TICHA, L., Slyseta myslet u klaviru. Praha 2009. UJFALUSSY, J., Hudebni obraz skutecnosti. Preklad z mad'arstiny. Praha 1967. VYGOTSKIJ, L. S., Vyvoj vysslch psychickych funkcl Preklad z rustiny. Praha 1976. VYGOTSKIJ, L. S., Mysleni a fee. Preklad z rustiny. Praha 1971. WING, H., Standardized Test ofMusical Inteligence. TheBritisch Journal ofPsychology, 1948, 27. ZICH, O., Esteticke uni'manl hudby. Praha 1981. ZUCKERKANDL, V., Vbm musikalischen Denken. Begegnung von Ton und Wort. Zurich 1964. 3.8 HUDEBNE TVORIVE SCHOPNOSTI Psychologicky vyzkum tvorivych schopnosti v oblasti hudby je metodlcky znacne obtizny a je teprve v samych zacatrich. Jde o zvlastni vlastnosti hudebniho vedomi zajisfujici novost, originalitu a neopakovatelnost hudebnich projevu. Jejich mnohotvarnost je obrovska a je proto nesnadne je vydelit a charakterizovat. Mem se dokonce i v prubehu tehoz hudebmho aktu. Zatlmco pri vyzkumu zakladnlch hudebnlch schopnosti {hudebniho sluchu, hudebni pameti, predstavivosti, rytmickeho citeni atd.) je mozne s pomerne znacnou diagnostickou spolehlivosti pouzit testoveho mereni, tvorive schopnosti se tomuto prevazne kvantitativnimu hodnoceni vzpiraji. Pri diagnostikovani tvorivych schopnosti je proto treba pouzit ukazatelu a kriterii predevsim kvalitativmch. To umoziiuji jizprojektivni metody (kapitola 4.6), ktere vychazeji z rozboru studia hudebnich del, z analyzy tvorivych projevu pri nastrojove ci pevecke improvizaci. Dosud malo rozvinute metody zkoumani tvorivych schopnosti, jejich znacna kvalitativni variabilita a mala znalost cinitelu, kteri je podmiiiuji, mohou vest k domnence, i.e jsou determinovany vyhradne dedicnosti. Vyzkumy v oblasti hudebni kreativity potvrzuji sice velikou variabilitu tvorivych schopnosti zpiisobenou rozdilnou dispozicni zakladnou, soucasne vsak take zdhraznuji nutnost pedagogickeho rizem hudebnich aktivit, v nichz se tyto schopnosti nejen projevuji a kultivuji, ale i nove utvareji. Vyzkumne bylo potvrzeno, ze je mozno dokonce ucit tvorivemu mysleni. 3.8.1 HUDEBNI TVORIV^ MYSLENI Dominantni schopnosti ve strukture tvorive osobnosti je produktivni (hudebne tvorive) mysleni. Promita se do oblasti hudebniho mysleni, nekteri autori predpokladaji, ze se velmi blizi reseni problemu. To by bylo ovsem znacne zuzeni jeho funkce a prevazujici zamereni k jednostranne intelektovym operacim. V tvorivem mysleni maji dulezitou ulohu i slozky synkreticke (soucasne podnety z nekolika analyzatoru), ucast fantazie, intuitivni procesy, tj. ne - 192 - pine uvedomovane, ktere se nedaji pro svou nekontrolovatelnost na myslenkove operace pfevest. Do produktivniho myslem se krome intencionalniho (zamerneho, planoviteho) zamereni, promitaji i momenty spontanni aktlvity a nahodnych variaci, ktere souviseji s pocatecni nejistotou v hledani vyrazu. Nahodne variace nejsou prirno zavisle na podminkach prostredi a tvurce nezna podnety, ktere je uvadeji do pohybu. Soucasna psychologie tvorivosti usiluje o posti2em nevedomych procesu, ktere do tvoriveho myslem vnaseji momenty necekanych a rizikovych situacl a obohacuji je o emocionalni a fantazijni prvky (kapltola 6.5.2.3). Myslenkove operace v produktivnim myslem umoznuji modifikovat hudebnl struktury a vytvaret nove, dosud neexistujid tvary. Tvurce hleda nove kombinace, casto experimentuje a znovu proveruje. Tento zpilsob tvoriveho mysleni nazval J. P. Guilford mysleni divergentnL Umoznuje variabilitu, vetsi pocet moznosti, a tim se lisi od mysleni konvergentniho, ktere ma sklon vyuzivat jednoho stereotypniho zpusobu reseni. 