V Praze 18.12.1848, 

                                                                        Bernardo Bolzano

                                                                         Celetná 1, 110 00 Praha 1

Milý Karle,

nevím, zda tento dopis doputuje do daleké Louisiany. Vím, že mnoho života mi již nezbývá. Celý život jsem zasvětil myšlence, že všechny národy jsou si rovny, že národ není jazyk a řeč, ale především místo, kde člověk žije a které si vybral k žití. Ty jakožto člověk, který žil ve Francii, v Anglii, ve Švýcarsku a nyní v Americe tomu jistě rozumíš. Dochází mi síly,ale přesto, než vydechnu naposled, chtěl bych Tě požádat o jednu věc. Jisto, že Češi jsou zejména po událostech letošního roku utlačováni, je to ale útlak vskutku tak velký? Je možno srovnávat soužití Čechů a Němců se soužitím Yankeeů,domorodých indiánů a otroků? A pokud ano, tak v čem? A pokud ne, tak proč? Jak se chová ke svým obyvatelům absolutistická monarchie a jak "Země svobody"?

Karle, zajímal by mne Tvůj názor na otroctví, jakožto bývalý kněz již nedbáš slov z 1. listu apoštola Pavla Korintským: "Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem."

Neplatí tedy, že země Čechů, včleněná již 300 let do svazku s Rakouskem, že domorodí indiáni i afričtí otroci žijící 300 let v porobě jsou národy vyvolenými, vždyť ve skutcích apoštolů se píše: A Bůh mu řekl: "Tvoji potomci se přestěhují do cizí země a budou tam bydlet; udělají z nich otroky a po čtyři sta let s nimi budou zle nakládat."

Karle, tyto dvě otázky mě trápí, tyto dvě otázky,  toto srovnání,  které vyplývá z Tvých knih. 

Byl bych nesmírně rád,  kdybys na ně napsal odpověď dříve, než vydechnu naposledy.

Bůh Tě opatruj

Bernardo