Vladimir Sorokin: Fronta (vyšla 1985)
„Prussuu vás, kdo je poslední?"
„Asi já, ale za mnoujejeSiě* nějaká pani v ijiodrym plášti " „Takže já jsem za ní, jo?"
„Jo. Vona hnedka přijde. Stoupněte si zatlili za rttě." „A Vy tu budete?" „Jo, budu."
„Chtěl jsem si ještč na chvilku vodskočit, vopravdu jenom na chvilka. " „Jen na ni počkejte. Někdo přijde a co já mu pak řeknu? Jen počkejte. Říkala, že tu hnedka bude..."
„Dobře. TVík já teda počkám. Čekáte tu už dlouho?"
„Moc dlouho ně..."
„A nevíte, po kolika prodávají"
„Kdo se v tom má vyznat... Vlastně jsem se ještě ani neptal. Nevíte náhodou, po kolika prodávají"
„Nevím, po kolika dneska, ale slyšela jsem, že včera prodávali po dvou
kusech."
„Po dvou?"
,,Jo. Nejdřív prej po čtyřech a potom po dvou."
„Tak málo?! To tu nemá cenu ani stát../'
„Tak si zaberte dvě místa. Lidi z venkova stojej dokonce i na třech."
„Na třech?"
„Přesné tak.1'
„To je ale na celej den!"
„Ale jděte. Tady to jde celkem ryclile."
„Nějak se mi tomu nechce věřit. Dyť jsme se ještě ani nelili z místa..." „To se tam asi vrátili ty. co si vodskoěili. Takovejch je fůra." „Vodskočej si a potom se hrnou..." „To nic, teď to pude rychle..." „Nevíte náhodou, po kolika prodávají" „Prej po třech.
„To ještě celkem jde! Vedle Savelovskýho nádraží prodávaj jenom po jednom."
„Tam nemá ani smysl prodávat -no, stejnak to všechno rozeberou lidi z venkova..."
„A co včera, bvla tadv tála- taková fronta?" „Skoro takováhle." „A vy jste tu včera stála?" „Jo, stála." „A dlouho?" „Moc dlouho ne..."
„A nebvlv moc pomačkaný?" (t „Ze začátku to celkem šlo, ale ke konci už byly všehjaky.
„Dneska si ttťôttŽ ty lepSí taky rozeberou n na nás zbvdou zas jenom tv špatný."
„Všechny jsou stejný. Já je viděl." „Vopravchv?"
„Jo. Špatný dávaj stranou."
„1b určitě, dávaj stranou! Jen počkejte, vsak uvidíte!" „Mnsej je dávat stranou a vodepisovat."
„Ale co vás nemá! Přej mnsej! Dyť jim to jde do knpsy, to snad nemyslíte vážně..."
„No uvidíme, nemusíme se hnedka hádat, že jo..." „Támhle je ta pani. Vy jste za ní." „Ta vysoká?" „Jo."
„Já jsem teda za várna, jo?"
)rAsi jo. Já jsem za tímhle pánem."
„1b teda znamená, že já jsem za várna."
„Dobře, vy jste teda za mnou. Teď už si můžu vodskočiť?"
„Samozřejmě."
„Jenom na chvilku, musím si skočit pro prádlo... je to hned vedle..." „Nevíte náhodou, jestli maj dneska do Šesti?" „Myslím, že jo..."
„Tak já si tam teda skočim pozdějc." „Nevíte, jestli vedle náhodou nepřivezli zelí?" „Ne. Taní je fronta na pomeranče. Zelí neni."
„Stejnak za nic nestojí, nemá ani cenu ho kupovat." „Xa Leninský třídě prodávali mladý, takový hezký." „Ale jděte! Dyť to nemělo žádnou hlávku." „Mladý zelí je náhodou zdravý." _
„Támhle předbíhaj, to je ale drzost! Hej pane, proč je pouštíte? To tady
máme stát eelej den nebo co?! Předbíhaj, dyť voni předbíhaj!"
,Voni tam stáli, jenom si na chvilku vodskočili..."
„Ale pendrek tam stáli!"
„My jsme tu stáli, co na nás křičíte!"
„Houby s voctem, nestáli! Já tu jsem vod rána!"
„Stáli tam. já je viděla..."
„Jo, stoupnou si do fronty a pak se na půl dne zdejehnou."
„A podle mýho tam nestáli. Já je nevidel."
„Ale stáli tam."
„Stáli, vopravdu tam stáli..."
„Ale stáli tam. uklidněte se!" *
„Vy se uklidněte!"
„Dobře, nebudem se hádat kvôli blbostem. Stáli tam, pak si vodskočili. Dyť vo nic nejde..." „Cože jí to jde tak pomalu... Vidíte ji?" „Špatně."
„IV zrzavý to jde pomalu. Včera byla taky jako zpomalenej film." „Copak je tam sama?" „Jsou tam dvě."
„ Já je nevidím.
„Stoupněte si sem, vodsuď jsou vidět." „No jo. Jsou dvě. Tamta je ale rychlejší." „IV brunetě to jde rýchlej c." .Voje se sna zej, jenom lidí jé prosté hodně.,( „Lidí je vždycky hodně." „A támhlety se v tom ještě přehrabuj ou a ^ybíraj si: „Tak... vůbec jsme se nehnuli..." „Tb nic, teď to půjde rychle." „Kdyby dávali aspoň po třech." „Budou."
„Jen ab^ysme to stihli..." „Nebojte, na nás ještě vyjde." „Nevíte, do kolika jim to včera vystačilo?" slastně ani nevim... šla jsem pryč..." „Promiňte, nestojím náhodou za várna?" „Ne, vy stojíte přede mnou." „No jo! Já jsem za várna, že jo?" „Jo, za mnou."