3.8.1.1 STRUKTURA HUDEBNe TVORIVEHO MYSLENI Je tedy zrejme, ze v hudebne tvofivem mysleni se stretava vedome s nevedomym, zamerne se spontannim, zacilene s nahodnym, raciondlni s emocionalnim apod.369 To jsou ruzna kriteria, jak lze na produktivni mysleni nahlizet. Pri vymezeni pojmu hudebne tvorive mysleni muzeme tedy vyjit z obecne teze, ze tvorive myslenije „souborem operaci pohybujicich se v dimenzich reality a imaginace. Myslenijako takove se zde spojuje s fantazii v tvoreni neceho noveho. “37n Fantazie se povazuje za schopnost disociovat (rozbit, rozstepit) predstavy realne skutecnosti (je primo zavisla na bohatstvi predchazejici zkusenosti cloveka, nebot ta predstavuje material, z nehoz se vytvareji fantazijni utvary), a na tomto zaklade vytvaret predstavy nove. Zduraznuje se vsak jeji tzv. emancipacnischopnost, tj. schopnost odpoutat se od reality. Pojem emancipace uvadi ve spojitosti s fantazii ve sve studii J. Viewegh371. Podle neho se projevuje tvorbou subjektivniho „fantazijniho prostoru“, jenz je urcitou formou seberealizacni tendence cloveka a umoznuje mu projevovat se v nem relativne nezavisle na objektivnich zakonitostech. Zduraziiujeme slovo relativne, nebot v hudebni tvorivosti jde pak malokdy o „cistou“ fantazii a „ryzi“ emancipaci, ale o vazanou, vice ci mene podrizenou logice hudebniho mysleni. 369 J. Hlavsa navrhl ve sve koncepci tuurciho intelektu zakladni trislozkovou strukturu, jejiz podstatou je vztah mezi intuitivne imaginativnlmi zpusoby tvorby, tvilrclm myslemm a schematickymi operacemi algoritmickeho mysleni (J. HLAVSA, Pojmova struktura tvfirciho intelektu. Gs. psychologie 1972, 2, s. 151-7). 370 F. HYHLlK - M. NAKONECNY, Mala encyklopedie soucasne psychologie. Praha 1973, s. 90. 371 J. VIEWEGH, Teoreticka vychodiska vyzkumu fantazie. Cs. psychologie, 1975,17, c. 3, s. 281. 3. PSYCHOLOGIE HUDEBNICH SCHOPNOSTf - 1 93 - Hudba podnecuje silne fantazii a fantazie zase umocnuje jeji obsah, vyraz i formy. U hudebnich skladatelb se objevuje fantazie zpravidla jiz v detstvi a nerozviji se jenom sluchov^mi podnety, ale i zrakov^mi obrazy a smyslovymi synesteziemi. V hudbe ]e jedinec schopen profit nejen realny, ale i fantasticky svet. Spojuje-li se hudba s jinym druhem umeni (napf. v programmch zanrech, v melodramu, v opefe) uplatnuje se fantazie i pfi volbe literdrnihn ndmetu. Vlivern mimohudebniho basnickeho nametu a dejove osnovy byva rozlet fantazie obzvlasf silny. Fantazijni obrazy vyverajici z zivotnich pfibehh ovlivnuji vyber vyrazovych prostfedkh a uvolnuji hudebnl formy. Typickym pfikladem takove emancipace od tizive reality je Fantasticka symfonie H. Berlioze (Epizoda ze zivota umelcova), inspirovana jeho laskou k herecce Smithsonove. Toto dilo primo prekypuje fantazii, citovosti a nezkrotnym temperamentem. Jindy je fantazijni proud podnicen zazracnosti pohadkovych nametil (napf. v opefe Carostrelec C. M. von Webera). Pracuje-li