Změn* kmenové souhlásky Zmena kmenové souhlásky je dalším charakteristickým znakem ruských sloves. Zmenu kmenové souhlásky známe ale i v ceSiiue (napsal - napíšu, napíšeš atd.). Pozoiujtp: I. časování II. časování cicaiáTb/říci npocHTu/žádat, prosit H iipouiy TU CKOíKeUlb TW npócHnib OH, OKá. OHÓ CKáVKC I Oli. Ollá, OHÓ iipócHr MM CKŔ3KCM M 1.1 lipÓCHM rtta CKaaterc Bbt npócMTe ohm CKáxcyr on ň upócju 'umatujtc: 1. Rozdíl u sloves I. a II. časován. - zmčnéná souhláska zůstává u sloves I. časováni ve všech tvarech přítomného času, zatímco u sloves II. časování je pouze v 1. os. jedn. čísla. 2. VČtšma sloves s pftzvukem na koncovce, u kterých se mčni kmenová souhláska, má pohyblivý prízvuk' 3. Změna kmenové souhlásky probíhá podle určitých pravidel. Pozorné si pmhlédnčlc následující zmřny kmenových souhlásek a uvedené příklady: k-m (iwáKaxb - ii;iáqy» nnáMeuib, rniáiyr). j-mc (cKaiárrb cicaxcý. CKá*e[iib. CKáncyr). c-ui iimcán. - umný. mínícím., iiHiuyi), cK-ui (HCKán. - mný, hiuciiik. limyr), cr-m (nricTHib *uímy, •ii'CTHiuh, HHcrjrr), ji-ac (BitaeTb - bmjkv. hhjUkiik bhä*t), t-h (nnaTírn. - njuný, ivi&Tiiiufi, tuiáTar), x-ui (navá-n. - nauiý, náiueiiu., náioyr), thu (nocMTitob - nocwiiný, locaaTÍiuib. nocBSTJfTl 6-6.1 í.noôi'm. - ji 106.110, -noômin.. iiúifini), n-iia (xyinm. Kyiuirá, KýnHUjb. icvnirr), b-rji (nournt. - ;iomtó. /lÓBHiiib. jiôbat), m-»m UpeMám. -Jpeiuno, /ipéw.ieujb. JtpéMJiioT). Ski n nová n í podstatných jmen ženského rodu (ITJlÓLUAAh) končících na mékkou souhlásku v jednotném tísle Vzor iuióm»,ib - podstatné jméno ženského rodu, které končí rui ničkkou souhlásku. Po osvojeni tohoto vzoru budete znÄt vScchriy vzory skloňováni rxidstarných jmen v jednotném čfslc » začnete se postupně učit množné číslo. iLnóma.ib Koncovky 1, -b 2. rmomajiH • H 3. TIJIÚ1U3.Z1H ■H 4. ruóujajlb 1» 6. 0 nnúaiaJIH -H 7. Pamatujte: L Pwor na pravopis! V 4. a 7, půdu St pSc mekkj inak - v 1, a 4. pádu na konci a v 7. pagu před koncovkou! 2. Pamatujte, že všechna slova, která jsou v ruštině zakončeni na -IllICb, jsou ženského rodu: nó^niícupodpis, pyKWmcL/i-ukopis, i[á.'iimci..,:iadpiíi1 wiinuitur h/malffotví apqd, S. C kcm? C tom? Slovní spnjťid napište v 7. píflu jŕdnotnŕhu iísla: rjOJihmaa HáAOHCt, rjtnaa oojib,. ropojiCKáfl ruiomajtib. Bá)KHan nícib, pýceras iKrnwrruet, BOSMÓKHOCTEí, TJláBHÍll UCJ1N, CTapílfl ICTpíjU., CnOICOfilSM 1IŮKb, Kpouk -ivíeiäí 6onfa, MáflfiHbKafl páflúCTh, nép~ JĚtOBtmb, MJ-OŮCTIiaH flOCTOnpHMCHíilťJlHHOCTb Telefonování tatu jte si: AjuíóI Cjrýniaio! y TCicitióiia I1i»an. Haló! Prosím! I..10HM. no>Ká.iyiiciu. MápKii. flepcjiaih rp\6kv. Nil.l HH cMUipil-.lv II uo • ľ K iflOHS. On i ottopm no TcieípAHY. 51 im M «um ;.l li.n i li i -.im.' li-.'