STUPŇOVÁNÍ PŘÍDAVNÝCH JMEN
Jakostní přídavná jména je možno stupňovat. Tvary 2. a 3. stupně jsou jednoduché a složené.
Druhý stupeň:
Tvar	Způsob tvoření	Příklady
jednoduchý	kmen + -ee (-eří) kmen + -e kmen + -uie	KpacÓBee (KpacHBeií), HHTepécHee jiéme, }\opóme, imípe AÓJituie, TÓHtnie, CTfípuie
složený	6?ree    + základní tvar ivieHee	6ó;iee (MČnee) KpaciÍBLiH (-au, -oe, -i>ie) Gójree (Ménee) HHTepécntiň (-an, -oe, -i>ie)
Poznámky:
1. Jednoduché tvary druhého stupně jsou neohebné. Užívají se převážně v prísudku.
2. Příponou -ee (v hovorovém jazyce a v poezii též -eií) se tvoří 2. stupeň od přídavných jmen, která nemění kmenovou souhlásku, např. 6fciCTpHH — fitic-rpée, Ténjitin — Tenjiée, 6éAHbiii — óejiHée, hóbliíí — noBée, cjiáôtin — cjra6ée, rjiýnuň — rjiynée, mhjihh — MHjiée, CBéjKHH — CBejíiée, ropánnií — ropfWe-e.
3. Při tvoření druhého stupně příponou -e dochází ke změně kmenové souhlásky:
KpenKHH — Kpemie, Manům — Mflrne, rpoMKHM — rpoM*ie,
MéjlKHH — MéjINMe, HtápKHH — HíápHO, HíěCTKHH — HíěCTHC
Aoporóií — .nopÓHíe, cTpórHH — cTpÓHíe, Tyróň — Týme thxhm — Tiíme, cyxóň — cýme, rjiyxóň — rjiýme
TBěpjlMH — TBéDíKe, MOJIOJlÓÍÍ — MOJIOHte
6oráTbiH — 6oraue, KpyTÓň — Kpý*ie {ale mejiTUH — HtejiTée, 3HaMeiuÍTLiH — anaMeHHTee a jiná na -hti.iíí s příponou -ee) nporTÓii    npóiue, hhcti.ih — HÓme, tójictbih — TÓnw,e (ale na -hcthh mají -ee, např. njienncTLiH — njieHJÍcTee)
43
4. Někdy se při tvoření 2. stupně příponou -e vypouští část kmene -K-, -ok-: péflKnň — péwe, KopÓTKHŮ — Kopóne, f)jiH3KHH — 6jTH)«e, hm:)hhh — HH>Ke, ýsKiiii — ýníe, bmcókhů — Biáme, ranpó-khíí — inůpe ...
5. Nepravidelně se tvoří 2. stupeň u těchto přídavných jmen: fleměBwň — .neinéBjíe, cnáflKnň — cjiáme, rjiyóÓKHH — rjiýOHte, 6oJibmÓH — 6ÓJibme (změna prízvuku!).
6. Příponou -me se tvoří 2. stupeň pouze od přídavných jmen flójiriiií — AÓjibme, tóhkhií — TÓHi,me, ciápuň — CTÚpme a od příslovcí AaneKÓ — jiájibme, páHO — páHbme. Po a a « se v těchto tvarech píše měkký znak.
7. V některých případech se tvoří 2. stupeň od jiného kmene, např. xopóuntií — jiýime, njioxóň — xýwe, mújigh bKiifi — MéHbme.
8. Některá přídavná jména mohou tvořit ohebný 2. stupeň příponou -uiiiň: 6ojii>mÓH — óójibímiň, MájienbKHn — MéiibmHH, xo-pómHU — JiýHrnnií, njioxóň — xý^mnó, mojioaóíí — MJiáflmHH,
CTápblJI — CTápfflHH,      BblCÓKHH — BblCmHU,      HH3KHH — HH3HIHH ...
