"Viděli však v Mikovi zrádce a falešný jazyk jeho bratří, více milující ohnivou vodu Yankeeů a jejich korály než svobodu. Jejich  blednoucí kosti jsou nyní pokryt zemí a jejich krev je smyta deštěm, byla jim odňata země, na jejich řekách již neplují jejich kanoe. Hřebci bílých mužů cválají nyní na širokých stezkách jejich lesy, plnými kramářů a odumírající pod jejich  plenícíma rukama. Co ponechaly jejich kule a dlouhé nože, potře dokonale jejich rozdvojený jazyk a ohnivá voda. Tokeah viděl tu posvátnou půdu, viděl vypálené, vyhlazené vesnice svého lidu, viděl své bratry, viděl je, jak leželi před domy s pomalovanými štíty, válejíce se jako vepři. Zbraně a tomahawky  potřísněné blátem, terče pohrdání a nadávek černých otroků. V lesích, kde Tokeah lovil jako náčelník, jako mocný Miko, musil se nyní plížit jako zloděj ve tmách, když slunce bylo za kopci. Jeho lid, výkvět rudého pokolení, se válel v nečistotě, v kalužích."

SEALSFIELD, Charles. Tokeah, aneb, Bílá růže. 2. vyd. Praha: Práce, 1964.