TÉMA 0 (lektorský tým): GENDEROVÉ STEREOTYPY, SEXISMUS
1. Nejprve si přečtěte zadání, včetně poznámek a doporučení.
2. Reakci si ve dvojici vyzkoušejte. Jeden*jedna z vás má roli rodiče, druhý*á roli dítěte.
3. Po ukončení nácviku budete s ostatními ve skupině sdílet, jak vaše konverzace probíhala a jaké to pro vás bylo.
Zadání
Vidíte na Facebooku, že vaše dítě přidalo “To se mi líbí” k následujícímu komentáři.
Poznámky
● Spoustu názorů, které máme, jsme přebrali od svých rodičů a vrstevníků. Naše názory ovlivňuje kultura
a společnost, ve které žijeme. Mnohé z nich jsou založeny právě na nějakých stereotypech a předsudcích.
○ STEREOTYPY = očekávání od lidí, že jsou nějací jen proto, že patří do určité skupiny. Stereotypy jinými
slovy hází všechny příslušníky dané skupiny do jednoho pytle. Např. “Kluci nepláčou.”, “Holky zajímají
vztahy a láska, kluky sex.”, “Každá holka chce dítě.”.
● Všichni nějaké stereotypní názory máme, tomu se nejde ubránit. Není nikdo, kdo by je neměl, jedině že by vyrůstal
mimo společnost. Je lepší si přiznat, že je máme, být si jich vědomi, pracovat na nich a nechovat se podle nich.
● Když navíc stereotypní názory šíříme internetem, mohou zranit spoustu lidí, a tím se na nich dopouštíme
verbálního / psychického násilí, které může posléze vyústit až ve fyzické násilí, buďto k agresivnímu chování
společnosti vůči dané skupině nebo sebevraždám.
● Uvedené komentáře jsou sexistické. SEXISMUS = přesvědčení, že jedno pohlaví je méněcenné, méně schopné,
slabší a tak trochu podřazené.
Naše doporučení
● Nedělejte si domněnky a začněte konverzaci neutrálně:
○ Např. ”Viděl*a jsem ten komentář pod…, na která jsi reagoval*a a zajímalo by mě, co si o něm myslíš?”
● Pokračujte dále neutrálně a zkuste zjistit, jaký je skutečný názor vašeho dítěte.
● Až poté sdílejte svůj pohled, snažte se vyhnout hodnotícímu jazyku (ve smyslu můj názor je správný a tvůj špatný).
● Snažte se svému dítěti vysvětlit své stanovisko.
● Vysvětlete mu, že i když to může být míněno pouze jako vtip, i vtipy spoluvytváří představu společnosti o tom,
co je a není normální a nastavují stereotypní očekávání od lidí.
● Ukažte mu další příklady stereotypů a zeptejte se, co si o nich myslí, jestli jsou podle něj pravdivé.
● Použijte příklady, do kterých se vaše dítě dokáže snadno vžít. Ideálně nějaké, které se ho mohou týkat.
○ Např. “To, že jsi holka, neznamená, že od tebe očekávám, že tě baví uklízet.”
○ Např. “To, že jsi kluk, neznamená, že od tebe očekávám, že tě zajímají auta.”
● Je možné, že vás během rozhovoru vaše dítě upozorní, že od něj přece jen nějaká stereotypní očekávání máte.
V takovém případě doporučujeme to uznat a vysvětlit dítěti, že stereotypní názory máme všichni, ale je potřeba
si je zvědomovat a pracovat na nich a nechovat se podle nich.
● Doporučte dítěti, že se nemusí nutně vždy veřejně postavit proti takovým stereotypům, ale minimálně se k nim
může nepřidávat a nešířit je. I když to občas může někdy být náročné, například když má zbytek party jiný názor.
● Můžete mu také poradit, že kdyby se chtělo vůči stereotypnímu názoru ve své partě vymezit, ať se zkusí vyptávat,
stejně jako teď vy.
TÉMA 1: SEZNAMOVÁNÍ ONLINE, KYBERGROOMING
1. Nejprve si přečtěte zadání, včetně poznámek a doporučení.
2. Reakci si ve dvojici vyzkoušejte. Jeden*jedna z vás má roli rodiče, druhý*á roli dítěte.
3. Po ukončení nácviku budete s ostatními ve skupině sdílet, jak vaše konverzace probíhala a jaké to pro vás bylo.
Zadání
Od mladšího bratrance vašeho dítěte jste zjistili, že si vaše dítě našlo kamaráda na online seznamovacím chatu. Víte, že si
píšou asi dva týdny, na denní bázi, přes Instagram, a že se prý zatím stále neviděli “naživo”.