. M MC MOr> /10IIIUIIIÍI1.CH. Ubi'ui íbimh'ii llan.iv. Tady jc Ivan. Zavolej, prosím tč. Marka. Předávám sluchátko. Domluvíme sc po telefonu. Telefonuje. Určité vám zavolám. Nemohu se dovolat. Ivan telefonuje Pavlovi. Mu-.uiin k i •. K-ijioi v Hnána? Olli ľ n i; M .11. i i 11 v I to linu in »• ip.VÔKy! Ilepr iiiohřtc! Prosil bych Ivana. Zvedá sluchátko. Zaveste! Zavolejte znovu (později) A co když vť nemůžeme dowtai nebo když mime špatné čtítlo? IIÓMCP lálIRI. 51 OHIHÔOI IIÓMťpOM. Je obsazeno. H u OllllifiilHCI» MÓMCpOM. H Mt* ivaá iinná/i. Um nr Tjaá iioiiIih. Spletl jsem si číslo. To jc omyl. Máte spatné číslo. Vlám Sparné číslo. Spletl jsem si číslo. To je omyl. Máte Sparné číslo. Y mchá HC IOI HÓMCp. V nac He loi nÓMep. Mám spatné čislo. Máte Spatné číslo. Neurčitá zájmena a příslovce Neurčitá zájmena a příslovce se tvníí od zájmen a příslovcí táracich za pomoci částic -«G)9(k (KTň-HFTfiyiu,, qió-HHŕjjOT., raKÓň-Emôy/ui, KyM-HKoyaj, ald.), -to (któ-ttv mó-to, kukqh-tc, xyjiá-To atd.j. -.min (kxo-jihďo* mtó-íihSo, itfKOH-JiKrJo, in//iá-flHĎO utd) a kóc- (kijc-rro, Kóe-qTO, voe-KÄKófi. koc-kv/m atd.). Částice -iinfiyju., -to a -JinGo jsou vidy neprízvučné. Kařdá částice vyjadřuje určitý stupeň neurčitosti. Venujte pnjo.inosJ významovým rozdílům u jednutlivýcll částic. I. Částice -HHTíy^K (KTÓ-iílt6y1ai1.l'nékdo, kdokoliv. hto-iwGyjt/iieco, cokoliv apod,); Částice -HHfijab se používá tehdy, pokud je fot o iiekomjnččeni zcela libovolném jak pio mluvčího, tak i přijemec sdíleni a m runě možnost vyberu. Zjednodušení lze ííľl žc mluvčímu nezaleží nu tom. u koho nebo o co se jedná: IlycTb KTó-uH^ť cxcVurr 3a MéjuůM. Ať nikdo (kdokoliv/jedno kdo) dojde pro křídu. Háíto cnpocíÍTii y Korf 'umSfm flopory Musíme- se někoho (kohokoliv/nezáleží koho) zeptat na cestu. Nécu {cokoJiv/jodno coj si kuupim v obchodu. Vyberte si nijaké (jakékoliv/jedno jaké) tričko. VUuvila h nckým (s kýmkoliv)? Jestli k nám někdo {kdokoliv.jedno kdo) přijde... X ■rié-iiiiojflľ vynnfo b Mamŕme. Bú&epnTC KaK>'H>-Hiift>>tb váňrcy. Ohíi c Kŕv-HHCyjib ro&opůJia? ÉCJIH KTO-Hlľíiyab K IfiM nptTflífTř,,. Pamatujíc: Částice -imôyab se rastu uŕ.ivä v budoucím (use (íl 'iTÓ-rmoyjir! Kynuto a Marajúac.). v orá/káfh (Oná c [(éw-HHoy,ti> roaop>uia?), pfi výzvf či vybídnutí (riycTb. rro-nn6ynL. ■. (nim- 'ja NC-ioM.) a v podmínkových vétáeh (Écjiu urió-HHÔy.irt k H«M Opnu/br,...). 2. ( uslicc -JIHbO (icio-JlHGo.'kdokoliv, HTÓ-íWÍcVcokoliv ůpud.): raBtioe-raDojesynonyrard k častici -hm&xmf. a odpovídá českým zájmenům nu -kuli: kdokuiiv, Cokultvř jak>'kúliv, kamkoliv apod- Částice -jmfio se častěji používá v naučné a úřední sféře. . Částice -TO (Ecrfi-iu/kdosi, někdo, 4io-Tu,'eosi, nčco apod.): ■ íimicc io sc používá tehdy, pokud je reč o nekom/nčĎem vfec konkrétním, avšak pro mluvčího neznämém: Kii-r« cr>'4iiT tí .a»cpb. Nčltdo klepe na dvefe, Nevíme, kiio