9. PŘEDNÁŠKA: DALŠÍ ODVĚTVÍ PRŮMYSLU JH 2020 ZPRACOVATELSKÝ PRŮMYSL •Rozdílná vyspělost, produktivita práce – rozdíly v hosp. vyspělých a méně vyspělých zemích •Rozhodujícím článkem byla průmyslová velkovýroba x dnes spíš malé a střední podnikání •V rozvojových zemích – řemeslná výroba – velký počet zaměstnanců, ale celosvětový podíl na výrobě minimální •Průmyslová výroba rozdílná podle významu a velikosti svých základních jednotek •Jednotlivá odvětví a obory se skládají z řady územně oddělených provozoven •Prostorové rozložení se odlišuje od členění organizačního či odvětvového •Měření průmyslové výroby problematické (viz minule) STROJÍRENSKÝ PRŮMYSL •Největším odvětvím průmyslu •Rozsah a kvalita strojírenského průmyslu je ukazatelem hosp. potenciálu i úrovně vědecko-výzkumné základny •Počátky spojeny s prům. revolucí •Původně koncentrace do měst – vznik jader budoucích strojírenských regionů •Významné vazby hutnictví – strojírenství • Krize ve 30. letech • Další rozvoj v souvislosti s 2. sv. válkou a v období studené války • (důležitý lokalizační faktor strategické důvody) • Po 2. sv. v. – vznik nových podniků v málo industrializovaných regionech • (Žďár n. S. ad.) • V 70. letech – rozvoj díky jaderné energetice • V 80. letech – disperze i do menších měst • Lokalizační faktory: •Výrobky často souhrnem velkého počtu dílčích výrob – snaha o co nejširší zastoupení výrob •Dopravní náklady – při přepravě menších částí menší než u hotových výrobků •Lokalizace v oblastech spotřeby – v počátcích, dnes pokles s rozvojem dopravy •Vztah k surovině jen u některých oborů s velkou spotřebou kovů (např. výroba lokomotiv…) Strojírenský průmysl •zde jsou soustředěny veškeré obory vyrábějící spotřební elektrotechniku a elektroniku • •typickým ukazatelem tohoto druhu strojírenství je velkovýroba s malou potřebou kvalifikované pracovní síly a malou spotřebou materiálu • •rozmístění je dáno hlavně levnou pracovní sílou, proto se v tomto oboru uplatňují i rozvojové země • •´k velkým producentům přístrojů sdělovací techniky patří Japonsko, USA, SRN, Jižní Korea, SNS a Velká Británie. Z ostatních zemí Malajsie, Thajsko, Brazílie, Mexiko, Turecko a Singapur (radiopřijímače, televizory, spotřební elektronika) • •LEHKÉ STROJÍRENSTVÍ •PŘESNÉ STROJÍRENSTVÍ •INVESTIČNÍ STROJÍRENSTVÍ Strojírenský průmysl •Zahrnuje obory jemné mechaniky, optiky, výrobu měřících přístrojů a speciální zařízení pro zdravotnické i jiné účely a hlavně v poslední době náročnou elektroniku (počítače, digitální a telekomunikační přístroje, hodinky, fotoaparáty, dalekohledy, přesná optika, laserové technologie) •hlavními rysem odvětví je převaha kvalifikované práce nad množstvím a hodnotou materiálu (výj. barevné kovy) -> rozmístění do vyspělých států, které je většinou podmíněno úzkou spoluprací s vědeckým výzkumem •měření času, zvl. hodinek •(hl. světoví producenti jsou Švýcarsko (téměř 50 % tradiční nedigitální výroby), SRN, USA a po válce se na přední místa dostaly i Japonsko a dnešní SNS, Singapur a Hong-Kong) •optické a fotografické přístroje, •výrobní centra jsou hl. v USA, dále pak v SRN a Japonsku •výroba osobních počítačů •USA (70 % výroby). •Výroba v ostatních zemích je převážně prováděna v americké licenci a je