Tyto tvary (kromě 6ójitmuň a Méiibrnaň) však mají většinou význam 3. stupně, i když jiýimníí a xýnuuiH mohou rovněž označovat 2. stupeň, např.: TOBáp jiýqmero (Bbícmero) KáiecTBa (zboží nejlepší /nejvyšší/ kvality), BÚcmwň (iiH3mnň) copT qáa (nejlepší /nej-horší/ druh čaje), b xýjrmeM cjiýnae (v nejhorším případě), no MÓHb-meň Mépe (přinejmenším). Často jsou součástí terminologických výrazů: BÚcmee o6pa.30Bánne — vysokoškolské vzdělání, MJiá/nunň aeHTeiiáiiT — podporučík, CTápman MeacecTpá — vrchní sestra aj.
9. Předpona no- dodává tvarům druhého stupně význam trochu, o něco, např.: noctápine — trochu (o něco) starší, noBecejiée — trochu (o něco) veselejší. Tyto tvary mohou vystupovat i ve funkci přívlastku za svým podstatným jménem: HoKaJKHTe mho koctióm notteméBJíe. ( = IloKaHtHTe Mne fíójiee fleměBbiii koctióm.)
10. Srovnávaný předmět se u jednoduchých tvarů druhého stupně vyjadřuje tvarem 2. pádu nebo pomocí spojky tom -f- i« pád: Sestra je mladší než já. Cecipá mo/iójko Memí. CecTpá mojióhíc, tom a. U složených tvarů se srovnávaný předmět vyjadřuje spojkou tom: <I>MjibM fiójiee HiiTepéciibiíí, tom cneKTáKJib.
11. Složené tvary se používají především v přívlastku, např.: fl Te6é iioKaa<ý óójiee HHTepécHyio Knóry. Jednoduché tvary se užívají v prísudku, např.: IléTH Bwme MeHH.
Třetí stupen:
Tvar	Způsob tvoření	Příklady
jednoduchý	,        , -eňuiHií kmen + m&jkaaA	KpacHBeSaiHH, 0HTepécneHiuHÍí KpenMáiiuiHH, cTpoHcáfiumii
složený	cáMbiii naH6ónee    + základní tvar (HawuéHee)	cáMbiii (Han6ó.iee) KpacHBuií cáMbiii (HanfíÓJiee) nuTepécHtiií HaHMénee h3bócthijh
	jednoducliý Ivar    , Bceró, druhého stupně Bcex	KpaciiBee Bceró (Bcex) jiýinue Bceró (Bcex)
Poznámky:
1. Tvary s příponou -áiíuiHH se tvoří pouze od přídavných jmen, jejichž kmen je zakončen na souhlásky r, k, x, které se mění v >k, h, m: CTpórHH — cTpoHiáHmnň, KpénKHH — KpeiiHáňmHň, thxhh — th-máňmHH. V ostatních případech se třetí stupeň tvoří příponou -eňmiiií: HÓBbiň — HOBéňmnň, unTepécHMH — HHTepécHeHmnň, Bccějiuň — Becejiéůmnu. Přípona -áinuiiií je vždy prízvučná.
2. Jednoduché tvary třetího stupně označují většinou velmi vysoký stupeň daného příznaku (elativ): BaJKHéňmafl npoôjiéMa — velmi důležitý (nejdůležitější) problém, MejibHáiinme noflpófÍHOCTH — nejmenší podrobnosti apod.
3. Složené tvary se cáMbiii jsou stylisticky neutrální, se slovy Han6ÓJiee (HanMénee) se užívají spíše v knižním stylu. Užívají se v přívlastku i v prísudku.
4. Složené tvary se slovy scex (nceró) sc užívají pouze v prísudku. Bcex se užívá tehdy, jestliže porovnáváme věci stejného druhu, např. On yMiiéc Bcex. 9to 3/iáiine KpacÚBee Bcex (3fláHHŮ). Bceró se užívá tehdy, jestliže porovnáváme s ostatními druhy, např. 3flo-pÓBbe aopóJKe Bceró. Eójibme Bceró a jho6\tiió moKOJiáfl.
44