Učební úlohy – základ učitelského povolání Tereza Češková Zadání, cíle, literature – odkaz na učební materiály Učební úloha je „každá pedagogická situace, která se vytváří proto, aby zajistila u žáků dosažení určitého učebního cíle“ (Průcha, Walterová, & Mareš, 2013, s. 325). Nejčastěji má podobu otázky, za učební úlohu ale můžeme považovat i jakýkoliv pokyn, který směřuje k učení. Podle Seela (1981, s. 7–8) zahrnuje úloha „věcné vztahy či objekty, které učitel vybírá na základě specifických cílů s ohledem na požadované učební procesy a předkládá je žákům v časoprostorově vymezených učebních situacích“. Slavík, Dytrtová a Fulková (2010, s. 31) shrnují, že učební úloha mj. zakládá edukativní situaci a podmiňuje její formu, organizaci a průběh. Je tedy patrné, že učební úlohy nelze ve výuce chápat jako soubor izolovaných jevů a je třeba dbát nejen na jejich vhodné zadání, ale i na průběh řešení. Zadání učební úlohy se musí odvíjet od cíle. „Cílem školního vzdělávání rozumíme zamýšlený a očekávaný výsledek výchovně-vzdělávací práce, k němuž učitel v součinnosti s žáky směřuje“ (Nelešovská & Spáčilová, 2005, s. 43). Nejdřív si tedy musíme uvědomit, co chceme žáky naučit, k čemu je přivést, až pak hledáme způsoby a prostředky. Cíle musí vycházet z kurikula, musí být jednoznačné, konzistentní (z nižších lze vyvodit vyšší a naopak), přiměřené a kontrolovatelné. Učitel by tedy měl být schopen v nějakém okamžiku říct, zda byly cíle splněny, či ne. Existuje několik taxonomií, jež nám mohou při reprodukci, je nasnadě, že žáci zapojí pouze kognitivní procesy na nejnižší úrovni, a naopak, klade-li učitel úlohy vyšší koggnitivní náročnosti, např. problémové, žákům nestačí pro jejich vyřešení pouze jednoduché myšlenkové operace a nutí je tak zapojit mnohem složitější kognitivní procesy. Za úlohy vyšší kognitivní náročnosti považujeme úlohy směřující na aplikaci, analyzování, hodnocení a tvoření a zároveň takové, které nelze zodpovědět na základě probíraného učiva – srov. Gall et al., 1978). Je třeba upozornit, že neplatí přímá úměra čím více úloh vyšší kognitivní náročnosti, tím lépe. Výzkumně potvrzený optimální poměr úloh vyšší kognitivní náročnosti vůči úlohám ostatním je 25−30 % (srov. Gall et al., 1978; Mullis et al., 2009). Literatura Anderson, L. W., & Krathwohl, D. R. (2001). A taxonomy for learning, teaching, and assessing: A revision of Bloom's taxonomy of educational objectives. New York: Longman. Bloom, B. S. (Ed.). (1956). Taxonomy of Educational Objectives. New York: David McKay. Gall, M. D., Ward, B. A., Berliner, D. C., Cahen, L. S., Winne, P. H., Elashoff, J. D., & Stanton, G. C. (1978). Effects of questioning techniques and recitation on student learning. American Educational Research Journal, 15(2), 175−199. Janík, T., Maňák, J., & Knecht, P. (2009). Cíle a obsahy školního vzdělávání a metodologie jejich utváření. Brno: Paido. Krathwohl, D. R., Bloom, B. S., & Masia, B. B. (1964). Taxonomy of educational objectives: The classification of educational goals. Handbook II: The af fective domain. New York: David McKay. Mullis, I. V., Martin, M. O., Ruddock, G. J., O’Sullivan, C. Y., & Preuschoff, C. (2009). TIMSS 2011 Assessment Frameworks. Chestnut Hill: TIMSS & PIRLS International Study Center. Nelešovská, A., & Spáčilová, H. (2005). Didaktika primární školy. Olomouc: Univerzita Palackého. Průcha, J., Walterová, E. & Mareš, J. (2013). Pedagogický slovník. Praha: Portál. Ramsden, P. (1984). The Context of Learning. In F. Marton, D. J. Hounsell, & N. J. Entwistle (Eds.), The Experience of Learning (s. 124–143). Edinburgh: Scottish Academic Press. Seel, N. M. (1981). Lernaufgaben und Lernprozesse. Stuttgart: Kohlhammer. Simpson, B. J. (1966). The classification of educational objectives: Psychomotor domain. Illinois Journal of Home Economics, 10(4), 110-144. Slavík, J., Dytrtová, K., & Fulková, M. (2010). Konceptová analýza tvořivých úloh jako nástroj učitelské reflexe. Pedagogika, 60(3–4), 223–241. Další zdroje: Janík, T., Slavík, J., Mužík, V., Trna, J., Janko, T., Lokajíčková, V…. & Zlatníček, P. (2013). Kvalita (ve) vzdělávání: obsahově zaměřený přístup ke zkoumání a zlepšování výuky. Masarykova univerzita. Knecht, P. (2014). Příležitosti k rozvíjení kompetence k řešení problémů v učebnicích a ve výuce zeměpisu. Masarykova univerzita. Tabulka 1 Taxonomie kognitivních cílů (Bloom, 1956), rev. Andersonem a Krathwohlem (2001) Cílová kategorie (úroveň osvojení) Typická slovesa k vymezování cílů  1. Zapamatovat definovat, identifikovat, vytvořit seznam, vyjmenovat, opakovat, – termíny a fakta, jejich vzpomenout si, rozpoznat, zapsat, klasifikace a kategorizace, spojit, zopakovat, podtrhnout, reprodukce znalostí zvýraznit  2. Rozumět vybrat, uvést příklad, předvést, popsat, určit, rozlišovat, – převod z jedné formy komunikace vysvětlit, vyjádřit, říci vlastními do druhé, jednoduchá interpretace, slovy, vybrat, přeformulovat, extrapolace (vysvětlení) sdělit, přeložit, simulovat, vypočítat, zkontrolovat, změřit  3. Aplikovat aplikovat, demonstrovat, interpretovat údaje, načrtnout, – použití abstrakcí a zobecnění zobecnit, uvést vztah mezi, (teorie, zákony, principy, plánovat, použít, prokázat, pravidla, metody, techniky, registrovat, řešit, vyzkoušet, postupy, obecné myšlenky rozlišit, připravit, zaznamenat v konkrétních situacích)  4. Analyzovat analyzovat, provést rozbor, najít vztah, porovnat, shrnout, dát do – rozbor komplexní informace souvislostí, seřadit do logických (systému, procesu) na prvky a posloupností, identifikovat příčiny části, stanovení hierarchie prvků, a následky, kategorizovat, vysvětlení, zdůvodnění, princip diskutovat, klasifikovat, jejich organizace, vztahů a kombinovat, odhadnout, odvodit, interakce mezi prvky zpochybnit, vyřešit, diagnostikovat  5. Hodnotit kritizovat, obhájit, ocenit, posoudit, podpořit názory, – posouzení materiálů, podkladů, oponovat, prověřit, srovnat metod a technik z hlediska účelu s normou, vybrat, uvést klady a podle kritérií, která jsou dána zápory, zdůvodnit, zhodnotit nebo která žák sám navrhne  6. Tvořit upravit, organizovat, formulovat, reorganizovat, složit, navrhnout, – složení prvků a jejich částí do spravovat, řídit, vytvořit systém, předtím neexistujícího celku, zrekonstruovat, předpovědět složení nového uspořádáním (pojmů a principů) 2