Dějiny Ruska 2

Konec Romanovců v Rusku a nastolení diktatury proletariátu

Vláda Mikuláše II. a revoluční rok 1917
Sčítání lidu v r. 1897 a inteligence na sklonku století

V r. 1897 proběhlo první komplexní a důkladné sčítání lidu v Ruském impériu (do té doby se sčítalo na úrovni gubernií). Bylo definováno 14 kategorií (např. mateřský jazyk, vyznání, povolání). Sčítání ukázalo například následující:

  • v Ruském impériu žilo 125 milionů obyvatel
  • Rusové tvořili 44 % obyvatel (17 % Ukrajinci, 8 % Poláci, 4,6 % Bělorusové, 4 % Židé; dále Kazachové, Finové...)
  • k pravoslaví se hlásilo 71 % obyvatel (11 % muslimů, 9 % katolíků)
  • na venkově žilo 86 % obyvatel (přes milion obyvatel měl Petrohrad a Moskva)
  • nejvyšší procento gramotnosti bylo mezi Estonci, Lotyši a Němci
  • z pohledu životní úrovně na tom byli snad nejhůře Rusové (v kvalifikovaných profesích byly více zastoupeny neruské národy)

Nehledě na urbanizaci bylo Rusko na konci 19. st. agrární zemí. Roste vzdělanost a gramotnost, vytváří se nová vrstva inteligence, která by mohla patřit mezi elitu, ale stavovský systém i politické poměry jí to neumožňují. Stát se inteligence spíš bojí, omezuje ji (např. činnost různých odborných spolků), což způsobuje odcizení inteligence. 

Liberálové požadují reformy vedoucí ke změně politických a sociálních poměrů. Hodně liberálů bychom našli v zemstvech. 

Část inteligence se radikalizuje – ale to není nic nového, vzpomeňte si třeba na narodovolce, první nepokrytě teroristickou ruskou organizaci, a atentát na cara-osvoboditele Alexandra II. v r. 1881.

Ke konci století se radikalizuje více studentů i jejich profesorů (zmínit lze velkou studentskou stávku na Petrohradské univerzitě v r. 1899).

Osudy Mikuláše II. a jeho rodiny ve filmech a seriálech

V roce 2017 přišel do ruských kin očekávaný a už od natáčení kritizovaný film Matilda (rež. Alexej Učitěl), který se věnuje milostnému vztahu Nikolaje Romanova, tedy Nikiho, budoucího imperátora Mikuláše II., a primabaleríny Matildy Kšesinské. Film však nezobrazuje jen mladého "prostopášného" Nikiho, ale snaží se taky vykreslit obraz celé země té doby – a obojí se nelíbí odpůrcům filmu, kterých není málo. Nezůstalo jen u verbálních projevů nesouhlasu, radikální pravoslavní věřící dokonce dopředu (na základě traileru) vyhrožovali vypálením kin, která snímek uvedou. Film neuvedlo mnoho kin, ale i tak došlo k několika žhářským útokům. 

V současnosti lze shlédnout na Netflixu americký šestidílný dokumentární seriál Poslední z carů. V tomto seriálu se lze také blíže seznámit s G. Rasputinem.


Kulturní okénko

Stříbrný věk

Zlatý věk na konci 19. st. střídá věk stříbrný. K realismu se přidává symbolismus a impresionismus. 

V této době rozkvétá poezie, jmenujme třeba symbolistu Alexandra Bloka a jeho cyklus Verše o krásné dámě, ve kterých najdeme mystické prvky, či poemu Dvanáct (z r. 1918), která je básníkovou reakcí na Říjnovou revoluci. Z moderních směrů se v poezii dále prosazuje akméismus (Nikolaj Gumiljov). Nesmíme zapomenout ani na avangardu, a sice futuristické směry, které představoval např. Vladimir Majakovskij. Ten byl později ovlivněn socialistickou ideologií, je nadšeným přívržencem revoluce, což se odráží třeba v poemě 150 000 000. 

Realismus a naturalismus vévodí próze.  Třeba Alexandra Kuprina a jeho román Jáma lze zařadit do naturalismu. Realista Ivan Bunin, který se věnoval nejen próze, ale i poezii, jako první Rus získal Nobelovu cenu za literaturu (v r. 1933). V jeho deníkových zápiscích vydaných pod názvem Proklaté dny je zobrazena revoluce a občanská válka, konkrétně události, které se odehrály v Moskvě a Oděse. Bunin je opak Majakovského: revoluci chápal jako katastrofu národa. Tato kniha byla v SSSR zakázána až do perestrojky. 


Na přelomu století debutuje operní pěvec, basista Fjodor Šaljapin, který proslul i v zahraničí (zazářil v opeře Boris Godunov). V této době je založeno Moskevské umělecké divadlo (MChAT) a petrohradské Mariinské divadlo patří k nejuznávanějším evropským scénám. Zejména ve Francii, ale i dalších zemích, je velice populární ruský balet, pravidelně tam vystupuje soubor Sergeje Ďagileva.

Ruská kultura je na vrcholu, stává se mezinárodní a široce uznávanou, protože je pestrá, má co nabídnout. Je cenným svědkem doby, najdeme v ní odraz naděje v lepší zítřky, nadšené ohlasy vyvolané revolucí, ale také pesimismus a nejistotu pramenící z toho samého.


Словарик

politická stranaполитическая партия
dělníkрабочий
Říjnová revoluceОктябрьская революция
diktatura proletariátu 
1. světová válkaПервая мировая война
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše