Regionální portfolio
(místo bydliště či pedagogického působiště)
Pro potřeby vzdělávaní na prvním stupni je potřeba stanovit území označované jako region školy. Jedná se o prostor, který by měl být dostupní pěšky, který
žáci znají a ve kterém se bezpečně pohybují. V případě velmi malých a malých obcí jako region chápeme obec samotnou, případně se spádovými vesnicemi.
U obcí velkých, jako např. Brno, pak volíme jako region školy pouze městskou část, ve které se škola nachází.
Obec TVAROŽNÁ
(portfolio zpracovaly Mgr. Iva Frýzová a Kristýna Šubrtová)
Lokalizace obce Tvarožná:
• Obec Tvarožná se nachází v Jihomoravském kraji, 10 km směrem východně od Brna.
• Lokalizace pomocí GPS 49.1921486N (severní šířky), 16.7733767E (východní délky)
• Obec leží v nadmořské výšce od 250 m n. m. (nejnižší bod) po 296 m n. m. (nejvyšší bod – vrch Kopeček/Santon)
Mapu zpracovala s pomocí https://mapy.cz/turisticka?x=16.7680981&y=49.1849964&z=15&l=0 Mgr. Iva Frýzová 26/4/2017
Světelné znečištění obce Tvarožná:
Pozorovací list Globe at Night (sken vyplněného pozorovací listu) Komentář k pozorování:
Za příhodných meteorologických podmínek je běžné
pozorování hvězd magnitudy 4 až 5. To proto, že místo
pozorování bylo zvoleno na hranici obce směrem do
polí, kde již není veřejné osvětlení a světlo z obce je
stíněno hradbou stromů.
Fotografie místa pozorování ve dne:
Geologie obce Tvarožná: ZDROJ DAT
• Území obce leží na rozhraní Českého masivu (region moravskoslezské paleozoikum – jednotka drahanský kulm) a
Karpat (karpatská předhlubeň)
• Mezi charakteristické horniny území patří SLEPENEC (hornina sedimentární, zpevněná), SPRAŠ (hornina sedimentární,
nezpevněná) a JÍL VÁPENITÝ (hornina sedimentární, nezpevněná). Výskyt slepence je lokalizován na kopce v okolí
obce (vrch Kopeček/Santon, místní část Vinohrady).
Legenda
mapy:
SPRAŠ
JÍL VÁPENITÝ
SLEPENEC
Mapu zpracovala s pomocí http://mapy.geology.cz/geocr_50/ Mgr. Iva Frýzová 26/4/2017
Pedologie obce Tvarožná: ZDROJ DAT
• Převažujícím půdním typem na území obce je černozem, tedy typ úrodné půdy, která přirozeně vzniká na spraši.
V místech výskytu slepenců se nachází půdní typ kambizem, tedy typické půdy svahů. Podél potoka je nachází černice,
úrodný typ půdy ovlivněný zvýšenou vlhkostí danou přítomností vodního toku.
Mapu zpracovala s pomocí http://mapy.geology.cz/pudy/ Mgr. Iva Frýzová 26/4/2017
Legenda
mapy:
ČERNOZEM
KAMBIZEM
ČERNICE
Členitost terénu a výškový vegetační stupeň obce Tvarožná:
• Podle nadmořské se Tvarožná (250 m n.m.) nachází na rozhraní NÍŽINY (do 200 m
n.m.) a VYSOČINY (nad 200 m n.m.).
• Podle typu reliéfu (členitosti terénu) je možné území Tvarožné zařadit spíše
mezi PAHORKATINY.
• Z hlediska vegetační stupňovitosti (dle
Zlatníka) spadá území Tvarožné do
vegetačního stupně DUBOVÉHO.
V tomto vegetačním stupni by se
přirozeně měly nacházet listnaté lesy
s převahou DUBU ZIMNÍHO, ale také
DŘÍNU a dalších teplomilných dřevin.