soustředěna v Japonsku, zemích Asijských tygrů a Evropské unie •LEHKÉ STROJÍRENSTVÍ •PŘESNÉ STROJÍRENSTVÍ •INVESTIČNÍ STROJÍRENSTVÍ Strojírenský průmysl •provádí výrobu kompletních celků pro energetiku, dopravní, těžební a zpracovatelský průmysl, jedná se o tzv. dodávky na klíč • •firma spolupracuje s velkou řadou subdodavatelů a předává kompletní dílo v cílové oblasti zákazníka, zajišťuje veškeré technologie, materiál i konečnou kompletizaci • •výroba takovýchto investičních celků je možná jen v oblastech s velkou koncentrací různorodého a vyspělého strojírenství • •tradiční dodavatelé nejsložitějších investičních celků •USA, Japonsko, SRN, SNS, Velká Británie a Francie •celky nižšího řádu dodávají Itálie, Švýcarsko, Kanada, Nizozemí, ale i Polsko, Maďarsko a Česká republika •ČSSR například zajišťovala výrobu těžebních zařízení pro země Arabského poloostrova (ČR jaderné elektrárny v Íránu a Číně) •LEHKÉ STROJÍRENSTVÍ •PŘESNÉ STROJÍRENSTVÍ •INVESTIČNÍ STROJÍRENSTVÍ Automobilový průmysl •Jedno z nejdynamičtěji se vyvíjejících průmyslových odvětví •Konec 19. stol. - vynález automobilu, 20. stol. – velký rozvoj •Henry Ford – zdokonalení výrobních metod; zavedením hromadné výroby se standardizovanými pracovními postupy produkci automobilů výrazně zlevnil (fordismus) •Poč. 21. stol. – výroba automobilů globalizovaným odvětví – rozšíření v množství zemí • Model dodavatelské struktury v 70. – 80. letech Redukce současné dodavateské struktury Automobilový průmysl •Vzhledem k zajištění výroby z hlediska vývoje, kapitálu, pracovní síly atd. lze rozlišit 2 typy center automobilové výroby: •A) Centra, v nichž je výroba výrazně podporována vývojem •Tradiční centra automobilového průmyslu, ve kterých většinou sídlí i vedení společnosti •Výroba navazuje na konstrukční kanceláře, výzkumné laboratoře a zkušební areály •Vyvíjeny nové typy automobilů •Přijímána strategická rozhodnutí vzhledem k organizaci výroby •USA, Německo, Francie, Japonsko, Škoda v Mladé Boleslavi •B) Centra výroby bez vlastního vývoje •Montážní podniky s licenční výrobou, většinou lokalizovány v oblastech s rel. levnou pracovní silou doplněnou o faktor spotřeby •Technologie a hl. komponenty dodávány z oblastí vývoje •Od 70. let rozvoj ve Španělsku, Mexiku, Brazílii, Belgii •V současnosti – Slovensko, Ukrajina, Turecko, Írán, Čína, Indie • Chemický průmysl •Základní odvětví zpracovatelského průmyslu •Relativně mladé odvětví s rostoucím významem •počátky v 19. století – první výroby anorganické chemie s využitím soli a síry Postupně i rozvoj organické chemie •Impuls pro rychlejší rozvoj – organické syntézy na základě destilace uhlí na poč. 20. stol. (zejména státy Z Evropy – Německo, Francie, VB, později USA) •Poč. 2. pol. 20. stol. – transformace základních vstupních surovin a orientace na ropu a zemní plyn – zásadní přelom v rozvoji chemického průmyslu -> poté se chemický průmysl stal jedním z nejrychleji se rozvíjejících odvětví hospodářství •Obory chemického průmyslu: •Obory průmyslu anorganické chemie (výroba základních anorganických materiálů – kyseliny, zásady, umělá hnojiva ad.) •Obory organické chemie (výroba základních organických látek na bázi ropy a zemního plynu, chemická vlákna, syntetický kaučuk, plasty, barvy