Welsch, Wolfgang. Postmoderna: Pluralita jako etická a politická hodnota. Praha: KLP, 1993. 

1. Situaci postmoderny charakterizujeme, že jsme konfrontováni s rostoucím množstvím různých životních forem, koncepcí vědění a způsobů orientace; že si uvědomujeme legální charakter a nepopiratelnost této plurality; a že tuto mnohost bezpodmínečně a stále víc uznáváme a oceňujeme.“ Str. 21 

2. „… dnešní společnost není určena nějakou základní formou , ale snaží směsí hluboce rozdílných forem. Současná společnost se podobá rozvolněné síti diferentních a kontroverzních formací.“ Str. 24 

3. „Normální rodina“ je dnes v menšině proti nesezdaným párům, osamělým, samoživitelům, rozvedeným, druhomanželstvím. Tato pluralizace vede do nejistoty: neznáme dosud styl uvedených životních forem, ti, kterých se týkají, ho musí sami hledat a nemohou ho odnikud převzít.“ Str. 24 

4. „V otázce partnerství už také nikdo nebude brát za hotovou věc, že tradičně upřednostňovaná forma soužití dvou pohlaví je nejlepší nebo obligátní. Naopak se zkoušejí mnohé rozličné formy, až po soužití jedinců stejného pohlaví a to nikoli proto, že dnes je už každému na vůli, jak se rozhodne ale proto, že jsme si uvědomili, že i ony mohou patřit k legitimním formám šťastného lidského soužití.“ Str. 33 

5. „S rostoucím počtem systému, pravidel a smyslů se zvyšuje také orientační nejistota. Nadále už nic nemůže platiti jako samozřejmé, všechno lze posuzovat různě z rozdílných perspektiv. Ať již ve výchově, ekonomice nebo ve vztahu k přírodě.“ Str. 24 

6. „Postmoderní myšlení má v zádech katastrofální zkušenosti s jednotou a současnost mu nezavdává příčinu k tomu, aby se přeorientovalo ve prospěch sjednocení: naopak jednota si zachovává i tam, kde se prosazuje zdánlivě bez následků- totiž v uniformě masových sdělovacích prostředků své negativní rysy. Úplná jednota se ze všeho nejvíc blíží obrazu definitivní katastrofy.“ Str. 35 

7. „Pro postmodernu má rozhodující význam sílící intrakulturní pluralita. Kulturní diference dnes existují na jednom teritoriu a uvnitř jedné a téže nad to značně homogenní – kultury. Ve vyspělých společnostech je intrakulturní pluralita výraznější než kdykoliv v minulosti. Už prostě nelze pomíjet mnohost hluboce rozdílných orientací, které je nutné stejnou měrou respektovat.“ S. 39 

8. „ Člověk by měl při každém rozhodnutí myslet na jeho omezený charakter a na jeho důsledky. Měl by pamatovat na slepé úhly ve vlastním vidění a chránit se před vlastními i cizími absolutizacemi. Jen tak nebude usuzovat a odsuzovat s patosem absolutnosti a definitivnosti, ale uzná, že pravdu mohou mít i druzí- a to v rozporu se svým vlastním přesvědčením.“ Str. 52 

9. „Kdo kalkuluje z hledisky druhého dokáže navrhnout oboustranně přijatelnější strategii.“ Str. 52 10.„K základním kompletacím postmoderních subjektů patří „pohled za plot“, znalost střídání perspektiv, vědomí jiných možností.“ Str. 54 

 V. Bělohradský: imperativy postmoderny 

1. imperativ: Nesmíš se opřít o nic, co není smrtelné! T. Adorno: „Po Osvětimi, po holokaustu už filosof nesmí být na straně věčných esencí - tvrdit, že skutečné je jen to, co je trvalé. Musí být vždy na straně smrtelného, ohroženého těla. Metafyzické kategorie - lhostejné k životu jako bota esesáka.“ (Bělohradský: Mezi světy a mezisvěty - hneď niekde v úvode:)