CAP, J., Psychologie pracovniho uycviku. Praha 1971.
CELIKOVSKY, S., Teorie pohybovych schopnosti. Praha 1976.
DOSTRALEK, G., Zpetne podmineni. Gs. psychologie, I960, s. 117-131.
GABRIELSSON, A., The Performance of Music. In D. Deutsch (ed.), The Psychology of
Music. San Diego 1999, s. 501-602.
HEDDEN, S. K., Recent research pertaining to psychomotor skills in music. Bulletin of
the Council for Research in Music Education, 1987, 90, s. 25-29.
KAGAN, M. S., Ludska cinnost. Bratislava 1977.
LINHART, J., Cinnost a zakladni mechanismy jeji regulace. Gs. psychologie, 1976,
s. 393-404.
LINHART, J., Zaklady psychologie uceni. Praha 1982.
MAGILL, R. A., Motor Learning; Concepts and Application. 6. vyd. New York 2001.
MICHEL, P., Musikalische Fertigkeiten und ihre Entwicklung im UbungsprozeR. In Beitrage
zur Musikwissenschaft. Berlin 1959.
MICHEL, R, O hudebnich schopnostech a douednostech. Pfeklad z nemciny. Praha 1966.
MICHEL, P., Psychologische Grundlagen der Musikerziehung. Leipzig 1968.
ODENBACH, K., Die Ubung im Unterricht. Braunschweig 1974.
RADIL, T., Zaklady neurofyziologie. Praha 1978.
SECENOV, I. M., Mozkove reflexy. Praha 1952.
SEDLAK, J., Determinace senzomotoricke koordinace. Brno 1974.
SHUTER-DYSON, R., Musical Ability. In D. Deutsch (ed.), The Psychology ofMusic. San
Diego 1999, s. 627.
SCHMIDT, R. A., Motor Learning & Performance; From Principles to Practice. Champaign
(111.) 1991.
SIDNELL, R. G., Motor Learning in Music Education. Reston (VA) 1981, s. 28-35.
SEJKOV, M., Mozek zkouma mozek. Praha 1983.
UNGERER, D., Zur Theorie des sensomotorischen Lernens. Schorndorfbei Stuttgart 1973.
VANEK, M. et al. Psychologie sportu. Praha 1980.
VANOVA, H., TICHA, A., HERDEN, J., Kdo umi, ten umi, aneb dovednosti v hudebni
vychove. Hudebni vychova, 1996/7, 5, 4, s. 58-60.
ZAPOROZEC, A. V., Razvitije proizvolnych duizenij. Moskva 1960.
2.5 HUDEBNOST
Otazkam hudebnosti cloueka162 byla venovana pozornost jiz v prvnlch hudebnepsychologickych
dilech, ktera vznikala pfed vice nez sto lety. Byl shromazden
cenny vyzkumny material, ktery vsak nebyl zpracovan tak, aby bylo mozno
vytvorit presnejsi definici hudebnosti. Objevuje se znacna difuznost a sire
i ruzne interpretace, coz zpusobuje potize zvlaste v diagnosticke praxi. Velka
roztristenost nazoru je dana nejenom ruznymi psychologickymi koncepcemi
162 Nektere zakladni informace k teto tematice obsahuje kapitola 1.4 a 2.6.
- 80 -
(vlivy celostni a asociacni psychologie), ale tez rozlicnymi pohledy na vliv
dedicnosti a moznost vychovatelnosti hudebnosti. V odborne literature
i v bezne reci je casto hudebnost zamenovana ci ztotoznovana s pojmy muzikalnost,
hudebni nadani ci talent, hudebni schopnosti, zajem o hudbu apod.
Hudebnost se nevztahuje jen k jedinci, ale velmi casto se mluvi o hudebnosti
celych narodu (napr. o typicke hudebnosti ceskeho a slovenskeho naroda
nebo jen urcitych etnickych skupin). Jindy je zase spojovana pfimo s hudebnimi
produkty, s urcitou hudebni kulturou (zminky o anticke nebo o stredoveke
hudebnosti apod.).
