Právní nauka
Přednáška č. 1


Obsah přednášek
1.Obecně k pojmu stát a právo:
´Obecně k pojmu stát,
´Evropská unie,
´Pojem právo,
´Objektivní právo,
´Prameny práva,
´Právní normy,
´Systém práva.
2.Subjektivní právo
3.Proces aplikace a uskutečňování práva




´2) Územní organizace obyvatelstva – stát organizuje obyvatelstvo podle území;
´3) Suverenita a výlučnost. Suverenita neboli svrchovanost – je nezávislost státní moci na
jakékoliv moci jiné jak vnitřní, tak vně státních hranic. Výlučnost – stát je jedinou organizací
svého druhu na daném území.
´4) Existence daní a poplatků;
´5) Existence práva;
´




´Hlava státu;
´Nejvyšší zastupitelský orgán (zákonodárný);
´Nejvyšší výkonný orgán;
´Nejvyšší soudní orgán;
´Podle povahy vzájemných vztahů mezi hlavou státu, zákonodárným a výkonným orgánem můžeme
rozlišovat:
´Parlamentní republika;
´Prezidentská republika;
´Parlamentní monarchie;
´Dualistická monarchie;
´Jiné formy vlády;




´Padesátá léta 20. století - Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), Evropské společenství pro
atomovou energii (EUROATOM), Evropské hospodářské společenství (EHS);
´1957 a 1965 – slučovací smlouvy Evropské společenství pro atomovou energii a Evropské hospodářské
společenství – EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ (ES); Společenství uhlí a oceli zaniklo;
´SMLOUVA O EVROPSKÉ UNII (Maastricht 7. 2. 1992, platná od 1. 11. 1993);
´I. pilíř – Evropská společenství;
´II. pilíř – Společná zahraniční a bezpečnostní politika;
´III. pilíř – Policejní a justiční spolupráce;
´SCHENGENSKÉ DOHODY (podepsaná 1985; prováděcí úmluva 1990; platná 1995);
´ČR 1. 5. 2004;
´LISABONSKÁ SMLOUVA (podepsaná 2007; platná 2009)
´K 1. 2. 2020 tvoří EU 27 evropských států;

´Právo je zvláštní a specifický normativní systém;
´Právo můžeme definovat jako normativní soubor pravidel chování, která:
´Mají obecně závazný charakter;
´Jsou vydávána ve zvláštní, státem uznávané nebo stanovené formě;
´Jejich dodržování je vynutitelné státní mocí;
´Právní systém je otevřený, cílený, dynamický;
´Právo je uspořádaný systém norem stanovených a vynutitelných státem.

Funkce práva ve společnosti
´Funkce regulační;
´Funkce informační;
´Funkce motivační;
´Funkce preventivní (výchovná);

Vztah práva a ostatních normativních systémů
´Spolu s právem působí politika, náboženství, morálka, pravidla slušného chování a řada jiných
dílčích normativních systémů;
´Působí ve shodě – co právo sankcionuje jako protiprávní, morálka odsuzuje jako nemorální;
´Působí protikladně – co právo sankcionuje, to veřejné mínění schvaluje;
´Vztah práva a morálky

´Právo je institut nepoměrně mladší než morálka;
´Právo je souhrn norem chování vydaných státem, morálka je ve své struktuře daleko bohatší  -
obsahuje názory představy, pocity a morální přesvědčení, morální pravidla chování apod.; ´Projevem
práva jsou právní akty – zákon, smlouva, rozsudek soudu apod., projevem morálky je především
veřejné mínění; ´Morální normy pokrývají mnohem širší oblast společenských vztahů než právo;
´Právní normy jsou přesné a konkrétně vymezené, morální normy jsou daleko nejčitelnější;
´Chování podle práva je vynutitelné státní mocí;

´Právo objektivní – existující soubor platných právních norem – tedy právo psané;
´(LAW) – právo  jako zákon, precedens = objektivní;
´Právo subjektivní – možnost subjektu chovat se určitým způsobem a vyžadovat totéž od jiných, tedy
jako určitý nárok subjektu;
´(RIGHT) – právo jako nárok, oprávnění = subjektivní;

´OBJEKTIVNÍM PRÁVEM – rozumíme uspořádaný soubor platných právních norem určitého státu  - dává
odpověď na otázku „co je právo“; ´SUBJEKTIVNÍM PRÁVEM  - rozumíme oprávnění subjektu chovat se
podle práva. Je to míra faktické možnosti chování subjektu. Struktura subjektivního práva zahrnuje
jak samotnou možnost chování, tak tomu odpovídající právní povinnost jiného právního subjektu.
´
´Platné právo – de lege lata;
´Do budoucna regulované společenské vztahy – de lege ferenda;
´
´PRÁVNÍ VĚDOMÍ – je souhrnem právních názorů a představ lidí o právu, ve kterém se odráží jak
jejich vztah k právu, poznání a hodnocení práva, tak i jejich požadavky na právo, na jeho tvorbu,
aplikaci a realizaci v životě společnosti;