Poznámky
● Na internetu nečíhá jenom nebezpečí. Může jít o začátek skvělého přátelství nebo partnerství.
● Může se ale taky jednat o jiného člověka, než za kterého se vydává.
● Je možné, že daný člověk vyvíjí tlak na vaše dítě s požadavkem na jeho intimní fotky, videa či osobní informace.
● Může se jednat o KYBERGROOMING = oslovení a vytvoření kontaktu s dítětem se záměrem zneužití důvěry,
vylákání na schůzku nebo vydírání. V rámci procesu je vytvořen důvěrný vztah mezi obětí a pachatelem. Pachatelé
často předstírají, že jsou též mladí lidé. V případě navrhnutí setkání s úmyslem spáchání trestného činu (např.
sexuálního zneužití), je samotné navázání kontaktu trestným činem.
Naše doporučení
● Nezakazujte svému dítěti kontakt s novým kamarádem.
● Dejte najevo, že víte, že mnoho lidí si skutečně dobré přátele na internetu našlo.
● Sdílejte se svým dítětem vaše konkrétní obavy.
● Upozorněte dítě na to, že je potřeba si kamaráda ověřit a navrhněte mu, jak to má udělat.
○ Např. nový kamarád může prokázat, že je tím, za koho se vydává, tím že se spojí přes videohovor, v rámci
kterého napíše na papír slovo, které mu vaše dítě během videohovoru řekne
■ Požádat o něco takového je naprosto normální, a pokud se druhá strana brání, je v pořádku
takový kontakt ukončit.
■ Svět je plný skvělých lidí a vždy se najde někdo jiný.
● Nabídněte společnou schůzku na bezpečném veřejném místě.
○ Pokud vaše dítě nechce, abyste se schůzky zúčastnili vy, můžete navrhnout jinou dospělou blízko osobu.
○ Pokud dítě navrhuje, že na první schůzku vyrazí s kamarádem či kamarádkou, dohodněte se s dítětem na
vhodném místě, které považujete za bezpečné a konkrétním čase, abyste věděli, kdy a kde se schůzka
odehraje.
○ Ujistěte se, že vaše dítě si s sebou bere plně nabitý telefon, aby mělo možnost vás kontaktovat, kdyby
něco nebylo v pořádku.
TÉMA 2: SEXTING, SEXUÁLNÍ OBTĚŽOVÁNÍ, DĚTSKÁ PORNOGRAGIE, VYDÍRÁNÍ
1. Nejprve si přečtěte zadání, včetně poznámek a doporučení.
2. Reakci si ve dvojici vyzkoušejte. Jeden*jedna z vás má roli rodiče, druhý*á roli dítěte.
3. Po ukončení nácviku budete s ostatními ve skupině sdílet, jak vaše konverzace probíhala a jaké to pro vás bylo.
Zadání:
Podíváte se na telefon a vidíte, že váš 17letý syn vám poslal fotku svého penisu. Zřejmě to bylo omylem a nejspíš to chtěl
poslat někomu jinému.
Poznámky
● Nahým fotkám se jinak také říká dickpics (když se jedná o foto penisu) či nudesky.
● SEXTING = posílání nahých fotek či intimního obsahu a dopisování si se sexuálním záměrem.
● Posílání nahých fotek a zpráv se sexuálním podtextem u dospělých lidí je v pořádku, pokud jsou dodrženy tyto tři
podmínky:
○ Obě strany s tím souhlasí.
○ Obě strany jsou starší 18ti let (do 18 let je to nelegální, jde o šíření dětské pornografie).
○ Riziko, které tímto podstupuji, jsem vyhodnotil*a jako pro mě přijatelné. Sdílením fotky druhým ztrácím
kontrolu nad tím, co s ní bude. Může být zneužita člověkem, kterému jsem ji poslal*a, ale také aplikací,
jejímž používáním se vzdávám práv na to, jak s fotkou naloží.
Naše doporučení
● Zprávu neignorujte.