Hudebnost se men! spolu s historickym vyvojem hudby, kdy vznikajl nove vyrazove
prostredky, intonace i hudebni systemy. Zesilenim poslechovych kontaktu
s hudbou, ktere v soucasnosti prinesla sdelovaci a nahravaci technika, ustupuji
do pozadi vyhradnl vlivy umelecke hudby a folkloru. Profilace hudebnosti je silne
zasazena soudobou popularni hudbou, coz je skutecnost, kterou soucasna hudebni
pedagogika nesmi opomijet.
V nasem pojeti povazujeme hudebnost za psychologickou kategorii, ktera se
vaze k osobnosti jedince a kjeho hudebmmu uyuoji. Avsak i pri tomto nutnem
zuzeni pojmu hudebnosti jako dilci struktury osobnosti cloveka zustava jeste
rada otevrenych problemu. Tak napr. vyse zminena neustalena terminologie
zpusobuje, ze se velice casto zamenuji, nebo dokonce ztotoznuji hudebnost
a hudebni nadani. Jsme presvedceni, ze je nutno rozlisovat v obou pojmech
nejen z hlediska jejich kvantity (jakeho rozvojoveho stupne dosahuji), ale
i kvality (jejich struktury, zvlastnosti). Jak uvedeme dale (viz kapitola 2.6),
povazujeme hudebni nadani za vylucnejsi jev, za specifickou strukturu osobnosti,
ktera umoznuje nekterym jedincum uspesne vykony v hudebnlch cinnostech.
Hudebnost je pak struktura osobnosti, v niz integruji hudebni schopnosti
tvorici prevazne stred jejich variacni sire (prumerne hudebni schopnosti)
a umozhujici temer kazdemujedinci hudebni aktivity, porozumeni hudbe a kladne
vztuhy k m'.163
2.5.1 HUDEBNOST CLOVEKA
JAKO PREDMET PSYCHOLOGICKYCH VYZKUMU
Hudebnost a hudebni nadani od sebe jiz drive zretelne odlisil B. M. Teplov164.
163 Znemozneni hudebnich aktivit a porozumeni hudbe je ojedinele zpusobeno poruchami oznacovanymi
jako amuzie (kapitola 5.1).
164 B. M. TEPLOV, Psychologie hudebnich schopnosti. Pfeklad z mutiny. Praha 1968.
2. ZAKLADNI HUDEBNfPSYCHOLOGICKE KATEGORIE - 81 -
Hudebni nadanl nadrazuje hudebnosti, ktera je jeho slozkou. Hudebnost povazuje
za nezbytny pfedpoklad ke vsem hudebnlm cinnostem. „Hlavnlm jejlm znakem je
prozivani hudby jako vyjadrenl urciteho obsahu. Absolutnl nehudebnost, ktera
vlastne u zdraveho cloveka nenl mozna, by bylo mozno charakterizovat tak, ze
jedinec vnlma hudbu jako sled nic nevyjadrujlclch torn! film vice clovek v tonech
slysl, tlm je hudebnejsl." Hudebnost nenl charakterizovana jen jednou schopnostl,
ale jejich komplexem, ktery zajisfuje jemne a diferencovane sluchove vnlmanl, jez
pak umoznuje na hudbu emocionalne reagovat. Emocionalnl slozka hudebnosti
spolu se sluchovou (s diferencovanym vnlmanlm) tvorl u Tbplova jednotu. Duraz
na „slysenl v tonech" (prozivani hudby jako urciteho obsahu) neredukuje hudebni
vnlmanl jen na oblast hudebne sluchovych schopnostl, ale predpokladh tez
analyticko-synteticke pochody, ktere umoznujl pochopit hudebni sdelenl, obsah
a ideu hudebnlho dlla.
Naprosta vetsina autoru vychazi z predpokladu, ze hudebnost (muzikalnost)
je syntezou dilcich hudebnich schopnostl V poctu techto schopnostl se vsak
rozchazejl a nenl take jednoty v tom, ktere z nich jsou nezbytne. Nenl mozne
a nebylo by ani ucelne uvadet nazory vsech, kdo resili otazky hudebnosti.
