Předškolní pedagogika Doc. PhDr. Zora Syslová, Ph.D. Bc. Sandra Bejdáková Mgr. Lucie Štěpánková Osnova 1. Předškolní pedagogika jako vědní disciplína. Výchova a vzdělávání. (Štěpánková, 18.2.) 2. Humanizace školy, její funkce. (Štěpánková, 25.2.) 3. Osobnost dítěte (změna pohledu na dítě, potřeby dětí, emoce). (Bejdáková, 3.3.) 4. Cíle vzdělávání a jejich proměna v historickém kontextu. (Štěpánková, 10.3.) 5. Specifika vzdělávání dětí mladších tří let. (Bejdáková, 17.3.) 6. Prostředí a jeho vliv na vzdělávání dětí (podmínky vzdělávání). (Štěpánková, 24.3.) 7. Dítě se speciálními vzdělávacími potřebami. (Štěpánková, 31.3.) 8. Osobnost předškolního pedagoga. (Syslová, 7.4.) 9. Participace mateřské školy a rodiny na výchově dětí předškolního věku. (Bejdáková, 14.4.) 10. Interakce mezi učitelem a dětmi. (Syslová, 21.4.) 11. Evaluace předškolního vzdělávání. (Syslová, 28.4.) Požadavky ke zkoušce Zkouška proběhne formou individuálního rozhovoru. Kritérii pro hodnocení jsou:  znalost jednotlivých tematických okruhů prokázaná s oporou o odbornou (povinnou či doporučenou) literaturu,  min. 80 % účast na přednáškách a seminářích,  aktivita a angažovanost na seminářích (např. plnění úkolů na seminářích, zapojování se do diskuzí, uvádění příkladů z praxe, formulování zpětné vazby). Okruhy ke zkoušce 1. Předškolní pedagogika jako vědní disciplína. 2. Humanizace školy, její funkce. 3. Cíle vzdělávání a jejich proměna v historickém kontextu. Výchova a vzdělávání. 4. Osobnost dítěte (změna pohledu na dítě, potřeby dětí, emoce). 5. Specifika vzdělávání dětí mladších tří let. 6. Prostředí a jeho vliv na vzdělávání dětí (podmínky vzdělávání). 7. Participace mateřské školy a rodiny na výchově dětí předškolního věku. 8. Dítě se speciálními vzdělávacími potřebami. 9. Osobnost předškolního pedagoga. 10. Interakce mezi učitelem a dětmi. 11. Evaluace předškolního vzdělávání. Úkoly pro semináře Reflektivní deník - odpovědět písemně v každém semináři na otázky:  Co jsem o dnešním tématu již věděl/a, z jakých zdrojů?  Co navíc si ze semináře odnáším?  Co mě na dnešním semináři překvapilo?  Co bych se ještě k dnešním tématu chtěla dozvědět, nebo lépe pochopit?  Co jsem měla možnost vidět v praxi? Uveďte konkrétní příklad. Aktualita – dobrovolná prezentace aktuální informace (z tisku, z internetu, sociálních sítí) k tématu na začátku semináře. Aktivní zapojení - plnění úkolů na seminářích, zapojování se do diskuzí, uvádění příkladů z praxe, formulování zpětné vazby). Deník praxe – podklady pro diskuzi o probíraném tématu. Zamyšlení  Co je to pedagogika?  Kdo je pedagog? Pedagogika, pedagog  Termín Pedagogika pochází z antického Řecka, kde byl slovem paedagogus označován otrok, který pečoval o syna svého pána, doprovázel jej na cvičení a do školy.  Přesný význam slova (překlad z latiny) pais = dítě, aigen = vésti.  V současné době je pojem pedagog používán k označení toho, kdo se věnuje výchově profesionálně a má pro tuto činnost určitou kvalifikaci. Co je pedagogika? Různé definice  obor vzdělávání na pedagogických fakultách a jiných fakultách připravujících učitele, respektive předmět v rámci tohoto studia (PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník),  věda o permanentní výchově, o celoživotní výchově dětí, mládeže i dospělých (JŮVA, V. Úvod do pedagogiky), Věda o edukaci, tedy o výchově a vzdělávání. Má svůj předmět, pojmový aparát, význam a úkoly, obsahovou strukturu, účel a poslání, výzkum a jeho metody. Pedagogika zahrnuje  Teorii - odhaluje zákonitosti výchovy a její důležitou úlohu v životě jedince a společnosti, zabývá se výchovou v jednotlivých věkových obdobích a v různých výchovných zařízeních.  