skladatel na hudebnim dile, ktere se obsahove primo nespojuje s mimohudebnim nametem (z oblasti tzv. absolutni hudby), pak se jeho fantazie uplatnuje pfedevsim ve vystavbe dila, v mnohotvamem vyuziti a v modifikaci hudebne vystavbovych prostfedku. Z vystavboveho materialu vytvari permutaci (obmenou, spojovanim prvkh v jinem pofadi) nove tvary. Tyto procesy mohou byt spojeny s diminuci (kracenim utvarh) nebo s augmentacx (jejich rozsifenim). Rovnez aglutinace, pfi niz se izoluje urcity prvek a pfifazuje se k jine casti tak, ze vznika novy utvar (napf. pfi tvorbe novych harmonii), je vysledkem fantazie. Slouceni mysleni a fantazie v jednu tvurci silu je podmmeno skutecnosti, ze kazda tvoriva cinnost (at jiz vedecka nebo umelecka] vyzaduje ucast fantazie i rozumu. Tyto psychicke sily byvaji zastoupeny v nestejne mire a s ohledem na specifiku lidskych cinnosti maji ruznou strukturu. Vykazuji krome shodnych rysu i protiklady, ktere se v kazdem okamziku tvorby stretavaji a obe psychicke aktivity spojuji i rozlucuji. Ze shodnych rysu mysleni a fantazie je to napf. obsahova stranka (fantazie operuje s nazornymi pfedstavami; pro mysleni jsou sice typicke operace s pojmy ci abstrahovanymi znaky, symboly, ale v hudebnim mysleni se vzhledem ke specifickym vyjadfovacim schopnostem hudby slucuji obe sfery - vedle slozky pojmove ma i slozku smyslove nazornou (kapitola 3.7.2.1). Dale je to analyticko-synteticky charakter psychickych operaci (termin asociace a disociace, uzivany v souvislosti s fantazijnimi procesy, je mnohymi autory povaSovan za synonyma analyzy a syntezy372) apod. Co v§ak tyto dve schopnosti zhsadne rozdeluje a stavi do kontrapozice, je jejich rozdilny pomer k hudebni skutecnosti. Hudebni mySleni respektuje dane a vzite hudebni normy a logiku hudebni tvorby, fantazie naopak svym „odletem od skutecnosti" tyto normy porusuje. Kdyby byla fantazie jedinym organizujicim 372 Viz napf. J. BOROS - T. PARDEL, Zaklady vseobecnej psychologie. Bratislava 1975, s. 336. - 194 - principem kreativity, vedla by hudebne tvofive usill cestou nevazanosti, absolutm svobody a nezavislosti na hudebni realite. „Kreativm' jedinec must umet vyuzi't vzedmute vlny fantazie, finoucfch se napadil, stavu inspirace a proudu intuice, nechat se jimi unest, ale v urcitem okamZiku must byt take schopen zvl&dnout toto „besn£m“, usm&rnit a ndit fantazii zadouclm srnerem v intenclch svych tvurci'ch zarneru"373. V ustrojnem propojenl hudebnlho myslenl a fantazie jsou tedy na jedne strane racionalni prvky kriteriem spravnosti a vhodnosti spontanne se rojicich hudebnich predstav, na strane druhe vsak fantazie svou emancipacni schopnosti vytvari operativni prostor pro originalni a neotrele myslenkove procesy. Zajisfuje tak jejich odpoutani od dosavadni kreativni zkusenosti a vznik hudebnlho novotvaru. Pfitom si obe vzajemne provazane psychicke aktivity ponechavaji rysy jim vlastnl: myslenl logiku a racionalitu, fantazie spontaneitu a emocionalitu.374 3.8.1.2 RYSY HUDEBNE TVORIVEHO MYSLENI Ve struktufe hudebne tvoriveho myslenl lze identifikovat zakladniinventar tvofivych schopnosti- tzv. rysu hudebne tvoriveho mysleni, zajisfujlclch specifika tvoriveho procesu, a zejmena pak jeho vysledku. J. P. Guilford375 