Na území ČR jsou tyto lesy až na malé
ostrůvky vykáceny a přeměněny
v zemědělskou půdu a využívány
k pěstování obilovin a cukrové řepy.
Tomuto stavu odpovídá také okolí
Tvarožné.
Informace je možné dohledat a
odečíst z www.mapy.cz
(Z pracováno s využitím https://cs.wikipedia.org/wiki/Vegeta%C4%8Dn%C3%AD_stup%C5%88ovitost)
Na základě rozdílů mezi nejvyššími a nejnižšími body v krajině (měřeno
ve čtverci 4 x 4 km) určujeme relativní výškovou členitost.
ROVINA – rozdíly mezi nejvyšším a nejnižším bodem nepřesahuje 30 m
PAHORKATINA – rozdíly mezi nejvyšším a nejnižším bodem v rozmezí od
30 m do 150 m
VRCHOVINA – rozdíly mezi nejvyšším a nejnižším bodem v rozmezí od
150 m do 300 m
HORNATINA – rozdíly mezi nejvyšším a nejnižším bodem v rozmezí od
300 m do 600 m
Foto zdroj: http://old.tvarozna.cz/index.php?&desktop=foto&id=129&module_params=
Zdroj pitné vody a nakládání s vodou odpadní v obci Tvarožná:
Pro dohledání této informace doporučuji využití webových stránek obce.
OBECNÍ ZDROJ PITNÉ VODY
Zdroj pitné vody obce Tvarožná se nachází v přírodní rezervaci Říčky
(součást CHKO Moravský kras). Voda je zde čerpána a přiváděna zhruba
10 km dlouhým potrubím. Vzhledem k tomu, že se jedná o vodu
podzemní z krasové oblasti, tato voda je silně mineralizovaná, což se
projevuje na spotřebičích jako je varná konvice či pračka zvýšeným
usazováním vodního kamene.
Pro představu, čerpaná voda překonává převýšení 324,6 metrů. Vrt totiž
začíná v hloubce 233 m pod úrovní terénu (což je 55,7 m n. m.). Jímá každou
vteřinu 10 litrů kvalitní pitné vody a pomocí zrekonstruovaných přivaděčů ji
přes vodojem u mokrské myslivny z výšky 380,3 m n. m. rozvádí pomocí
12 km dlouhé zrekonstruované vodovodní sítě do šesti členských obcí.
Pro případ poruchy je obec současně napojena
na vodovodní řad brněnských vodáren,
konkrétně na Šlapanickou větev.
V případě poruchy tak může být voda
dodávána ze Šlapanic do Tvarožné,
případně před Tvarožnou dále do Šlapanic.
VEŘEJNÝ ZDOJ OBECNÍ VODY
Přímo v centru obce, v místní části U
dvora, se nachází veřejně přístupná
studna s užitkovou vodou.
Obrázek: Veřejná studna ve Tvarožné
Zdroj: http://www.estudanky.eu/
KANALIZACE A ODPADNÍ VODY
Veškeré odpadní vody z domácností z Tvarožné jsou od roku 2008 (po
dobudování nové splaškové kanalizace) odváděny kmenovou stokou “F”
přímo do čističky odpadních vod v Modřicích. Kmenová stoka „F“ přivádí
hlavně splašky z východní části města Brna a odkanalizuje území Chrlic,
Holásek, Tuřan, části Brněnských Ivanovic, Slatiny a Líšně, kde je ukončena.
Jsou do ní svedeny rovněž vody ze Šlapanic, Bedřichovic, Podolí a dalších obcí
východně od Brna, včetně Tvarožné.
Obrázek: mechanický stupeň ČOV Modřice
Zdroj: http://www.bvk.cz/o-spolecnosti/odvadeni-a-cisteni-odpadnich-
vod/cov-brno-modrice/
Znečištění ovzduší v blízkosti obce:
- Nejbližší stanice měřící emise se nachází v Brně –
Tuřanech, v areálu letiště.
