1
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Jana Valdrová, Blanka Knotková-Čapková, Pavla Paclíková
Kultura
genderově vyváženého vyjadřování
Jak koncipovat promluvy a texty?
Na co dbát v češtině a v cizím jazyce?
Jak lépe zviditelnit odborný přínos žen?
2
„Jazyková doporučení v této knížce nejsou závazná a nenařizují nikomu, jak má mluvit a psát.
Jejich smyslem je učinit komunikaci zdvořilou, kultivovanou a příjemnou vůči ženám i
mužům, a vyjádřit a uznat reálný podíl žen na chodu věcí veřejných. Tvoří alternativu
ke stávajícímu způsobu vyjadřování a vycházejí ze zásady rovnosti a důstojnosti žen a mužů.
Bývají jazykovou vizitkou institucí i jednotlivých osob. Nemohou postihnout všechny případy
jazykových nerovností; záleží často na konkrétní situaci a naší vlastní jazykové kreativitě.
Dáváme jimi najevo, že známe principy zdvořilosti a rovnosti, obvyklé v demokratických
zemích, a že je umíme aplikovat v jazyce.“
Autorky
Poznámka: Publikace neprošla jazykovou úpravou.
3
Předslov
Způsob, jak mluvíme a píšeme a jak smýšlíme o realitě, spolu souvisí. Má vliv na to, jak
stavíme priority k řešení a co naopak odsunujeme na okraj zájmu. A právě český veřejný
prostor trpí masívním podceňováním žen: lékař má lepší image než lékařka, kuchař je
důstojnější název než kuchařka a učitel má v obecném povědomí vyšší status než učitelka. Že
se s jazykovou diskriminaci setkávají již dívky v předškolním a školním věku, doloží příklady
v našem textu.
Metodická příručka, kterou právě otevíráte, je první svého druhu v Česku. Jejímu vzniku
předcházela téměř dvě desetiletí vyhodnocování souvislostí mezi užíváním jazyka a jeho
společenskými důsledky. Čeština byla porovnávána s jinými jazyky, zejména s němčinou a
angličtinou. Zkoumalo se, proč se genderová kultura projevu v těchto jazycích dávno stala
samozřejmostí, zatímco v češtině ji mnozí ještě dnes podceňují. Bylo dokázáno, že některé
jazykové praktiky v češtině skutečně diskriminují ženy ve veřejném prostoru, odsunují je na
okraj pozornosti, snižují jejich důstojnost a společenský status. A byly formulovány návrhy,
jak lze tuto diskriminaci mírnit.
Rovnost příležitostí a svoboda životních voleb je tou nejpevnější půdou pod nohama.
Demokratické obsahy lze zprostředkovávat pouze demokratickou formou. Co v češtině může
být nebo je chápáno jako diskriminující, nedemokratické nebo prostě jen nezdvořilé,
popisuje náš text i s příklady a nabízí rodově vyvážené alternativy v českém jazyce, angličtině
i němčině. Potěší nás, když v něm naleznete inspiraci.
Autorky
4
Jazyk, diskriminace a demokracie
Blanka Knotková-Čapková
Jazyk jako politika v rámci společenství
Co znamenají slova jako „solidarita“, „angažovanost“ nebo „světový mír“? Lidé v naší zemi ze
středních a starších generací (k nimž patřím) si jistě vybaví zpolitizovaný význam těchto slov,
propagandu, kterou do nich vložil totalitní režim. Slovo „solidarita“ jsme vnímali jako
vnucené manifestace na podporu pro-komunistických režimů, „angažovanost“ jako členství
v pionýru nebo SSM a „světový mír“ jako zástěrku pro mocenské ambice tehdejšího
Sovětského svazu. Tato slova však mohou znamenat – a pro mnoho lidí v jiných zemích1
znamenají – něco jiného: solidarita označuje sounáležitost, angažovanost občanskou aktivitu
a snahu účastnit se života svého okolí a společenství nejen jako konzument či konzumentka,
světový mír možná utopii, ale jistě také ideál, k němuž bychom se rádi přiblížili.
Jak vysvětlíme, že tatáž slova nesou v různých situacích různé významy? Je to podstata jazyka
jako prostředku dorozumívání. V minulém století se jazyk začal studovat jako struktura, jako
sdílení významů, které se liší v různých kontextech. Jazyk je v tomto smyslu politický, jak
upozornil zejména francouzský filosof Michel Foucault. Významy, které připisujeme
jednotlivým slovům, se mění historicky. Způsoby vyjadřování se různí i podle sociální skupiny,
podle generace, vzdělání a mnoha dalších faktorů. Lidé vlastně nehovoří ani v rámci jedné
etnické skupiny jedním jazykem ve smyslu zcela stejně sdílených významů. Čeština lidí, kteří
za totality žili v Československu, se například v mnohém velmi lišila od češtiny těch, kteří
odešli do exilu. Rozdělovala je politická zkušenost. Rozděloval je vztah k moci.
1
Nejen v té části Evropy, která nepatřila do sovětského bloku, ale i v mnohých zemích Asie, např. v Indii, kde
jsem o zpolitizovaných významech slov mnohokrát s různými lidmi debatovala. Pro mé kolegyně a kolegyně na
indických univerzitách, kteří mají jinou politickou zkušenost, je často těžko pochopitelné, proč jsou pro mě
pojmy jako angažovanost problematické.
5
Slova, která v jazyce používáme, se opakují, mohou však v novém kontextu také svůj význam
měnit. Např. výraz „mužatka“ v Bibli kralické (Gen II) ještě označuje první ženu Evu, která
byla stvořena z žebra muže. V ekumenickém překladu Bible z r. 1979 je už použito výrazu
„mužena“, poněvadž „mužatka“ je v současné češtině hanlivým označením pro ženu, která
má tzv. „mužské“ vlastnosti. Některá slova zastarají a pomalu z běžné řeči vymizí
(archaismy), jiná vznikají (neologismy).2
Tento proces není sám o sobě ani pozitivní, ani
negativní. Je to proces vzájemného ovlivňování jazyka a života lidí i společnosti, k němuž se
vztahuje.
Jazyk je v neustálé proměně, odráží společenské změny a individuální postoje. V rámci
jazykové struktury si každý a každá z nás volí výrazy, které používá. Jazykem vyjadřujeme svůj
postoj ke společenství, v němž žijeme, ke vztahům v něm, např. k mocenským tlakům,
k diskriminaci a utlačování, k idejím demokracie, svobody a spravedlnosti.
Diskuse o diskriminaci
Po pádu totalitního režimu se stalo bezprostředně srozumitelným úsilí o odstranění
politických diskriminací, které znevýhodňovaly v prvé řadě disidenty a disidentky režimu, a
do větší či menší míry i nestraníky – lidi, kteří se hlásili k náboženskému vyznání, lidi se
„špatným kádrovým profilem“, příbuzné exulantů a exulantek, apod. Má-li být ovšem
svoboda svobodou, je nedělitelná; to je základním předpokladem demokracie. Nelze
odstraňovat jen některé diskriminace, tj. ty, které mně osobně vadí, a jiné, které jsou pro mě
výhodné, dále podporovat. Postupně se tedy začaly ozývat hlasy, volající po zrovnoprávnění
dalších diskriminovaných skupin: etnických menšin, žen a mužů, lidí s jinou než
heterosexuální orientací. V širším měřítku ochrany práv živých tvorů se začala konečně i
2
Příklad pro archaismus: „jařmo“, od toho odvozené „ujařmení“ (= zotročení). Neologismy jsou např. slova,
označující nové vědní či technické obory a pojmy z nich (environmentalismus – myšlenkový směr zaměřující se
na ochranu životního prostředí, genderová studia – vědní obor, který zkoumá obrazy mužství a ženství, v širším
smyslu rodovosti, nebo četné výrazy z počítačové vědy – notebook, labtop, myš v jiném významu než
zoologickém, apod.).
6
v českém prostředí postupně tematizovat práva zvířat a nevnímat je jen jako bezprávnou
„věc“, majetek člověka.
V rámci svobodné diskuse zaznívají různé názory. Některé z nich de facto hájily a hájí
stanovisko, že se svobodami menšin by se to zase nemělo až tak přehánět. Zde je důležité
dodat, že tu hovořím o sociálních menšinách, které nemusí být vždy početními menšinami,
(např. ženy) – sociální menšina znamená, že se daná skupina lidí podílí výrazně méně na moci
a rozhodování. Diskriminace menšin je pro mnohé stále nepříjemným tématem. I pro ty,
kteří se teoreticky hlásí k principu rovných práv všech lidí v rámci společnosti. Chceme-li
diskriminaci kritizovat vůči jedné skupině, jiné ale nikoli, porušujeme tento princip; jinými
slovy, šlapeme na paty těm před sebou za to, že nám šlapou či šlapali na paty ti vzadu.
Otevřeně to dnes sotva někdo přizná – jsme přece členskou zemí Evropské unie, o což jsme
tolik usilovali. Jednou z priorit EU je i politika rovných příležitostí, jejíž naplňování přijala i
vláda České republiky, je to tedy politika pro nás závazná. A rovné příležitosti by se měly
uplatňovat i v oblasti, kde bychom o nich neuvažovali – totiž v jazyce. Jak dále uvidíme, jazyk
zdaleka není něco abstraktního, co nemá vliv na vnímání a jednání lidí.
Diskriminace v jazyce
Vedle na první pohled zjevných prostředků diskriminace (nerovnost politických práv,
nerovná reprezentace v rozhodovacích orgánech, diskriminace na pracovním trhu, apod.)
působí i prostředky méně zjevné. K nim patří jazyk: způsob pojmenovávání lidí, paušální
připisování činností a vlastností určitým skupinám lidí,, znevažování vybraných skupin lidí
nebo jejich přehlížení v jazyce. Pokud se takové vyjadřování stane v určité kultuře v dané
době běžné, mohou mu lidé, kteří se nad tím nezamýšlejí, připisovat „obecnou platnost“.
Příkladů ze současné české společnosti není málo: o „cikánech“ se často (ba i v médiích!)
mluví obecně jako o zlodějích, o imigrantech jako o „parazitech“, o homosexuálech jako o
„úchylech“, o ženách jako o popletených, hysterických „slepicích“, o světlovláskách jako o
hlupačkách.
7
K čemu zde dochází? Zaprvé se zevšeobecňuje, jako kdyby byli všichni příslušníci a příslušnice
jedné skupiny lidí stejní, což je prostě nesmyslné a je velmi snadné dokázat opak. Zadruhé si
ti, kteří takto jiné lidi označují, vytvářejí psychologicky pohodlný obraz o sobě samotných:
zloději nejsme v prvé řadě my, bílí Češi, ale oni, Romové; úchylové nejsme my, „normální“
heterosexuálové (můžeme být přitom třeba sadisti nebo pedofilové, ale to se v tomto
vyjadřování neřeší), ale oni, gayové a lesby; popletení a hysteričtí nejsme my, muži, ale ony,
ženy; hloupí nejsme my, muži a tmavovlasé ženy, ale ony, blondýny,3
atd. Zatřetí toto
vyjadřování posiluje společenské nerovnosti, rozdělení společnosti na silné a slabé (což je
nehumánní), na šéfy a outsidery (což je primitivní), na mocné a bezmocné (což je
nedemokratické). Vytváří představu, že skupina (zpravidla většina), která se více podílí na
moci, představuje obecně platnou normu, ostatní skupiny různé odchylky, které můžeme
buď blahosklonně tolerovat (ó jak jsme velkorysí), nebo „oprávněně vést“, ovládat, případně
i potírat.
Příklady nerovného označování můžeme najít také v komunikaci mezi různými národy a
kulturami. Jmenujme alespoň označení „první“ a „třetí“ svět. Jakým právem se evropské
země (původně země mimo sovětský blok) s USA označují za první svět? Proč mají Asie a
Afrika představovat třetí svět, když jsou např. civilizace mnohých jejich oblastí daleko starší
než evropské? A kam se poděl druhý svět, tj. postkomunistické země? Zřejmě balancuje na
hraně mezi „prvním“ světem, kam se snaží vyšplhat, a „třetím“, u něhož se děsí, že se do něj
skulí a bude jako jeho součást elitním klubem „prvního“ světa vnímán. A tak se mnozí řečníci
„druhého“ světa předhánějí v podlézání „prvnímu“ světu, z něhož si ovšem vybírají jen obraz
moci a blahobytu, do kterého by se rádi také vešli. Demokratické usilování a boj
s diskriminacemi různého druhu dovnitř vlastní společnosti, v němž bychom se od „prvního“
světa opravdu mohli poučit, se jim zpravidla příliš nehodí. V tomto ohledu jsme vzácně
samostatní: ponechte nám naše národní diskriminace!
3
Světlovlásky jsou v euroamerické kultuře tradičně vyobrazovány jako ideál ženské krásy. Pro ty, kdo vtipy o
blondýnách s chutí vypravují, může fungovat i zajímavý psychologický moment: pro muže může být „hloupost“
blondýny náplastí na to, že si jich krásná blondýna ani nevšimne, pro tmavovlasou ženu, že nevypadá jako ona.
Pokud blondýna tvrdí, že se sama ráda směje vtipům o blondýnách, můžeme to chápat dvojím způsobem: 1)
jedná se o velmi sebekritickou, veselou a nevztahovačnou osobu, 2) směje se vtipu, který ji uráží, aby se zalíbila
davovému vkusu – jedná se tedy o konformní osobu.
8
Jazykové zneviditelňování je prostředkem diskriminace, která často není na první pohled
patrná. Jedná se o vyjádření či pojmenování, které redukuje označení různorodé skupiny buď
na většinu nebo na mocné. Mohou tak být např. zneviditelňovány etnické menšiny
multikulturního státu, označují-li se většinovým etnikem, např. Rusové místo obyvatelstvo
Ruské federace – kam by se poděly neruské národy Kavkazu a Sibiře? Mohou tak být
zneviditelňovány ženy, používá-li se výhradně tzv. generické maskulinum,4
tj. označení
mužským rodem v obecném smyslu (např. „studenti“ – kam se poděly studentky? Tohoto
označení se často používá i v případě, že studentek je ve třídě většina.). Mohou být
zneviditelňováni spoluautoři či spoluautorky knihy, pokud je označena jedním jménem „a
kol.“; toto je oprávněné v případě, že dotyčný/á autor/ka vymyslel/a koncepci textu a
redigoval/a jej, nebo když napsal/a největší část, nikoli však v případě, že např. profesor/ka
s pevnou akademickou pozicí takto zneviditelní mladší a méně akademicky „mocné“
spolupracovníky či spolupracovnice.
4
Tímto tématem se podrobně zabývají další kapitoly tohoto textu.
9
Diskriminace v jazyce a politicky korektní vyjadřování
Pojmy rasismus, sexismus nebo ageismus označují diskriminaci na základě rasy, pohlaví
nebo věku.5
Opakem diskriminačního vyjadřování je tzv. (politicky) korektní či vyvážené
vyjadřování, které usiluje o „nezvýhodňování, nepreferování mužů nebo žen, chlapců nebo
dívek, ale vytváření adekvátního či optimálního prostoru pro jejich rozvoj“.6
Rasistické projevy a vyjadřování, i když k nim bohužel stále dochází, jsou v naší zemi dnes
daleko výrazněji odsuzovány než dříve. Ageismus ve vztahu ke starším lidem je do značné
míry záležitostí věkové diskriminace na pracovním trhu, i když jej lze pozorovat i např.
v dopravních prostředcích či obecně ve službách. Je to však spíše diskriminace skrytá než
otevřená (to ovšem neznamená, že by byla méně závažná); neurážet slovně starší lidi patří
k obecně vnímané kultuře projevu. Diskriminace mladších lidí je charakteristická spíše pro
společnosti s velkým vlivem tradice, kde mohou být mladí lidé velmi tvrdě nuceni
k podřízenosti starším.
5
„Sexismus: připisování rozdílné hodnoty mužskému a ženskému pohlaví.“ (Renzetti a Curran, Ženy, muži a
společnost. Nakladatelství Karolinum, Praha 2003, str. 529.)
6 Definice je převzata z http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/genderova-korektnost
(„formuloval uživatel prof.PhDr.Rudolf Kohoutek, CSc. a ověřil editor“. Stránka navštívena 1.12.2009).
10
Sexismus je z těchto tří podob diskriminace nejvíce znevažován, bagatelizován a vysmíván.
Zejména v českém prostředí je představován jako výmysl, jako snaha zrušit „přirozené“
rozdíly mezi muži a ženami či jako aktivita zatrpklých, šeredných feministek. Otázka, proč
právě nerovnosti mezi muži a ženami budí v českém prostředí tolik emotivních výlevů, je
samozřejmě širší a přesahuje téma diskriminace v jazyce.7
Skutečnost je taková, že kritika
sexistického jazyka je u nás přijímána výrazně negativněji než v zahraničí. Stačí si jen
vyhledat v prohlížeči google pojem genderová korektnost pro srovnání v češtině a
v angličtině: zatímco v angličtině se objeví různorodé texty, představující širší diskusi na dané
téma, a to vážně míněnou, i když tu humorné poznámky nechybí, je hned na první české
stránce několik článků, které téma ironizují a bagatelizují, přičemž na první pohled zarazí
velmi útočná forma příspěvků.
Příklad zlehčování sexismu v jazyce
Příkladem bagatelizace sexismu v jazyce je např. článek Tomáše Břicháčka, nazvaný
„,Genderová korektnost’ zakyslých žab“.8
Autor zde napadá text neziskové organizace Žába
na prameni „Desatero genderové korektnosti“ (uvádím níže) a vyhlášení soutěže o „kyselou
žábu“ (anticeny za sexistický jazyk) na webových stránkách této neziskové organizace.9
Břicháček ve svém článku mimo jiné uvádí:
7
Zde jistě stojí za pozornost vývoj genderových vztahů v české společnosti za komunistického režimu i po něm.
Tímto tématem se zabývaly a zabývají zejména Jiřina Šiklová (z pozice disidentské zkušenosti a genderové
analýzy) a Hana Havelková (v současné době vede projekt, zkoumající genderové vztahy za komunismu u nás).
8
„Genderová korektnost“ zakyslých žab. Viz, http://www.virtually.cz/index.php?art=13013 (stránka navštívena
1.12.2009).
9
http://www.zabanaprameni.cz/kysela/desatero-genderove-korektnosti (stránka navštívena 1.12.2009).
11
„Ta *genderová korektnost+ není propagací rovnoprávnosti, ale topornou snahou uměle
vykořenit pohlaví z biologických daností; vzít ženě její ženskost a muži mužnost. Jde o
nesnášenlivou ideologii lidí, kteří ve svém osobním životě v rámci těchto daností nedokázali
najít svoje štěstí. Právě to jsou ty opravdové kyselé či lépe řečeno zakyslé žáby. Místo ideálu
dvojjediné společnosti, založené na harmonickém soužití dvou odlišných pohlaví, staví
společnost rozdělenou na dvě skupiny, které si přísně střeží svoje ,práva’ jedna před druhou.
Toto rozdělení má být na každém kroku připomínáno ,genderově korektním‘ slovníkem.“
12
Podívejme se na uvedený úryvek z jazykového a stylistického hlediska. Styl je pamfletický a
obsahuje tvrzení bez důkazů. Tvrzení, proč podle autora není genderová korektnost
propagací rovnoprávnosti, není nikde vysvětleno ani podloženo. Autor nakládá s údajnými
„biologickými danostmi“ jako s obecně platnou pravdou, přičemž zaprvé nevysvětluje, co
tyto „danosti“ mají být (snad, že ženy rodí děti a muži je plodí? Ale toto přece nikdo
nezpochybňuje), zadruhé zjevně na toto téma nečetl dnes velmi obsáhlou literaturu, na jejíž
stránkách se vede již několik desetiletí odborná diskuse; jmenujme alespoň do češtiny
přeloženou a velmi srozumitelně psanou publikaci Ženy, muži a společnost nebo některé
články původní české publikace uvádějící do problematiky genderových studií, ABC
feminismu10
. Jde podle autora o „univerzální“ hodnoty? Je „ženskost“ a „mužnost“ stejná ve
všech kulturách a ve všech historických obdobích? Kdo rozhoduje o tom, v čem se obsah
těchto pojmů mění, a v čem má zůstat stejný? Co má toto stereotypní rozdělování lidí
znamenat? Je obrazem ženskosti čistá panna? Obětavá matka? Oddaná manželka?
Pečovatelka? Je to modelka? Svůdnice? Prostitutka? Hysterka? Ježibaba? Je to Matka Vlast?
Popelka? … A co obrazy „mužnosti“? Galantní rytíř? Rytíř proutník? Velký Detektiv? Moudrý
profesor? Ředitel zeměkoule? Manažer? Superman? Batman? Rambo? Žoldák? Fotbalista?
Pivař? … Jak zapadá do obrazu „mužnosti“ láskyplná, zodpovědná a zodpovědná péče muže
o dítě? Volba jazykových prostředků v označení pojmů „ženskost“ a „mužnost“ je velmi
nevyvážená. Výraz „mužnost“ má totiž i další význam: mužnost = odvaha. Srovnejme, jak se
v jazyce společnosti, v níž byla moc přisuzována mužům, vyvinulo označování odvahy a
bojácnosti v neprospěch žen: MUŽNOST= odvaha, ZBABĚLOST= (od slova „baba“) bojácnost,
která má přídech nečestnosti, „strašpytlovství“. Opravdu si myslíme, že muži jsou obecně
mužní (odvážní), a ženy obecně zbabělé? V uvedeném případě svědčí o hluboce
zakořeněných genderových stereotypech.
10
Claire M. Renzetti a Daniel J. Curran, 1999, česky 2003; ABC feminismu, sestavily Lenka Formánková a
Kristýna Rytířová. Vydalo NESEHNUTÍ, Brno 2004.
13
Stejně nepodložené a nevysvětlené jsou i další autorova tvrzení: proč „nesnášenlivá“
ideologie? Nesnášenlivý je naopak tón jeho textu. A kde bere důkaz pro tvrzení, že lidé, kteří
usilují o genderovou korektnost, „nedokázali najít osobní štěstí“ nebo že jsou „zakyslí“? To je
známý řečnický trik (nezřídka používaný některými politiky), totiž převést věcnou debatu na
rovinu osobních urážek a iracionálních výpadů. Proč podkládat kritikům a kritičkám sexismu
tuto neprokázanou negativní motivaci? Proč nevysvětlovat kritiku sexismu např. zájmem o
spravedlivé pojmenovávání mužů i žen, spravedlivé zastoupení mužů a žen v jazyce? Co je na
tom zakyslého? V čem si odporuje princip harmonické společnosti s principem hájit si svá
práva? Znamená to snad, že ti, kterým jsou některá práva upírána, by se jich v rámci
pomyslné harmonie měli zříci?
Závěrem: autor uvedeného článku, který napadá kritiku sexismu, nepředkládá žádné
argumenty proti této kritice, ale pouze emotivně zabarvená a nepodložená subjektivní
tvrzení; jen mimochodem, emotivní a subjektivní vyjadřování bývá často uváděno jako jedna
z tradičních charakteristik „ženskosti“. Taková citově vypjatá kritika bez důkazů může možná
obstát v neformálním a nepřipraveném popovídání, ale sotva v rámci kultivované, neřku-li
odborné diskuse.
Genderová korektnost a rovné příležitosti: co je smyslem?
Co je to gender? Někdy se ztotožňuje s pojmem pohlaví. Gender je ale v současném
odborném jazyce (sociologickém, filosofickém, literárně vědném, kulturologickém) chápán
jako naučený obraz o tom, jak člověk vnímá svou rodovou příslušnost a identitu. Tradičně je
tento obraz zjednodušeně chápán jako označení dvou opačných skupin, žen a mužů. Proč je
tento obraz zjednodušený: Zaprvé, postihoval by jen heterosexuální muže a ženy, vylučoval
by lidi jiné sexuální orientace. – Zadruhé, naváděl by k představě, že muži a ženy mají
vrozené „mužské“ a „ženské“ vlastnosti; z toho by do značné míry vyplývalo, že muži jsou
v podstatě všichni stejní a ženy jsou v podstatě všechny stejné, což je absurdní. Takový obraz
potlačuje různost mezi muži a různost mezi ženami; nutí muže i ženy přijmout normované
obrazy mužství a ženství, které jim osobně třeba vůbec nevyhovují. To se může týkat i zájmů,
14
které nezapadají do normy „ženství“ a „mužství“ – např. žena, která chce pracovat v armádě,
nebo muž, který chce být ošetřovatelem či učitelem ve školce. Lidé, kteří jsou takto „jiní“,
pak nezřídka čelí ve společnosti i výsměchu. – Zatřetí by zjednodušený obraz o vrozené
mužskosti a ženskosti znamenal, že by tato „norma“ měla být stejná v různých kulturách a
různých historických obdobích, což zjevně nebyla a není; charakteristiky, připisované mužům
či ženám, se lišily a liší, např. mezi středověkem a současností, mezi prostředím českým,
německým, finským, americkým, mexickým, arabským, indickým, japonským, jihoafrickým,
atd.
Pojem genderové rovnosti ve smyslu rovnosti příležitostí je ovšem často vykládán velmi
zavádějícím způsobem. Především, rovnost neznamená stejnost, a toto feministé a feministky
nikdy netvrdili, je jim to pouze podkládáno – buď z neznalosti, nebo ze snahy feminismus
zdiskreditovat. Hovoříme-li konkrétně o rovných příležitostech mužů a žen, nejde v žádném
případě o to, aby se uměle či násilně stíraly jakékoliv specifické znaky u jednotlivých mužů a
jednotlivých žen. Nejde ani o to, aby se růžová stala bleděmodrou a naopak.
Ke stereotypním charakteristikám např. patří, že muži jsou racionální, ženy emocionální,
muži mají větší autoritu než ženy, ženy zase umějí lépe pečovat o druhé než muži. Zkusme si
jen tyto stereotypy rozebrat: Zaprvé, jistě známe ze svého okolí muže i ženy, na něž tyto
charakteristiky platí, a na druhé straně muže i ženy, na něž neplatí. Zadruhé, i kdyby se velká
část mužů a žen takto projevovala, je otázkou, zda se jedná o vlastnosti vrozené, nebo
naučené. Jsou-li ženy odmalička vedeny k tomu, aby se „nechaly vést“ muži, není pro ně
samozřejmě daleko obtížnější osvojit si autoritativní postoje? Pokud se péče o druhé
vyžaduje od žen, ale od mužů nikoli, není snad pro ženy snazší než pro muže si tento zájem
vypěstovat? Vždyť nezřídka slýcháme, že muž, který se stará o děti či rodiče, je „chudák“ a
jeho žena „megera“, protože ho to nechá dělat. Pokud se od žen očekávají citové projevy a u
mužů se odmalička potlačují, lze se divit, že ženy projevují své city volněji? Toto je ostatně
diskriminace mužů, vnucuje-li se chlapcům věta, že „správný chlap nepláče“.
