Démokritos: Problém konzistentnosti etiky a fyziky

Zdroj: http://www.fysis.cz/presokratici/demokritos.htm 

1. Lidé se častěji stávají dobrými cvičením nežli od přírody.

2. Nerozumní [lidé]: Usilují o zisky z náhody, kdo však tyto znají, [mají?, usilují o?] zisky z moudrosti.

3. Odvaha je počátkem činu, osud je však pánem konce. 

4. O dobré mysli: člověk, který chce být dobré mysli, nesmí dělat hodně, a to ani v     soukromí ani na veřejnosti, a v tom, co dělá, si nesmí vybírat nic, co přesahuje jeho schopnost a        jeho přirozenost. Musí si dávat velký pozor na to, aby se neujímal něčeho, co přesahuje jeho síly, a to ani tehdy, když mu přeje štěstěna a nabádá ho k něčemu většímu. Neboť lehké břemeno je bezpečnější než břemeno příliš velké.

5. Lidé prosí bohy, aby jim dali zdraví, ale nevědí, že moc nad zdravím mají sami v sobě.

 6. Fyzis ( přirozenost ) je stav, který může každý změnit rozumným úsilím, hlavně učením. Ale jelikož se neumíme naučit vše, musíme se vyrovnat s tím, co víme (což je v naší moci ). K tomu potřebujeme Euthymia, dobrou, veselou mysl. Dobrou mysl dosahujeme umírněným životem, vyrovnaností duše, která odolává nedostatku, nadbytku.

7. Své myšlení máme udržovat při tom, co je v naší moci, a máme být spokojeni s tím, co je přítomné, a nevěnovat pozornost tomu, co je předmětem závisti a obdivu, a čelit při tom ani v myšlenkách. Máme naopak pozorovat životy lidí, kteří se trápí, a uvažovat o tom, jak velké je jejich utrpení. Věci přítomné a hotové se nám pak budou jevit jako velké a záviděníhodné a duše, která už nebude toužit po něčem víc, se nebude trápit.