- Na této stanici se průběžně měří hodnoty:
Plyny způsobující skleníkový efekt + toxické pro živé organismy:
NO [oxid dusnatý], NOx [oxidy dusíku], O3 [ozon]
Plyny způsobující kyselé deště:
NO2 [oxid dusičitý], SO2 [oxid siřičitý],
Lehký polétavý prach:
PM2,5 [jemné částice PM2,5] PM10 [částice PM10]
SPM [suspendované částice]
ZDROJ DAT WWW.CHMI.CZ
Základní údaje
Kód lokality: BBNY
Název: Brno-Tuřany
Stát: Česká republika
Vlastník: Český hydrometeorologický ústav
Kraj: Jihomoravský
Okres: Brno-město
Obec (ZÚJ): Brno
Klasifikace
Zkratka: B/S/R
EOI - typ stanice: pozaďová
EOI - typ zóny: předměstská
EOI - charakteristika zóny: obytná
EOI B/R - podkategorie:
Adresa lokality (nepovinné)
Správce lokality, adresa
ČHMÚ - pob.Brno
Kroftova 43
61667 Brno
Tel.: 541421046
Fax:.: 541421018
E-mail: robert.skeril@chmi.cz
Lokalizace
Zeměpisné souřadnice: 49° 8´ 56.298" sš 16° 41´ 46.380" vd
Nadmořská výška: 241 m
Doplňující údaje
Terén: vrcholová poloha (vrchol, hřeben) v terénu do 10%
Krajina: trvalý travní porost, téměř bez zástavby
Reprezentativnost: oblastní měřítko - městské nebo venkov (4 - 50 km)
Umístění
Areál letiště Brno - Tuřany. Náhorní planina.
Seznam měřicích programů:
Kód Typ
BBNYA Automatizovaný měřicí program
Klima v obci Tvarožná
• Území obce Tvarožná spadá do klimatické
oblasti TEPLÉ (T2), kterou lze
charakterizovat těmito teplotními údaji:
➢ průměrná teplota leden: -2 až -3 °C
➢ průměrná teplota duben: 8 – 9 °C
➢ průměrná teplota červenec: 18 – 19 °C
➢ průměrná teplota říjen: 7 – 9 °C
➢ počet letních dní v roce: 50 – 60
➢ počet dní s teplotou nad 10°C v roce: 160 –
170
➢ počet mrazových dní: 100 – 110
➢ počet ledových dní: 30 - 40
➢ počet dní se srážkami více než 1 mm v roce:
90 – 100
➢ úhrn srážek během vegetačního období: 350 – 400 mm
➢ úhrn srážek během zimního období: 200 – 300
➢ počet dní se sněhovou pokrývkou: 40 – 50
➢ počet jasných dní: 120 - 140
➢ počet zatažených dní: 40 - 50
(Převzato z http://www.ovocnarska-unie.cz/sispo/?str=klima-mapa)
ZDROJ DAT
Mapu zpracovala s využitím http://www.ovocnarska-unie.cz/sispo/klimreg/mapa.jpg Mgr. Iva Frýzová 28/4/2017)
Tyto klimatické poměry v obci umožňují pěstování
teplomilných druhů zeleniny jako např. rajčata nebo
papriky ve venkovním prostředí, dále pak pěstování
teplomilných druhů ovocných dřevin jako jsou meruňky
a časné odrůdy třešní, což dokladují meruňkové sady a
třešňová alej na území obce.
Záznamy počasí z meteorologické stanice v blízkosti Tvarožné (Brno – Tuřany) – rok 2016
(Grafy převzaty z http://portal.chmi.cz/historicka-data/pocasi/mesicni-data#) ZDROJ DAT
Využití půdy v obci Tvarožná:
• Okolí obce lze charakterizovat jako krajinu zemědělskou, tedy výrazně ovlivněnou člověkem. Převažuje zde rostlinná
výroba, mezi v současnosti pěstované polní plodiny patří obiloviny (především pšenice, kukuřice), dále řepka olejka,
ale také slunečnice. V posledních letech proso a len.