Praxi - poskytuje množství podnětů pro edukační aktivity všem výchovným a školským pracovníkům, rodičům i pracovníkům souvisejících profesí; teoretické závěry jsou aplikovány v oblastech školství, mimoškolního vzdělávání, ekonomického rozhodování, sociální politiky, pomáhajících profesí a oblastech samotné vědy. Úkoly a charakter pedagogiky Úkoly:  Analytické - zkoumá aktuální edukační realitu,  Verifikační - ověřuje, zda dosud platí určité poznatky,  Prognostické - formuluje perspektivní výchovné cíle. Charakter pedagogiky  Normativní – pedagogika stanovuje určité normy, vzory, doporučení, cíle, jak realizovat edukaci.  Explorativní – pokusný, zkusný, pedagogika zkoumá, za účelem stanovení hypotéz, je založena na poznatcích získaných z výzkumu.  Explanativní – pedagogika zjišťuje, popisuje, vysvětluje různé jevy edukační reality. Pedagogika jako věda  Základy oboru, jako systematické vědě o výchově mládeže i dospělých položil J. A. Komenský.  Jako vědní obor se konstituovala až v 19. století.  Je chápána jako věda s širokým spektrem zájmů a obrovským polem působnosti. Věda a výzkum zabývající se vzděláváním a výchovou v nejrůznějších sférách života a společnosti. Pedagogický výzkum „Úkolem výzkumu je sbírat, analyzovat a zobecňovat pedagogické jevy, postupně odhalovat zákonitosti výchovně vzdělávacího procesu a dospívat ke zdůvodněným normám zajišťující účinnou pedagogickou práci. Zkoumají se plány škol, osnovy vyučovacích předmětů, učebnice (rozsah látky, struktura a koordinace učiva, jeho přiměřenost žákům apod.) a vyučovací pomůcky, procesy osvojování a upevňování vědomostí a dovedností při vyučování i v jiných formách výchovné práce.“ (JŮVA, V. Úvod do pedagogiky) Pedagogické disciplíny Obsah pedagogické vědy je velmi rozsáhlý, proto se dělí na specializované disciplíny (podle pěti kritérií):  Podle obsahu zkoumání: obecná pedagogika, srovnávací pedagogika, dějiny pedagogiky a školství, teorie výchovy, obecná didaktika, oborové didaktiky, pedagogická diagnostika, pedagogická evaluace, pedagogická prognostika, pedagogická teleologie, teorie řízení škol a školství, technologie vzdělávání..  Podle věku: předškolní pedagogika, školní, vysokoškolská, andragogika (výchova a vzdělávání dospělých v ekonomicky produktivním věku), gerontagogika (výchova a vzdělávání seniorů / dospělých v ekonomicky neproduktivním věku).  Podle fází společenského vývoje: antická, křesťanská, renesanční, reformní, pragmatická, moderní a postmoderní pedagogika.  Speciálně pedagogické vědy: psychopedie, somatopedie, surdopedie, logopedie, oftalmopedie / tyflopedie, etopedie.  Podle oblastí aplikace: rodinná, sociální, profesní, inženýrská, vojenská pedagogika, pedagogika volného času, výchova v nápravných zařízeních, výchova v organizacích dětí a mládeže, alternativní pedagogika. Edukační realita Než dítě zahájí školní docházku projde nesčetnými procesy učení. Těmto mnoha aktům učení a vyučování, vzdělávání a výchovy říkáme odborně edukace a různé situace v nichž tyto lidské akty probíhají, označujeme souhrnně termínem edukační realita. Předškolní pedagogika  Pedagogika předškolního věku je jednou z oblastí teorie a výzkumu obecné pedagogiky a MŠ svůj vědecký základ vymezený výchovou a vzdělávacími procesy, jejichž středem je dítě předškolního věku.  Zkoumá a zobecňuje zákonitosti, věkové a individuální možnosti a zvláštnosti v přijetí vzdělávací stimulace. Výchova/vzdělávání  Výchovu (edukace) = jako průnik svou dílčích procesů vzdělávání a výchovy v užším slova smyslu.  Výchova v užším slova smyslu zastupuje tři složky: poznávací (kognitivní – rozvoj zájmů, postojů), hodnotící (afektivní – rozvoj charakterových vlastností), tvořící (konativní – rozvoj volních procesů).  