15
Závěrem: jako kulturoložka zde zastávám názor, že gender je obraz rodovosti, který je
naučený, nikoli vrozený.11
Tyto naučené obrazy mají velmi silný vliv na socializaci dětí.12
Záleží tedy na nás, zda je chceme posilovat a opakovat v současné podobě, nebo se otevřít
diskusi o jejich možných změnách.
Genderová rovnost tedy neznamená maskulinizaci žen ani vytvoření společnosti
superproduktivních kariéristů a kariéristek. Jde o svobodu jedince. Svobodu, která
jednotlivým mužům a ženám umožní, aby se rozhodli, nakolik se dobrovolně identifikují se
stereotypem chování tradičně připisovaného svému pohlaví, a nakolik je tento stereotyp
naopak manipuluje do pozice, která neodpovídá jejich povaze, nadání či postoji k životu. Tyto
stereotypy vytvářejí nátlak nejen na ženy, které se necítí identifikované s tradiční rolí
hospodyně či podřízené pracovnice, ale i na muže, kteří se neidentifikují s tradiční rolí
průbojného supersamce, pro něhož se city nehodí.
Genderová rovnost znamená, že nebude žádné z obou pohlaví povyšováno nad to druhé, a
nejen to, že také nebude povyšována jedna sexuální orientace nad jinou. Genderová rovnost
znamená usilovat o spravedlivé, nediskriminační jednání. A jednou z oblastí, v níž se takové
jednání projevuje, je právě jazyk.
11
Příklady ostatních živých tvorů, které mají ospravedlnit tzv. přirozené mužské a ženské vlastnosti, jsou velmi
ošidné a lze téměř na každý najít jiný, který mu odporuje. Příklady: zajíci nežijí v párech a samci se o mláďata
nestarají, čápi žijí v monogamních párech a o mláďata se starají společně; u kachen je na první pohled
rozeznatelné, kdo je sameček a kdo samička, u koček nikoli; jeleni jsou větší a mohutnější než laně, samičky
některých pavouků jsou větší než samečci (a po kopulaci je sežerou); u psů lze pozorovat sexuální hrátky i mezi
samci navzájem. Tím chci říci jediné: argumentování jinými živočišnými druhy bývá v otázce rodovosti účelové a
nemá žádnou výpovědní hodnotu.
12
O působení genderových stereotypů a sexistického jazyka v učebnicích na socializaci dětí bylo napsáno i
v českém odborném prostředí již několik studií. Nejsoustředěněji se tímto tématem zabývá Irena Smetáčková,
která přednáší na Pedagogické fakultě a Fakultě humanitních studií UK v Praze. Společně s dvěma
spoluautorkami tohoto textu, Janou Valdrovou a Blankou Knotkovou-Čapkovou, sepsala Příručku pro
posuzování genderové korektnosti učebnic (viz, http://www.msmt.cz/vzdelavani/pomucka-pri-posuzovanigenderove-korektnosti-ucebnic,
stránka navštívena 2.12.2009). Celý text vyšel tiskem in: Blanka KnotkováČapková
(ed.). Ročenka Katedry/Centra genderových studií 03/04. Praha: UK v Praze, FHS, 2005. 172-196.
16
Desatero genderové korektnosti
Desatero genderové korektnosti zformulovala nezisková organizace Žába na prameni. Svědčí o tom,
že zájem o změnu vyjadřování vychází nejen od lingvistek a ostatních vědkyň, nýbrž především “ od
lidí a institucí, kritizujících genderově stereotypní způsob myšlení. 13
1. Vyhýbejme se genderově stereotypnímu uvažování o mužích a o ženách.
2. Nezesměšňujme ženy nebo muže, které/kteří se chovají genderově nestereotypně.
3. Neoznačujme jako výjimky ženy/muže, které/kteří působí v méně typických rolích.
4. Neospravedlňujme genderové stereotypy pořekadly a příslovími, odkazy na přírodu či
na vědecké autority.
5. Nehodnoťme rozdílně tentýž projev chování u žen a u mužů.
6. Všímejme si, jak je ženské tělo zneužíváno jako zkrášlující a sexuálně stimulující objekt
v reklamě, apod.
7. Používejme tvary obojího rodu tam, kde mají označovat ženy i muže.
8. Užívejme ženské tvary názvů profesí, zejména tam, kde se jedná o konkrétní ženu.
9. Všímejme si rozmanitosti, která existuje mezi ženami. Všímejme si rozmanitosti, která
je mezi muži.
10. Přemýšlejme, čemu se smějeme.
Poznámka autorky této části textu k bodu 10: Požadavek genderové korektnosti v jazyce
samozřejmě neznamená žádný puritanismus či nedostatek smyslu pro humor. Zkusme si jen
u sexistických vtipů, například vtipů o blondýnách, dosadit do role vysmívané skupiny
skupinu jinou – např. jinou rasu. Jako rasistický vtip by jej asi většina z nás (snad!) odmítla.
13
http://www.zabanaprameni.cz/kysela/desatero-genderove-korektnosti (stránka navštívena 1.12.2009).
S výjimkou bodu 10 zde uvádím pouze názvy jednotlivých bodů, nikoli obsáhlejší vysvětlení pod nimi.
Doporučuji vyhledat si je na uvedených webových stránkách.
17
Jak souvisí jazyk s demokracií?
Rasismus, ageismus i sexismus představují nedemokratické, diskriminační jednání. Opakem
je snaha o zavádění principu rovných příležitostí. Jak k němu přistoupit? Můžeme si říci – ti
„nahoře“ (v EU) zase něco vymysleli, tak nám nezbývá, než předstírat, že to plníme, myslet si
svoje a nedělat pokud možno nic. Bylo by to pokračování v přístupu k věcem veřejným, na
nějž si většina lidí u nás zvykla za totality. Čili, jako bychom se nechtěli s obsahem těchto
doporučení ani seznamovat, poněvadž už dopředu „víme“, že nejsou k ničemu.
Má-li demokracie poskytovat možnost rozvoje osobnosti ne pouze pro někoho, ne pouze pro
privilegované (ať už jsou privilegia nastavena jakkoliv), ale pro co nejširší okruh občanů a
občanek, je potřeba poskytnout rovné šance. Pro uplatnění v profesionálním i společenském
životě i pro možnost být respektován/a jako rovnoprávná a rovnocenná lidská bytost je
mimo jiné důležité pozorně vnímat, jak se o nás a s námi hovoří, jak a co se ve veřejném
prostoru tematizuje. Je důležité požadovat jasné pojmenování tvůrčího přínosu všech skupin
lidí – žen i mužů, lidí různých věkových kategorií, různých etnických i sociálních skupin, lidí
různých názorů i různých, svobodně se rozvíjejících zájmů. Můžeme tento požadavek snadno
odbýt a namítnout, že zcela spravedlivá společnost je pouhou iluzí. Snad, jenže míra, v jaké
se nám podaří k této ideji přiblížit, je velmi různá. A dosažení alespoň větší míry
spravedlnosti v naší moci je. Jak s tím souvisí a co obnáší genderově vyvážený jazyk, na co se
konkrétně zaměřit a co je dnes ve vyspělých demokratických zemích součástí kultury
projevu, bude tématem praktické části této knížky.
18
Genderová kultura projevu v českém
jazykovém prostředí
Jana Valdrová
Co je genderová kultura vyjadřování a čeho se týká
Jazyk se vyvíjí a mění, jak se vyvíjí společnost. Jestliže mají ženy ve společnosti a na trhu práce nižší
postavení či horší image než muži, podílí se na tom jazyk: „kontroluje“, odráží a upevňuje stávající
poměry. Říkáme s oblibou, že jazyk je nositelem kultury. Je ale především nositelem kultury
mezilidských vztahů a vztahů mezi pohlavími.
Zdálo by se, že k odstranění (jakékoli) diskriminace stačí změnit způsob myšlení, nikoli jazyk. Jenže:
jak myšlení uchopit? Projevy myšlení zachycuje právě jazyk; při analyze jazykového úzu zjišťujeme, že
některé jazykové vzorce se opakují, a tak vypovídají o opakujících se vzorcích myšlenkových. Určitými
jazykovými vzorci se vyznačuje například rasismus, ageismus a jiné.
Vůči rasismu si lidé vypěstovali vnímavost; stejná kritičnost je namístě i vůči sexismu, jehož jazykové
projevy jsou někdy velmi nenápadné. Sexismus označuje jeden z druhů útlaku – nerovné pojednávání
některého z pohlaví. Jako sexistický jazyk označujeme takový způsob vyjadřování, který:
a) znevažuje některé pohlaví a jeho vlastnosti, talenty, ambice. Nevidí rozdíly mezi jednotlivci,
lidově řečeno „háže všechny do jednoho pytle“: „ženská logika“ je synonymem pro
“nenormální“ logiku a jako by byla společná všem ženám; povzdech „typický chlap“ slýcháme
v situaci, kdy muž zapomněl na výročí svatby. Znamená to, že takto zapomnětliví jsou všichni
muži? Ve veřejném prostoru jsou ale jazykovým sexismem ohroženy ženy, protože napadá
jejich odborné kompetence. Ženy prý „nemají smysl pro techniku“, „politika je špinavá práce
– nic pro ženy“, žena za volantem má označovat neobratnou jízdu či parkování, ale protějšek
muž za volantem neexistuje. A ačkoliv nikdo přesvědčivě nedokázal, že by kvalita řízení byla
dána pohlavím, traduje se tento mýtus po generace.
b) zobrazuje ženy a muže stereotypně, vždy v týchž doménách. Za živitele je považován muž (a
mívá to vliv na platové hodnocení), ačkoli drtivou část dnešních samoživitelů tvoří
samoživitelky. Žena je údajně „od přírody“ pečovatelka, a proto se právě jí připisuje péče o
malé děti nebo nemocné členy rodiny. Výrok „Ženská patří…“ patrně mnozí bez váhání doplní
„…ke sporáku“ („…do kuchyně“). Svědčí to o tom, jak vžité jsou jazykové stereotypy, rozlišující
mužskou a ženskou práci. A takto se neustále předávají – všichni je známe, jsou živou
součástí jazyka.
c) v určitých doménách vynechává ženy. Tak například pořad Sama doma již svou ženskou
koncovkou vylučuje muže z péče o dítě. A naopak se stává, že děkanka vysoké školy dostane
pozvánku na akci s textem „Zveme srdečně pány děkany s chotí“. Způsob použití koncovek a
19
názvů osob budí dojem, že určité pohlaví do dané sféry nepatří. Takové účinky vyvolává
zejména nadužívání tzv. generického maskulina, o kterém bude podrobně pojednáno níže.
Jazyk a myšlení, zde konkrétně smýšlení o dělbě práce mezi ženami a muži, spolu souvisejí a ovlivňují
se. Prostřednictvím jazyka se z generace na generaci předávají moudra, avšak i předsudky: o tom, že
muž má vydělávat a žena pečovat o rodinu, že žena nemůže kvůli mateřství nikdy dosáhnout stejné
odbornosti jako muž apod. Na druhé straně by ale bylo chybné domnívat se, že ženy jsou pouhé oběti
diskriminace a že nemají příležitost to změnit.
Genderová kultura projevu se vyznačuje dvěma základními pravidly:
označování a oslovování osob tak, aby byl jazykově „zviditelněn“ podíl žen zejména
v klíčových oblastech, jako jsou trh práce a rozhodovací procesy ve společnosti. Níže budou
uvedeny příklady.
vyhýbání se genderovým stereotypům, jako např. výrok „Ženy nevědí, co chtějí“,
pojmenování „muž-lovec“ (což má vysvětlovat jeho „přirozené“ sklony k nevěře), „krkavčí
matka“ (žena, která odešla od malých dětí do práce) apod. Patří sem i tzv. něžný sexismus,
který na první pohled vypadá jako chvála ctností: „Žena ten nepořádek líp vidí“ (ve
skutečnosti se přenáší domácí práce na ženu), „Žena je strážkyně ohně v domácím krbu“ (čili:
když něco doma není v pořádku, má se o nápravu postarat žena). Označení něžné či slabé
pohlaví možná někomu lichotí, avšak nesnáší se s nároky trhu práce: kdo z nás by chtěl mít
něžného a slabého kolegu či dokonce šéfa?
20
Jak jazyk podporuje genderové dělení světa
Obr. 1. Upoutávka na školení managementu. Mužský tvar přídavného jména dokonale harmonizuje s
obrázkem muže. Takovou prezentací se ženy asi nebudou cítit osloveny – podnik tak může přicházet
o talenty. Příklad svědčí o tom, že genderově vyvážené označování osob se netýká jen názvů osob.
Často je třeba upravit také styl a dbát i na koncovky.
Když dva dělají totéž, není to totéž; muž bývá označován jako cílevědomý, ale cílevědomá žena bývá
považována za kariéristku. Jazyk uchovává a stále oživuje genderové kontrasty: rozhněvaný /
hysterická; racionální (muž) / mužatka; citlivá / zženštilý atd. Ve striktně rozdělovaném světě mužů a
žen se jedny a tytéž významy chápou různě – podle toho, kterému pohlaví jsou určeny.
21
Obr. 2. Naučte se v tom chodit. Výzvě rozumějí muži a ženy odlišně. Student na reklamním letáku
(na obrázku v pozadí) se v tom naučí chodit, když si uváže kravatu a vezme oblek – symbol vyššího
finančního a společenského statusu. Modrá barva značí serióznost a důstojnost. Tlustou knihu v jeho
ruce a plné soustředění na ni chápeme jako cílevědomou cestu za vzděláním a kariérou. Zato
studentka (a je to vůbec studentka? Nebo je to přítelkyně studenta, čekajícího na vyřízení konta?) se
v tom učí chodit zcela jinak. Důležitý je pro ni krásný zevnějšek. Na jednání s bankou si oblékla
minišaty, jejichž růžovo-fialový odstín ladí s pudřenkou a rtěnkou. Koketně vysunula bok, aby vynikly
její ženské křivky. Knihu nemá; stejně by se jí žádná nevešla do kabelky. Nemusí tedy ztrácet čas
četbou; věnuje se své pleti. Nevšímá si nás, nebo se tak alespoň tváří, takže jí kdokoli může kradmo
nahlížet do výstřihu, rafinovaně odhalujícího část ňadra.