Mapu zpracovala s pomocí https://mapy.cz/letecka?x=16.7703941&y=49.1910268&z=15&l= 0 Mgr. Iva Frýzová 26/4/2017
Ochrana přírody v obci:
• Přímo na území obce se nachází jedno maloplošné chráněné území, PP Santon, dále pak památný strom, a to
konkrétně jeřáb břek.v blízkém katastru obce Velatice pak přírodní památky Velatická slepencová stráň a Vinohrady.
•
Maloplošná chráněná
území v blízkosti
obce:
PP Santon
PP Velatická
slepencová stráň
PP Vinohrady
Památné stromy na
území obce:
Jeřáb břek u
památníku generála
Valhuberta
Mapu zpracovala s pomocí https://mapy.cz/turisticka?x=16.7633774&y=49.1892879&z=15&l=0 Mgr. Iva Frýzová 26/4/2017
Památný strom jeřáb břek
Památný strom jeřáb břek se nachází při vjezdu do obce Tvarožná,
v těsné blízkosti secesního Kosmákova kříže a pomníku generála
Valhuberta. Jeho odhadové stáří je 100 let. Tento druh jeřábu je v ČR
vzácností. V roce 2004 se stal tento strom Stromem roku.
Jeřáb břek je opadavá listnatá dřevina, dorůstající 20-25 m. Listy jsou nedělené, střídavé, široce
vejčité, peřenoklané. Mladé lístky jsou chlupaté. Postupem času ale zůstává chlupatá pouze
žilnatina, listy jsou lysé. Drobné kvítky vytvářejí přímé, dlouze stopkaté laty, vykvétají v květnu. Po
oplození se vytvářejí malvice. Jsou veliké jen pár centimetrů, žlutočerveně zbarvené, po dozrání je
zbarvení hnědé. Malvičky jsou velmi kyselé, nevhodné k přímé konzumaci.
Roste v teplejších oblastech střední Evropy, Malé Asie a severní Afriky. V ČR se vyskytuje jen místně
jako roztroušená dřevina v teplejších oblastech.
Hospodářská dřevina. Načervenalé dřevo se používá v řezbářství, nábytkářství a při výrobě
hudebních nástrojů. Je velmi pevné a tvrdé.
(zpracováno podle http://www.naturabohemica.cz/sorbus-torminalis/)
Zdroj: http://stromroku.cz/Finaliste/2004/Brek-v-
Tvarozne.aspx?lat=49.19023620723447&lon=16.764285863476523&z=17
http://stromroku.cz/Finaliste/2004/Brek-v-
Tvarozne.aspx?lat=49.19023620723447&lon=16.764285863476523&z=17
Autor: David Pavka, zdroj:
http://www.biolib.cz/cz/image/id16296/
Autor: Vojtěch Herman, zdroj:
http://www.biolib.cz/cz/image/id166331/
Chráněný živočich – vlha pestrá
Přímo na území obce Tvarožná, v místní části hlinky pravidelně hnízdí vlha pestrá, silně ohrožený druh
stěhovaného ptáka. Jeho výskyt je pravidelný, na lokalitě hnízdí okolo 5 párů.
Vlha pestrá je pták o něco málo větší než kos, od zobáku po ocas měří okolo 27 cm. Svůj
druhový přívlastek „pestrá“ dostala podle svého výrazného zbarvení. Jedná se totiž o
jednoho z nejpestřejších ptáků, se kterým se můžeme u nás setkat ve volné přírodě.
Vlhu pestrou je možné pozorovat na území České republiky především na jižní Moravě.
Má ráda otevřenou krajinu s loukami a mokřady, která je jen málo porostlá stromy a keři.
V takové krajině je totiž velké množství hmyzu, jako jsou např. včely, sršni, motýli, vážky
a další, kteří jsou potravou vlhy. Vlhy jsou vynikající letci a svou potravu loví v letu.
