus
 Nezavrhuje křesťanské náboženství a boha jako
takového, ale obrací k životu pozemskému
(světskému), ve kterém využívá všech
nabízených radovánek, na první místo staví
člověka.
 Vzorem je kultura starověkých Řeků a Římanů.
Antické textové zdroje podrobuje vědeckému
zkoumání.
 Rozvinul znalost klasické antiky, byly položeny
nebo prohloubeny vědecké základy mnoha oborů
lingvistiky, literární vědy a historiografie.
 Nové poznatky bylo možno šířit díky knihtisku.
Humanismus ve vzdělávání
 Středověké školství je humanisty podrobeno
ostré kritice. Ti odmítají nadvládu církve nad
školami a bojují proti scholastice, která
způsobila formalismus (zdůrazňování formy
na úkor obsahu) a verbalismus (důraz na
slovní vyjádření bez hlubšího obsahu)
ubíjející ducha člověka.
 Kritizují neživotnost středověké školy, její
častou nemilosrdnou disciplínu a preferují
zavádění předmětů postavených na novém
vědeckém poznání jako je dějepis, fyzika,
přírodověda nebo zeměpis.
Základ humanismu
Tři zásady, které nejvíce ovlivnily i
humanistickou psychologii a vzdělávání:
 Člověk má vrozený potenciál, který je v
jádru dobrý a vznešený.
 Nejvyšší cíl vzdělávání je rozvoj vlastního
potenciálu.
 Víra v něco/motivace něčím, co přesahuje
člověka (vlastní potřeby).
Michel de Montaigne (1533-1592)
 Chce překonat tradiční pamětní učení a pěstovat
žákův úsudek a samostatnost. "Vědět zpaměti není
vědět: je to jen udržovat, co svěřili naší paměti do
úschovy".
 Veškeré vzdělání má vycházet z pozorování života,
učitel nemá vnucovat žákovi určité mínění, ale má ho
vést, aby se naučil samostatně rozhodovat a hledat
pravdu.
 Varuje před jednostranným přeceňováním vzdělání a
na první místo při výchově klade rozvoj charakteru.
 Považuje za optimální individuální výchovu soukromým
učitelem.
 Veškeré vyučování má být hravé, zajímavé a
nenásilné.
Jean Jack Rousseau (1712 – 1778)
Cílem výchovy je vychovat svobodného člověka, který nade vše miluje
svobodu.
 požaduje výchovu přirozenou a svobodnou, která by respektovala
věkové a individuální zvláštnosti dítěte (dítě nemáme do ničeho nutit
a potlačovat jeho osobnost).
proti učení se z knih, proti biflování staví osobní zkušenost (dítě má
ke všemu dospět vlastním pozorováním, uvažováním, vlastní
zkušeností.
 Samostatnosti a svobodě dítěte ale obětuje systematičnost ve výuce.
Člověk je tehdy dobře vychován, působí-li na něj tři
druhy výchovy: výchova přírodou,
výchova lidmi,
výchova věcmi.
: “ Vypěstění rozumného člověka je vyvrcholením dobré výchovy; a vy
chcete obracet na rozum dítěte už při jeho výchově! To znamená
začínat od konce a vytvářet z díla nástroj. Kdyby děti uměly rozumně
uvažovat, nepotřebovaly by, aby je někdo vychovával .”
Emil čili o výchově
Moderní humanismus
(20. století)
 Navazuje na J.J. Rouseaua - akcentuje lidskou
svobodu, právní a sociální ochranu jednotlivců
 Vychází z uznané hodnoty každého lidského života,
jako hodnoty nejvyšší, zdůrazňuje univerzální
lidství, solidaritu všech lidí.
 Těžkou ránu zasadily humanistickým nadějím obě
světové války, které prakticky diskreditovaly
optimistické představy o pokroku lidstva.
 Široký základ humanismu v podobě lidských práv,
svobody, demokracie a snahy o lepší sociální
postavení chudých nebo znevýhodněných zůstává
myšlenkovým základem současných společností a
jejich snah o omezování násilí po celém světě.
Východiska
Humanistická psychologie
A. H. MASLOW (1908 – 1970)
 hierarchie lidských potřeb
 níže položené potřeby jsou významnější a
jejich alespoň částečné uspokojení je
podmínkou pro vznik méně naléhavých a
vývojově vyšších potřeb
C. R. ROGERS (1902 – 1987)
 bezpodmínečné přijetí dítěte takové, jaké je
 rozvoj osobnosti dítěte na základě vnitřní
motivace
2. polovina 20. století
1948 – zákon o jednotné škole, nástup totalitního
režimu
Zdroj: Syslová, 2017
V roce 1988 provedla tehdejší hygienická služba
rozsáhlý výzkum, který identifikoval zdravotní rizika
kolektivistické výchovy v mateřské škole
(Šulcová, E.,Citové problémy předškolních dětí a jejich
zdraví. Predškolská výchova, ročník 1989-1990 č. 3 a 6)
Humanizace školy v českém
prostředí (21. století)
 Humanistická koncepce = antropologické zaměření
na potřeby a možnosti dítěte, na jejichž základě
jsou rozvíjeny jeho potenciality, jeho „lidskost“
(Helus, 2009; Kotásek, 2004; Spilková, 2005).