Platí ale:
Jazyk není sám o sobě sexistický. Sexistický bývá způsob, jakým se jazyk používá.
22
Problém zvaný generické maskulinum
Mužský rod se v češtině považuje za zástupný. Může označovat ženy, aniž by docházelo
k nedorozuměním, a také se tak používá. Gramaticky je to správně: výraz právník „zahrnuje“ právníka
i právničku. Nás ale zajímá jazyk jako prostředek komunikace: že takové vyjadřování může v praxi
znevýhodňovat ženy, se u nás až do pozdních 90. let 20. století nevědělo a neřešilo – jazyková praxe
z toho hlediska nebyla zkoumána.
Podceňování jazyka při rozdělování světa na mužský a ženský přetrvává. V tisku denně čteme, že naši
zemi řídí politici, problémy řeší odborníci, nemocné léčí lékaři, přírodu zachraňují ekologové. Mužský
rod názvů povolání a funkcí běžně vídáme na tabulkách s ženskými jmény: MUDr. P. Malá, praktický
lékař. Maskulinum zní mnoha lidem důstojněji; některé ženy se tudíž raději označí za architekta či
inženýra-ekonoma než architektku a inženýrku-ekonomku. Uveďme autentický příklad takového
užívání jazyka:
„Vážený pane Jankovský, Vámi iniciovaná schůzka se bude konat 22. 4. 2009 v 11.00 hodin v kanceláři
zástupce starosty Ing. Bláhové, 1. patro, č. dv. 117. S přáním příjemného dne Monika Hajná, asistent
starosty.“14
Zdánlivě je vše jasné: pochopili jsme přece, že zástupce starosty i asistent starosty jsou ženy. Výraz
asistent má ale vyšší status než asistentka. Jedna daňová poradkyně, která se zásadně označuje
daňový poradce, tvrdí, že to dělá proto, že mužský tvar je konkurenceschopnější než ženský. Tím se
podílí na vytváření dojmu, že odbornice je „méně“ než odborník.
Ženy používají takový jazyk, jaký se naučily v rodově hierarchizované společnosti. Pětiletá dívka se
rozčílí, když ji kreslená postavička na interaktivním CD osloví „To jsi dobře zvládl“, „Vidíš, jak jsi
šikovný“. Avšak nezbývá jí, než si začít zvykat: později ve škole narazí na zadání úloh typu „Zapiš, co jsi
pozoroval mikroskopem“, „Vyprávěj, co jsi zažil o víkendu“; na internetu denně čte „Chceš pokračovat
nepřihlášený?“ Je-li všímavá, přijde na to, že ženské koncovky se používají hlavně při tzv. ženských
tématech. Tak například se reklama táže „Chcete zůstat štíhlá?“, nikoli „Chcete zůstat štíhlý?“
Distribuce rodu v českém jazyce podléhá jakýmsi nepsaným pravidlům, která si neuvědomíme, dokud
se na ně nezaměříme. Ve společensky, ekonomicky a politicky důležitých doménách, především na
trhu práce, se vyskytuje mužský rod a mužské koncovky. V jedné učebnici cizího jazyka stojí všechny
pokyny k cvičením v mužském rodě; jen v jediné lekci se (hle!) objevují ženské koncovky, byť
v závorkách. Je totiž věnována nakupování: „Jakou barvu máš rád(a)“, „Jaký svetřík by sis rád(a)
koupil(a)“…
V jiné učebnici je třetí lekce (viz obrázek) věnována zřejmě jen chlapcům. Na otázku „Čím mám být?“
následuje odpověď v mužském rodě (herec, fotbalista, malíř, policista, učitel, zvěrolékař,
automechanik a lékař). Ignoraci žen dovršuje kresba, na které není ani jediná žena:15
14
Dopis z praxe mi zaslala k vyjádření soukromá osoba. Příjmení jsem změnila.
15
Přesné údaje o učebnicích a analýzy: publikace JV.
23
Obr. 3. Čím mám být. V učebnicích stojí názvy povolání často v mužském rodě, na přechylování se
zapomíná. Dívky musejí častěji než chlapci vynaložit mentální práci na to, aby se cítily osloveny –
zvlášť když dvě z devíti vyobrazených povolání jsou fotbalista a automechanik. I kdyby chtěly být
automechanikem, stejně nikdy v životě neslyšely, že by se dívky vůbec na tento obor přijímaly. Jeden
výzkum v SRN potvrdil mimo jiné, že dívky a chlapci si vybírají své budoucí povolání mimo jiné podle
toho, jak jim zní jeho název.16
Kolik takových textů asi dívky zažijí, než se rozhodnou? Dostávají vůbec
přesné informace a s nimi šanci rozhodnout se pro povolání podle svých schopností?
16
In www.bibb.de, náhled v květnu 2005.
24
Jak již bylo uvedeno, jazyk a vizualizace posilují dělení světa na mužský a ženský. Například reklama
na výrobky pro domácnost bývá spojována se ženami nebo se obrací na ženy: „Devět žen z desíti
doporučuje prací prostředek XY“. Na druhé straně bývají finanční produkty spojovány s obrazem
muže.
Obr. 4. Zájmena v názvech osob. Zájmena kdo, každý apod. vyžadují mužské koncovky jimi řízených
větných členů. Mohou mít vliv na ztvárnění tématu jako „mužské“ záležitosti. Na propagačním letáku
Poštovní spořitelny najde „každý“ ten správný program. Z deseti zobrazených figurek je jediná žena;
mohl k tomu přispět i mužský tvar zájmena každý. Rodově vyvážená formulace „Pro všechny máme
správný program“ / „Máme pro vás správný program“ / „Vyberte si ten správný program“ atd. by
možná inspirovala autora či autorku kresby i k vyváženému zobrazení počtu žen a mužů na obrázku.
Vezmete-li si k ruce noviny a podtrhnete mužské a ženské názvy osob, zjistíte, že ženských názvů
osob mnoho nenajdete. A když už, tak budou označovat „klasické“ role a povolání žen: modelka,
herečka, zpěvačka, miss nebo něčí přítelkyně. Když si projdete písemnosti vašeho úřadu nebo
podniku, jako by i tam pracovali samí muži…
Jak to změnit? Je zapotřebí zaplnit veřejný projev ženskými názvy osob – narušit jednotu mužských
názvů profesí a pozic v něm. Mluvit a psát o ženách tak, aby modelka a podobné nebyly ty jediné
nebo nejvíce se opakující ženské „profese“. Aby se mluvilo a psalo o odbornicích, vědkyních,
koordinátorkách, organizátorkách, ředitelkách firem. Aby slovo občanka nevyvolávalo jen představu
občanského průkazu. Jak na to, poradí tato příručka.
25
Mohlo by vás zajímat…
V roce 1990 uložila Evropská komise členským státům vypracovat a jazyková doporučení pro
nesexistické vyjadřování a uvést je do praxe. Metodika, kterou právě čtete, je vůbec prvním
českým počinem v této oblasti, určeným široké veřejnosti.17
Mnohé státní a správní instituce, obce, úřady, organizace v zahraničí a dnes částečně i u nás
dbají na kvalitu mluvního nebo písemného projevu také po stránce rodové vyváženosti
vyjadřování. Některé zahraniční vysoké školy snižují známku za eseje, vykazují-li po této
stránce nedostatky.
K heslu non sexist language nalezl v listopadu 2009 www.google.com 337 000 anglicky, česky
a německy psaných odkazů. Jde tedy o známé a rozšířené téma. Čeština není žádný
výjimečný a dokonalý jazyk, kterého by se problém rodové vyváženosti netýkal. Že se u nás o
něm dlouho nevědělo, způsobila jednak izolace za železnou oponou, a jednak (dodnes
přetrvávající) přesvědčení části vědecké obce, že čeština má trojí rod, a tudíž je rodově
korektní, každý rod si v ní „přijde na své“.
První výzkumy rodové vyváženosti vyjadřování provedla u nás lingvistka Valdrová v roce
1998. Ukázalo se, že mužské názvy profesí a funkcí vyvolávají představu muže – čím vyšší je
status dané profese nebo pozice, tím více jej dotazované osoby spojovaly s obrazem muže:
potřebujeme-li radu právníka, podvědomě hledáme v telefonním seznamu mužská jména. To
má neblahé důsledky pro image odbornic na pracovním trhu.
V roce 2006 byl u nás proveden první reprezentativní výzkum působení mužských jazykových
tvarů na smýšlení o skutečnosti (Valdrová, 2008). Výsledky byly uveřejněny pod názvem
„Žena a vědec? To mi nejde dohromady“. Název publikace je výrokem žáka základní školy,
který si nedovedl představit, že vědec by mohla být žena. Tento test s 572 dětmi a mladými
lidmi naznačuje, že podobné představy o genderovém rozdělení profesí a pozic má zřejmě
většina lidí.
Socioložky Baslarová a Binková zkoumaly v roce 2007, jak se média vyjadřují o političkách.
Zjistily mimo jiné, že v případech, kde měla být dotyčná politička postavena naroveň svým
kolegům, byla pojmenovávána mužskými názvy politik, příznivec, lídr apod., a že ženský rod
může být ve zprávách o političkách úmyslně používán tam, kde je třeba vyjádřit negativní
charakteristiky, např. odpůrkyně.
17
Recommendation Nr. R (90) 4 of the Commitee of Ministers to member States on the Elimination of Sexism
from Language. In http://cm.coe.int/ta/rec/1990/90r4.htm, náhled: květen 2002.
26
Socioložka Kynčlová analyzovala v roce 2006 jazyk webových stránek „Žiješ, protože tě rodiče
chtěli“ na podporu zákazu umělého přerušení těhotenství. Apelace byly formulovány
v mužském rodě; ženy byly z rozhodování vynechány. Takový způsob prezentace problému
činí z ženského těla objekt, jehož osud je v rukou veřejnosti. Na ženy se v textu nikdo
neobracel a na jejich názor se nikdo neptal.
Průzkum v Českém národním korpusu SYN2006PUB doložil, že česká média běžně „zahrnují“
ženy pod mužské jazykové tvary. Sportovkyně musíme hledat pod sportovci (10 693 nálezů
bylo v mužském rodě, jen 166 v ženském rodě), umělkyně pod umělci (22 0912:299), vědkyně
pod vědci (16 474:21) aj. Tato čísla rozhodně neodpovídají podílu žen v daných oblastech. Na
druhé straně lze z toho vyvodit: píšeme-li tiskovou zprávu a používáme v ní ženské názvy
osob, budou naše zprávy v internetu dobře dohledatelné!
Vyjadřování v češtině lze velmi dobře srovnávat s němčinou. Ženské názvy osob se v ní také
tvoří převážně odvozováním. Průzkum v elektronickém korpusu Cosmas ukázal, že německá
média se vůbec nebojí zdvojovaných tvarů. Píší-li o občanech, nezapomínají na občanky; týkáli
se problém studentské obce, stojí v textu studenti a studentky. Dokonce se s oblibou dává
přednost ženskému tvaru: konstrukce sportovkyně a sportovci se objevila 2 927krát oproti
425 výskytům sousloví sportovci a sportovkyně. Podobně byla dána přednost ženám u
sousloví učitelky a učitelé (4 847:590), umělkyně a umělci (3 837:553), vědkyně a vědci
(138:21), žákyně a žáci (40 423:5 275), studentky a studenti (1 821:340). A nejvíce se
projevilo užívání dvojích tvarů s ženskými názvy osob na prvním místě u sousloví občanky a
občané, 19 262 oproti občané a občanky, 1 214!
Sexistické mohou být i grafiky a vizualizace (srov. též níže), a jsme na ně bohužel zvyklí. Jejich
vliv na podvědomí je ale přinejmenším stejně intenzívní jako vliv jazyka.
Obr. 5. Ukázka genderově nevyvážené vizualizace tématu. Ve volebním roce 2006 se na internetu
objevovala výzva Sestavte si vládu, ilustrovaná tímto obrázkem. Spočítáme-li na něm ženy a muže,
dojdeme k výsledku 1:18, nanejvýš 2:17. Proč nepředstavovala ženy alespoň třetina postav?
Absurdnost takové vlády, kterou málokdy vnímáme, lze otestovat opakem: co kdyby na obrázku bylo
27
17 žen a dva muži? Ostatně, proč počítač akceptuje výraz feminizované (profese), zatímco
maskulinizovanou vládu podtrhuje červeně?18
Deset nejčastějších námitek proti změně způsobu vyjadřování
V češtině má genderová kritika jazyka a komunikace na rozdíl od jiných zemí jen krátkou historii.
Přesto již také u nás mnozí lidé a instituce dbají na to, aby jejich veřejný projev nebyl formulován
pouze v mužském rodě, nýbrž aby pojmenovával také ženy jako voličky, kolegyně, spolupracovnice,
řešitelky projektů apod. Je to smyslupná, nebo naopak zbytečná „práce navíc“? A proč bychom ji
vlastně měli vynakládat? Nejčastěji slýcháme tyto námitky:
Námitka 1: „Jazyk nemá až takový vliv na realitu. Není tak důležité, jak se o ženách mluví a píše, jako
to, co se pro ně dělá.“
Odpověď: Jazyk ovlivňuje vnímání reality a ustavuje pozice lidí na společenském žebříčku: dobře
víme, jak je důležité, kdo koho první zdraví, kdo komu smí tykat či vykat. Oblíbenost příruček pro
taktiky a strategie komunikace svědčí o tom, jak velký význam má jazyk pro úspěšné jednání.