Vzdělávání = proces získávání a rozvíjení vědomostí, praktických dovedností a intelektových schopností, které podporují a tvoří ornou půdu pro výchovný rozvoj. Jůva (1995), Strouhal (2012), Horká, (2013) Vzdělání  je složka kognitivní vybavenosti jedince: osvojené vědomosti, dovednosti, normy, postoje, hodnoty. (Průcha, Walterová, Mareš, 2008, s. 292)  je výsledek vzdělávání = „osobnostní, poznávací a činnostní způsobilosti, které si jedinec v průběhu vzdělávání osvojuje (dovednosti, poznatky, schopnosti, hodnoty a postoje a jejich komplexy)“ (RVP PV 2018, s. 5) Edukace, Výchovně vzdělávací proces Vzdělávání Získávání a rozvoj vědomostí Získávání a rozvoj dovedností Rozvoj postojů Výchova v užším smyslu Rozvoj zájmů Uspokojování a rozvoj potřeb Rozvoj charakterových vlastností Rozvoj volních vlastností Rozvoj postojů Předškolní pedagogika Vědní obor, který sleduje problémy výchovy v předškolním období na teoretické úrovni. Zkoumá zákonitosti výchovné činnosti, jež se zaměřuje na předškolní dítě. Pracuje se základními vědeckými pojmy a základními kategoriemi:  cíle,  obsah,  podmínky výchovy a vzdělávání,  profesní vybavenost učitele. (Opravilová, 2016) Cíle předškolního vzdělávání Úkolem institucionálního předškolního vzdělávání je doplňovat rodinnou výchovu a v součinnosti s ní zajistit dítěti podnětné prostředí k jeho rozvoji a učení. To znamená, že má rozvíjet osobnost dítěte, podporovat jeho tělesný rozvoj a zdraví, jeho osobní spokojenost a pohodu, napomáhat mu v chápání okolního světa a motivovat je k dalšímu poznávání a učení, stejně tak i učit dítě žít ve společnosti ostatních a přibližovat mu normy a hodnoty touto společností uznávané. (RVP PV, 2018, s. 7). Rámcové vzdělávací cíle Instituce poskytující předškolní vzdělávání, resp. jejich učitelé, sledují při své práci tyto rámcové cíle (záměry):  rozvíjení dítěte, jeho učení a poznání (kognitivní cíle),  osvojení základů hodnot, na nichž je založena naše společnost (afektivní cíle),  získání osobní samostatnosti a schopnosti projevovat se jako samostatná osobnost působící na své okolí (psychomotorické cíle). Obsah předškolního vzdělávání V minulosti - různé teorie, jak stanovit obsah předškolního vzdělávání  teorie základního učiva - požadovala vědeckou správnost předávaných poznatků, respektování věkových a individuálních zvláštností a kladla důraz na spojení teorie a praxe.  teorie struktur, byla založena na myšlence, že je důležitější pochopit přednostně principy, vztahy a souvislosti mezi věcmi než získat konkrétní poznatky. Současní pojetí - kurikulum, ve kterém by měly být kromě obsahu vzdělávání také metody, organizace a podmínky vzdělávání i způsob hodnocení výsledků. Součástí kurikula by měly být i cílové požadavky označované jako vzdělávací standardy. Podmínky předškolního vzdělávání Vnější (vnější vlivy, působící na vzdělávané jedince)  sociální i přírodní okolnosti, za nichž výchova probíhá, vliv existujícího životního prostředí na vychovávané  osobnosti, dosažená úroveň života, životní prostředí vychovatelů i vychovávaných, formativní vlivy sociálního a přírodního prostředí  čas, velikost školy a její vybavení, pravidla spojená s klimatem školy, kurikulum, třídy jejich materiální vybavení, pomůcky, zahrada, sociální skupina vyučující  faktory politické, ekonomické, vědecké, kulturní, duchovní, zdravotní i demografické Vnitřní (komplexně pojatá dosažená úroveň vychovávaných jednotlivců )  fyzické (tělesné) a psychické (duševní) předpoklady jedince (vrozené, získané vlastnosti žádoucí i nežádoucí)  veškeré výchovně vzdělávací výsledky  výsledky jejich dosavadního pedagogicky nezáměrného utváření Profesní vybavenost učitele  Kvalifikační předpoklady (Zákon 563/2004 Sb.), vzdělání:  středoškolské  vyšší odborné  vysokoškolské  Požadavky RV PV  Povinnosti učitele mateřské školy  Celoživotní vzdělávání  nové poznatky vyplývající z pedagogického výzkumu  Osobnostní předpoklady Specifika předškolní pedagogiky  Předškolní dítě se učí především na základě své interakce s okolím a svou vlastní prožitou zkušeností, tzn. spontánně.  