● Upozorněte svého syna na to, že si s ním o tom chcete promluvit a domluvte se s ním na čase, kdy mu to vyhovuje,
aby se na rozhovor mohl připravit. Je velmi pravděpodobné, že mu celá situace bude připadat trapná a nebude
o ní chtít mluvit.
● Začněte konverzaci tím, že se nemá za co stydět. Na nahotě není nic trapného.
● Zjistěte, komu a z jakého důvodu měl fotku v úmyslu poslat.
● Je možné, že fotku odeslal pod nátlakem a někdo ho vydírá. Může z jeho strany jít o vědomé či nevědomé volání
o pomoc. Ujistěte ho, že se nemá za co stydět a situaci mu pomůžete řešit.
○ Pokud skutečně jde o vydírání, vysvětlete mu, že vydírání je třeba zavčas utnout, protože se může
stupňovat.
○ V případě vydírání se můžete obrátit na policii, ale do ničeho ho nenuťte.
● Je možné, že jde o dobrovolný sexting. Vašemu synovi nicméně ještě nebylo 18 let, upozorněte ho proto na to,
že je nelegální takové fotky šířit a uchovávat.
● Pokud jde o sexting, upozorněte svého syna na to, že v případě, že o fotky druhá strana nestojí, jedná se o sexuální
obtěžování.
TÉMA 3: HATE SPEECH, PŘEDSUDKY, HOMOFOBIE, TRANSFOBIE, TROLLING
1. Nejprve si přečtěte zadání, včetně poznámek a doporučení.
2. Reakci si ve dvojici vyzkoušejte. Jeden*jedna z vás má roli rodiče, druhý*á roli dítěte.
3. Po ukončení nácviku budete s ostatními ve skupině sdílet, jak vaše konverzace probíhala a jaké to pro vás bylo.
Na Facebooku registrujete, že váš syn (Péťa Mrázek na obrázku) reagoval v následující veřejné diskusi od Alice.
Poznámky
● homofobie, transfobie, xenofobie i výsměch věřícím jsou HATE SPEECH = Nenávistné projevy na základě
příslušnosti někoho k dané skupině lidí.
● I vaše dítě může být agresorem. Neznamená to, že je špatný člověk.
● Možná se pouze nechává strhnout tlakem skupiny a potřebou se nad někoho povýšit. Sám je obětí společenských
předsudků.
○ PŘEDSUDKY = negativní očekávání od lidí na základě toho, že jsou příslušníky určité skupiny.
○ Všichni nějaké předsudky máme, tomu se nejde ubránit. Není nikdo, kdo by je neměl, jedině že by vyrůstal
mimo společnost. Je lepší si přiznat, že je máme, být si jich vědomi, pracovat na nich a nechovat se podle
nich.
● Potkáváme-li se běžně s takovými příspěvky, může se nám začít zdát, že takové názory a styl komunikace jsou
v pořádku (jsou normální).
● Taková komunikace je ale násilná a pro lidi, kteří si ji přečtu, může být velmi zraňující.
● Pokud se v takové konverzaci neobjeví protinázor, který by se dané skupiny zastal, může to působit, jakoby tyto
názory sdílela celá populace.
○ Přitom naprostá většina české populace homofobní není. Až 67 % lidí podporuje manželství pro všechny.
Jde tedy o příklad toho, že hejtři jsou ve veřejném prostoru slyšet nejvíc.
● Role přihlížejícího je v online prostředí pro útočníky zásadní a bez publika pro ně často ztrácí smysl pokračovat.
Přičemž “mlčení” působí jako tichý souhlas.
● Vyjádřením odlišného názoru se můžou nenávistné reakce zastavit.
Naše doporučení
● Nedělejte si domněnky a začněte konverzaci neutrálně, např.:
”Viděl*a jsem ten komentář pod…, na která jsi reagoval*a a zajímalo by mě, co si o něm myslíš?”
● Pokračujte dále neutrálně a zkuste zjistit, jaký je skutečný názor vašeho dítěte. Ptejte se, co si myslí o diskuzi
ostatních a jednotlivých komentářích.
● Až poté sdílejte svůj pohled, snažte se vyhnout hodnotícímu jazyku (ve smyslu můj názor je správný a tvůj špatný).
Vysvětlete své stanovisko. Buďte příkladem a veďte kvalitní otevřenou diskusi a respektujte názory dítěte, pokud
se liší od těch vašich.
