Díky liberálním reformám Alexandra II. se začala rozvíjet ruská kultura. V r. 1865 byla zrušena předběžná cenzura (ale svoboda slova byla stále omezena).

Uvolnění cenzury znamenalo vznik novin a časopisů, jejichž náklad i kvalita se zlepšovaly díky dokonalejším tiskařským technologiím. Denní tisk hrál důležitou roli v diskuzi o reformách i jiných důležitých tématech. I u tiskovin se projevily 2 základní tendence: existovaly noviny konzervativní (a nacionální), např. Новое время, a liberální (se sklonem k radikalismu), např. Голос.

V časopisech byly publikovány kratší literární texty i romány na pokračování. Romány odrážely dobu: optimismus, pesimismus, víru v lepší budoucnost i nejistotu z ní. V tomto období se prosazuje realismus.

Na ruskou veřejnost působila díla L. N. Tolstého (pozitivněji laděný román Vojna a mír a skeptičtější Anna Karenina).

F. M. Dostojevskij se za svého života nestal tak uznávaným autorem jako L. N. Tolstoj, nicméně jeho romány odrážely rezervovaný postoj k liberalizaci (Idiot, Běsi).

Realismus se projevil také ve výtvarném umění. V r. 1870 byla založena umělecká společnost (передвижники) okolo malíře I. N. Kramského, která se postavila proti akademismu, klasicismu, a přihlásila se k realismu. Malíři zobrazovali ruskou přírodu (krajinomalby I. I. Šiškina), která se postupně stává národním symbolem. Jiní malíři se specializují na realistické portréty (V. G. Perov), na historická plátna (I. J. Repin). Malíře podporovali mecenáši, bohatí podnikatelé (P. M. Treťjakov, S. I. Mamontov). Už v 50. letech 19. st. Treťjakov založil Treťjakovskou galerii. 

Rozvíjí se i klasická hudba: vzniká skupina mladých skladatelů, tzv. Mocná hrstka (např. M. P. Musorgskij), která se věnuje "národní hudbě". P. I. Čajkovskij rozvíjí svůj charakteristický styl. Právě Čajkovského podporoval Alexandr III., a pomohl tím proslavení skladatele v Rusku i za jeho hranicemi.

Alexandrovi III. se progresivní umělci, hledající národní ruskou kulturu, velice hodili, a proto je podporoval (pokud nekritizovali stát a církev, jako třeba L. N. Tolstoj ve svém románu Vzkříšení).

Další spisovatelská generace vidí ruskou situaci střízlivěji a kritičtěji. V Čechovových hrách (např. Tři sestry, Višňový sad) se odráží nerozhodnost společnosti i neochota vyrovnat se s realitou.

Zlatý věk ruské literatury na začátku 20. st. vystřídá stříbrný věk poezie.