přesni klepe na dvere, ale kfepč j'jiŕŕ kanh-étiti osoba. Qt! ttó-txi 3a6ťui a pawBinice. Nůcu si zspnmiičl v Bataé. Nevíme, co přesně si zůfUjmnĚi, aíejiifě Si zůpomrtéi nějakou konkrétni věc. lIió-io ynáno co CTOJiá. Néco spadlo ze stolu. Nevime, co přesné spod/o. ale jisté spadl néjaký konkrétni pŕeMoro «icJK»éica. Potkal jsem nejakého neznámeho človeka. Nevime, koho přesné potkal, ale póttúí konkrétni osobu. Któ-ro Teôi iickAa. Někdo té hledal. Nevime, kdo přesně té hledal, ale hledala té konkrétni osoba. Pamatujte: ĽiMiiv -iu st- nejčastěji užívá v minulém čase (Mtó-to ynájio co cTOJláJOH. mto-to JaCiiui a pawcBájiKe.) a přítomnem čase (Któ-to cryiŇT » Jinepb.). Neurčitá zájmena s částici -to se do češtiny také časlu překládají zájmeny s částicí -si (Któ-to Tt6i mtMŠĚ Nčkdo tč hledal/Kdosi té hledal; JI MffélJU KUKÓio-ro nejítaKÓMom HcnoBČKa - Potkal jsem nějakého neznámého človčka. Kohosi jsem potkal apod.). 4. Částice KÓe- (KÓc-trro/nčkdo, leckdo, ledakdo, KÓc-MTo/teccos. leduco apod.): Neurčitá zájmena s částicí KÓe- se používají tehdy, pokud ukazuji na předmět či osobu, které jsou známy pouze mluvčímu, přičemž mluvci nenazývá nebo nechce nazývat pfvdmél či osobu konkrétné: H xoný re6é kóc-«uo upoHirráTK Chci ti nčco pfečisl. (já viní, co ti pŕečtu) npifiiéc Te6e KÓc-KUKÍte acypiulLiu. Ptíncsl jsem ti nčjaké časopisy, (já vim jaké) Oh y*'c KÓe c iícm uoiornipňa. Už 6 leckým mluvil. (on vl, s kým tnluvil) Pamatujíc: ("asticc KÓe- sc nikdy neužívá v ntázkáeh (používá se ČÓstice -Hii6y,nt»). Pokud je částice icoe- ve spojení s predložkou, potom predložka stoji až po častici a spojovník s c ncpišt. i< d VMCČ kóc c kcm IIUlOiHipÚn.) nicyrěKy, = Syn Sel do knihovny. Syn Sel du knihovny, dnsud gc nevrátil, (neukončený déj} Pohyb £ tiitstfl A do mhui B. 2a} Cuh cxWui b ĎHÍJiHOTéfty. - Syn byl v knihovne. Syn byl v knihovní, uí sc vrátil, [ukončený dej) í'uhyb l oiJJflu A lLu jiijíijl JJ 11 zpátky. T Rus.kä víta Cl-III íiM.n Ij-onŕjLH Dtľkc vyjadřuje půuzí slav, nikoliv pohyb- IIoůxhji h jih rfařjan.1? 16) Bóra nnÉia.n Ha Jia"qy, = Vpva je] na chatu. Vova jcJ na chatu, jůilů nevrátil. (nLiikrmOertý dej) Pohyb z uisti Ado nlsta B. 2ty Bóra t]rriiHJi »a ^vy. = Vbva byl U chacé", Vúva byl na íhatí, ní ge vrátil, (ukončený dej) pghyb z místu A do úitsla B ■ zpftlky. f Ruská vala Bosa duje * fcs. fláne vyjadřuje půúze stav. nikoliv pohyb, Pjuiiiitu jtf: 1. Väimnčbe si, ís pin vyjádřeni jcriiiorázavÉhu půllybd (la. LČí) puuŕívámcpředponu íio-a pohybová slovesa luiTHAJiari^ pro vyjádřeni pohybu tím a /pér (2ah 2ťi) ptedpojiu O a pnhybnvá slrivesa 1W1H t im ti.. 2. Nciapnmcfilí na pravopis! Tvíify sJovcsa CKSim-t puVmc s tvrdém znakem - CtrédiLTHJL, LTb^iflKoa, ciéijitĽJu, ctťgtfDnnr! 