● Ptejte se, jak si myslí, že se cítí člověk, kterého se nenávistné komentáře týkají, když si je přečte. Ne se záměrem
hodnocení dítěte, ale podpoření empatie (vcítění se do oběti).
● Zeptejte, jestli si myslí, že je internet svobodný prostor, na kterém má právo vyjádřit jakýkoliv svůj názor. Zaveďte
diskuzi na téma: právo vyjádřit názor vs. právo na to, aby mi nikdo neubližoval.
● Upozorněte, že na internetu platí stejná pravidla jako ve fyzickém světě. Svoboda jednoho končí tam, kde začíná
právo jiného. Na internetu má navíc vše několikanásobný dosah a zůstává navždy zaznamenané. Proto je třeba
při psaní názorů být ohleduplní.
● Inspirujte své dítě k vyjádření nesouhlasu s agresorovým jednáním, pokud se na to cítí, a vysvětlete mu, že vždy
má velkou hodnotu, když se někoho někdo zastane nebo vyjádří jiný pohled. Ukažte svému dítěti, že i když jsou
hejtři nejvíc slyšet, neznamená to, že jejich názor sdílí celá populace (viz statistiky iniciativy Jsme fér o podpoře
manželství pro všechny v ČR).
● Vysvětlete, že pro oběť je důležité vědět, že v tom není sama, a že ji může napsat třeba soukromou zprávu.
TÉMA 4: UKRADENÝ PROFIL, VICTIM BLAMING
1. Nejprve si přečtěte zadání, včetně poznámek a doporučení.
2. Reakci si ve dvojici vyzkoušejte. Jeden*jedna z vás má roli rodiče, druhý*á roli dítěte.
3. Po ukončení nácviku budete s ostatními ve skupině sdílet, jak vaše konverzace probíhala a jaké to pro vás bylo.
Zadání
Vaše dcera vám před dvěma měsíci řekla, že ji její nová spolužačka Marie napsala několik urážejících zpráv a komentářů
na Instagramu. Když jste si na to dneska vzpomněli a zeptali se, jak to dopadlo, pověděla vám, že to Marie tehdy napsala
všem ve třídě, ale že se pak zjistilo, že jí jen někdo ukradl profil, ale že se s ní stejně nikdo nezačal bavit, protože ji mají
za divnou.
Poznámky
● Je pravděpodobné, že jediná reakce, kterou Marie dostala od spolužáků i vyučujících, je že si má zlepšit heslo
a dávat si pozor.
● Je možné, že všichni odsoudili Marii a zapomněli na to, že pachatelem je ten, kdo se do jejího profilu naboural
a její spolužáky a spolužačky urážel.
● Na internetu si lze zajistit vlastní bezpečí jen do určité míry. Vždy se nám tam může něco nehezkého přihodit,
nezávisle na tom jak moc se chráníme. Dokonce, i když na internetu nejsme.
● VICTIM BLAMING = obviňování oběti. Lidé si podvědomě nechtějí připustit, že se na světě dějí špatné věci, a je
pro ně jednodušší uvěřit tomu, že oběť útočníka nějakým způsobem vyprovokovala a že si za své neštěstí alespoň
zčásti může. Jedná se o obranný mechanismus, který nám umožňuje žít v přesvědčení, že nám se podobná věc
nemůže stát a jsme tedy v bezpečí.
○ Oběť násilí zažila něco nepříjemného, traumatického. Tím, že ji z toho obviňujeme (místo toho, abychom
odsoudili pachatele násilí), ji zraňujeme. Oběť nikdy nenese vinu, vina je vždy na straně pachatele.
○ Marie je obětí kybernásilí, ne pachatelkou. Proč se s ní tedy nikdo kvůli tomu nebaví?
Naše doporučení
● Zeptejte se, jak se celá situace řešila, abyste věděli, jestli Marii někdo podpořil.
● Zeptejte se, jak si myslí, že se Marie cítí.
● Zeptejte se, co si myslí o tom, kdo se jí do profilu naboural a pobavte se o tom, kdo vlastně pochybil.
○ Udělala chybu Marie? Může za to, co se jí stalo?
○ Udělal chybu ten, kdo se jí do profilu naboural?
● Vysvětlete své dceři, že Marie je obětí kybernásilí a ne pachatelkou. To, že se s ní nikdo nebaví, ale působí, jakoby
ji všichni vinili za to, co se jí stalo a to není v pořádku.
