Jako V zemedelstvi likony, ktere predchazeji sen', ba i sen' samo
jsou spolehlive a snadne, avsak jakmile osetek nabude zivota,
vypestovat jej je mozn^ velmi ruznymi zpusoby, ale vzdy nesnadn^,
tak je tomu i s lidmi: zaset je si nezada velk^ho dumyslu; ale
jen se narodi na svet, a jiz ti liloha vychovat a vycvicit je nalozf
brime starosti nescislnych, pine zaneprazdneni a lizkosti.
Projevy detskych sklonu jsou v litlem veku tak jemne a tak
nezretelne, sliby, kter^ deti poskytujf, tak nejiste a saliv^, ze je
nesnadne o ne opfit jakykoliv pevny lisudek. Pohled'te na Kimona,
vizte Themistokla a tisi'c jinych, jak silne se rozesli se svou
puvodni podobou. Mlad'ata medvedi a steiiata svuj pfirozeny
sklon ukazi hned; ale lide, okamzite podlehajfci navykum, mfnenim,
zdkonum, se meni anebo snadno zakukluji. Pritom nelze
snadno vrozene naklonnosti znasilnovat. Stava se proto, ze jim
nezvoh'me vhodne smer, a potom se casto marne namahame
a vynakladame mnoho casu, abychom deti cvikem pfimeli k vecem,
ve kterych pevne zakotvit nemohou. V t^to nesnazi je nicmene
moje mi'nenf takove, abychom je vzdy zamefovali k vecem nejlepsi'm
a nejprospesnejsi'm a pri'lis nedbali onech povrchnfch napovedi
a pfedzvestf, ktere odvozujeme z reakci jejich detstvi. Sam
Plat6n, jak se mi zdd, jim ve svem Statu pfici'ta pfemrsteny vyznam.
Vedenf, vzacna panf, je velikou ozdobou i nastrojem divuplne
uzitecnym, zvlaste u osob povznesenych na takovy stupen stesteny,
na jakdm jste vy Vpravde tam, kde je v rukou mrzkych a nfzkych,
nenf na mi'ste vskutku prospesnem. Vedeni si mnohem vfc
zaklada na tom, muze-li sve prostredky nabi'dnout k vedenf vdlky,
k fi'zeni naroda, k pestovani pfatelstvf s nejakym knfzetem
nebo cizi'm narodem, nez musf-li skladat dialekticke zduvodnenf
nebo hajit v odvolaci pri nebo predepisovat hromadku pilulek.
A ponevadz mam za to, vzacna panf, ze tuto stranku ve vychove
svych detf neopomenete, vzdyt'jste sama okusila sladkost vedenf
a jste z rodu vzdelaneho (mame totiz jeste spisy nekdejsfch
hrabat z Foix, z nichz pan hrabe, vas manzel, i vy pochazfte; a Frantisek,
urozeny pan z Candale, vas stryc, den za dnem tvorf jine,
ktere rozsfff znamost o t^to znamenitosti vaseho druhu do ceU
rady stoletf 5), chci vam o tom povedet jediny napad, ten se vsak
pffcf obecnemu zvyku: to je vse, cfm vam mohu byt v te vec^
ksluzbam. j
Ukol vychovatele, ktereho svemu synkovi date a na jehoz
vhodnem vyberu zdvisf veskery ucinek teto vychovy, ma i fadu
jinych slozek, ale tech se vubec nedotknu, nezndm nic, cfm bych
tu platne prospel. Ba i v tom clanku, do nehoz se mu svym nazorem
pletu, at' me vas vychovatel here vazne jen potud, pokud uznd
za vhodne. Nuze, bezf-li o dfte z dobre rodiny, kter^ stojf o vzdeIdnf,
a to nikoliv pro zisk (licel tak mrzky je totiz nehodny puvabu
a prfzne Muz a mimoto jsou zde pfedmetem a podmfnkou
lispechu jinf) ani pro vyhody vnejsf, nybrz pro vlastni osobnf
pfednosti a aby vedenfm obohatilo a vyzdobilo svoje nitro, pMl
bych si - chteje z neho totiz vychovat spfs cloveka platn^ho nez
cloveka uceneho - aby mu byl peclive volen vudce, jenz by vladl
hlavou spfs zdravou nez pfeplnenou a jenz by sice vyhovoval obema
podmfnkdm, ale pfece se honosil spfs charakterem a rozumem