3. IvLiry i-Lu-v-Ľi uitiiľi'i.'noňar^ (notmy. milíuewi., noRflýTYnoém/, Qoéaieiíitp. ifocuyr) se používají stejné jako v reátiůc (půjduř půjdea, půjdou/pojedu, pojedeS, pojdou). Tvary sIovch ťMuiiiTih'citC'tji.j-iÍCS0*y\ cxóumiii, csó.tRTi'CTjŕimy. d^cyiHin]., tiiéiHHi) se do Ľíŕliny prekladaj i jaká (zajdu, zajdeš, /bijdou/zajeduh najede^ zajedou). Skloňováni podstatných jmen rodu mufekého ; :auu ,u AUTOMOEHJTH) a ženského (UJKÓJIU. HEJHÉJIII) v množném Čísle Mužský rod: Tvrdý vzor Měkký vzor Koncovky 1. iaBÓAhi aiíiovioĎiuiii bl H 2. lanóaon aenoMoô/ÍJicM OB'-EÔ 3. .ihlUMiHIH.UMVt -AM/AM 4. jaiíUilU MÚJI V i (1 KOM amoMoGHJiu/iincárcjicH 14. -divu. 1 i: 6. o uho. ia.\ 06 a»u>MoíÍHjmx AX/flX 7. •MBÚHOMH •AMK-J1MH Ženský rod: Tvrdý vzor Měkký vzor Koncovky 1. iiiKÓ.nw ■nim WH 2. UJKOJI iieaém. - 3. tUKÓ.naM HeflCJIHM AM/-ÄM 4. UIKÓ.1liäciiluiih HCjiiijiH-iiam, -M.-/-M.- 6. 0 UiKÓJIUX o neAéJixx AXl HX 7. U1KÓ.1UMII HC.lé IHMH AMHHMII Pumaiujte: 1. Všimnete si. ze podstainft jména vc 3., 6.. a 7. pádu mn, cMa Ženského i mužského rodu maji stejné koncovky <-aM;-«M. -ax'-m. iímm-hmii>. 2. Mčjtc stále na paměti základní pravidla pravopisu v koncovce se po r, k, x piíc -u (loii'uM. ainéxu. xiýxM). po n sc pfsc -m (npenoaaBányiwiHuu) i |h» m u iiviim. íio-iéCH), ale vyslovuje sc tvrdé. 3. POZOR: U životných podstatných jmen na mzdil od destiny neprobíhá zmena kmenové souhlásky (hcx «iéxn). Skloňování přídavných Jmen (HÓBEIE, JIÉTHME) v množném čísle Tvrdý v/nr Koncovky MĚkký vzor Koncovlíy J, UOBblČ -NK jaéittHc -HE 2, UX JléTHHJC h.\ 3. -UM JlélHMH HM 4. JlÓaLIC'HÓB-FJX -IJĽUX JICIblUŮ/JlfrrHHJí -HEMIX 6. 0 HĎT1IJK -HX O JKTHMX -HX 7. IIŮbUHH - MM H JICTUHMII KMM Pa matuj re: 1. U íivotnýĽh piKlstalnych ímrii - e 4, pád. mu. íisla všech ťůdfl ľoven 2. piJdu: íl RHJlCJia KpaCHHMX MíWlhMHKOB. H BŔncua k-pjiciíisiaíM aíbyiiilií. Jt V mnořiicrn ůí&le je pro väechny rady jedtn HiHNlyfn^ tvar! l?epiTHt>iH XJies ne ó'ienb HKyciibiii Jíblchi prekážku představují slova, ktcra znějí stejnS íi podobně v ruštinu i češtině. Mohou ale mít zcela odlišný význam. Z následujícího přehledu se naučte slovat která jcgtt neznale a dobře si zapamatujte jejich význam. hanba pozoi(l) iiHUMniniť tvrdý, ztvrdlý čerstvý tuŕsKMÍl imihi. zápach vůíiě lámu HIMlAl1> páchnout vončl opfemm zapamatovat si zapomenout brt Způsob života byt Knapuípa II KÚ-1| 1,1 h chutný, dobíý vkusný HJÍJJPLJÍt iM;.n.-.-lř;:i Žena kl-ipeiiipiiii ■ij...-. manžel muž Mvwnma rychle, brzy skoro y^ii ľ hľQz&t 7dCäcní U3vujiéiinc hubený chudý óéjuuii jpj t ihí druhý Britpófi iiiKUiiVn. ubjednat si zakázat wnpe 1111 u Pamatujte: n iniéii. '/ťw ovládat co M xopouió b;ia.'icio anr.iHHcKMM jiiukó.m. LX>bfv ovládám anglický jazyk. Tu DJiii iťťiin. vroii rrporpamioti'7 Ovládáš tento program'.' Ohh cobcčm hc tkiaiťMii KOMiibiorcpOM. Vůbec neovládají pocitač.