(Lazaret) byl plný raněných, ti nebožáci se tam tísnili, leželi na zemi a většina beze slámy pod sebou, ponecháni nouzi o všechno a bez sebemenšího prostředku, který by jejich bolest ztlumil, všude, kde je složili, jste viděli hrůzu a beznaděj (...) Dostal jsem se do vsi  a narazil na místo, kde se víc než stovka řezníků, chci říct chirurgů, věnovala jeden amputaci ruky, druhý nohy. Káry přetékaly množstvím uřezaných údů. Prachem černí vojáci. Celou hodinu jsem nespatřil nic jiného než sekání a řezání. Neslyšel jsem nic než nářek a řev. Někteří prosili o vodu, jiní o potravu.