Vznikla by tak jen pestra mozaika rozmanitych a casto i protichudnych nazoru.
Prinaslme proto jen strucne informace o tech autorech, kterl prinesli nove
pohledy nebo pomohli dospet k nazorove synteze.
Tak slavny nemecky chirurg T. Billroth165, jenz se jako prvnl pokusil postihnout
hudebnost, ji podminuje predevslm peveckou reprodukcl kratke, ostre rytmizovane
melodie. Za dais! nezb^nou slozku hudebnosti povazuje rjhmicke cltenl, ktere
muze byt podle neho vychodiskem pro rozlisovanl jedincu hudebnich (muzikalnlch)
od nehudebnlch (nemuzikalnlch).
C. Stumpf, ktery se svym spisem Tonpsychologie (1883,1890) stal zakladatelem
experimentalnlho zkoumanl hudebnosti, ji omezuje hlavne na zjistovanl kvalit
hudebnlho sluchu: rozlisovanl vysek tonu, analyzu souzvuku a urcovanl konsonancl.
Krome techto hudebne sluchovych schopnostl patrl k hudebnosti emoce
vznikle z tonovych vztahu (intervalu). Tyto dve slozky (sluchovou a emocionalnl)
ve strukture hudebnosti nachazlme pozdeji i u Teplova. Stumpfdlouhodobe zkoumal
hudebni schopnosti detl a popsal jejich hudebni vyvoj.
Americky psycholog C. E. Seashore clenl hudebnost na pocetnou skupinu
ruznorodych, relativne samostatnych schopnostl, zvanych talenty. Jak uvedeme
v kapitole o diagnostice (4.5.1), pri testovbm merenl redukuje Seashore jejich velky
pocet na pouhych sest schopnostl.
Mnozl autori (napr. americky hudebni psycholog P. R. Farnsworth a belgicky
hudebni teoretik a pedagog E. Willems) nachazejl ve strukture hudebnosti
165 C. A. T. BILLROTH, Wer ist musikalisch? Berlin 1895, 4. vyd. 1912 (Billroth, sam zdatny klavirista
i violista, patril ve Vidni k nejuzsimu okruhu Brahmsovych pratel).
- 82 -
nejen hudebne senzoricke schopnosti, ale i emocionalm citlivost k hudbe a slozky
intelektu. Zjisfuji take zavislost hudebnosti na historickem vyvoji hudby
a na zakonitostech hudebni vystavby. Dokazuji, ze charakter jednotlivych vyrazovych
prostfedku ovlivnuje odpovidajici hudebnl schopnosti a celkovou hudebnost
jedince.
Kvantitativnl zretel v hudebnlch schopnostech a v hudebnosti nachazime jiz
ve starsich pracich. Nemecky muzikolog J. Kries166 upozornuje, ze hudebni schopnosti
se vyskytuji u ruznych lidi v ruzne kvantite, v ruznem rozvojovem stupni,
ve vzajemnych vazbach, jejich rozvoj nemusi byt vzdy rovnomerny.
Ojedinele se setkavame i s opacnym stanoviskem, povazujicim hudebnost cloveka
za jednolitou, celistvou a nedelitelnou vlastnostjeho osobnosti.
Reprezentantem tohoto pojeti je G. Revesz167. Pro nedostatek experimentalniho
materialu neuvadi definici hudebnosti, prinasi vsak popis hudebniho (muzikalniho)
cloveka. Jeho hudebni clovek nema pouze vztah k hudbe a radost z ni, ale
je schopen ji esteticky prozivat, postihovat jeji formu a vystavbu, umelecky styl,
dokonce i logiku hudebniho dila. Jedinec, ktery splnuje tyto pozadavky, vykazuje
optimalni hudebnost. Kdo chce byt povazovan za hudebniho, musi projevit alespon
nektere z techto vlastnosti. Vysoke naroky, ktere klade na hudebniho jedince, ho
pak privedly k nezduvodnenym zaverum, ze asi 18% veskere populace je „nehudebni".