nez vedomostmi; a tez aby si v plnenf sveho ukolu vedl
novym zpusobem^'
Pravidelne se nim jen hucf do iisf, jako by se nalevalo trychtyrem
do sudu, a nasi povinnostf je pouze opakovat, co nam bylo
receno. Pfdl bych si, aby vychovatel v teto veci zjednal napravu,
a aby hned od pocatku - podle toho, nac duse svefena do jeho
rukou stacf - jf pomahal k uplatnenf a daval jf z vecf ochutnavat
a samostatne je volit a rozlisovat: at' jf nekdy cestu otevre, nekdy
at' ji necha cestu si otevfft. Nechci, aby objevoval a mluvil on
samojediny, preji si, aby mluvil i jeho zak a on naslouchal. Sokrates
a po nem Archesilaos zadali, aby nejdffve mluvili jejich zdci
a potom promlouvali oni k nim. Obestplerumque is qui discere
volunt autoritas eorum qui docent.^
Je dobr^, aby vychovatel nechal svefence poklusavat pfed
sebou, aby mohl posoudit jeho beh a odhadnout, do jak^ az mfry
se musf snfzit, aby se pfizpusobil jeho sfle. Neobjasnfme-li si tento
pomer, zkazfme vsechno; a umet jej volit a vest si pritom umfrnene
a pfimerene je jednfm z nejtvrdsfch offsku, ktere znam;
a umet shovfvave sestoupit na urovefi detinskeho chovanf a ffdit
je, je ucinkem a dukazem duse vznesene a velmi silne. Bezpecneji
a pevneji se krdcf do vrchu nez s kopce.
Nenf divu, jestlize ti, kdo - jak uz nas zpusob pfinasf - chtejf
celou skupinu duchu ruzne miry a podob cepovat touze lilohou
a podle obdobneho vodftka, najdou v ceMm narodu detf stezf dve
nebo tfi, ktere si z jejich spravy odnesou nejaky ten nalezity plod.
At' vychovatel na zakovi nezada pouze pocet ze slov jeho lekce,
nybrz ze smyslu a podstaty poucenf, a prospech z dosazen^ho
vysledku at^ posuzuje nikoliv svedectvfm zakovy pameti, ale
svedectvfm jeho zivota. At vse, cemu ho prave naucil, mu da pfev^st
na sterou tvafnost a pouzft na stejne cetne ruzne namety, aby
se pfesvedcil, zdali si zak naucene dobre vtelil a vskutku pfivlastnih^t'
se o jeho pokrocfch presvedcuje podle pedagogickych rad
Platonovych.Vyvrhneme-li potravu, jak jsme ji spolkli, svedcf to
0 zaludecnfch obtfzfch a spatnem travenf. Zaludek nesplnil svou
praci, jesdize nepromenil zpusoby a podobu toho, co mu dali'
k zpracovanf.
Nase duse se dava do pohybu pouze na liver, je vazana a nucena
se rfdit vrtochem cizfch choutek, zije sluzebnicky a otrocky
pod panstvfm cizfho pravidla. Tak dlouho nas vodili v poutech,
ze jiz neumfme kracet volne. Nase raznost a nase svoboda vyhasly.
Niinquam tutelae suae fiunt? V Pise jsem soukrome poznal
radneho, ale tak Aristotelem potrhleho muze, ze nejobecnejsfm
z jeho dogmat bylo: mentkem a pravidlem vsech rozumnych predstav
a vesker^ pravdy je shoda s Aristotelovym ucenfm; mimo ne
jsou leda bachorky a prazdnota; Aristoteles vsechno poznal a vsechno
rekl. Ponevadz toto tvrzenf bylo ponekud prflis vseobecne
a nespravne vykladano, dostal se pro ne sv^ho casu do velikych
nesnazf s inkvizicf v Rime a dlouho jimi trpel.^
A^ da vychovatel zakovi vsechno prezkouset a nic mu nevtlouka
do hlavy pouhou autoritou a z povinne vfry. Zdsady Aristotelovy
pro neho nemajf byt zakonem a stejne ne ani zasady stoiku
nebo epikurejcu. Budiz mu tato rozmanitost ndzoru proste
predvedena: vybere si, bude-li moci, a nebude-li s to, jednoduse
zustane na pochybach. Jen blazni vedf vsechno bezpecne a pfekypujf
rozhodnostf.