Druhou podmínkou pro výskyt vlhy pestré je vhodné hnízdiště. Vlhy si budují v hlinitém
nebo písčitém břehu noru dlouhou až dva metry. Na konci této nory mají své hnízdo. Vlhy se usadí jen tam, kde je možné vybudovat hnízdo. Na příhodných místech budují vlhy kolonie,
kde žije hned několik párů.
Vlhy k nám přilétají z Afriky, tedy jižní polokoule, v polovině května. Ihned po návratu vytvoří páry a kladou 4 až 6 vajíček, ze kterých se po třech týdnech vylíhnou mláďata. Ta pak společně
krmí oba rodiče další tři týdny. Když ptáčata povyrostou, čekají na potravu u otvoru do nory. V přikrmování pokračují ještě několik dní poté, co ptáčata vyletí z hnízda.
Velkým nebezpečím pro vlhy jsou hadi a lasičky. Pokud se dostanou do hnízda vlh, sežerou všechna vajíčka či mláďata, která tam najdou.
Koncem srpna se vlhy opět vydají na cestu na jižní polokouli. V Africe nestaví hnízda a pohybují se v hejnech.
Vzhledem k omezenému výskytu a postupné ztrátě přirozených hnízdišť je vlha pestrá řazena mezi druhy chráněné, konkrétně mezi druhy silně ohrožené.
Mapu zpracovala s pomocí www.mapy.cz Mgr. Iva Frýzová 26/4/2017
Chráněná rostlina – koniklec velkokvětý
Koniklec velkokvětý neboli Pulsatilla grandis je jedna z rostlin, která se nachází na území Tvarožné. Můžeme jej najít například na Velatické slepencové stráni.
Je to vytrvalá rostlina, která se vyskytuje na loukách a svazích. Květ typický svým fialovým zbarvení je pokrytý bělavými chloupky.
Tato rostlina vyrůstá z holé země již v březnu mezi loňskými rozpadajícími se listy. Lodyha dorůstá do 3 – 15 cm a po odkvětu doroste
do výšky 13 – 40 cm. Konikleci se často díky svému brzkému rozkvetení přezdívá posel jara.
Když nahlédneme do kalichu, můžeme vidět typicky nažloutlé tyčinky a později vlasaté květenství se semeny, které jsou rozšiřovány
větrem. Zvonkové květy jsou zpočátku vzpřímené, později ale mohou převisnout. Okvětních lístků je šest se srostlou korunou listenů.
Čepel listů je dva až čtyřikrát přenosečná a pod zemí je oddenek.
Koniklec můžeme najít ve střední a jihovýchodní Evropě. V západní
části střední a západní Evropy, Anglii a jižní Skandinávii je nahrazen
koniklecem německým.
Upřednostňuje výslunné stepi, společenstva nízkých travin či
travnaté suché okraje lesů. Roste na mírně kyselých a mírně
zásaditých půdách, často i vápencových podkladech.
V České republice roste koniklec jen na Moravě.
Například na Kamenném vrchu, Stránské skále,
Medláneckých kopcích, Potočkové hoře nebo již
zmíněné Velatické slepencové stráni.
Koniklec patří mezi přísně chráněnou rostlinu. V České republice je silně ohrožený druh. Je také velmi jedovatý a
vytváří srdeční toxiny, které zpomalují srdeční tep. Požití vede ke snížení srdečního tlaku a později komatu.