Proto se v jeho spisech objevuji tak caste pochybnosti o tom, zda lze vubec
realizovat vseobecnou hudebni vychovu. Jeho pojeti hudebnosti, jednostranne
podminene jen dedicnymi faktory a vyjadrene zakonem „vse, nebo nic“, odporuje
soucasnym teoriim hudebnosti a hudebnich schopnosti.
Precenouam dedicnych vliuu ve strukture hudebnosti a s mm spojene pochybnosti
o vseobecnosti jejiho vyskytu lze zaznamenat v linii, kterou zastupuji predevsim
hudebni psychologove C. Stumpf, G. Revesz, A. Wellek, M. Schoen,
C. Seashore a jink Tento jednostranny nativismus (tvrzeni o vylucne dedicnosti
hudebnich schopnosti] a opomijeni ucinnosti socialnich vlivu v rozvoji
hudebnich schopnosti byly kritizovany predevsim sovetskymi psychology
B. M. Teplovem, A. N. Leontjevem a S. L. Rubinstejnem. Mnozi vyznamni
predstavitele soucasne psychologie hudby, napr. A. Bentley, R. Shuterova,
K. E. Eicke a H. de la Motte-Haberova, zduraznuji v pojeti hudebnosti jednotu
biologickou a socialm.
Tak K. E. Eicke zvyraznuje motivacni cinitele a domniva se, ze predpokladane
dedicne faktory hudebnosti nelze povazovat za meritelnou nebo dokonce konstantni
velicinu. Velmi vyznamny je jeho nazor, ze rozhodujicim cinitelem v rozvoji
166 J. KRIES, Wer ist musikalisch'? Berlin 1926.
167 G. REVESZ, Einfu.hru.ng in die Musikpsychologie. Bern 1947.
2. ZAKLADNI HUDEBNEPSYCHOLOGICKE KATEGORIE - 83 -
hudebnosti je efektivm pusobem ucitele. Velmi kriticky pfistupuje k jednostranne
biologicke determinaci hudebnosti i nemecka autorka H. de la Motte-Haberova.
Uvadi experimentalni poznatky, ze zakladni hudebne sluchove schopnosti, tvorici
podstatu hudebnosti, je mozno velmi rychle vypestovat ucenim. Ostfe kritizuje
ucitele, kteri tvrdi, ze maji ve svych tridach „nehudebni“ deti. Tato vetsinou diagnosticky
nepodlozena tvrzeni odsuzuji jak deti, tak i ucitele k neuspechu. Vyrok,
ze dotycny zak je nehudebni, je podle ni pouhy predsudek nebo pohodlnost ucitele
jeho hudebnost zjistit.
I v nasi odborne literature se setkavame s podnetnymi nazory na rozvoj hudeb
nosti, s durazem na vychovne pusobenl a motivaci.
Jiz J. Blahoslav v prvnim Pridavku ke sve Musice168 upozornuje, ze pevna vule
a cviceni znamenaji nekdy vie nez samo prirozene hudebni nadani a mohou mnohe
napravit i pri slabsich vlohach.
Celym pedagogickym dilem J. A. Komenskeho, zvlaste pak jeho Informatoriem
skoly materske, ktere je teorii predskolni vychovy v rodine, prostupuje pfesvedeeni,
ze je mozno rozvljet hudebni schopnosti vsech deti.
Zasluhu o zkoumani detske hudebnosti u nas ma filozof a pedagog F. Cada.
Ve sve utle a dnes nepravem opomijene studii Vyuoj detske schopnosti hudebni
(1914) zkouma vznik hudebniho smyslu a peveckeho projevu deti. Pokusne provefil
i obdobi vzniku tvorivych peveckych projevu, ktere u nekterych deti zacina jiz
ve veku tri let a ohlasuje se jako samostatne prozpevovani a tvoreni melodii, zpev
„po svem“. I Cada je presvedeen, ze neexistuji nehudebni deti.
