"Povinnosti dostavit se k odvodu dle zákona z 5. prosince 1868 podléhali nyní všichni muži ve věku 20 až 22 let. Odvody k vojsku se uskutečňovaly každý rok a výši odvedených branců určoval parlament vždy na deset let dopředu (tzv. decenát). Služební povinnost byla stanovena na 12 let. Toto číslo nás nesmí zarazit. Na skutečnou „vojnu“ odcházel každý občan „pouze“ na tři roky (u námořnictva na čtyři), následovalo 7 let strávených v záloze a poté 2 roku u zeměbrany, jakési zálohy aktivní armády. Maturanti a vysokoškoláci měli právo do armády vstoupit dobrovolně a sloužit pouze jeden rok. Pro představu: původní plán na první rok byl výrazně překročen a nakonec bylo dle nového zákona odvedeno 95 000 mužů. O dvacet let později se jednalo již o 103 000 odvedenců. Asi nepřekvapí, že společně se vzrůstajícím mezinárodně-politickým napětím a zvyšováním (absolutního) počtu obyvatel toto číslo neustále rostlo. Na druhou stranu se snižovala délka prezenční služby. V roce 1912 například trvala pouze 2 roky." 

(převzato z: Vojtěch KESSLER: 5. prosince-1868, zavedení branné povinnosti. Dostupné z: http://www.dnyceskestatnosti.cz/novinky/kalendarium/5-prosince-1868-zavedeni-vseobecne-branne-povinnosti/)

03990264

Převzato z: JUNG, Peter. Rakousko-uherská armáda za první světové války. Brno: Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1520-6.