Koniklec má velmi zranitelný dlouhý kořen a proto jeho přesazování je spíše neúspěšné a díky ohroženosti
i nezákonné.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Koniklec_velkokv%C4%9Bt%C3%BD
Zdroj: http://www.biomonitoring.cz/druhy.php?druhID=71
Výskyt koniklece velkokvětého
Zdroj: http://www.nature.cz/publik_syst2/files08/Mapa-pulsatilla-
grandis-distribution.jpg
Zdroj: http://burle.blog.cz/1104/koniklec-
velkokvety-pulsatilla-grandis
Přírodní památka Santon - (rozloha: 0,39 ha, ochranné pásmo 5,08 ha, vyhlášena 1979)
PR Santon je tvořena stejnojmenným vrcholem (296 m n. m.) z račických a lulečských slepenců se rozkládá ve Šlapanické pahorkatině. Jde o významnou kulturně-historickou
lokalitu v rámci Slavkovského bojiště. Na vrcholu stojí od roku 1832 kamenná kaple, již předcházela kaple dřevěná, která však padla za oběť francouzskému opevnění v
době války.
Přírodní památka Santon byla vyhlášena za účelem ochrany fragmentů typického stepního společenstva teplomilných rostlin a živočichů. Dříve byl Santon využíván hlavně
k pastvě a byl porostlý keři a travou, stromy jen málo. Později byl v jižních svazích vysázen akát a v severních svazích borovice a modříny. Dále byly prováděny výsadby
šeříku a jasanu, které se poté samovolně šířily po celém území. Zalesňování však bylo počátkem degradace tohoto unikátního přírodního fenoménu.
Nejvýznamnější částí rezervace je samotný vrchol kopce s kaplí. Zde
roste v hojných počtech kosatec nízký, večernice smutná, pryskyřník
ilyrský. Za významné jsou považovány populace pochybku
prodlouženého. Vzácněji se na lokalitě vyskytuje kavyl vláskovitý a
sasanka lesní Na svazích lze také nalézt zvonek boloňský, česnek žlutý
či mateřídoušku olysalou. Keřové a stromové patro pokrývá úpatí
kopce. Je převážně tvořeno z hlohu obou druhů brslenů, z růže šípkové
nebo vzácněji kalinou tušalají. Dřevinný porost, jež převažuje ze severní
strany Santonu je tvořen javory, habrem, lískou, jasanem a dubem
zimním. Hojně je zde vysazena borovice lesní a borovice černá.
Z bezobratlých živočichů Santon obývá
šířící se kudlanka nábožná a otakárek
ovocný. Podrobný zoologický průzkum
však nebyl dosud proveden, a proto z
tohoto území známe jen málo živočichů.
Z plazů se zde hojně vyskytuje ještěrka
obecná a slepýš křehký. Z avifauny zde
byl pozorován lejsek šedý a ťuhýk
obecný. Hnízdí zde koroptev polní.
(zpracováno podle http://www.naturabohemica.cz/santon/)
Autor: Jiří Novák, zdroj: http://www.biolib.cz/cz/image/id97671/
Autor: Miroslav Pospíšil,
zdroj
http://www.biolib.cz/cz/ima
ge/id297123/
Přírodní památka – Velatická slepencová stráň
Byla vyhlášena 5. června roku 1951 Krajským úřadem Jihomoravského kraje. Leží
v nadmořské výšce 280 – 310 m. n. m. a má rozlohu asi 0,42 ha.
Svahy velatické slepencové stráně jsou tvořené západně až jihozápadně
orientovanými prudkými skalnatými svahy z kulmských slepenců. Můžeme zde
objevit zcela drobné i mohutnější skalky vysoké několik metrů. Zvláště pro svahy
druhého hřbetu od jihu je typické, že patří k nejmalebnějším. Tyto skalky bývají
bohatě osidlovány celou řadou různě barevných rostlin. Ve středních a vyšších
partiích jsou svahy prorostlé teplomilnými společenstvy a roztroušenými dřevinami,
v dolních částech s hlubší půdou se nachází spíše porostu „lesního“ charakteru.
Chráněná jsou zde teplomilná stepní společenstva s bohatým výskytem chráněných
rostlin a živočichů. Nachází se zde více než 20 druhů dřevin, například třešeň křovitá
a z chráněných bylin například koniklec velkokvětý či kosatec nízký. Velatická
slepencová stráň je územím mnoha teplomilných živočichů, převážně hmyzu.