Velmi prinosny psychologicko-sociologicky pristup k hudebnosti nachazime
u zaka O. Hostinskeho, nekdejsiho profesora hudebni vedy na brnenske univerzite
a bojovnika na lepsi vseobecnou hudebni vychovu V. Helferta. Helfert je
vlastne jednim ze skupiny tech predstavitelu, kteri povazuji za zaklad hudebnosti
predevsim kladny vztah k hudbe a hudebni potreby. Ve sve publikaci Zaklady
hudebni vychovy na nehudebnich skolach169 odmita caste ztotoznovani hudebnosti
jen s nekterou dilci hudebni schopnosti (hudebnim sluchem, rytmickym citenim,
hudebni pameti) nebo s hudebnimi cinnostmi (peveckymi projevy, hudebni
tvorivosti) a chape ji mnohem sireji. Vychazi z antropologickych a sociologickych
udaju o tom, ze hudba patri k prvotnim a obeenym projevum lidskeho rodu, tesne
spjatym s celou jeho historic Je primarni a v psychice hluboce zakotvenou
dusevni potrebou vsech lidi i zakladnim rysem kazde telesne a dusevne normalne
utvarene osobnosti. Proto i hudebnost, jejiz podstatu tvori hudebni potreby,
zajmy i zkusenosti, nutno povazovat za jev vyskytujici se u vsech lidi. Helfert
tvrdi, ze Jotdlne nehudebnich lidi neni, v kazdem cloveku drime alespoh jiskricka
hudebnosti".
168 Prvni cesky psana ucebnice hudebni teorie a praxe (vyd. 1558).
169 V. HELFERT, Zaklady hudebni vychovy na nehudebnich skolach. Praha 1930.
- 84 -
Helfert pritom konstatuje, ze vztah k hudbe a jeji potfeba se mohou u lidi jevit
rozdilnym zpusobem a na odlisne urovni. Zduraznuje, ze hudebnost se projevuje
nejen hudebnimi cinnostmi, ktere je mozno evidovat (zpevem, instrumentalni
hrou, cinnosti dirigentskou a skladatelskou), ale take jiz jako zaliba a bezdecne
oddavani se hudbe. Proto dell hudebnost na dva typy: aktivni (evidentni, uvedomelou)
a receptivni (latentni, neuvedomelou). Tento druhy typ hudebnosti prisuzuje
vsem lidem, a proto obhajuje naprostou opravnenost hudebni vychovy na vsech
stupnich vseobecne vzdelavaci skoly.
Helfertuv sociologicky pristup k hudebnosti, duraz na kladny vztah k hudbe,
na hudebni potreby a zkusenosti i tvrzeni, ze neexistuji nehudebni lide, pusobily
v jeho dobe temer revolucne. Vzdyt nase hudebni pedagogika byla tehdy v zajeti
zapadni hudebni psychologie (predevslm nazoru Reveszovych) s durazem na dedicne
a vrozene hudebni dispozice.
Helfertova psychologicko-sociologicka koncepce hudebnosti ma stalou platnost
i v dnesni dobe a je vyznamna zvlaste pro obhajobu a posileni vseobecne hudebni
vychovy. Z hlediska soucasnych nazoru na hudebnost lze vsak k ni vyslovit urcite
namitky. Tak rozdeleni hudebnosti na aktivni a receptivni je mechanicke a malo
prihlizi k dynamice psychickych pochodu u cloveka. Psychologicke vyzkumy
hudebniho vnimani potvrzuji, ze hudebni percepce jako primarni a spousteci akt,
ktery ma byt podle Helferta obsahem receptivni, latentni hudebnosti, vykazuje
vysoky stupeh vnitrni aktivity, spojene s emocemi, s hudebnim myslenim a s imaginaci.
V kontaktech s hudbou a v hudebnich cinnostech tvori nedilnou jednotu
s projevy reprodukcnimi a hudebne tvurcimi. Tato jednota se projevuje tak, ze percepcni
projevy prechazeji casto bezprostredne v reprodukcni a ty mohou vyustit
zase v cinnosti poslechove. Proto rozdeleni jednoty percepcne-reprodukcni nutno
povazovat za umele, vykonstruovane. Take Helfertova skepse k tvofivym projevum,
ktere podle jeho nazoru jsou jen malym prinosem pro hudebni vyvoj deti, je
jiz vyvracena psychologii tvorivosti. Helfertovu pojeti chybi postizeni struktury
hudebnosti, hierarchie zakladnich hudebnich schopnosti a jejich vzajemnych vztahu.
