Dějiny Ruska 2

2. část: 1825–1855, vláda Mikuláše I. (Nikolaje I.)

1825–1855, vláda Mikuláše I. (Nikolaje I.)


Ruská kultura po napoleonských válkách (propojení historie a kultury)

Rusko hledá nový kulturní výraz, vymezuje se vůči frankofilní orientaci ruské kultury, která ovládala 18. st. Rodí se svébytná ruská kultura: 

Literatura

Ve 20. letech 19. st. začíná ZLATÝ VĚK ruské literatury (trvající do 80. let 19. století). Počátkem je tvorba A. S. Puškina, který se stal vzorem pro další spisovatele, třeba M. J. Lermontova (román Hrdina naší doby) či N. V. Gogola (hra Revizor, román Mrtvé duše). Puškin stál u zrodu moderní ruské literatury i spisovné ruštiny.

Puškin studoval na prestižním lyceu v Carském selu a sympatizoval s děkabristy, mezi nimiž měl přátele. V době povstání děkabristů se nacházel mimo Petrohrad, kam byl vyslán kvůli básním, útočným epigramům, ve kterých si nebral servítky. Byl ve státní službě, ale i jeho tvorba podléhala cenzuře.

Puškin byl nejprve romantik, působil na něj evropský romantismus, ale postupně si vytvořil svůj styl, předstupeň realismu. Čerpal z ruského folklóru i dějin, a "domácí" látku kombinoval se zahraničními formami a motivy. Jím vytvořený prototyp "zbytečného člověka" se objevil i u dalších spisovatelů. Puškin "zbytečným člověkem" reagoval na slabou vůli občanů, kteří byli podřízení systému, bez neschopnosti cokoli změnit.

Gogol ve své komedii Revizor, která měla premiéru v r. 1836, nevystupoval proti samotnému samoděržaví, nýbrž proti úředníkům, jejich omezenosti, nevzdělanosti, zkaženosti. Námět na hru získal Gogol od Puškina. Hra se prý líbila Mikulášovi I., ale kruhy, kterých se dotýkala, se k ní postavily kriticky. Úředníci a jiní neunesli nastavené zrcadlo.


Malířství

Malířství bylo více poznamenáno vztahem k evropským vzorům. Malíři často studovali v Itálii, a v 1. pol. 19. st. ještě příliš nevyhledávají domácí témata.

Od neoklasicismu se malíři dostávali k romantismu, a až poté došel vývoj k realismu. Jeho pozvolný nástup se projevil třeba na obrazech P. A. Fedotova.

V této době se proslavil krajinář I. K. Ajvazovskij, který si oblíbil námořní scenérie a mořské výjevy:



Hudba

Počátky ruské národní opery spojujeme s M. I. Glinkou, který ve svých dílech kombinoval tradice francouzské a italské opery (které byly u ruského aristokratického publika té doby velmi oblíbené) s ruskými folklorními motivy. Vytvořil operu Ruslan a Ludmila na námět A. S. Puškina – Ruslan a Ludmila. Jeho dílo ovlivnilo P. I. Čajkovského i další skladatele.


Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše