Metoda Takešiho hradu, kterou vymyslel Lukáš Kratochvíl, vznikla vlastně omylem. Název vznikl tak, že si Lukáš stále nebyl schopen zapamatovat název analytické metody Ishikawův diagram. O zbytek se postarala náhoda. Měli jste někdy tzv. den blbec? Na co sáhnete se pokazí? Právě z této příhody vyšla nová metoda. Letní kurz provázely různé porodní bolesti, a to od začátku až do konce. Polárník Jaroslav Pavlíček napsal: "Padá se na blbostech." Velká tažení historie také někdy troskotala na banálních chybách, které byly i dílem špatné náhody. 

Podobně jako na letním kurzu, při cestě do kláštera Louka mi na cestě spadl mobil tak nešikovně, že se odrazil od obrubníku, k pneumatice auta a od ní do kanálu. Kanál nešel zvednout, protože auto stálo kouskem kola na něm. Policie nemohla sdělit jméno majitele auta a majitele na  místě bydliště policie nenašla. Tento sled událostí se může zdát být až nereálný, ale tak to opravdu bylo. 

20200728 133814

Podobný sled absurdit se stal i ve větších rozměrech, např. když  Napoleon táhl do Ruska a vlivem zimy jeho vojákům popraskaly cínové knoflíky. Nebo když při atentátu na Hitlera někdo omylem posunul tašku s náloží pod stůl, či když František Ferdinand d´Este zabloudil při cestě v Sarajevu. Právě tyto "blbosti" zásadně hýbaly dějinami.

V japonské soutěži Takešiho hrad plnili soutěžící různé úkoly, které spojovalo překonávání překážek. Tyto překážky byly kuriózní:

Metoda v sobě kombinuje brainstorming, hodnotové škály, banka nápadů a banka otázek, řešení problémů, Parretovo pravidlo, Occamovu břitvu atd. Jak tedy tato metoda funguje.

Probíhá ve třech fázích:

V 1. fázi stanovíme výchozí tvrzení, žáci k němu začnou vymýšlet všechny možné či nemožné překážky na lístečky (vlastně tak trošku házejí klacky pod nohy).

Ve 2. fázi  všechny nápady umístíme na tabuli a žáci jim přidělí bodové hodnocení (1 nejméně podstatný problém, 10 nejzávažnější)

Ve 3. fázi (ať už samostatně nebo ve skupinách) řeší problémy (s pomocí učebnice, literatury, chytrého telefonu), stanovíme bodovou hranici, která je nezbytná pro splnění.

Ukažme si to na příkladu:

V chemii chceme upevnit téma směsí: stanovme problém: Vědec chce získat kyslík destilací zkapalněného vzduchu a následně pomocí zachyceného kyslíku svařovat plamenem.

Žáci vymyslí problémy: dostatečně nezmrazí vzduch, kyslík nezachytí, ke kyslíku se přimíchá jiný plyn, nesežene sirky na zapálení plamenu, vše mu vybouchne, nenajde klíče od laboratoře...

Řekněme, že nejzávažnější problém vyhodnotí riziko výbuchu a nejméně  závažný ztracené klíče od laboratoře

Navrhnou tedy řešení: (třeba i vyhledají): nemazat uzávěry olejem či něčím jiným mastným, nekouřit během práce, nepřekonat kritickou koncentraci kyslíku, nepřeplnit tlakovou láhev, zamezit styku s alkoholem, nepoužívat teplomet, průběžně chladit plyn, nemíchat v poměru 2:1 s vodíkem

nosit klíče na krku, nechávat je ve vrátnici, atd.

Ve výsledku vzniknou i vtipné nápady, ale ty podstatné získají nejvyšší ohodnocení. Navíc diferencujeme obtížnost, k úspěchu vede více cest.