Způsob verbalizace problému rozhoduje o tom, 1) zda je vůbec vnímán, 2) zda a jak se řeší. Jsou-li
ženy „nepřítomny“ v jazyce, nevnímá veřejnost ani jejich problémy, protože se o nich jakoby nemluví:
feminizované domény jako zdravotnictví, sociální péče, školství se potýkají s nízkou prestiží a nízkými
platy. Slovo dovolená vzbuzuje dojem, že osoby na mateřské či rodičovské „dovolené“ vlastně
nepracují, proto bývají právě ony ohroženy škrty ve státním rozpočtu. Rozdíl mezi pojmy učitel a
učitelka ukazuje, jak si vážíme odbornosti žen: kdo asi bude spojován s kompetencí, kdo s hysterií?
Velká část veřejnosti by letěla letadlem raději s pilotem než pilotkou, volí raději právníka než
právničku, na jídelním lístku jim specialita šéfkuchaře zní lépe než specialita šéfkuchařky, firmy
přijmou raději mladého perspektivního ekonoma než ekonomku. V inzerci pracovních nabídek je
rodová vyváženost již upravena zákonem 167/1999Sb. a více či méně se dodržuje; zbývá ji ale
prosadit do dalších oblastí veřejného života.
Způsob, jakým se mluví a píše o ženách, může ukázat nebo naopak zastřít důležitost jejich práce. Tím
podstatně ovlivňuje jejich společenský a odborný status. Mužský rod ženám náležitou image neudělá.
18
In www.aktualne.cz, 2006.
28
Námitka 2: „Je jasné, že když se mluví o odbornících, inženýrech nebo právnících, myslí se tím také
ženy. Mluvíme tak odjakživa a není důvod to měnit.“
Odpověď: Jde o postavení žen na pracovním trhu, o uznání ve společnosti: uznání jejich vzdělání,
odbornosti a společenského podílu. Jestliže si pod pojmem odborník, technik, chemik, ale i psycholog
(např.: „Najdi si dobrého psychologa“) představí většina dotazovaných právě muže, je načase to
změnit.
Není pravda, že mužský rod se vždy používal jako zástupný tvar pro muže i ženy. Tvary lékař,
poslanec, advokát a další označovaly původně jen muže, protože ženy prostě tyto profese
nevykonávaly. I když do nich začaly postupně pronikat, mohly vlastnit majetek nebo vést firmu, stále
se používal - hlavně pro úsporu místa v právnickém a úředním jazyce - mužský rod.
Zvláště zajímavý byl vývoj v angličtině: i přesto, že většina názvů osob je vlastně neutrální a označuje
muže i ženy (owner, consellor, student etc.), bylo výnosem britského parlamentu v roce 1850
stanoveno, že tyto názvy budou zahrnovat také ženy.19
Vliv rodu názvů osob na smýšlení o skutečnosti se u nás zkoumá teprve krátce. Ukazuje, že máme
tendenci vnímat kvalitu výkonu profese či funkce podle toho, které pohlaví ji vykonává: zatímco
kuchařku si představíme u okénka v kantýně, kuchař je ten odborník s bílou čepicí; lékařku v našich
představách umisťujeme do praktické ordinace, zato lékaře vidíme jako specialistu, nejlépe chirurga.
A ukazuje se, že veřejnost doposud věří více odbornosti mužů než žen. Ke škodě celé společnosti.
Námitka 3: „Jazyk se vyvíjí sám. Nechte na každém, jak se má vyjadřovat. Vždyť ženské tvary se
koneckonců už spontánně ujímají, např. říkáme Vážené kolegyně a kolegové.“
Odpověď: Ženské jazykové tvary se neujímají v jazyce spontánně. Výrazně jim u nás pomohl
§167/1999Sb, podle kterého se při inzerci pracovních míst mají užívat rodově vyvážené formulace,
např. Hledáme právníka/právničku.
V poslední době si také podniky a instituce uvědomují, že cílená adresnost činí lepší dojem než
abstraktní maskulinní tvar: oslovení Vážená klientko, vážený kliente je jednak zdvořilejší než Vážený
kliente, a jednak může být jazykovou vizitkou rovného pojednávání žen i mužů danou institucí. A aby
instituce lépe „prodaly“ výkony svých spolupracovnic, začínají používat názvy profesí a pozic vedle
mužského také v ženském rodě.
Námitka 4: „Samy ženy se označují v mužském rodě: Jsem psycholog, Pracuji jako ekonom atd.“
Odpověď: Na tuto námitku částečně odpovídá kapitola Problém zvaný generické maskulinum – ženy
se prostě mužský rod naučily používat a zdá se jim i prestižnější. Lépe se s ním spojují pozitivně
19
Bližší údaje: Valdrová, 2009, v tisku.
29
hodnotící přívlastky: neříkáme „Ona je ještě mladý a nezkušený učitel“, nýbrž „Ona je ještě mladá a
nezkušená učitelka“. Zato slýcháme „Ona je vynikající učitel“.
Co s tím? Ženské jazykové tvary se prosadí a ztratí svůj nižší status, až se budou důsledně používat.
„Divně“ znějící názvy jsou jen otázkou zvyku. V 50. letech probíhala veřejná debata o tom, jak
pojmenovat ženu v ministerské funkci. Nabízela se slova ministra, ministerka a ministryně. Dnes se
nám na výrazu ministryně nezdá nic nápadné. Také na výrazy občanka, strážnice, vědkyně,
psycholožka, pedagožka, chirurgyně, pediatra či chemička si zvykneme, budeme-li je používat.
Námitka 5: „To máme pořád zdvojovat, říkat a psát například právník a právnička? Není to
ekonomické, prodlužuje to řeč nebo text.
Odpověď: Konkrétní příklady v tabulce ukážou, že uvádění dvojích tvarů může být účinnou, avšak
zdaleka ne jedinou metodou jazykového zviditelnění žen. Způsobů, jak psát a mluvit genderově
vyváženě, je v češtině kolem deseti a lze je kombinovat a střídat.
Genderově vyvážené vyjadřování je - jako mnoho dalších dovedností - otázkou cviku a zkušenosti.
Čím déle je praktikujeme, tím přirozeněji a estetičtěji zní text. Výsledným efektem je účinná
propagace práce žen. To stojí za několik slov navíc.
Kdo se obává, že by se řeč nebo text neúnosně prodloužily, může se stopkami v ruce změřit délku
ústního projevu (jednou neupraveného a podruhé rodově vyváženého) nebo nechat počítač
vyhodnotit délku textu. Bude možná překvapen/a; rozdíly bývají menší, než čekal/a.
Námitka 6: „Chcete snad zrušit mužský rod a -y? V češtině není možné uplatnit jazykovou
rovnoprávnost beze zbytku!“
Odpověď: Ne, zrušit mužský rod ani –y opravdu nechceme. Rodovou vyváženost nelze v české
mluvnici uplatnit beze zbytku a ani to není cílem. Lze ale mluvit a psát tak, aby se všichni cítili
označeni a osloveni. Chce vaše dcera nebo vnučka být výzkumnicí? Co když nevěří, že výzkumník by
mohlo být povolání pro ženu?
30
Obr. 6. Výzkumník a výzkumnice. Omalovánky a vystřihovánky autorek L. Marcinko a I. Šindlerové
představují nejmenším dětem různá povolání v neobvyklých jazykových tvarech. Hry s figurkami
výzkumnice, hasičky, architektky, policistky, ředitelky továrny mohou děvčatům odhalit přitažlivost
vědeckého bádání, chlapci si mohou (kromě ostatních profesí) zahrát na kadeřníky nebo zdravotní
asistenty. Tak lze od raného dětství rozvíjet představy o volbě povolání bez genderových omezení.20
Námitka 7: „Čeština má na rozdíl od angličtiny tři rody, takže rovnoprávnost žen a mužů je v ní
zaručena. Přece si nebudeme naši krásnou češtinu komolit.“
Odpověď: Češtinu opravdu nelze srovnávat s angličtinou z hlediska tvorby názvů osob, avšak
angličtina je pro nás velkou inspirací z hlediska uchopení problému. Sama existence tří rodů v češtině
nezaručuje genderovou vyváženost. Právě naopak: vede k pohodlné redukci názvů osob na mužský
rod: „Poslanci rokovali o…“, „Lidovci navrhli…“, „Čeští lékaři denně zachraňují životy dětí
v Afghánistánu“, „Většina našich zaměstnanců jsou projektoví manažeři – vysokoškolsky vzdělaní
specialisté s odbornými zkušenostmi z praxe“. Vzniká dojem, jako by rokovali, spravovali zemi,
zachraňovali životy a specializované vysokoškolské vzdělání měli jen a pouze muži. Rodově vyvážené
alternativy všech těchto formulací jsou uvedeny níže v tabulce.
Nemusíme češtinu komolit a není třeba vymýšlet krkolomné tvary, které nemají šanci na přežití.
Čeština má dost prostředků, jak zahrnout do veřejného projevu ženy. Jen toho málo využívá.
Mluvený nebo písemný projev může naopak získat „na kráse“, a často i na úplnosti a správnosti. Tak
například tabulka u vchodu do nemocnice s nápisem Vstup pro pacienty porodnice může být jistě
upravena (Vstup pro pacientky…) bez komolení češtiny.
20
L. Marcinko, I. Šindlerová 2009. Adame, dneska už neva, že letadlo řídí Eva. Vydala Evropská kontaktní
skupina v České republice. ISBN 978-80-904452-0-8.
31
Námitka 8: „Celé si to vymyslely feministky nebo nějaké jazykovědkyně. Je to módní vlna, která
pomine. Změna jazyka nezmění společnost.“
Odpověď: Feministky mají nepochybně zásluhu na postupném zlepšování sociálního postavení žen.
V předfeministických dobách nesměly ženy chodit do práce vůbec nebo jen se svolením manžela.
Nesměly dědit a vlastnit majetek, účastnit se veřejného života, nesměly volit a být voleny, používat
antikoncepci, rozhodovat o přerušení těhotenství, a to ani po znásilnění. Právničce a feministce JUDr.
Miladě Horákové vděčíme (mimo jiné) za zrušení institutu hlavy rodiny v zákoníku o rodině.
V některých zemích ženy dodnes nerozhodují o svém životě, vzdělání, práci a rodině; již za pouhé
nošení kalhot jim hrozí zbičování.
U počátků genderové reflexe jazyka skutečně stály feministicky smýšlející političky a jazykovědkyně.
Kdyby ale rodově vyvážený jazyk byl a zůstal záležitostí těchto skupin, nepřevzaly by jeho principy
nadstátní a mezinárodní instituce, státy, obce, organizace, školská zařízení a firmy včetně
soukromých na celém světě. Stačí zadat do googlu hesla non sexist language, gender-neutral
language aj. a přesvědčit se na vlastní oči.
Módní vlna? Doposud žádná netrvala čtyřicet a více let – anebo se nejednalo o módní vlnu. Kritika
užívání jazyka z hlediska zobrazování mužů a žen se objevila koncem 60. let minulého století, kdy
ženy začaly postupně revidovat oblasti, v nichž se cítily diskriminovány. Zjistily, že jazykový úzus –
jakožto forma sociálního jednání – pomáhá udržovat, posilovat a obnovovat genderové hierarchie.
Genderově vyvážené vyjadřování samo o sobě společnost nezmění, ale musí změny doprovázet.
K některým změnám už došlo: vytvořila-li se konečně možnost pro muže podílet se na péči o dítě,
vznikl pojem rodičovská dovolená. Vlaková kupé pro matky s dětmi bylo možné a žádoucí
přejmenovat na kupé pro cestující s dětmi. Termín Noc vědců a vědkyň jasně pojmenovává nejen
účast vědců, nýbrž i vědkyň na zajímavé akci.
Námitka 9: „Jazyk jen odráží skutečnost. Pokud nám tedy připadá slovo chirurgyně divné, je to tím, že
jich máme tak málo.“
Odpověď: Avšak právě proto veřejnost i mnozí odborníci a odbornice věří, že některá povolání, také
např. matematik-analytik nebo kominík, nejsou pro ženy. Vysoké školy mají problémy přitáhnout
pozornost studentek k některým přírodovědným oborům. Ojediněle se vyskytuje podobná
nerovnováha u mužských názvů profesí; chlapce neláká profese zdravotní sestry, protože pro ni
neznají jiný název.
Co je podstatné a potvrzují to zahraniční výzkumy: tzv. tradiční dělba profesí na mužské a ženské,
kterou podporuje i jazyk, se negativně odráží na životních volbách dívek a chlapců. Skutečnost je
přitom jiná, než jak o ní mluvíme. Počet ekonomů a ekonomek, právníků a právniček, lékařů a lékařek
je víceméně vyrovnaný, jenže o ženské části odborné obce jaksi nevíme. Čteme-li v novinách titulek
32
Unikátní vynález českých vědců21
, nenapadne nás, že systém na ovládání počítače pohyby očí
Memrec mohly vynalézt vědkyně. Vědkyně činí podle údaje ČSÚ z roku 2008 zhruba třetinu vědecké
obce; výraz vědkyně se ale používá tak málo, že samy badatelky jej považují za divný.22
Trh práce rozděluje ženy a muže do pozic a profesí. Stává se, že firma hledá prostřednictvím inzerce
samostatného pracovníka výzkumu a laborantku, jiná zase výrobního ředitele a asistentku.23
Současná
jazyková praxe tedy vizuálně i reálně pomáhá držet ženy na pozicích laborantek a asistentek a muže
na pozicích ředitelů, a často tak legitimizuje plýtvání ženskými talenty a schopnostmi.
