Předmět a účel, jak toho poselství, tak i všech jiných péčí a starostí Zikmundových, pokud ještě byl na živě, bylo povýšení Albrechtovo a s ním rodu habsburského na všecky ty trůny, jichž slavný někdy dům lucemburský s ním odumříti měl. Svolav proto k sobě všecky ve Znojmě přítomné pány uherské i české, poroučel jim slovy tklivým: syna i dceru co dědice své, a prosil, aby přijmouce je za pány, šetřili netoliko přirozených a úmluvami stvrzených práv jejich, ale i prospěchů velikých, jež by jedné každé zemi jiti měly ze spojení všech pod jedním panovníkem; vychvaloval také vysoce ctnosti Albrechtovy a ujišťoval, že jim bude pánem, nad nějž hodnějšího a lepšího sobě ani žádati nemohou. O Uhřích nebylo téměř ani pochyby, že dostojí žádosti umírajícího pána svého; tím více pečováno tedy o Čechy a o země náležité ke koruně české; ještě poslední známé Zikmundovo psaní dáno bylo dne 7. prosince k šesti městům lužickým k tomu cílli, aby vypravíce znamenité poselství ke sněmu nejprve příštímu do Prahy, pomohli tam hájiti dědičných práv Albrechtových i Eliščiných. Přemáhav již dávno myslí hrdinnou množící se bolesti tělesné, když ucítil blízký konec života, dal se obléci v roucho císařské a pod korunou slyšel mši svatou, chtěje prý umříti co císař : ale když to déle trvalo, kázal, aby jej hned přeoděli v roucho umrlčí, v němž pochován býti měl. To když se stalo podle jeho vůle, na trůně sedě usnul na věky v pondělí dne 9. prosince u večer. Nato hned nazítří Kašpar Šlik, svolav přední pány všech říší Zikmundových do kostela znojemského, dal tam před nimi a před knížaty Albrechtem Rakouským i Krištofem Bavorským skrze zlatníka k tomu povolaného zničiti všecky Zikmundovy císařské i královské pečeti podle obyčeje, aby jich dále od niiífeoho užíváno býti nemohlo. Tělo pak mrtvé vystaveno byvši tři dni k veřejnému podívání, odvezeno jest do Uher k pohrebu. „Žalostivé divadlo (dí Aeneas Sylvius) a nestálosti věcí lidsikýeh obzvláštní důvod: císařovna jatá a císařovo mrtvé tělo spollu vezeny jsou. Vyjeli proti nim ve smutku páni uherští, aniž v takové neobyčejné proměně od slzí zdržeti se mohli." Hrob Zikmundův připraven byl ve Varadíně (dnešni Oradea v Rumunsku) u nohou sv. Ladislava krále, jehož zvláštním býval ctitelem. Panování jeho počítalo se v Uhřích 51 let, v Němcích neplně 28, v Čechách podíle jména 18 a skutkem arci méně, císařování pak půl páta léta.