Prokop Diviš (1698-1765) bude navždy patřit do plejády světově neuznaných českých géniů. Zatímco jeho souputník Benjamin Franklin, který pouště za bouřky draka, na němž měl připoutaný klíč, Prokop Diviš v tu dobu vlastnil již 16 let plně funkční uzeměný bleskosvod, který si nezadal co do funkčnosti s dnešními hromosvody. Sám Prokop Diviš se narodil v Helvíkovicích u Žamberka jako Václav Divíšek a záhy odešel na studia do jezuitské koleje ve Znojmě, po absolutoriu vstoupil do premonstrátského kláštera Louka ve Znojmě, kde přijal řádové jméno Prokop Diviš.
Převzato z: rozhlas.plus.cz
1726 přijal kněžské svěcení a po krátké pedagogické vsuvce obhájil svoji disertaci v oblasti teologie a přírodních věd na univerzitu v Salzburku. Jako jeden z nejvíce studovaných mnichů v Louce se stal i podpřevorem, nakonec ale na přímluvu představeného kláštera odešel do Přímětic u Znojma, aby se stal farářem v kostele sv. Markéty. V Příměticích se začal naplno věnovat pokusům s elektřinou. Slibná dráha byla krátce přerušena řádovými povinnostmi, v letech 1741-1742 se stal krátce převorem a jen jeho včasný zásah zachránil klášter před vyrabováním pruskými vojsky. Po této zkušenosti se své funkce vzdal a vrátil se na faru do Přímětic. Během následující dekády Diviš experimentoval s elektřinou a čile korespondoval s vědci-osvícenci. Diviš od počátku inklinoval k osvícenskému a racionálnímu náhledu na svět, ve kterém ale měla veličina Boha nezastupitelné místo jako principu. To ale Divišovi nebránilo, aby odvěký výklad blesku jako božího posla, jednoznačně odmítl a učinil důležitý objev, že blesk souvisí s elektřinou a také ten, že posvátná svíčka hromnička, hromový kámen ani zaříkávání před bouřkou neochrání. Roku 1753, když blesk v Petrohradě zabil Divišova přítele a fyzika Georga Richmanna, který se blesk pokoušel zachytit, reagoval Diviš vlastním pojednáním o elektrických výbojích z mraků, který vyústil ve vztyčení prvního bleskosvodu 15. června 1754 na zahradě fary v Příměticích. Diviš byl koneckonců jedním z mála, kdo po Richmannově incidentu vytrval v pokusech s elektřinou.
Převzato z: techmania.net
Je pravdou, že se zprvu Diviš mýlil, myslel, že bleskosvod bude průběžně odsávat přebytečnou elektřinu z mraků, čímž se zabrání výboji. Dalším zkoumáním ale Diviš přišel na to, že tento koncept je mylný, popsal ale, jak se blesk při úderu chová a jak lze jeho energii zachytit do Leydenské láhve, což byl první předchůdce kondenzátoru. Zachycenou elektřinu používal k experimentům s elektroléčbou i pro pohon svého nástroje v Louckém klášteře Divisdor (Zlatý Diviš). O jeho pokusy se živě zajímala Marie Terezie a František Štěpán Lotrinský, zbožní panovníci, jež jsou spjati s doznívajícím barokem a s nastupujícím osvícenstvím na našem území. Uznání se Divišovo dílo dočkalo i v Petrohradě a v Prusku. Bohužel po pokusech s elektroléčbou proti sobě popudil panovnický dvůr i církev.
Převzato z: ehromosvody.cz
Méně pochopení se dočkal Diviš u místních pověrčivých sedláků. Jednalo se o modelový střet víry a rozumu, chceme-li barokního světa a osvícenského světa. Zde si ale poukažme na jeden paradoxní stereotyp. Na jedné straně stál hluboce věřící vědec Diviš (kněz), na druhé straně věřící sedláci zachovávající ale celou řadu pohanských rituálů, které prolnuli se svým pojetím víry. Roli v konfliktu nesehrál pouze tento střet, ale dlouhodobě oboustranně budovaná nenávist. Pro lepší ilustraci se podívejme do lidových písní, jak chápe postavu českého sedláka:
Sedlák v lidových písních
František Sušil (1860):
Moravské národní písně
Dycky sa sedláci ptajú,
jak sa ti hofeři majú;
počkaj, sedláče,
šak ti vyskáčé
z komory koláče.