Z motýlů například ohrožený modrásek rozchodníkovým, dále pak perleťovcem
stříbropáskem, modráskem jehlicovým, okáčem lučním. Z ostatního hmyzu jsou zde
sarančata, kobylky a kudlanka nábožná.
Už kolem roku 1953 byly svahy značně zarostlé dřevinami, například akátem.
Na jižních částech převažovaly volné travnaté a skalnaté plochy, zatímco v severní
části bychom našli volné plochy jen zřídka. Koncem 80. let 20. století se začal akát
značně rozšiřovat na celém území a cenná společenstva začínala být omezená. Roku
1992, když byl akát téměř na celém území, začal podrůstat keřem černého bezu. Kromě akátu se zde nacházely i keře šípkové růže nebo náletové porosty jasanu ztepilého.
Rok poté bylo na území prováděno odstraňování cizorodého akátu, bohužel toto odstraňování nebylo natolik úspěšné a situace se nijak zásadně nezměnila, spíše
zhoršovala. Následující roky bylo v několika etapách přistoupeno k opatřením s cílem odstranění akátu. Nejprve v samotném jádru území, následně v dalších přímo
navazujících dvou severních hřbetech. Díky optimalizaci podmínek byl rozvoj teplomilných společenstev významně rozšířen. V dalších letech byly průběžně prováděné další
nezbytné zásahy s cílem prostorového rozmístění dřevin. Snažili se o eliminaci jakéhokoliv rozvoje jasanu ztepilého ve vyšších partiích a redukce či rozvolňování šípkové
růže.
Zdroje: https://www.kr-jihomoravsky.cz/archiv/ozp/publikace/velaticka_slepencova_stran.pdf
https://cs.wikipedia.org/wiki/Velatick%C3%A1_slepencov%C3%A1_str%C3%A1%C5%88
Velatická slepencová stráň
Zdroj: https://www.turistika.cz/mista/velaticka-slepencova-stran/detail; 6.4. 2012
Přírodní park Říčky
Přírodní park Říčky můžeme nalézt na rozhraní okresů Blansko, Brnovenkov
a Vyškov na tzv. Drahanské vechovině. Jedná se o rozlohu 25,3 km2
.
V roce 1984 bylo toto místo pouze klidovou oblastí, ale roku 1992 se stalo
přírodním parkem. Nadmořská výška činí asi 370 – 500 m. n. m., záleží o
kterém místě mluvíme. Zasahuje sem i část Lesnického Slavína. Nachází se
zde mnoho chráněných rostlin či živočichů.
Park je tvořen usazenými horninami mořského původu a střídají se vrstvy
slepenců a břidlic. Někde můžeme najít i vstvy devonských vápenců.
Západní část je kousek od Moravského krasu. Přírodní park je typický svou
bohatou sítí drobných potoků, pramenů nebo studánek, ve kterých
můžeme najít i pitnou vodu, například studánka Habrová, Koretinka, Pod
Hádkem, aj. V území parku se nachází údolní nivy tří blízkých toků: Říčky,
Malé Říčky a Hostěnický potok s několika rybníčky.
Je zde i velmi obsáhlá fauna a flóra. Z ohrožených druhů tu roste například
upolín evropský, prstnatec májový, kosatec žlutý či kozlík dvoudomý.
V tůních se vyskytuje masožravá bublinatka jižní. V lesích je mnoho
bukových porostů, na jižních a horních částech pak fragmenty teplomilných
lesů s dubem zimním. Podrůstá zde i spousta teplomilných bylin, jako
medovník meduňkolistý, bělozářka větvitá nebo okrotice dlouholistá. Když budeme mít štěstí,
narazíme i na řadu obojživelníků a plazů, ropuchu obecnou, rosničku zelenou, čolka horského nebo
zmiji obecnou a z ptáků především druhy vázané na lesní porosty. Hnízdí zde například čáp černý,
jestřáb lesní, datel černý nebo strakapoud prostřední.