Je ovsem nutno priznat, ze jeho studie mela prinest hlavne dukazy, ze hudebnost
je vseobecna vlastnost psychiky, a proto vsichni lide maji pravo na hudebni
vychovu, ktera se jako soucast vseobecneho vzdelani musi vyznamne podilet
na harmonickem rozvoji lidske osobnosti.
Na Helfertovy myslenky navazal F. Lysek. Hudebnost170 se podle neho projevuje
v hudebni aktivite, kterou vsak chape uzce pouze jako zpev a hru na hudebni
nastroj. V fade spisu zkouma hlavne hudebnost a hudebni schopnosti deti navstevujicich
zakladni skolu. Ke konci zivota experimentalne proveroval utvareni peveckych
dovednosti deti v obdobi od narozeni do tri let. Lysek potvrdil kladny vliv pestovani
hudby na rozvoj jednotlivych hudebnich schopnosti, zvlaste pak na hudebni
vnimani a utvareni hudebniho vkusu.
170 Napr. Hudebnost a zpivnost mladeze ve svetle vyzkumu. Praha 1956.
2. zAkladni hudebnepsychologicke kategorie - 85 -
V odborne literature, ktera se casto pohybuje na pomezi hudebni psychologie
a pedagogiky, muzeme zaznamenat prace resici jen dilci problematiku hudebnosti
a hudebnlch schopnostl. Tak F. Kratochvil krorne zkoumani emocionalnich reakcl
stredoskolskych studentu na hudbu objasnil tez psychologicke zaklady hudebni
vychovy a vymezil strukturu hudebnosti171. B. Kulfnsky172 ve sve studii objasnuje
funkci hudebnlho sluchu jako slozky hudebnosti a propracovava take metody
jeho uspesneho rozvoje. Dulezitost hudebnich predstav pri nacviku pisni experimentalne
zkoumal L. Melkus, pri osvojovani poslechovych skladeb I. Polednak.
Otazkami hudebnich schopnostl, hudebnosti a hudebniho rozvoje deti se zabyval
ve svych publikacich F. Sedlak.
2.5.2 STRUKTURA HUDEBNOSTI
Z hlediska pedagogickych dimenzi chapeme hudebnost jako souhrn vsech
hudebnichpredpokladu (schopnostl a dovednosti ditete), zajistujicichjeho komunikaci
s hudbou (rozlicne hudebni cinnosti). Toto pojeti hudebnosti tvori vychodisko
pro realizaci vseobecne hudebni vychovy, zasahujici celou populaci. Je
zname tez z orffovskych principu, charakterizovanych vysoce humannimi
a demokratickymi aspekty173. Prostrednictvim rozmaniteho komplexu hudebnich
cinnosti je do hudebnich aktivit „vtahovano“ kazde dite podle rozvojoveho
stavu svych hudebnich schopnostl a dovednosti.
Hovorime-li o strukture hudebnosti, mame na mysli soubor jejich jednotlivych
slozek, ktere zajisfuji fungovani teto psychologicke kategorie. Jde zejmena
o slozku:
• predpokladouou (uykonovou) - tj. soubor fyzickych vlastnosti, zakladnlch
hudebnich schopnostl, dovednosti a znalostl, ktere jsou nezbytne k realizaci
jednotlivych hudebnich cinnosti. Jejich rozvojovy stupen predurcuje
kvalitu hudebniho vykonu. Presna diagnostika hudebnich schopnostl
a dovednosti pomuze pri volbe ucinnych didaktickych prostredku vedoucich
k hudebnimu rozvoji vsech deti a umozni take prognozu hudebniho
vyvoje;