Zkušenosti a zážitky předškolní dítě zpracovává prostřednictvím hry.  Do řízených aktivit se aplikuje podstata spontánního učení.  Používané metody a formy práce vychází z úrovně rozvoje a zkušeností dětí.  Vzdělávací obsah by měl vycházet z jejich potřeb a skutečností jim blízkých.  Vzdělávací obsah je dětem nabízen v přirozených souvislostech, vazbách a vztazích. Činitelé procesu edukace v předškolním vzdělávání  osobnost jedince, který je vychováván;  sociální a přírodní prostředí, ve kterém se pohybuje;  cíl, ke kterému směřujeme;  prostředky, které k realizaci cíle zvolíme;  my sami a naše jednání, které na dítě působí. okolí cíle učitelka vyučování dítě učení učivo (činnosti) metody, org. formy komunikace, interakce podmínky Dítě Objekt x subjekt vzdělávání  Genetika  Vliv rodiny  IQ versus EQ  Potřeby dítěte Učitel  Kvalifikace  Odbornost  Osobnostní předpoklady OBSAH VZDĚLÁVÁNÍ Učivo - ČINNOSTI  Spontánní  Řízené Integrovaná témata – tzv. „bloky“ METODY SLOVNÍ  vyprávění, vysvětlování, práce s knihou, rozhovor NÁZORNÉ  pozorování, předvádění PRAKTICKÉ  napodobování, manipulování, experimentování Aktivizující metody  Diskuse  Modelové situace  Scénky  atd. Organizační formy  Individuální  Skupinová  Frontální Vhodné způsoby učení  Situační učení  situace, se kterými přichází děti,  situace, které se dějí ve třídě,  situace, se kterými přichází učitelka.  Sociální učení  nápodobou,  od sebe navzájem. - 10 % toho, co slyšíme - 20% toho, co vidíme - 40% toho, o čem diskutujeme - 80% toho, co přímo zažijeme nebo děláme - 90% toho, co se pokoušíme naučit druhé Kovaliková 1995  Prožitkové učení, založené na přímých zážitcích dítěte, vycházející z jeho samostatné činnosti a individuální volby, z jeho zvídavosti a potřeby objevovat.  Spontaneita (vlastní popud k činnosti)  Objevnost (pronikání do reality, radost z poznávání)  Komunikativnost (verbální i neverbální složka)  Prostor pro aktivitu a tvořivost  Konkrétní činnosti (manipulace, experimentování a hra)  Celostnost (účast všech smyslů a obou mozkových hemisfér)  Kooperativní učení (společné plnění zadaného úkolu)  sdílení  komunikace  spolupráce  podpora LITERATURA: BRIERLEY, J. 7 prvních let života rozhoduje. Praha: Portál, 1996. ISBN 80-7178-109-6 BRUCEOVÁ,T. Předškolní výchova. Praha: Portál, 1996. ISBN 80-7178-068-5 GARDOŠOVÁ, J., DUJKOVÁ, L. a kol. Vzdělávací program Začít spolu. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-815-5 HAVLÍNOVÁ, M. a kol. Kurikulum podpory zdraví v mateřské škole. Praha : Portál, 2006, 2008. HELUS, Z. Dítě v osobnostním pojetí. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-628-5 HORKÁ, H., SYSLOVÁ, Z. Studie k předškolní pedagogice. Brno: Paido, 2011. ISBN 978-80-210 KOLLÁRIKOVÁ, Z., PUPALA, B. Předškolní a primární pedagogika. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-585-7 KOVALIKOVÁ, S. Integrovaná tematická výuka. Kroměříž: Spirála, 1995. ISBN OPRAVILOVÁ, E. Předškolní pedagogika. Praha: Grada, 2015. ISBN 978-80-247-5107-8 PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-631-4 PRŮCHA, J., KOŤÁTKOVÁ, S. Předškolní pedagogika. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262- 0495-4