Než se pustíme do překládání, podíváme se na jeden typ metatextu, tj. textu o textu (v našem případě o překladech). Když vyjde přeložené dílo (očekávaný překlad, překlad klasické literatury, nový překlad dříve přeloženého díla, překlad jazykově zajímavého/náročného originálu apod.), kritici napíšou kritiku, ve které zhodnotí kvality přeloženého díla. Rozhodně se ale kritiky nedočká každé přeložené dílo. 

Co si představit pod pojmem KRITIKA PŘEKLADU?

Pojem kritika překladu můžeme chápat dvěma způsoby. 

1. Z POHLEDU PŘEKLADATELE jde o součást překladatelského procesu a snahu překladatele vytvořit kvalitní produkt (případně je součástí výuky, systematické přípravy překladatelů);
2. Z POHLEDU DALŠÍCH OSOB jde o různé typy hodnocení kvality překladu jinými osobami než překladatelem a různé způsoby práce s VT a CT (recenze překladové literatury).

Nás teď bude zajímat "pohled dalších osob"; až budeme překládat, budeme si z pohledu překladatele vytvářet mikroanalýzy a mikrokritiky svých překladů. 

Vzpomeňte si na 3 požadavky na překlad (pochopit, interpretovat a přestylizovat předlohu). Největším prohřeškem, který může být kritiky zcela oprávněně tvrdě kritizován, je NEPOCHOPENÍ PŘEDLOHY.

Kritik si však vždy musí uvědomit, že překladatel se "chyby" mohl dopustit záměrně, vědomě. Nejčastějším důvodem je kompenzace – např. na jednom místě v překladu byl hovorový výraz přeložen neutrálně (protože čeština nemá stylový protějšek), a na dalším místě překladatel kompenzuje potlačenou hovorovost, aby se hovorové prvky z věty/odstavce/promluvy neztratily úplně.  

Překladatel také může dílo interpretovat jiným způsobem (třeba narušením autorského stylu), stejně tak ho může (ne)záměrně stylizovat do jiné formy (třeba volným/doslovným překladem).

Kde lze najít kritiky překladu? 

Možná si říkáte, že jste nikdy na kritiku překladu nenarazili – v novinách se publikují recenze knih, ale co kritiky knih, navíc přímo překladu knih? Někdy se v recenzích přeložených knih objevují poznámky k překladu, třeba "kvalitní překlad", "barvitý překlad" apod. V běžném tisku ale na kritiky překladu nenarazíme, v současnosti bývají na internetu na specializovaných platformách.

Přitom kritika překladu propojuje teorii a praxi překladu, čímž je neocenitelná při přípravě budoucích překladatelů, ale i pro překladatele samotné. Je třeba získávat zpětnou vazbu. Kritici mohu poukázat na nevhodné ekvivalenty, nebo naopak vyzdvihnout to, co se překladateli povedlo. Kritika může být přínosná také pro čtenáře, který neovládá jazyk originálu a neodhalil by třeba špatně přeložené jednotky či překladatelovo zkreslení.

A co je analýza překladu?

Součástí publikované kritiky je de facto analýza překladu. Na analýze překladu je založena kritika, bez ní by kritika nebyla možná. Jde o srovnání překladatelských způsobů (transformací), tj. jakým způsobem překladatel převedl jazykové jednotky VT do CT.  

Ukázka kritiky překladu

Přečtěte si kritiku překladu věnovanou novému překladu románu F. M. Dostojevského – Bratři Karamazovi. Libor Dvořák je v současnosti jeden z nejuznávanějších překladatelů z ruštiny. Překládá jazykově i tematicky náročná díla (nejen beletrii, ale i knihy či části knih věnované historii), navíc díla mnohdy už přeložená dříve jiným překladatelem, což vždy otvírá prostor pro diskusi. Takovým dílem jsou i Bratři Karamazovi.

Kritiku si můžete stáhnout do počítače:

Druhý překladatel v řadě má vždy ztíženou roli: musí se vypořádat s existujícím překladem. Pokud je existující překlad kvalitní (minimálně je tak hodnocen), jen jazykově zastaral, překladatel (pouze) aktualizuje jazyk. Ale často se překladatelé vymezují vůči existujícím překladům, a to i nechtěně, což je cítit i z kritiky překladu L. Dvořáka. Není jednoduché přeložit již přeložené dílo.