• aktivacni (dynamizujici]174 - tj. vsestrannou motivaci ditete k hudebnim
cinnostem, volni vlastnosti, hudebni zajmy, potreby, hodnotove orientace,
postoje k hudbe apod. Predpokladova a aktivacni slozka tvori ve strukture
hudebnosti jednotu. Cim je vyraznejsi potencial ditete pro uceni se
hudbe, tim je obvykle silnejsi i jeho snaha po hudebni seberealizaci. Dite
171 F. KRATOCHVIL, Psychologicke zaklady hudebni vychovy -1. Hudebnost. Praha 1964.
172 B. KULI'NSKY, Mate hudebni sluch? Praha 1964.
173 Orffuv Schulwerk nese tez nazev Prakticka pocatecnl skola hudebnosti pro vsechny.
174 Pojmy vykonova (predpokladova) a aktivacni (dynamizujici) slozka se objevuji v pracich
V. Dockala v souvislosti s problematikou hudebniho talentu (napr. V. DOCKAL, Talent nie je
dar. Bratislava 1983).
- 86 -
je hudbou energizovano, vykazuje vysokou motivaci k hudebnlm aktivitam,
ovlivnujici jeho vykonnost. U zaku s mensimi hudebnimi predpoklady
je nutne udrzovat pozitivni hladinu motivace pochvalou za sebemensi
zdarily vykon;
• socialm - vlivy sociokulturniho okoli na formovani hudebnosti (rodiny,
skolni i mimoskolni hudebni cinnosti, vrstevniku, funkcionalniho pusobeni
masmedii atp.).
Pri rozvoji detske hudebnosti je treba vzlt v uvahu integritu vsech tri slozek.
Je vsak zrejme, ze jejich zastoupenl ve strukture hudebnosti bude u kazdeho
jedince odlisne. Zakladni pflstup ucitele k hudebnosti deti musi vychazet
z faktu, ze hudebni pfedpoklady nejsou nemenne a ze ucinnou vychovou
a vhodnou motivaci je mozno vyrovnavat jejich znacne rozdily.
w r
DALSI LITERATURA KE STUDIU
BEK, M., KonzeruatorEuropy? K sociologii ceske hudebnosti. Praha 2003.
DIEFENBACH, H., Zur Diagnose der musikalischen Begabung. Wurzburg 1971.
GREGOR, V., Prvni vedecke vyzkumy hudebnosti ceskeho ditete. In Vyzkum hudebnosti
mladeze na Ostravsku. Praha 1969.
HELFERT, V., Zaklady hudebni vychovy na nehudebntch skolach. Praha 1930, 2. vyd.
1956.
HOLAS, M., Maly slovnik zdkladntch po]mu hudebni pedagogiky a hudebni psychologie.
Praha 2001.
HOLAS, M., Psychologie hudby v profesionalni hudebni uychoue. 2. upr. vyd. Praha 1993.
HOLSTROM, L. G., Musicality and Prognosis. Upsala 1963.
KARBUSICK?, V., KASAN, J., Vijzkum soucasne hudebnosti I—II. Praha 1969.
KASAN, J., Vyzkum hudebnosti 1990. Praha 1991.
LYSEK, F., Hudebnost a jeji vyzkum u mladeze skolou povinne. Brno 1947.
NAUMENKO, S. L., Individualno psinhologiceskoje osobennosti muzykalnosti. Voprosy
psichologii, 1982, c. 5.
POLEDNAK, I., Stmcny slovnik hudebnipsychologie. Praha 1984.
SEDLAK, F., Hudebnost cloveka v konfrontaci nazorh a psychologickych vyzkumh.
Opus musicum, 1979, c. 1 a 2.
SEDLAK, F. Metodologicka vychodiska zkoumanl hudebnlho vyvoje cloveka. In Sbomik
KHv PedF UK III. Praha 1976.
SEDLAK, F., Uvod do psychologie hudby I—II. Praha 1981-1986.
SCHUSSLER, H., Das musikalische Kind. Zeitschrift fur angewandte Psychologie, 11,
1916.
STUMPF, C., Tonpsychologie I—II. Leipzig 1883-1890.
2. ZAKLADNI HUDEBNtPSYCHOLOGICKt KATEGORIE - 87 -