A dyž je po velké noci,
jde sedlák na hofera
v noci;
tluče na dveři:
Bratře, otevři,
založ mne penězi.
A dyž je po svatej Aně,
když sobě sedláček nažne,
jide na pivo,
klobúk má křivo,
jak je mu to snadně!
Karel Jaromír Erben(1864)
Prostonárodní písně a říkadla
Sedlák šelma.
(Nápěv 587.)
Sedlák boží stvoření,
šelma vod narození:
před knězem kleká,
před pánem heká,
v hospodě se vopije,
chalupníky vybije
Sedlák furiant.
(Nápěv 588.)
Sedlák, sedlák, sedlák,
eště jednou sedlák,
sedlák, sedlák, sedlák
velkej je pán:
von má pás na břiše,
a na svým kožiše
tuli– tuli– tuli –
tu– tulipán.
Koukej, koukej, koukej,
jak je sedlák hloupej,
koukej, koukej, koukej,
jak je hloupej:
von jede na pole,
má hodinky dvoje;
koukej, koukej, koukej,
jak je hloupej!
Není třeba složité interpretace odhalující stereotyp, že sedlák sice neexceluje v logickém myšlení a v uměřenosti, ale jde-li o vlastní výdělek, dokáže zapojit velmi kreativní úsudek. Tato vlastnost se bohužel stala osudná vztahu sedláků a Diviše v Příměticích, sedláci odmítli odvést faře řepný desátek, což povahově těžko snesitelný Diviš vyřešil tím, že za temné letní noci daň z řepy sklidil na všech polích sám. V těchto intencích vztah mezi Divišem a sedláky eskaloval v konflikt, který přišel v létě roku 1759, když udeřilo velké sucho. Sedláci, kteří se domnívali, že za sucho může Divišův bleskosvod, vtrhli do farní zahrady, utrhli kotevní řetězy a bleskosvod pokáceli. Marně Diviš vysvětloval princip elektrického výboje. Po několika dnech ale opravdu přišla bouřka, sedláci se při blescích křižovali a v pohotovosti byly hromové svíce (hromničky) i hromové kameny chránící domy před úderem blesku. Co se té bouře přesně v Příměticích událo, prameny neříkají, jisté ale podle farní kroniky je, že další rok šli sedláci sami oficiálně Diviše požádat o znovu vytvoření bleskosvodu...
Zde by se slušelo říci, a to je konec, milé děti, tak šťastně končí pohádka O triumfu vědy na Znojemsku, není to ale pravda. Diviš byl postupně pozapomenut a na dlouhá léta ho nahradilo jméno amerického vynálezce Benjamina Franklina...
DIVIŠ, Prokop. Magia naturalis, čili, Traktát theoretický o atmosférické elektřině, jejž sepsal P. Prokop Diviš. Znojmo: Jihomoravské muzeum ve Znojmě, 2014. ISBN 978-80-86974-18-7.
KOLOMÝ, Rudolf. Prokop Diviš: vynálezce uzemněného bleskovodu. Praha: Prometheus, 2004. Velké postavy vědeckého nebe. ISBN 80-7196-275-9.
HAUBELT, Josef. Život a dílo Václava Prokopa Diviše. Vysoké Mýto: Okresní muzeum, 1982.
MIKULA, Joža. Blesky z temnot: životní příběh Prokopa Diviše, vynálezce bleskosvodu. Praha: Albatros, 1981.
SUŠIL, František, Robert SMETANA a Bedřich VÁCLAVEK. Moravské národní písně: s nápěvy do textu vřaděnými. 5. vyd. Praha: Argo, 1998. ISBN 80-7203-096-5.
ERBEN, Karel Jaromír. Prostonárodní české písně a říkadla. V Praze: Evropský literární klub, 1937.