ad.) • Chemický průmysl •Na výše uvedené obory navazuje spotřební chemie – produkty určené koncovému spotřebiteli (farmaceutický průmysl, výroba kosmetických, potravinářských nebo čisticích prostředků) •Na energii náročné obory základní těžké chemie •Voda + suroviny – důležité pro anorganickou chemii (výroba amoniaku, kyseliny sírové…) •Voda + suroviny + kvalifikovaná pracovní síla + kapitálová náročnost (biochemie, kosmetika,…) • Lokalizační faktory – energie, suroviny, pracovní síla, investice, voda •Původní chemický průmysl vázán na energetické zdroje (uhlí – Německo, VB, S Francie, dřevo – Finsko, USA, Kanada, ropa – Rumunsko) •Nové chemické závody vznikají v dovozních přístavech, na periferiích těžkého průmyslu, energetického průmyslu, v ropných oblastech, na periferii měst a ve vyhovujícím prostředí (výroba léčiv) Chemický průmysl: Anorganická ch. •Základem výroba kyseliny sírové použití v dalších výrobách org., anorg. i spotřební chemie •Výroba kys. sírové pro obtížnost přepravy vázaná na oblast jejího dalšího zpracování – většinou přímo v chemických kombinátech •Největší producenti – USA, Japonsko, Čína, Německo, Brazílie •Největší objem výroby anorg. ch. soustředěn do výroby umělých hnojiv •Pokles výroby umělých hnojiv ve vyspělých státech Evropy (vysoká zatíženost chemizací, rozvoj biozemědělství), stagnace v Rusku a USA, růst v Číně, Indii, Mexiku Fosforečná hnojiva Rusko, USA, Čína, Brazílie… Maroko, Tunisko (těžba fosfátů) Draselná hnojiva výroba z draselných solí Kanada, Rusko, Bělorusko, Německo, Izrael Dusíkatá hnojiva výroba na bázi zemního plynu Čína, USA, Rusko, Indii, Mexiko, státy v okolí Perského zálivu Chemický průmysl: Organická ch. •V porovnání s anorganickou chemií velmi dynamický nárůst •Produkty mají velmi široké uplatnění, využití ve všech hospodářských odvětvích •Výroba syntetických materiálů •První umělé hmoty již na poč. 20. stol. – od té doby výrazný nárůst •Hl. surovinou při výrobě – ropa a zemní plyn •Celková roční světová výroba plastů – cca 120 mil. tun (Evropa + S Amerika – 2/3 podíl) •Dynamický rozvoj v Asii (Čína, J Korea, Japonsko) – 1/5 výroby • Syntetické materiály USA, Japonsko, Německo, Francie, Nizozemsko, Itálie, Rusko, Belgie, Kanada, Čína Výroba syntetického kaučuku Jako náhrada přírodního kaučuku se vyrábí od 30. let 20. stol. V současné době převyšuje produkci přírodního kaučuku (latex) více než 2x Zákl. surovinou – ropa a zemní plyn Syntetický kaučuk USA, Japonsko, Francie, Německo, rozvoj v J Koreji Chemický průmysl: Organická ch. •Produkce chemických vláken •A) výroba celulózových vláken - Ve vyspělých státech na ústupu •B) výroba syntetických vláken- Od 80. let – dynamický růst •V Irsku – jedno z nosných odvětví „irského ekonomického zázraku“ • • •Farmaceutický průmysl •Výrazně orientován na spotřebu •Náročný na kvalifikovanou sílu •Soustředění do spotřebních center •Specializace ve vyspělých státech • Chemické vlákna Centra výroby USA, V Asie (Japonsko, Tchaj-wan, Čína, J Korea) Významná část produkce i v evr. zemích Německo, Itálie, VB Textilní průmysl •Nejstarší průmyslové odvětví, které stálo u zrodu průmyslové revoluce v 18. století – s jeho rozvojem spojen i rozvoj industrializace. V oborech TP vznikala první