Max Weber: Protestantská etika a duch kapitalismu (1998)

WEBER, Max a Miloš HAVELKA. Metodologie, sociologie a politika. Praha: Oikoymenh, 1998. Knihovna novověké tradice a současnosti. ISBN 80-86005-48-8.

0. "K odčarování světa", k vyloučení magie jako nástroje spásy nedošlo v katolické víře nikdy tak důsledně jako ve víře puritánské (a především v židovské). Katolík měl náhradou za svou lidskou slabost k dispozici sakramentální milosti své církve: kněz byl mág, konal zázrak proměnění a měl v rukou klíče milosti. Bylo možné lítostně a kajícně se na něho obrátit, on udělil pokání, naději, rozhřešení, a tím ulevil člověku od těžkého napětí. (Weber, 1998, s. XY - z poznámek)   

1 .„Katolík… je klidnější, vybaven menším pudem po zisku, sází více na co možná zajištěný průběh života, i když s menšími příjmy, než na ohrožující, rozčilující, ale eventuálně slávu a bohatství přinášející život. Lidová moudrost to formuje žertovně: buď dobře jíst, nebo klidně spát. V daném případě protestanti rádi jedí, zatímco katolíci rádi spí.“ (s. 68; Weber, 1998, s. 188)

2. „Normální středověký katolický laik žil jaksi „z ruky do úst“. Především svědomitě plnil tradiční povinnosti. „Dobré skutky“, jež vykonal nad to, byly obvykle řádkou jednotlivých činů, které spolu nemusely souviset a hlavně nemusely tvořit racionalizovaný životní systém. Konal je příležitostně, např. k odčinění konkrétních hříchů, případně z návodu duchovního správce, nebo ke konci života jako jakési pojištění.“ (Max Weber. Autorita, etika a společnost. Praha: Mladá fronta, 1997,  s. 248)

3. „Právě to je příkladem takového chování, které označuji jako „tradicionalismus“: Člověk nechce „od přírody“ vydělávat peníze a víc peněz, jednoduše chce jen žít, žít tak, jak je zvyklý, a vydělávat tolik, kolik na to potřebuje.“ (Weber, 1998, Str.206)

4. Benjamin Franklin:

Mysli na to, že čas jsou peníze; kdo by denně svou prací mohl vydělat deset šilinků a jde se na půl dne procházet nebo čas prolenoší ve svém pokoji, ten, když na svoji zábavu vydal byť jen šest pencí, nesmí počítat jen je, neboť vedle toho ještě vydal nebo spíše vyhodil pět šilinků.

Chraň se, abys všechno, co máš, pokládal za své vlastnictví a podle toho také žil. Tomuto klamu podléhají mnozí lidé, kteří úvěr mají. Abys tomu zabránil, veď si přesné účty o svých výdajích a příjmech. Dej si tu námahu, abys dbal na jednotlivosti, neboť to má ten dobrý výsledek: odhalíš, v jak velké sumy narůstají malé výdaje a postřehneš, co se uspořit mohlo a co se v budoucnosti uspořit bude moci.  (1998, str.197-198)

5.  „Jestliže selhal apel na „smysl pro zisk“ prostřednictvím vyšších mzdových sazeb, pak – máme-li zůstat u našeho příkladu – bylo zřejmé, že je třeba pokusit se o totéž prostředky právě opačnými: snižováním mzdových sazeb donutit dělníka, aby pro udržení svého dosavadního výdělku podal vyšší výkon než dosud.“ (Weber, 1998, Str.207)

6. „Ideální typ kapitalistického podnikatele, zastoupený i u nás ve vynikajících jednotlivých případech, nemá nic společného s hrubším nebo i jemnějším povýšenectvím. Straní se ostentativnosti i nepotřebného plýtvání stejně jako vědomého využívání své moci a vstřícnosti k vnějším znakům společenské úcty, již požívá, ale které jsou mu spíše nepříjemné. Jeho způsob života má jinými slovy často asketický rys. (…)Ze svého bohatství nemá nic pro svou vlastní osobu – s výjimkou jediného: iracionálního pocitu dobře naplněného povolání.“ 1998, S. 354.

7. „Nemá být obhajována přihlouple doktrinářská teze, že, kapitalistický duch mohl vzniknout jen jako výsledek určitých vlivů reformace, nebo vůbec teze, že kapitalismus jako hospodářský systém je výsledkem reformace. … Zde má být pouze zjištěno zda, a do jaké míry byly náboženské vlivy spolúčastny na kvalitativním utváření a expanzi onoho „ducha“ ve světě a které konkrétní stránky kultury spočívající na kapitalistické základně na ně lze převést.“ (Weber, 1998, Str.242)

8. Zisk je cíl života ne prostředek k uspokojení materiálních potřeb – toto smyšlení se možná stalo základem kapitalismu. (1998, s. 201)

9. ,,Každý člověk je tak ke svému povolání skutečně ,,povolán" a tím, že  jej bude zastávat zodpovědně a efektivně, oslavuje boží dílo." (str. 195)