Přírodní park Říčky je oblíbený předevšém u turistů. Vede tu řada turistických stezek, červené i modré,
ale také cyklostezky po cestách se zpevněným povrchem.
Zdroje: https://racice-pistovice.cz/prirodni-park-ricky/
http://prirodniparky.hys.cz/ricky/ http://prirodniparky.hys.cz/ricky-vegetace/
http://prirodniparky.hys.cz/ricky-zivocichove/
Zdroj: https://www.turistika.cz/mista/prirodni-park-
ricky/detail
Mapu zpracovala pomocí www.mapy.cz Kristýna Šubrtová. 7/4/ 2020
Velkoplošné chráněné území – CHKO Moravský kras
Vyhlášení 1965, rozloha 92 km2, z maloplodých zvláště chráněných území: 4 národní přírodní
rezervace, 2 národní přírodní památky, 11 přírodních rezervací
Moravský kras je nejrozsáhlejším a nejvíce zkrasovělým územím České republiky. Krasová oblast
zaujímá pruh devonských vápenců severně od Brna. Ráz zdejší krajiny je dán plošinami s
množstvím závrtů, které oddělují hluboké kaňonovité žleby. Většina vod, která přitéká z nekrasové
části Drahanské vrchoviny, mizí na hranicích vápenců v ponorech do podzemí, kde během
dlouhého geologického vývoje vytvořila složité jeskynní labyrinty. Severní část Moravského krasu
je odvodňována říčkou Punkvou a jejími zdrojnicemi. Nachází se zde jeskynní systém Amatérské
jeskyně, který s navazujícími jeskyněmi měří téměř 35 km, což jej řadí k nejrozsáhlejším jeskyním
systémům ve střední Evropě. Ve střední části Moravského krasu je hlavním jeskynním systémem
12 km dlouhé Rudické propadání - Býčí skála. Nejznámější jeskyní jižní části krasu je jeskyně
Ochozská s délkou téměř 2 km. Na území Moravského krasu je dnes evidováno přes 1 100 jeskyní.
V řadě z nich jsou zachovány doklady dávno vyhynulého života i vývoje lidské společnosti. V jeskyni
Kůlna je doloženo nejstarší osídlení Moravského krasu člověkem neandertálským z doby před 120
000 lety. Pozoruhodné jsou rovněž nálezy rytin koní a bizonů na koňských žebrech z jeskyně
Pekárny. Vytvořili je lovci koní a sobů a jejich stáří je odhadováno na 11 000 až 13 000 let. Jeskyně
jsou i hlavním magnetem turistického ruchu. Pro veřejnost jsou zpřístupněny
jeskyně Punkevní, Kateřinská, Balcarka, Výpustek a Sloupsko-šošůvské s roční návštěvností cca
400 000 osob.
Geologický podklad, členitý terén, poloha na rozhraní panonské a hercynské oblasti i výskyt
karpatských druhů je příčinou existence specifických rostlinných a živočišných společenstev.
Pozoruhodná je fauna jeskyní. Nejznámější jsou netopýři, kterých zde bylo dosud zjištěno 21
druhů. V jeskyních Moravského krasu však žijí i četné druhy bezobratlých živočichů, kteří jsou
dokonale přizpůsobeni k životu v naprosté tmě. Mnoho z nich zde bylo popsáno jako nové druhy
pro vědu. Ze skupiny kriticky ohrožených druhů rostlin zde například ve skalní stěně propasti
Macocha roste, jako na svém jediném nalezišti v České republice, glaciální relikt, kruhatka
Matthioliho. Lesy s převážně přirozenou druhovou skladbou kryjí téměř 60 % území.
Převzato z: http://moravskykras.ochranaprirody.cz/ Zdroj: http://moravskykras.ochranaprirody.cz/charakteristika-oblasti/