 Doposud byla tradičním úkolem školy socializace
dítěte na pozadí kulturního života společnosti, do
kterého vrůstá (enkulturace) a jeho personalizace
(Syslová Horká & Lazarová, 2014; Štech, 2007).
 Nyní jde spíše o pragmaticky pojatou přípravu pro
úspěšný život, zejména k tomu uspět na trhu práce
(Knecht, 2014; Porubský et al., 2013; Štech, 2007).
Národní zpráva o stavu předškolní
výchovy, vzdělání a péče o děti
předškolního věku (2000)
„…prakticky vůbec žádné zohlednění
k individuálním potřebám dětí.
Nakonec ani větší důraz, jež kladou
učitelky a ředitelky spíše na názory
a potřeby zřizovatele než na návrhy
rodičů, nevyznívá příliš ve prospěch
skutečně individuálnímu přístupu
k dětem“.
Národní program rozvoje vzdělávání
v České republice - Bílá kniha (2001)
 Zajistit každému dítěti předškolního věku zákonný nárok na
předškolní vzdělávání a na reálnou možnost je naplnit.
 Vypracovat rámcový program pro předškolní vzdělávání a
v něm formulovat rámcové cíle, obsah a předpokládané
výsledky vzdělávání (kompetence dítěte). Zároveň stanovit
podmínky, za nichž může být předškolní vzdělávání
uskutečňováno. Zabezpečit aplikaci rámcového programu podle
konkrétních podmínek škol a dětí – školní kurikula.
 Vzhledem k potřebě zvládat širší spektrum odborných,
speciálně pedagogických i sociálních znalostí a dovedností
pedagogů v předškolním vzdělávání zajistit jejich
vysokoškolské vzdělávání na úrovni bakalářského studia na
pedagogických fakultách univerzit nebo na vyšších odborných
školách s akreditací pro bakalářské studium. Toto opatření
chápat i jako snahu o zvýšení jejich sociálního a profesního
statutu.
Školský zákon (2004)
Jako zásadní se jeví formulace obecných cílů
vzdělávání, mezi něž patří např.:
 zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce
 vzájemná úcta, respekt, názorová snášenlivost,
solidarita a důstojnost všech účastníků vzdělávání
 zdokonalování procesu vzdělávání na základě
výsledků dosažených ve vědě, výzkumu a vývoji a
co nejširšího uplatňování účinných moderních
pedagogických přístupů a metod
 pochopení a uplatňování zásad demokracie a
právního státu, základních lidských práv a svobod
spolu s odpovědností a smyslem pro sociální
soudržnost
FUNKCE MATEŘSKÉ ŠKOLY
 Personalizační – formování osobnosti, podpora rozvoje
individuality s postupným přebíráním zodpovědnosti za sebe
a samostatným jednáním.
 Socializační – děti se učí žít ve společnosti, vstupují do
různých vztahů a rolí. Škola by měla být nositelkou etických
norem společnosti s důrazem na respekt k jinakosti (rasa,
národnost, náboženství….).
 Integrační – škola je modelem světa dospělých, proto je
zdůrazňováno omezování předčasné selekce.
 Hodnotová – u dětí jsou záměrně vytvářeny životní hodnoty
a postoje ke světu – zdraví, sportu, práci, přátelství,
autoritám…
 Kvalifikační – vybavuje děti a později žáky znalostmi a
kompetencemi potřebnými v budoucnosti pro uplatnění na
trhu práce.
LITERATURA
HAVLÍNOVÁ, M., VENCÁLKOVÁ, E. a kol. Kurikulum podpory zdraví v mateřské
škole (aktualizovaný program). Praha : Portál, 2006. ISBN 80-7376-061-5
HELUS, Z. Dítě v osobnostním pojetí. Praha : Portál, 2009.
KREJČOVÁ, V., KARGEROVÁ, J. SYSLOVÁ, Z. Individualizace předškolního
vzdělávání. Praha: Portál, 2015.
Národní program rozvoje vzdělávání v České republice (Bílá kniha). Praha :
MŠMT, 2001. ISBN 80-211-0372-8
Národní zpráva o stavu předškolní výchovy, vzdělání a péče o děti předškolního
věku v České republice. Praha : MŠMT, 2000. ISBN 80-7168-746-4
OPRAVILOVÁ, E.,GEBHARTOVÁ, V. Rok v mateřské škole: učebnice pro
pedagogické obory. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-847-3
PELIKÁN, J. Výchova jako teoretický problém. Ostrava: Amosium servis, 1995.
ISBN 80-85498-27-8
Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. MŠMT, 2016.
PAVLOVSKÁ, M., ŠMAHELOVÁ, B., SYSLOVÁ,Z. Dějiny předškolní pedagogiky.
Brno: MUNI PRESS, 2012 ISBN978-80210-5981-8
ŠULCOVÁ, E. Význam předškolního věku pro zdravý vývoj populace.
Československá psychologie, 1989, ročník XXXIII, č.2, s. 193 – 204.