Námitka 10: „Co je to proti ženské obřízce v Africe. To jsou skutečné problémy.“
Odpověď: Ano, obřízka je velmi závažný, životy ohrožující problém. Zabývají se jím speciálně
vyškolení odborníci a odbornice. Nejsme-li přímo mezi nimi, můžeme přesto prostřednictvím kritické
reflexe jazyka a používáním rodově vyvážených alternativ alespoň v naší společnosti a na našem trhu
práce ovlivnit, jak se s ženami a o ženách mluví a jak se s nimi jedná.
21
Titulek z MF Dnes, 3. 11. 2004.
22
Konference o vědkyních v roce 2005 a osobní rozhovory JV.
23
Doklady: Archív JV.
33
Doporučení pro genderově vyvážené vyjadřování
Obecná pravidla
Tato jazyková doporučení nejsou závazná a nenařizují nikomu, jak má mluvit a psát. Jejich smyslem je
učinit komunikaci zdvořilou, kultivovanou a příjemnou vůči ženám i mužům, a vyjádřit a uznat reálný
podíl žen na chodu věcí veřejných. Tvoří alternativu ke stávajícímu způsobu vyjadřování a vycházejí ze
zásady rovnosti a důstojnosti žen a mužů. Nemohou postihnout všechny případy jazykových
nerovností; záleží často na konkrétní situaci a naší vlastní jazykové kreativitě. Bývají jazykovou
vizitkou institucí i jednotlivých osob. Dáváme jimi najevo, že známe principy zdvořilosti a rovnosti,
obvyklé v demokratických zemích, a že je umíme aplikovat v jazyce.
Tato doporučení se netýkají soukromé komunikace, ačkoliv i ta prozrazuje, jak komunikující
chápou rovnost pohlaví.
Některé zde navrhované jazykové alternativy rodovou nevyváženost v jazyce neodstraňují,
nýbrž zmírňují. Kupříkladu koncovky sloves v konstrukcích studující demonstrovali… atd. se
podle mluvnických pravidel češtiny řídí předností maskulina. Přesto vzniká příznivější klima
pro jazykové zviditelnění žen, než jak by tomu bylo v případě studenti demonstrovali...
Podobně pomůže zmírnit nerovnosti převedení názvů osob do množného čísla. Věta Co chce
náš volič? vyvolává častěji představu muže-voliče než věta Co chtějí naši voliči?24
Je tedy
v zájmu politických stran, avšak i každé jiné instituce, aby oslovovala stejnou měrou ženy a
muže.
Zdvojované tvary (naši zaměstnanci a zaměstnankyně, každý praktický lékař či lékařka
potvrdí, že… atd.) se nemusejí v textu příliš často opakovat. Tabulka nabídne různá řešení,
která je možné vzájemně kombinovat. Vyskytují-li se tyto konstrukce spíše vzácněji, mohou
dokonce zvýšit účinek textu nebo promluvy.
V některých větách, jako například Většina našich zaměstnanců jsou projektoví manažeři –
vysokoškolsky vzdělaní specialisté s odbornými zkušenostmi z praxe, vystupují názvy osob
v mužském rodě dokonce vícekrát. Když se nad výrokem zamyslíme, zjistíme, že nejvíce
„mužsky“ na nás asi působí výraz projektoví manažeři. Má dvě mužské koncovky a navíc
označuje „typicky mužskou“ profesi. Chceme-li tudíž zdůraznit, že nejen naši kolegové, nýbrž
také kolegyně mají patřičné vzdělání a zkušenosti, soustředíme se právě na tento výraz a
upravíme jej. Nejjednodušším řešením je formulace Většina našich zaměstnanců jsou
projektoví manažeři a manažerky – vysokoškolsky vzdělaní specialisté s odbornými
zkušenostmi z praxe. Další úpravy této věty obsahuje tabulka níže.
24
Výzkum: Valdrová, 1998.
34
Propagace ženského odborného přínosu
Každé instituci záleží na tom, aby uplatnila odbornou prestiž svých zaměstnankyň i týmu jako
celku. To není možné bez taktického zapojení jazyka. Kýženého efektu dosáhneme zejména,
budeme-li důsledně nahrazovat výraz žena / ženy25
označením podle odbornosti. Výraz žena
totiž neoznačuje nic jiného, než pohlavnost – na úkor jiných, v komunikaci ve veřejném
prostoru naléhavě potřebných charakteristik ke zvýšení odborné prestiže. Místo „Ženy v této
firmě využívají firemní mateřskou školku“ tedy raději formulujeme „Zaměstnankyně v této
firmě využívají ...“, nebo ještě lépe: „Zaměstnanci a zaměstnankyně mohou využít ...“. Dalšími
doporučeníhodnými názvy jsou kolegyně, pracovnice, a ovšem také upřesnění kvalifikace
podle konkrétního kontextu.
Obr. 7. Žena ve vysoké funkci jako kuriozita? Titulek z Lidových novin odnímá odbornici veškeré
kompetence a upřednostňuje označení biologického pohlaví. Červené zvýraznění pasáže „ženu do
Bankovní rady“ budí dojem, že jsme vkročili do říše utopie – počin je srovnatelný už jen s vynalezením
25
Samzřejmě tím nejsou míněny např. tabulky Ženy – Muži na toaletách, nýbrž názvy osob v mediálních
produktech a na trhu práce.
35
hmoty, která se po poškození sama opraví (vpravo nahoře).26
Několik rodově vyvážených alternativ
tohoto titulku nabídne tabulka níže.
Ženský společenský a odborný přínos zviditelní přechýlené tvary názvů osob a profesí všude,
kde se jedná o konkrétní ženu: „A nyní vám představím koordinátorku akce, paní inženýrku
XY“, nikoli „…koordinátora akce, paní inženýrku XY“.
Pokud byl užit titul u muže, patří k principům genderově vyváženého jazyka hovořit a psát
stejným způsobem o všech, kdo tituly mají: místo Dr. M. Čáp s chotí tedy Dr. M. Čáp a JUDr.
P. Čápová.
Nejsou-li označováni muži křestními jmény, bylo by nevhodné takto označovat ve stejném
mediálním produktu ženy. Totéž platí o vykání a tykání.
Zdrobněliny a domácká podoba jmen (např. oslovení Míšo místo Michaelo) jsou v jazyce
veřejné sféry problematické. Jejich užívání může podle okolností snižovat odborný status.
Neexistuje-li v češtině ženský ekvivalent, zvláště u prestižních označení Mistr / mistr (mistr,
na slovo vzatý), génius, učenec apod., není řešením označit tak ženu; totéž platí pro typ
Mozart v sukních. Význam lze opsat konstrukcemi „Ona je skutečná odbornice“, „geniální
matematička / skladatelka“ apod., „výrazná osobnost“ atd.
26
LN, 22. 2. 2008
36
Obr. 8. Neviditelná zachránkyně. Titulek ukazuje provázanost hierarchií pohlaví a jazyka:
policistka byla hlavní aktérkou, a přesto se ocitla ve stínu svých kolegů. Jednou z možností bylo
přitom vyjádřit skutečnost, že místní policie se může pyšnit zdatnými odbornicemi: Policistka
našla ztraceného chlapce. Mimochodem: Pomohla strážnice najít chlapce, jak nám sděluje druhá
věta článku, nebo jej opravdu našla?27
Označování skupin
Oslovení Vážení referenti, Milí studenti, jsou-li přítomny také referentky či studentky nebo
tvoří-li dokonce většinu, jsou zkrátka a jednoduše nezdvořilá.
Alternativou mužských jazykových tvarů mohou být názvy, abstrahující od biologického rodu:
osoba, osobnost, odborná síla, tvary na –stvo, -ctvo (žactvo, osazenstvo).
Vhodné je užívat slovesná adjektiva a rodově neutrální názvy osob: referující, studující,
vyučující, prodávající, kupující aj. (Dříve byl rozšířen výraz pracující.)
Případná vysvětlivka, že generické maskulinum v konkrétním textu bude označovat muže i
ženy je pouze určitým kompromisem. Přiznává totiž, že ženy lze zahrnovat pod mužské
27
Noviny českobudějovické radnice, červen 2009.
37
jazykové tvary, a činí tak. Při práci s textem je pak poznámka obvykle zapomenuta a text
působí jako každý jiný text, hemžící se mužskými názvy osob.28
Jsou-li ve skupině přítomny ženy i muži, zásadně toho dbáme při oslovování a označování:
Vážené kolegyně a kolegové; Nyní budou následovat vystoupení zahraničních odbornic a
odborníků atd. Toto explicitní označování rodovými protějšky lze střídat s dalšími variantami,
jak jsou uvedeny v této kapitole.
Při označování smíšených párů a skupin se vyhýbáme hierarchizaci: místo Pan X s rodinou /
Pan X s manželkou použijeme tedy raději Paní a pan X-ovi / Pan a paní X-ovi.
Páry rodových protějšků musejí být statusově symetrické. Raději tedy užíváme spojení dívky
a chlapci než děvčata a chlapci, které obsahuje asymetrii chlapec (maskulinum) versus děvče
(neutrum).
Pořadí rodů v párech střídáme: muži a ženy / ženy a muži, podobně také s obměnou pořadí
rodu starostové a starostky, vědci a vědkyně, členky a členové profesní komory apod.
Ženy o sobě, označování žen
Jsou-li ve skupině výlučně ženy, označujeme je v ženském rodě. Nikoli tedy „Tito tři výherci
od nás obdrží...“, jedná-li se o tři ženy.
Odbornice, která sama sebe nazývá mužským tvarem poslanec, právník, lékař aj. dává
vědomě či podvědomě najevo, že mužský jazykový tvar (a mužský výkon) je pro ni prestižnější
než ženský. Připojuje se ke skupině, jejímž prototypem je muž, ale jako žena se v ní zároveň
marginalizuje.29
Symetrizace lze dosáhnout abstrakcí od rodu. Větu „Tato žena by se měla obrátit na
odborníka“ lze statusově symetricky vyjádřit např. „Tato žena by měla požádat o odbornou
radu“ / „…vyhledat odbornou pomoc“ / „…navštívit poradnu“.
Výroky jako „Paní X je náš nejlepší řidič“ považují někteří odpůrci a odpůrkyně genderově
vyváženého jazyka za jednoznačné, na rozdíl od „Paní X je naše nejlepší řidička“: údajně
nevíme, zda je paní X nejlepší mezi řidičkami nebo nejlepší ze všech (stejně tak Sportovec
roku, viz obr.). Takové nedorozumění může nastat; společnost je totiž zvyklá „zahrnovat“
ženy pod muže. Naproti tomu věta „Pan Y je náš nejlepší řidič“ otázku, zda jsme počítali také
ženy, nevyvolá. Verze s tvary řidička, sportovkyně jsou správné už proto, že trénují pružnost
myšlení. Navykáme si akceptovat paní X jako nejlepší ze všech bez přeptávání na jiné pohlaví.
28 Srov. doporučení na www.psychologie.uni-heidelberg.de/personen/frauenbeauftragte/, náhled říjen
2007.
29 K tomu je v internetu dostupný článek J. Valdrové z roku 2005 Jak jazyk zabíjí image odbornice.
38
Obr. 9. Sportovec Neumannová. Jak by opravdu nemělo
vypadat označování žen, názorně ilustruje upoutávka na
akci Sportovec roku z MF Dnes.1
Maskulinum sportovec se
na něm objevuje dokonce čtyřikrát. Rodově korektní
přístup předpokládá nejprve pozměnit název akce ze
Sportovce roku na Sportovec a sportovkyně roku (srov. Noc
vědců a vědkyň1
), Sport: osobnost roku, Sportovní úspěch
roku či ještě jinak. Web by bylo možné pojmenovat třeba
nej-sport.idnes.cz, sport2007(2008, 2009 atd.).idnes.cz
apod. Nahoře nad fotografií mohl v každém případě stát
text Sportovkyně kraje, a také vpravo bylo možné napsat
Sportovkyně místo Sportovec roku 2006.
V úřední dokumentaci, na diplomech a certifikátech se dosud jen zřídka v češtině přechylují
tituly doktor, magistr, bakalář, docent, profesor aj. Není ale důvod nepřechylovat je; časem
se možná změní i písemný úzus (srov. tabulku k užívání titulů v třetí části příručky).
Neužíváme výraz slečna, pokud na něm označovaná či oslovovaná žena netrvá. Označení
slečna navozuje dojem nezralosti, nezkušenosti a nižší kompetence (srov. Slečno doktorko),
proto se od něj upouští.
Nejsme si jisti rodinným stavem oslovované či označované ženy, neuvádíme konverzaci
otázkou „Slečna nebo paní?“ a rovnou použijeme výraz paní. Kdyby oslovené vadil, opraví
nás. (V odpověď na otázku „Slečna nebo paní?“ jsem kdysi v jednom článku radila „A co vy,
ženatý nebo ještě k mání?“)
Anglické názvy profesí a pozic pokud možno překládáme do češtiny. Jednak pro ně lze
v drtivé většině případů najít český ekvivalent a není třeba se vyjadřovat takto „makarónsky“,
a jednak navozují tyto názvy osob spíše představu muže: „Agentura XY hledá kandidáty na
pozice logistic manager, quality manager“; „Pro prestižní společnost s mezinárodní účastí
hledáme product managera, junior/senior marketing specialist“; „Přední světová softwarová
společnost hledá kandidáty na pozice SW Consultant, Senior Support Engineer, Pre-sale
39
Consultant, Support Engineer, Office Manager“. Částečným řešením pro ty, kteří nechtějí
názvy profesí překládat, je uvést v genderově vyváženém tvaru alespoň výraz kandidáty /
kandidátky (nebo v opačném pořadí rodů), popřípadě také opatřit poslední, počeštěnou část
názvu koncovkou: „Hledáme kandidátky / kandidátky na pozice product manažer/ka,
junior/senior specialist/ka, SW konzultant/ka“.