tovární výroba na základě výroby manufakturní •Dlouhou dobu ve většině průmyslových zemí vedoucím prům. odvětvím •V průběhu 20. stol. – strukturální změny v surovinové základně a restrukturalizace prostorového rozložení TP •Hl. surovinami do 60 let. 20. stol – přírodní suroviny (vlna, bavlna) •S rozvojem organické chemie v 60. letech nastupují jako hlavní textilní surovina umělá vlákna •80. léta – návrat k přírodním materiálům (prvně směsové tkaniny – synteticko-přírodní vlákna) •90. léta – zvyšování produkce bavlněných tkanin •Přesto umělá vlákna tvoří hl. podíl •V současnosti – pomalu rostoucí odvětví •Podíl na objemu celkové průmyslové výroby se snižuje, avšak zaměstnanost v globálním měřítku vysoká • Textilní průmysl •V prostorovém uspořádání rozlišujeme 2 typy textilních průmyslových oblastí •Staré textilní oblasti – Z Evropa, USA •TP zde prošel silnou restrukturalizací – snižování zaměstnanosti, změny v technologii výroby •Velikostně převládají střední podniky – soustřeďují se na výrobu s vyšší přidanou hodnotou (speciální textilie, např. žáruvzdorné…) •Nové textilní oblasti •V průmyslově mladších oblastech s pozdějším nástupem industrializace a levnou pracovní silou (JV Asie, některé země Afriky) •Výroba zaměřena na objem Lokalizační faktory: •Faktor kvalifikované pracovní síly (TP je náročný na kvantitu pracovníků) • •Surovinový faktor – důležitý pro lokalizaci podniků na prvotní úpravu a zpracování přír. materiálů • •Faktor spotřeby – nutná vazba TP na oděvní průmysl Bavlnářský průmysl •Nejrozšířenější obor světového průmyslu •Celková tendence vzestupná •Charakteristickou tendencí je pokles výroby bavlněných tkanin ve vyspělých zemích Z Evropy nebo v Japonsku a přesun výroby blíže k oblastem pěstování bavlny •Většina produkce z Číny a Indie, rozvoj výroby v Pákistánu, Brazílii, Egyptě, Turecku nebo středoasijských republikách (např. Uzbekistán) •Stále silné postavení v USA, ale i zde pokles • VLNAŘSKÝ PRŮMYSL •V posledních letech výrazný pokles výroby •Produkce vlny (suroviny) v Austrálii, na Novém Zélandě a v Argentině •Odtud export do Z evr. zemí (VB, Itálie, Francie, Belgie) – export klesá •Zvýšení produkce v Indii, Číně, Turecku • Hlavní světové textilní oblasti Potravinářský průmysl •Zahrnuje desítky oborů, které mají společný cíl – zajistit potravu pro obyvatele •Zpracovává či upravuje rozmanité produkty RV a ŽV •Potravinářský průmysl nevytváří rozsáhlé územní komplexy, obvyklé je uspořádání oblastí lokálního významu, kde potravinářství se zemědělství vytváří agrokomplexy (na sebe navazující surovinová a zpracovatelská činnost) – centry obvykle malá města • Lokalizace: •Uprostřed produkčních zemědělských oblastí – např. sušení a fermentace kávy, výroba sladu, výroba vína, čištění rýže… •Orientace na spotřebitele – obory, které zpracovávají značně upravené primární suroviny (výroba cukru, mouky…pekárenství…) •Změna lokalizace s rozvojem technologií – mrazírenství, konzervování… - odpojení lokalizace odvětví a zdroje surovin •V současnosti – lokalizace velkých podniků spíše do míst spotřeby, drobnější rozptýleny v surovinových oblastech •Význam faktorů pracovních sil i dopravy klesá Potravinářský průmysl Potravinářský průmysl Dřevozpracující a papírenský průmysl