Právní kultury
´Kontinentální evropský typ;
´Angloamerický typ;
´Islámský typ;

´Zákony a jiné normativní akty,
´Právní obyčeje,
´Soudní precedenty,
´Normativní smlouvy,
´Mezinárodní smlouvy,
´Některá rozhodnutí, nálezy a usnesení ústavních soudů,
´Obecné zásady právní, přirozená spravedlnost, ekvita a rozum, právní literatura, normativní odkazy
na mimoprávní chování.










´Druhy normativních aktů
´Zákonodárné akty, tj. zákony včetně ústavních zákonů, zákonná opatření Senátu;
´
´Normativní akty
´Nařízení vlády;
´Právní předpisy vydávané ministerstvy a jinými úředními správními úřady a Českou národní bankou
(„vyhláška“);
´Územní normativní akty orgánů samosprávy a státní správy
´Obecně závazné vyhlášky kraje, obecně závazné vyhlášky obce;
´Nařízení kraje, nařízení obce;
´
´Sbírka zákonů;
´Věstník právních předpisů kraje;




Prameny unijního práva
´Primární právo – je obsaženo ve Smlouvě o Evropské unii, v Amsterodamské smlouvě, ve Smlouvě z
Nice …
´Sekundární právo – rozhodnutí Evropské rady, a dále tzv. společné postupy a společné postoje, o
kterých rozhoduje a provádí je rovněž Evropská rada.
´Nařízení,
´Směrnice,
´Rozhodnutí, doporučení a stanoviska.
´
´Obecné zásady právní, soudcovské právo.

´Subjektivním právem označujeme možnost subjektu chovat se podle práva a žádat totéž po ostatních.
Prameny subjektivního práva se nazývají právní skutečnosti.
´PRÁVNÍ SKUTEČNOST – je taková skutečnost, která podle zákona samotného musí nastat, aby se někdo
stal subjektem práv a povinností, které jsou obecně stanoveny v zákoně.
´Autonomní právní skutečnosti – skutečnosti spočívající ve volním chování lidí, s nímž právní norma
spojuje vznik právních následků – nazývají se úkony (úkony právní, úkony protiprávní).
´Právní skutečnosti na lidské vůli nezávislé  - konstitutivní rozhodnutí úředních orgánů, právní
události (požár, smrt, narození …), jiné v zákoně stanovené skutečnosti (nález ztracené věci,
hlasování, odvracení někomu jinému hrozící škody, …).
´

´Právní norma je vydaná státem v určité formě:
´Psaná;
´Veřejně dostupná, může se s ní každý seznámit;
´Je jedním z pramenů práva, tj. právní norma je vždy určitým systémovým prvkem pramene práva.
´
´

Struktura norem práva
´HYPOTÉZA – podmínka realizace normy;
´DISPOZICE – vlastní pravidlo chování;
´SANKCE – následky nezachování normy;
´
´DRUHY SANKCÍ
´Absolutně určité;
´Relativně určité;
´Sankce neurčité;

Druhy právních norem
´Podle právní síly;
´Podle orgánu, který je vydal –
´prvotní, druhotné,
´podle povahy hypotézy (obecné, speciální),
´podle povahy dispozice (kogentní, dispozitivní),
´podle právního odvětví,
´podle metody úpravy (normy hmotného práva, normy procesního práva),
´podle působnosti (časová, místní, osobní),
´právní normy odkazující a blanketové,
´zmocňovací právní normy (generální, konkrétní),
´kolizní právní normy,

Platnost, účinnost a působnost právní normy
´PLATNOST – představuje právně normativní existenci právní normy, skutečnost, že tato norma je
součástí platného právního řádu.
´Musí být vydána příslušným orgánem v mezích jeho pravomocí;
´Musí být vyjádřena v náležité formě;
´Musí být vyhlášena způsobem stanoveným v zákoně.
´ÚČINNOST – znamená, že z ní jejím adresátům vznikají práva a povinnosti, tj. nastupují její právní
účinky.
´Legisvakance – doba mezi platností a účinností právní normy.
´Retroaktivita – zpětná účinnost práva.
´PŮSOBNOST – určuje meze, v jakých se právní norma použije.
´Věcná;
´Časová;
´Místní;
´Osobní;