VT – výchozí text

CT – cílový text

VJ – výchozí jazyk

CJ – cílový jazyk

Překlad

Překlad je písemný převod textu z výchozího jazyka do jazyka cílového. Podle Levého je překlad jako dílo umělecká reprodukce, překlad jako proces je původní tvoření, překlad jako umělecký druh je pomezný případ na rozhraní mezi uměním reprodukčním a původně tvůrčím.[1] 

Levý dále uvádí, že je překlad z pohledu teleologického komunikační proces. Překládání z hlediska pracovní situace překladatele je v každém okamžiku jeho práce rozhodovacím procesem. Při překladu jde o volbu souboru možných významů slova, motivů, různých pojetí charakteru, stylu i ideologie autora, která je tím zúženější a snadnější, čím jsou situace přesnější (tedy čím jednoznačnější je samotný význam slova nebo čím jednoznačnější je kontext).

Popovič uvádí, že je překlad překódováním významu a výrazu. Překládají se nejen jazykové znaky, ale i znaky vyšší semiotické roviny obsažené v textu.

Podle Grygové musí kvalitní překlad splňovat tři základní kritéria:

1.       přirozenost – jazykový projev působí v cílovém jazyce přirozeně,

2.       totožný význam – výsledný text má v cílovém jazyce stejný význam jako text výchozí a působí na adresáta v cílovém jazyce stejně, jako působil na adresáta text ve výchozím jazyce,

3.       dynamika – kvalitní překlad by měl vyvolat stejné reakce, jako vyvolal text v jazyce výchozím.

Uvádí také, že překladatel musí dosáhnout toho, že nebude cílový text deformován podle obrazu jazyka předlohy. Samozřejmá je i významová ekvivalence a taktéž ekvivalence v stylové a hypersyntaktické rovině.

Tato kritéria lze považovat za klíčová, mnohdy bývá náročné dodržet dynamiku textu, v některých případech zase složité najít adekvátní výraz v češtině, který by byl ekvivalentní ruskému výrazu a zároveň plně přenášel jeho význam.

V typologii překladu nejčastěji rozlišujeme tyto druhy překladu (uvádím jen některé):

a) dle blízkosti k originálu

-          volný, adaptační (вольный, сводобный) – vytvoření překladových paralel na úrovni klíčových informací bez ohledu na formální a sémantické komponenty výchozího textu (originál jako předloha, výrazná tvůrčí role překladatele).

-          adekvátní, ekvivalentní (адекватный) – zachovává maximální možnou míru funkční ekvivalentnosti = dodržení objektivních dominantních prvků originálu, ale zároveň bere ohled na nového čtenáře (v současnosti ideál)

-          doslovný, těsný (буквальный) – mechanická reprodukce jednotlivých formálních a/nebo sémantických komponentů textu bez ohledu na jejich obrazný systém či jejich stylistickou hodnotu

-          doslovný, věrný (дословный, подстрочник) – výsledek filologické činnosti jazykového znalce (překlad slouží jako podklad pro další ztvárnění, zpravidla umělecké)

Druhy překladu

Zdroj: fb skupina Překladatelé musejí být šílení

b) dle typů textů/žánrů

-          odborný – překlad textů různé povahy: právnických, ekonomických, technických

-          umělecký/literární  – překlad umělecké literatury

-          publicistický – překlad novinových článků, textů na internetu (blogy apod.) [5] 

V našem semináři se budeme věnovat překladu uměleckému/literárnímu a naším cílem bude překlad adekvátní, případně volný (tak lze překládat např. jazykovou hru).

Samotné překládání

Než začne překladatel překládat, musí se důkladně seznámit s výchozím textem jako celkem, teprve poté může přejít k samotné práci s textem. Překladatel musí znát jak jazyk, ze kterého překládá, tak jazyk, do kterého překládá. Svojí roli hraje také znalost reálií cizího prostředí díla. Klíčové je pochopení předlohy, její interpretace a přestylizování, což jsou de facto tři základní požadavky na překlad.

Fáze překladatelovy práce lze podle Vysloužilové shrnout do této formulace: “Překladatel/tlumočník přijímá sdělení produkované vysílatelem (adresantem) ve výchozím jazyce (výchozím kódu) a dekódováním dospívá k jeho obsahu. Po kódování výrazovými prostředky cílového jazyka následuje reprodukce sdělení v cílovém jazyce (kódu cílového textu), které je určeno adresátovi (příjemci informace)”. 

PŘEKLADOVÁ TRANSFORMACE: překladová operace, při které se překládaná jednotka VJ mění ve svůj transform v CJ při zachování obecného invariantu obsahu, tj. (zcela jednoduše) způsob, kterým lze překládat (vytvářet ekvivalentní jednotky různého řádu v CJ)

Je důležité si uvědomovat, jaké transformace při překladu využíváme, může to přispívat k dosažení vyšší míry ekvivalence a adekvátnosti.

1.       transkripce – reprodukce zvukové podoby cizojazyčného slova (Илья Елисеев – Ilja Jelisejev)

2.       transliterace – reprodukce grafické podoby (Илья Елисеев – Il'â Eliseev)

3.       kalkování – doslovný překlad, tj. zaměňování morfémů jejich ekvivalenty (Фонд борьбы с коррупцией – Fond boje proti korupci); polokalky (transkripce/transliterace + kalkování: miniskirt – мини-юбка)

4.       opisný, vysvětlující překlad – záměna slovním spojením objasňujícím význam původní lexikální jednotky (уха – ruská rybí polévka)

5.       přibližný překlad, funkční analogie, substituce – záměna nejbližším protějškem CJ (институт – vysoká škola)

6.       modulace – změna hlediska, "myšlenková elipsa" (возраст против меня – čas jde proti mně)

7.       rozšíření informačního základu – často v případě unikátních vlastních jmen (např. toponym: Маслово – vesnice Maslovo)

8.       celkové přehodnocení – převod frazeologismů/ustálených slovních spojení (зарубить себе на носу – zapsat si za uši)

A s rusismy to je podobné. A pak tu máme třeba anglicismy v ruštině...

Zdroj: fb skupina Překladatelé musejí být šílení

Umělecký (literární překlad)

Umělecký překlad je jiný než ostatní druhy překladu. Překladatel vytváří v CJ nové dílo na základě VT, je proto třeba, aby byl dostatečně tvůrčí a dokázal psát, což je něco, co už je v nás a co můžeme rozvíjet. Rozhodně by si překladatelé měli vybírat literaturu, která se jim jako čtenářům líbí, na kterou se "specializují" (sci-fi, dětská, detektivky apod.). 

V tomto typu překladu je téměř vyloučena doslovnost. Různé konotované lexikum (třeba archaismy, historismy, dialektismy) mnohdy překládáme volně, kreativně.

Literární druhy (epika, lyrika, drama) a žánry (např. román, sonet, komedie) mají své zvláštnosti. Nemůžeme říci, který druh je těžší pro překlad, nicméně překlad poezie je velice náročný. V jazykovém páru ruština – čeština je překlad poezie zkomplikován rozdílným typem přízvuku (ruština má volný a pohyblivý, zatímco čeština stálý), což se odráží na tvorbě stop.

Jó, ta poezie

Zdroj: facebooková skupina Překladatelé musejí být šílení

Možná absurdita překladatelské praxe

Zdroj: fb skupina Překladatelé musejí být šílení