S koncem 2. světové války převzala ochranu hranic nejprve Sovětská armáda, posléze byla opět ochrana hranic předána jednotkám finanční stráže. Po roce 1948 v důsledku narůstajícího rizika mezinárodního konfliktu i v důsledku nástupu totalitního režimu byla ochrana hranic zvolna posilována. Přestože byly hranice v letech 1948-1950 ještě s trochou štěstí průchozí emigrace přes Rakousko, kde se nacházela sovětská okupační zóna, nebyla příliš bezpečná. Přesto útěky obyvatel z Československa probíhal i v Podyjí. Zásadní změnu přinesl rok 1951, kdy bylo rozhodnuto o zlepšení ochrany hranic pomocí elektrických ohradníků. Ty se nacházely cca 2 Km před samotnou hranicí, podél drátů se nacházela signální cesta, která umožňovala rychlý přesun pohraniční stráže. Za dráty byla země posypána pískem a čerstvě zorána, aby snáze prozrazovala stopy. Pohraničníci (vojáci základní služby) byli vybíráni z prověřených rodin, každá dvojice pohraničníků měla služebního psa. Již dostat se k hranicím byl problém, ve vesnicích blízko hranice žili jen prověření občané, kteří byli aktivními konfidenty, kromě různých výhod mohli tito občané v doprovodu pohraničníků navštěvovat i oblast za dráty. Celkově nalezlo smrt na hranicích ČSSR a Rakouska více než 700 lidí. Mezi tyto oběti se počítají jak neúspěšní emigranti, tak i vojáci pohraniční stráže, kteří psychické vypětí často nezvládali, nebo se sami stali obětí zabezpečení hranic. Československo se stalo na 40 let v podstatě nepropustnou a neopustitelnou pevností.

NAVARA, Luděk. Příběhy železné opony. Druhé, rozšířené vydání. Brno: Host, 2019. ISBN 978-80-7577-236-7. 

DRDA, Adam. Převrácené životy: podle cyklu televizních dokumentů Příběhy 20. století. Praha: Kniha Zlin, 2020. ISBN 978-80-7662-060-5. 

Hranicni pasmo kopie kopie

Foto převzato z: ustr.cz

8a509471794535cb9b1b3bdd207652b0 resize 640 412 1

Foto převzato z: ustr.cz 

3zo0p0

Foto převzato z: np-podyji.cz