za pomoci faktorove analyzy poukazal na skutecnost, ze tvofivl jedinci se od sebe list schopnosti: • b^ft: vnlmavl a citlivl k problemum; • rychle produkovat mnozstvl napadu a myslenek v limitovanem case; • pruzne myslet; • vytvaret originalni napady; • analyzovat zkusenost a syntetizovat stare prvky novym zpusobem; • redefinovat, reorganizovat, menit funkce a smysl pouzitl predmetu apod. K podobnym zaverbm dosel i dais! vyznamny americky psycholog V. Lowenfeld376. Uvedene rysy tvoriveho mysleni muzeme analyzovat i v oblasti hudebni tvorby. Tvofivl jedinci se lisl mlrou: • senzitivity (citlivosti) - zvysene vnlmavosti k hudebnlm problemum i k rozdllum v hudebnich prozitclch, pocitech a naladach; • fluence (plynulosti) - schopnosti zavisle na zasobe predchozlch hudebnich zkusenosti, umoznujlcl vytvaret v rychlem casovem sledu mnohotvarne hudebni utvary, obmenovat je po strance melodicke, rytmicke, textove, vyrazove apod.; 373 f. HLAVSA et al., Psychnhgicke problemy vychovy k tvoriuosti. Praha 1981, s. 36. 374 Blize viz H. VANOVA, Hudebni tvoriuost zabl mladsiho skolniho veku. Praha 1989, s. 90. 375 J. P. GUILFORD, Creative Abilities in the Arts. Psychological Review, 1957, 64, 2, s. 110-118. 376 V. LOWENFELD, Creativity and Art Education. School Arts, 1959, 59, 2. 3. PSYCHOLOGIE HUDEBNICH SCHOPNOSTI - 195 - • flexibility (pruznosti hudebne tvoriveho mysleni) - schopnosti vyuzivat osvojene hudebni zkusenosti, menit zpusoby hudebniho mysleni, pfizpusobovat ho novym situacim, pfekonavat setrvacnost navyku apod.; • originality (puvodnosti) - schopnosti vytvafet nove a nekonvencni hudebni obraty; • elaborace (zpracovani) - schopnosti, ktera umoznuje rozvinout hudebni napad a propracovat ho az do konecne detailni podoby pfi plnem respektovani hudebnich zakonitosti; • integrace - schopnosti odstranit utrzkovitost a izolovanost jednotlivych hudebnich vjemu, dojmu, zkusenosti apod, a vytvofit nove strukturovany hudebni utvar; • restrukturace - ktera se vztahuje k revizi konecne podoby hudebniho dila i k moznostem upravovat jeho casti nebo pouzit jinych operaci apod. Tyto tvorive schopnosti se neaktivuji v tvofivych cinnostech izolovane. Spojuit se v trsech v produktivmm mysleni se spolecnym cilem vzniku noveho hudebniho tvaru. V jiste etape tvoriveho procesu vsak muze nektera z nich mit v zavislosti na povaze tvoriveho ukolu dominantni ulohu. Kvalita tvofiveho produktu vsak neni zavisla jen na hudebne tvofivych schopnostech. Podminuje ji tez soubor zakladnich hudebnich schopnosti a interpretacnich dovednosti v oblasti pevecke, instrumentalni a hudebne pohybove a nektere obecne vlastnosti a psychicke zvlastnosti kreativni osobnosti, vyskytujici se v tvofivych cinnostech vseho druhu. Prvni pokus o jejich obsahlejsi klasifikaci provedli u nas autofi J. Hlavsa a M. Jurcova.377 Na zaklade pramenu z bohate zahranicni literatury vytvofili seznam obecnych rysu tvurci osobnosti, tzv. inventar identifikacnich prostredku. Je pojat znacne siroce, nebot zahrnuje nejenom dusevni procesy a stavy kreativniho subjektu, ale i podminky a znaky samotneho tvurciho procesu i vlastnosti vznikajiciho novotvaru. Specifictejsi inventaf obecnych rysu zakovy osobnosti, je pak obsa^en v praci