● Zkuste se svou dcerou společně vymyslet, co by mohlo Marii pomoci a jak ji může podpořit.
○ Například vyjádření nesouhlasu s agresorovým jednáním (i zpětné) má pro oběť velkou hodnotu.
○ Stejně tak je důležité, aby oběť věděla, že v tom není sama.
TÉMA 5: BODY SHAMING, OBJEKTIFIKACE, IDEÁL KRÁSY
1. Nejprve si přečtěte zadání, včetně poznámek a doporučení.
2. Reakci si ve dvojici vyzkoušejte. Jeden*jedna z vás má roli rodiče, druhý*á roli dítěte.
3. Po ukončení nácviku budete s ostatními ve skupině sdílet, jak vaše konverzace probíhala a jaké to pro vás bylo.
Vaše dcera si scrolluje Facebookem. Ukazuje vám fotku a říká: “Dívej, chápeš to? To je hrozný, když jsem v showbyznysu,
tak se přece nebudu objevovat na fotkách jako tlustá prasnice. To je humus.”
Poznámky
● OBJEKTIFIKACE = redukce člověka na pouhý objekt. Objektifikace se dopouštíme ve chvíli, kdy k člověku
přistupujeme jako k objektu a zapomínáme na to, že má taky nějaké vlastnosti a pocity, stejně jako my.
● Lidé se často dopouští objektifikace na základě nějakých stereotypů. Typickým příkladem je stereotypní představa
o ideálu krásy.
● Panuje představa, že na internet patří pouze krásné fotky krásných lidí. Je ale potřeba nezapomínat na to,
že definice krásy je ovlivněna představou o ideálu krásy, který nám podsouvají média. Současný ideál krásy (jak
u mužů, tak u žen) je pro většinu populace nedosažitelný (a nezdravý) a v mnohých tak může vyvolávat pocity
méněcennosti. Mladí lidé jsou ke svému tělu obzvlášť kritičtí a může pro ně být velmi zraňující, pokud jejich tělo
ideál krásy nenaplňuje.
● Body shaming neboli zesměšňování fyzického vzhledu člověka není v pořádku a je velmi zraňující.
● Každý jsme jiný a vypadáme jinak a to je v pořádku. Kdybychom byli všichni stejní, byl by svět pěkná nuda.
Naše doporučení
● Zeptejte se, proč si myslí, že je Rihanna na fotce tlustá.
● Zeptejte se své dcera, jak se pozná, že je někdo krásný a jaké musí splňovat kritéria. Naveďte ji k tomu, aby se
zamyslela nad tím, kde tuto představu o kráse vzala.
○ Vysvětlete své dceři, co je ideál krásy, kde se bere a jakou roli hrají například média.
● Zeptejte se, jak si myslí, že se Rihanna cítí, když si takový článek o sobě přečte.
● Pobavte se o tom, že Rihanna je taky dívka/žena, stejně jako vaše dcera, která má nějaké pocity a zájmy.
○ Zkuste spolu vymyslet, co by asi Rihanna mohla dělat ve svém volném čase, co má ráda, jaké je její
oblíbené jídlo, seriál apod.
○ Snažte se své dceři ukázat, že je víc než její tělo a fyzický vzhled.
○ Vysvětlete jí pojem objektifikace a jaká skýtá nebezpečí. Upozorněte ji na to, že celebrity často
přestaneme vnímat jako bytosti s osobním životem, osudem a pocity.
● Zeptejte se, co by podle dcery lidé v showbyznysu měli dělat a co ne?
● Zeptejte se, co mají lidé v showbyznysu dělat, pokud neodpovídají ideálu krásy?
● Řekněte ji, že každý jsme jiný a to je v pořádku. Někdo má hubená stehna, někdo vypracovaná. Kdybychom byli
všichni stejní, byla by na světě pěkná nuda.
● Sdílejte svůj osobní názor, např. že je jedno s jakou postavu nebo vzhledem dává člověk na Internet své fotky.
I s nadváhou, akné, nebo když je jim smutno a neví co se sebou. Že není se za co stydět. Vše je přirozenou součástí
světa.
● Vymezte se vůči nedosažitelnému ideálu krásy. Je pravděpodobné, že ho vaše dcera aplikuje i sama na sebe.