Používání příjmení a cizích ženských příjmení
Stejně jako u mužů lze u žen používat v nadpisech zpráv a dalších textů příjmení, a to i kdyby
se mělo jednat o veřejnosti neznámou osobu, jakou byl koncem roku 2009 kandidát na
evropského komisaře Š. Füle. Již uvedený titulek Klaus poslal ženu do Bankovní rady ČNB
mohl znít např. Bankovní radu ČNB doplní Zamrazilová (další verze najdete v tabulce).
Skutečnost, že jsme jméno Zamrazilová neznali, není na závadu; to mohlo naopak upoutat
pozornost a posílit zvědavost. „Žena v Bankovní radě“ sice poutá pozornost také, avšak
nanejvýš diskutabilním způsobem.
Naprosto legitimní a správné je ponechání cizího ženského příjmení bez -ová. U některých
národů a národností bychom museli nejdříve absolvovat jazykový kurz, abychom –ová
připojili na správné místo. A ovšem se doporučuje vyhovět přáním osob, které počešťování
příponou -ová odmítají. Také česky znějící příjmení cizinek jako herečky Salmy Hayek nebo
spisovatelky Elfriede Jelinek bez -ová, nemusíme opatřovat přechylovací příponou.
Pohlaví lze vyjádřit mnoha jazykovými prostředky: uvedením křestního jména a jeho
skloňováním, pokud je skloňovatelné, pojmenováním funkce, profese, koncovkou slovesa:
„White navštívila...“, „Clinton přednesla projev na půdě univerzity v XY“, „Michelle Obama
založila organizaci…“ .
Lze také uvést příjmení jednou v původním tvaru, např. „Veřejnost stále více kritizuje
ministryni Evelyn White za to, že…“ a dále v textu používat -ová: „Kritika viní Whiteovou
z nehospodárného využívání dotací…“.
Není-li možné pohlaví dohledat, lze tomu přizpůsobit větnou stavbu: „Umbach analyzuje...“ ,
„Umbach se přiklání k názoru…“ . Nebo můžeme naznačit, že připadá v úvahu žena i muž:
„Umbach analyzoval/a...“.
Ponechání příjmení v jejich původní verzi odpovídá požadavku na přesnou informovanost:
Salma Hayeková se ve skutečnosti jmenuje Hayek, astronautka Nowaková Nowak.
Postoje veřejnosti se stále více přiklánějí k nepřechylování – v únoru 2009 se česká veřejnost
jednoznačně postavila na stranu moderátorky Z. Kocumové, která byla za nepřechylování příjmení
40
zahraničních běžkyň vyloučena z moderujícího týmu České televize. V tuzemských podnicích a
organizacích se čím dál více rozvíjí mezinárodní spolupráce a dostáváme se do kontaktu s cizinkami;
bylo by krajně nezdvořilé připojovat k jejich příjmením -ová, pokud o to samy výslovně nepožádaly.
Názvy akcí, institucí
Mužský rod má tu výhodu, že se názvy osob často shodují s názvy institucí: rubrika Psycholog
radí může přinášet rady konkrétního psychologa i rady psycholožek. Název Psycholog radí
lépe harmonizuje s obrazem muže a podporuje tak mužskou autoritu. Podobně působí názvy
zaměstnavatel (místo podnik, firma); organizátor (místo organizace), zřizovatel (místo
zřizovatelská instituce).
Principy větné kongruence je možné snadno uplatnit i tehdy, je-li podmět ženského rodu:
„Tato instituce je poskytovatelkou …“, „Naše firma je organizátorkou ...“, „Česká republika je
podporovatelkou snah Turecka vstoupit do EU“.30
Staré názvy není třeba přepisovat. Tvoříme-li ale nově názvy institucí, soutěží, akcí, dbáme na
to, aby rovným způsobem pojednávaly ženy i muže: Cukrář/ka roku nebo Cukrářský výrobek
roku nebo třeba Cukrářský zázrak roku; místo Kadeřník roku lze použít Účes roku apod., viz
také rubriku Mladé talentky na www.zenyaveda.cz. K tvorbě názvů můžeme přistupovat
kreativněji, než tušíme; obměna jednotvárné praxe generického maskulina může přinést
zajímavá jazyková řešení.
Formuláře, dotazníky, statistiky
Velmi vhodný prostředek k prostřídání různých způsobů zviditelnění žen je krátký splitting,
např. ředitel/ka.31
Vyhýbáme se přitom závorkám: výraz ředitel(ka) by stavěl ženské označení
do druhořadé pozice, neboť jednou z funkcí závorek je odlišit podstatné od méně důležitého.
Závorky lze nahradit lomítkem i u celých slov. Místo „Prohlašuji, že můj syn (dcera)...“,
„Podpis otce (matky)“ volíme „Prohlašuji, že můj syn / dcera ...“ nebo „... moje dcera / můj
syn ...“, „Podepsán/a“. Tyto a další formulace obsahuje připojená tabulka.
30 Ve vyjádření ministerského předsedy Topolánka ovšem stojí generické maskulinum podporovatel.
Deník Metro, 16. 11. 2007.
31 Německá redakce Duden doporučuje spojovník a lomítko. V češtině je na zvážení, zda volit typ žák/yně
nebo žák/-yně, také v nepřímých pádech, kde to umožňuje jazykový tvar: našimi žáky/němi, žáky/-němi.
41
Vhodným prostředkem symetrizace je oslovování v 2. osobě: Váš podpis místo Podpis
uchazeče. Konstrukce vypadá estetičtěji než občas používané Podpis uchazeče/-ky, Podpis
uchazeče/-čky.
Jazyk formulářů obecně unese více lomítek než jiný druh textu. Přesto je vhodné dbát na
jejich únosnou míru.
Dotazníky a ankety by se měly vyvarovat otázek s názvy osob v mužském rodě, týká-li se věc
žen i mužů. Název soutěže Největší Čech (místo např. Naši nejlepší, jak zněl německý název)
je ukázkou neobratné formulace, která zřejmě snížila ženám šance na nominace.32
Generické maskulinum někdy předurčuje (zkreslené) důsledky či výsledky interakce. Anketní
otázky typu Jaký je typický Němec, Jaký je typický Rus navádějí k nekorektním obrazům
Němce jako pijáka piva v kožených kalhotech a Rusa jako alkoholika. Kdyby otázka zněla Čím
se vyznačují typičtí Němci a Němky, Jak podle vás žijí Rusky a Rusové, vedla by možná
k hlubším úvahám.
Statistiky jako Počet nezaměstnaných absolventů, Počet doktorandů na univerzitách v ČR,
Průměrný plat lékaře, Počet neukázněných řidičů za minulý rok nemohou úplně a pravdivě
informovat o skutečnostech, chybí-li rozdělení rubrik podle genderu, např. ve znění Počet
uchazečů o …, z toho žen. Dlouho scházel tento úhel pohledu ve většině statistik; jistě k němu
přispíval zvyk „zahrnovat“ ženy pod generické maskulinum.
Vizualizace: grafika, fotografie apod.
Vizuální prezentace, grafy, piktogramy by měly představovat ženy srovnatelnými počtem,
velikostí i pozicí vizualizovaných ženských postav.
Vizualizace by se měly vyhýbat stereotypizacím, jako např. ilustrace grafů volnočasových
aktivit motivem blondýny v bikinách na plážovém lehátku, zatímco graf o využití pracovní
doby doprovází motiv muže u počítače.
32 Kritika v tomto smyslu se v době vyhlášení ankety objevila v BBC.
42
Obr. 10. Muž jako „ideální“ pracovní síla.33
Ženské nebo neutralizované názvy osob by měly harmonizovat: ústní prezentace s texty
včetně tezí na powerpointových slidech.
Leccos o vztazích na pracovišti prozradí pozice členek a členů týmu na fotografiích. Stojí-li
ženy na okraji skupiny nebo jsou-li naaranžovány jako (sexy) dekorace, odráží fotografie
patrně také reálnou situaci v podniku.
Můžeme být v jazyce a při vizualizacích kreativní?
Jazykově kreativní přístup může být obecně ku prospěchu, pokud ovšem nepostupujeme proti
pravidlům českého jazyka. „Netradiční“ zpracování může lépe „zviditelnit“ informaci, upoutat na
ni pozornost, být dokladem smyslu autorek či autorů pro humor.
Přechylování názvů osob je správné, pokud je výsledný tvar a) jasný, výstižný, b) je utvořen
podle principů české mluvnice, tedy přechylovacími příponami -ka, -(k)yně, -ice aj. Bohužel
nám slovníky a seznamy různých nstitucí nejsou systematickou oporou v tvorbě ženských
názvů osob; alarmující je, že ženské názvy profesí a pozic chybějí právě na trhu práce a při
zvažování životních drah dívek a chlapců.
Zní-li některý jazykový tvar neobvykle, jako například chemička, vědkyně, chirurgyně nebo
dokonce občanka, je nejlepším řešením používat jej, aby si na něj mluvčí i veřejnost zvykli.
Vyhýbáme se omšelým jazykovým konstrukcím typu krásnější polovina lidstva, strážkyně
ohně v domácím krbu, komentářům Za vším hledej ženu atd.
Za jazykovou kreativitu nelze považovat sexistický humor a narážky. Když se zaposloucháme
do vtipů o blondýnách, zjistíme, že předmětem posměchu jsou vlastnosti, přisuzované ženám
obecně: údajný nedostatek inteligence, smyslu pro techniku, počítače, neobratné řízení auta
atd. Tak vlastně útočí proti ženám jako celku. Tyto vtipy předsudky o ženách neodstraňují,
jako kdysi vtipy o policistech nezlepšovaly image policejní profese, nýbrž rozšiřovaly dojem,
že práce u policie neklade žádné nároky na intelekt.
33
Přílohu deníku metro Nový job ilustruje tato ikona. In www.metro.cz/novy-job, 8. 2. 2009.
43
Hrst příkladů pro inspiraci
Obr. 11. Upoutávka na rejstřík profesí pro chlapce a dívky.34
Obr. 12. Hostka. „Netradiční“, avšak jazykově zcela správné přechýlení tvaru host může být osvěžující
změnou; třeba na přihlášce k slavnostní schůzi MDŽ.35
34
In www.dieStandard.at, 2008.
35
Pozvánka pro autorku textu, 2005.
44
Obr. 13. Dopravní značky jinak. Proč by se měly na dopravních značkách a dodatcích k nim používat
(až na výjimky) jen mužské postavy? Totéž platí pro piktogramy, které právě vytváříme pro snadnější
orientaci v textech.36
Obr. 14. Se stejnými právy, nikoli stejní. Ženské a mužské, chlapecké a dívčí postavy na obrázcích
nemusejí vždy vykazovat „typicky ženské“ či „typicky mužské“ atributy. Dívka zaujala uvolněnou,
36
Foto: JV, Klaffenberg, SRN, 2007.
45
sebevědomou pózu; oděv umožňuje svobodný pohyb (na rozdíl od Fifinky z oblíbeného českého
Čtyřlístku, která v sukénce a s mašlí i sáňkuje).37
Obr. 15. Jazykový humor. Může si jej dovolit i „velmi solidní“ podnik: rakouská Sparkasse inzeruje
Kanceláře v centru města pro byromany a byromanky. Aktuálnost a dynamiku naznačuje podobnost
37
Z pomůcky Dívky a chlapci. Se stejnými právy, nikoli stejní. Pro vyučující na ZŠ vydalo Universum, Wiesbaden
1996.
46
s výrazem pyroman/ka.38
Obr. 16. Silná pro Mnichov. Ženy jsou stereotypně nazývány slabším pohlavím; každé narušení
stereotypu působí osvěžujícím způsobem. Spojení ženy a síly může zaujmout svou novostí a pomoci
získat veřejnost pro věc.39
38
Foto: JV, Memmingen, SRN, 2009.
39
Foto: JV, Mnichov, SRN, 2007.
47
Genderově korektní vyjadřování
v angličtině a němčině
Pavla Paclíková
Problematikou genderově vyváženého jazyka se aktivně zabývá mnoho zahraničních vědkyň
a vědců. Příkladem zemí, ve kterých jsou pravidla pro genderově korektní vyjadřování
aktivně používána v praxi, mohou být anglicky a německy hovořící státy, jako jsou Velká
Británie, Austrálie, USA, Německo, Rakousko a další. V těchto zemích se můžeme setkat
velkým počtem institucí včetně školských, které disponují příručkami, věnovanými
genderově korektnímu vyjadřování, a požadují, aby zásady z těchto příruček byly
akceptovány.
Následující kapitoly uvádějí široký repertoár příkladů, které názorně ukazují možnosti
generově vyváženého jazyka. Prameny, ze kterých bylo čerpáno, jsou směrnice uplatňované
na univerzitách v anglicky a německy mluvících zemích. Tyto směrnice jsou bohatým zdrojem
inspirace pro genderově korektní vyjadřování v češtině. Záměrně používám slovo „inspirace“,
protože v tomto ohledu musíme přihlédnout mimo jiné k odlišnostem jazykových systémů.
Jazyk odráží hodnoty a uspořádání společnosti. Jeho necitlivé používání však může utvářet
chybné domněnky, pomáhá udržovat stereotypy a diskriminuje určité skupiny osob.