H. Vanove378. Tyto individualnl predpoklady zasahuji zejmdna emocionalni a volni sferu ddtskd psychiky, jsou spojeny s motivacnimi faktory a umoMuji zakovi rychle ovladat zpiisoby tvofivych cinnosti. Jmenujme orientacne napr. zvidavost, zvysenou vnlmavost k hudebnim podnetdm, potrebu a odvahu experimentovat s tony, zalibu v neznamych hudebnich cinnostech, zajem o hudbu a lasku k ni, chapavost, pohotovost, bystrost, houzevnatost a vytrvalost pri feseni hudebniho problemu, relativni nezavislost, sebedhvhru, touhu po uzndni apod. K temto osobnostnim rysfun se dru2i i nektere skupinove ukazatele, \et vyjadruji vztah tvofiveho jedince k 2akovskemu kolektivu. Ve sve kladnd podobe (skromnost, upfimnost, snadna ovladatelnost v kolektivu, smysl pro kamaradstvi, slusnost, disciplinovanost apod.) 377 J. HLAVSA, M. JURCOVA, Psychologicke metody zisfovania tvorivosti. Bratislava 1978, s. 41-48. 378 VANOVA, H., Hudebni tvoriDost zaku mladsiho skolniho veku. Praha 1989, s. 127-130. - 196 - jsou zadouclmi znaky hudebne tvoriveho jedince. Skupinove ukazatele ]sou vsak casto provazeny naznaky individualismu (snaha vyniknout nad ostatnl, prosazovat sve napady, hors! spoluprace s kolektivem, sobestacnost, introvertnost apod.) ci dokonce zretelnym poruSovanlm kazne (neochota respektovat prlkazy, podrldit se autoritfi, rebelismus, touha po svobodd atd.). 3.8.2 HUDEBNE TVORIVE SCHOPNOSTI U DETI Psychologicka zjisteni mad’arskych autoru (K. Forraiova379) na skolach s rozsirenou hudebni vychovou, A. F. Osborna380, C. W. Taylora381, W. Murphyho,382 K. Swanwicka383, u nas H. Vaiiove384, A. Tiche385 a dalsich poukazuji na formativm vliv prostredi na rozvoj tvorivych schopnosti. Tyto vyzkumy shodne potvrzuji, ze ruzne odstupnovane pfedpoklady pro rozvoj tvorivosti ma za vhodnych socialnich a vychovnych podminek kazde dusevne a telesne normalm di'te. Vyse charakterizovane tvorive schopnosti nejsou tedy jen vysadou hudebnich tvurcu (skladatelil), ale zcela opravnene je predpokladame v elementarni podobe a v odlisne kvalite take u detl. Jiz v predskolnfm veku souviseji s emocionalnostl (di'te pfi tvoreni prozi'va radost) a s pohybovou aktivitou. Nasi autori (F. Cada386 a A. Cmiral387) potvrdili projevy tvorivych schopnosti u detl asi v polovine jejich tretlho roku zivota. V tomto veku dlte „zplva po svem“, vytvarl „hudebnl monolog" a jednoduche improvizace. Tyto tvorive projevy, souvisejlcl s jeho spontanm hravosti, se obycejne pri vstupu do skoly tluml charakterem hudebnl vychovy, ktera casto nevytvafl podnety a dostatecny prostor pro jejich dais! rozvoj. Dais! kulminacni obdobi nastava ve veku pohlavniho dospivani (v puberte). Se zmenou biologicke struktury a psychickeho zivota jedince roste subjektivismus a vyrazneji se uplatnuje introverze, coz se projevuje jako zvysena pozornost ke svemu „jau a k vnitfnim citovym prozitkum. Tyto prozitky chce dospivajici samostatne vyjadrit. To vede casto k hudebni tvorivosti, ke „kompozicnim" pokusum i k „basnicke“ tvorbe. Motivace k teto cinnosti vyvera 379 K. FORRAI, The Value ofMusical Experience in a Small Country. XVI. International Conference. Eugen 1984. 380 A. F. OSBORN, Applied Imagination. New York 1963. 381 C. W. TAYLOR, Creativity Progress and Potencial. London 1964. 