Z kapitoly o Čížově už víme, že pohraničí bylo osídleno německy mluvícím obyvatelstvem. Po první světové válce celou zemi lemovaly pomníky padlým. Viz kapitola o Čížově. Ačkoliv nová republika na státní a městské úrovni trvala na důsledném odrakouštění, obecní pomníky, které vystavěli sami občané ze svých peněz mohly vypadat jakkoliv. Jestliže ve městech doznaly některé pomníky změn v období 1939-1945, vesnické zůstaly většinou také jen málo změněné. Klíčovou změnu přinesly události roku 1945. Víme, že německé obyvatelstvo bylo většinově vysídleno, (zde je třeba ale dodat, že mnohdy v roce 1938 se německé obyvatelstvo nechovalo k českému příliš dobře, ač tento argument násilí neomlouvá) jejich domy vyrabovány, poslední místo, kam se obrátil hněv, byly hřbitovy a pomníky. V oblasti Znojemska můžeme např. v Horním Břečkově a v Čížově spatřit rozbité německé náhrobky a v Horním Břečkově, v Lukově a v Bezkově památníky padlým přešroubované tou samou mramorovou deskou z roku 1946. 

33571 20181015 115940

33571 20181015 115903

Převzato z vets.cz

HORÁKOVÁ, Monika, ed. Vzpomínky na vyhnání německy mluvících obyvatel z okresu Znjmo a Jižní Moravy1945-1946. Překlad Monika Horáková. Geislingen/Steige: Franz Schöberl, ©2019. 95 s. ISBN 978-3-927498-38-9.