382 W. MURPHY, Creative Music Making in the Primary School. In Handbook for Music Teachers. London 1968. 383 K. SWANWICK, Teaching Music Musically. London 1999. 384 H. VANOVA, Hudebni tvorivost zakti mladsiho skolniho veku. Praha 1989. 385 A. TICHA, Uplatneni tvorivych prvkil pri rozvljeni peveckych dovednosti zakh prvniho stupne ZS. In Tvorivostjako zakladni dimenze modemi hudebni pedagogiky. Praha 1992. 386 F. CADA, Vyvoj detske schopnosti hudebni. Praha 1914. 387 A. CMfRAL, O hudebnich projevech ditete. Hudebni vychova, 1923, 4. 3. PSYCHOLOGIE HUDEBNfCH SCHOPNOSTI - 197 - ve zvysene mife z mohutneho citoveho zivota, spojeneho s pohlavnlm zranim. Ohlasuje se dosud nezname eroticke a sexualni citeni, ktere provazi hudebni prozitek a dava mu nezvyklou silu. 3.8.2.1 ROZVOJ A IDENTIFIKACE HUDEBNE TVORIVYCH SCHOPNOSTI ZAKU Hudebm tvofivost je velice citliva na pedagogicky takt a nelze ji u ditete vynutit pfikazem. Je tfeba ji pfedevsim podnecovat a vytvofit pro ni motivujici prostredi. Mira fizenosti vychovatelovych zasahu zde bude ovsem mnohem mensi nez v ostatnim vyucovani. Ucitel musl navazat na detskou spontaneitu a hravost i potrebu experimentovat. Mel by navozovat tvofive situace: reseni problemu, volne asociovanl, operace s hudebnimi predstavami, podnety pro fantazii, imaginaci, rozvoj hudebniho mysleni, citoveho zivota ditete apod.; zaclenit elementarni hudebni ukony do komplexm muzicke hry, v niz se dite tvofive rozviji. Nemel by opomijet ani soustavny rozvoj hudebnich schopnosti, predevsim pak hudebni predstavivosti prostrednictvim tvofive vokalni intonace a sluchove analyzy. Pfi kreativnich (tvofivych) ukolech by mel nechat ^aka pracovat samostatne, nevyvijet na neho pfilisny pedagogicky tlak a nesvazovat ho detailnimi pokyny. Hodnotit pak prbbezne jeho vykony a tvofive pokusy a pochvalit ho i za drobne zdafile ukony (kapitola 6.5.3.1.2). Pfestoze jsme vyse uvedli, ze tvofive schopnosti nepusobi v hudebnich cinnostech izolovane, ale v celych trsech, lze nektere rysy hudebne tvofiveho mysleni zameme rozvijet specifickou tvofivou aktivitou, ktera vyzaduje dominantni ucast dane schopnosti. Na zaklade tohoto principu lze tvofivou schopnost tez identifikovat a za pfedpokladu vytvoreni hodnoticich skal postihnout alespoh pfiblizne jeji rozvojovy stupen. Tak napf. fluenci lze rozvijet i zkoumat v techto ukolech: • vyhledavat vhodna slova k danemu rytmu; • vytvafet varianty rytmickych a melodickych modelu; • reagovat odlisnym zavetim na rytmicke ci melodicke pfedveti; • odlisne melodizovat rytmus; • vytvafet melodicke varianty v danem tonovem prostoru; • improvizovat ruzne melodie se stejnym charakterem (vesele, smutne, tanecni, pochodove apod.). Hodnotici skala by pak mela zahrnout ruzne varianty detskeho projevu od situace, kdy dite neni schopno na dany podnet tvofive reagovat, pfi druhem tvofivem pokusu produkuje stejnou myslenku jako pfi prvnim, snazi se o nove varianty, ale dafi se mu pouhe obmeny, az po uspesny pokus ditete, pfi kterem vytvofi v rychlem casovem sledu vice odlisnych variant. Flexibilitu lze podporovat zejmena v situacich, kdy zadame na diteti poruseni vazeb v dfive osvojene zkusenosti - napf. u dobfe zname pisne pozmenit - 198 -