Společnost se neustále vyvíjí; jazyk také, ale ne ve všech oblastech stejným tempem.
Zrovnoprávnění žen ve společnosti by se mělo stejnoměrně odrážet i ve zviditelnění a
zrovnoprávnění žen v jazyce.
48
Ačkoliv se může zdát, že čeština vzhledem ke zmiňovaným odlišnostem s angličtinou a
částečně i němčinou může jen málo čerpat z technik genderově korektní angličtiny nebo
němčiny, opak je pravdou. Anglické a německé příklady jsou vzorem nesexistického způsobu
myšlení. Nejdříve je ale důležité uvědomit si, proč vlastně chceme udělat pokrok ve svém
vyjadřování. Čeho tím chceme dosáhnout? Jaké jsou možnosti a kde můžeme čerpat
inspiraci?
Otázka samotného genderově korektního vyjadřování se může vztahovat pouze k našemu
mateřskému jazyku a vyjadřování našich vlastních myšlenek, reprodukci myšlenek jiných
apod. Mohli bychom se domnívat, že nám stačí dosavadní způsob vyjadřování, když trochu
přimhouříme oko. Ale co uděláme s překlady? Genderově korektní jazyk je v mnoha zemích
aktuálním tématem a jeho používáním se zabývají různé instituce. Tento způsob vyjadřování
se liší od jazyka velkého počtu učebnic cizího jazyka pro české studující. Narážím na to, že
vnímáme cizí jazyk v závislosti na způsobu, jakým nám byl sdělován, jak jsme se ho naučili.
České učebnice cizího jazyka (angličtiny, němčiny a dalších jazyků) s genderově korektním
jazykem ještě příliš neoperují, nemluvě o učebnicích, které byly aktuální před 15 – 20 lety.
Kapitoly o genderově korektním vyjadřování bychom v nich hledali marně, zato by se nám
dostalo nadmíru generického maskulina (připomeňme si příklad téměř rigidního er, sie, es či
he, she, it), stereotypní prezentace rolí žen a mužů atd.
Nejen vstupem do EU vznikla nutnost genderově korektnímu jazyku porozumět. Jinými slovy:
Nežijeme v izolaci. Uplatňovaný nesexistický způsob myšlení a rovnoprávnost mezi ženami a
muži se odráží v používaném jazyce. Jak se postavit k textu v německém nebo anglickém
jazyce, když nerozumíme způsobu, jakým je psán? Jak si správně přeložit náhlý přechod
v jednom souvětí/myšlenkovém celku z jednotného čísla do množného, když neznáme
důvod? Tento příklad se týká varianty používané v genderově korektní angličtině ve snaze
vyhnout se generickému maskulinu. Z praxe znám příklady, kdy nepochopení takové
struktury vedlo k naprosto chybnému překladu a zmatení. Pokud bychom chtěli genderově
korektní jazyk překládat/tlumočit, musíme mu rozumět, správně ho interpretovat a předat.
49
Následující příklady poskytují přehled možností genderově korektních alternativ v němčině a
angličtině a sledují dva hlavní cíle:
1. být inspirací pro genderově korektní vyjadřování v češtině;
2. být pomůckou pro správné pochopení anglického a německého textu/promluvy
v genderově korektním stylu.
Pokud se zamyslíme nad důvody, které nás motivují k používání genderově korektního
jazyka, najdeme několik oblastí, kterým bychom se chtěli vyhnout:
- sociální (genderová) diskriminace;
- hierarchizace pohlaví;
- stereotypizace;
- nepřesnost, dvojznačnost sexistického jazyka;
- zastaralost.
Neexistuje všeobecně platný recept na to, jak jazyk genderově korektně používat. Každá
z jazykových možností má svoje specifika, přednosti i nevýhody a různou oblast použití. U
jednotlivých textů je nutné zvážit, který jazykový prostředek pro genderově korektní
vyjadřování je v dané situaci na místě. Proto bychom se vždy měli zamyslet nad tím, čeho
chceme dosáhnout, koho oslovit, a pokusit se vyčerpat v jednom textu co nejvíce možných a
vhodných jazykových variant. Prostřednictvím vědomého úsilí používat různé jazykové
prostředky vznikne text, který je jasný, stylově čistý, plynný, čtivý a nečiní rozdílů ve vztahu
ke všem zmiňovaným nebo oslovovaným osobám.
50
Způsoby řešení jazykových nerovností v angličtině
V anglickém jazyce lze definovat několik hlavních oblastí, ve kterých dochází k sexistickým
projevům, potlačení žen nebo diskriminaci pohlaví:
generické používání „man“;
názvy osob podle profesí, funkcí, vztahů;
používání zájmen osobních a přivlastňovacích;
charakteristika osob pomocí přívlastků;
ponižující projevy, stereotypizace rolí;
tituly a jiné způsoby oslovení;
sexistický humor a citace genderově nevhodně formulovaných textů.
Generické používání „man“
Běžnou formou projevu sexismu v angličtině je používání man, a to jako slovesa,
podstatného jména, přídavného jména nebo jejich součásti. Man jako součást podstatných
jmen se často vyskytuje u označení profesí, které bývaly považovány za ryze mužské. Man
v žádném případě neplní generickou funkci, proto je nevhodné používat jej ve vztahu
k oběma pohlavím (např.: ve vztahu k lidstvu není korektní používat „man“/“mankind“40
).
V tomto případě doporučuji používat některou z alternativ uvedených v tabulce níže.
Původní verze Alternativy
mankind people, human beings, humankind, civilisation, human race,
40
The American Philosophical Association, in: Guidelines for Non-Sexist Use of Language (2) uvádí: „…´Some
men are female.´ is irredeemably odd, while ´Some human beings are female´. is fine.” Z příkladů jasně vyplývá,
že generické použití man v první větě působí velmi podivně.
51
men and women, humanity
man person, individual, human, human being
Tabulka č. 1
Jak jsem již naznačila, nekorektní používání man se může vyskytovat v mnoha dalších
případech. O alternativách, které jsou nabídnuty v tabulce č. 2, lze říci, že se běžně užívají,
díky čemuž je jejich používaní jednodušší. Naopak některé výrazy s man jsou považovány za
zastaralé nebo je upozorněno na možnou nevhodnost daného výrazu41
. Slovník však může
nabídnout i variantu s man, proto bychom si měli být vědomi rozdílů a podle toho vybírat
vhodná slova a konstrukce42
Pokud si nejsme jisti použitím nebo správným významem, je
dobré použít osvědčený a aktuální anglický výkladový slovník nebo prozkoumat použití
daného výrazu na internetu. Rozhodně nelze spoléhat pouze na slovníky českého původu,
zejména pokud jsou staršího data vydání.
Původní verze Alternativy
The man in the street.
layman
man-made
The people in the street.
lay person, non-specialist
synthetic, artificial, manufactured, handcrafted, fabricated,
41
Př.: MSN Encarta Dictionary: „man-hour: work of one person per hour: the amount of work that can be
done by one person in one hour, used as a means of assessing requirements, production, and performance
(sometimes offensive).”
http://encarta.msn.com/encnet/features/dictionary/DictionaryResults.aspx?lextype=3&search=man%2dhour
náhled: prosinec 2009.
42
Pokud hovoříme o slovníku, jako příklad lze uvést definici man podle Longman Dictionary of Contemporary
English, 1995, str.: 865. Man se v převážné většině vztahuje pouze k mužskému pohlaví (male person,
strong/brave man, soldier, husband atd.). Man vztahující se k lidské bytosti – human being je považováno za
zastaralé („old-fashioned“).
52
the rights of man
manpower
craftsman/men
manned
manning
to a man
man-hours
the working man
models of man
one man show
forefathers
the Founding Fathers
old masters
masterful
master copy
(to) man
one man
sportsmanship/
handmade, constructed, machinemade
peoples´/citizens´ rights
workforce, staff, labor power, personnel, human resources,
workers, human power/energy, employees
craftsperson/people, artisan, skilled worker, worker,
employee, staff member
staffed
staffing, working, running
everyone, unanimously, without, exception
workhours, hours, working hours, labour hours
worker, working people
models of the person
one person show
ancestors
founders, pioneers
classic art/artists
domineering, very skilful
top copy/original
(to) staff, operate, attend, use, direct, work
run by one person
fair play, sporting, fair
53
sportsmanlike
workmanship
man-sized
quality of work, skill, expertise, technique
sizable, adult-sized
Tabulka č. 2
Názvy osob podle profesí, funkcí, vztahů
Za genderově nekorektní názvy profesí a zaměstnání se nepovažují pouze slova, která
obsahují man, ale také všechny výrazy, které označují konkrétní rod (to je rozdíl oproti
češtině!).
Jedná se tedy především o spojení s man/male/lady/woman (př.:
chairman/chairwoman, woman doctor, lady editor, male nurse) nebo ženské tvary tvořené
příponou „-ess“ (př.: proprietress, sculptress, authoress). Označení bez přípony nebo doplňku
male/woman apod., je genderově neutrální, neboť obsahuje ve svém významu jak mužský,
tak ženský rod bez rozdílu.
Používání feminine nebo woman jako modifikátorů není příliš doporučováno. Rodově
specifická označení jako např.: woman lawyer nebo woman tennis player, která nejsou
výrazně motivována, naznačují výjimku z pravidla.
Původní verze Alternativy
poetess
lady lawyer
male nurse
male secretary
woman academic
poet
lawyer
nurse
secretary
academic
54
Tabulka č. 3
Původní verze Alternativy
chairman
policeman/
policewoman
fireman
mailman
salesman/salesmen
stewardess/air hostess
mothering
housewife
freshman
tradesman
businessman/woman
headmaster/-mistress
matron
foreman
alderman
chairperson, chair, convenor, co-ordinator, moderator,
presiding officer, head
police officer, detective
fire fighter/firefighter
postal worker, mail carrier, letter carrier
salesperson, sales assistant/sales staff, sales agent, sales
attendant, sales representative, sales worker, sales clerk
flight attendant
parenting
homemaker
first-year student
tradeperson
business executive, businessperson, business manager
principal, head
director of nursing
supervisor
councillor, council member
rural worker, farmer, person living in the country
55
man on land
fisherman
kinsman
sportsman
career girl
lady
congressman
cameraman
insurance man
statesman
workman
coed
angler, fisher
kin, relation, relative
athlete, player, sports competitor
professional
woman
congressional representative, member of Congress,
representative
camera operator
insurance agent
leader, public servant
worker
student
Tabulka č. 4
Používání zájmen osobních a přivlastňovacích
Stejně jako man není vždy z kontextů odečítáno jako generické, tak není genericky odečítáno
ani he, což bylo potvrzeno studiemi43.
He je většinou vztahováno k mužskému rodu, čímž
43
Například The University of Pennsylvania: Jacobson, Carolyn: Some Notes on Gender-Neutral Language.
(www.stetson.edu/artsci/history/nongenderlang.html
náhled únor 2005.
56
dochází k potlačování a zneviditelňování ženského rodu. Vhodnou variantou k he/him/his
může být množné číslo they/them/their. Lze také doplnit ženský ekvivalent nebo zájmeno
vynechat úplně, aby nedocházelo k přímému vylučování žen z jazyka.
Zde je přehled genderově korektních variant, které můžete najít v textech a sami používat:
Uvedení obou rodů:
Výpověď: When a lecturer commences he must…
Alternativa: When lecturers commence they must… nebo … commences she/he
must… When a lecturer commences he or she must…
Převod věty do množného čísla:
Výpověď: The lecturer will display his timetable on his office door.
Alternativa: Lecturers will display their timetables on their office doors.
Výpověď: Each student is responsible for material on loan to him.
Alternativa: Students are responsible for material they borrow.
Výpověď: Each student must bring with him…
Alternativa: Students must bring with them…
Výpověď: Any student wanting his work evaluated…
Alternativa: Any student wanting their work…
57
Převod věty do pasivního tvaru:
Výpověď: He must return it by the due date.
Alternativa: It must be returned by the due date.
Použití neurčitých zájmen jako each, someone, anyone, nobody, po kterých následuje
zájmeno they:
Výpověď: Anyone who wants his work evaluated.
Alternativa: Anyone who wants their work evaluated.
Nebo: Those who want their work evaluated.
Vynechání zájmena:
Anyone wanting work evaluated.
Použití who místo he:
Výpověď: If the writer plans ahead, he will save a lot of effort.
Alternativa: The writer who plans ahead will save a lot of effort.
Použití členu určitého/neurčitého místo he:
Výpověď: The department chair must submit his budget by March.
Alternativa: The department chair must submit a budget by March.
Použití one, we, you místo he:
Výpověď: As someone grows older, he grows more reflective.
58
Alternativa: As one grows older, one grows more reflective.
Použití podstatného jména místo zájmena:
Výpověď: Today’s manager must be a leader. He must be able to facilitate change.
Alternativa: Today’s manager must be a leader. This person must be able to facilitate
change.
Použití množného čísla they jako generické formy pro oba rody. Ač může být tato
varianta považována za nespisovnou, v některých případech (v neformálním projevu)
může fungovat bez problému: „If you love someone, set them free“ (Sting); „I shouldn’t
like to punish anyone, even if they’d done me wrong“ (George Eliot).
Výpověď: As someone grows older, he grows more reflective.
Alternativa: As one grows older, they grow more reflective.
Charakteristika osob pomocí přívlastků
V kultivovaném projevu by se rozhodně neměly vyskytovat výrazy s emotivním nebo
nevhodně popisným obsahem, které mohou být pro ženy či muže ponižující. Při popisu osob
se doporučuje redukovat nebo úplně vyloučit genderově stereotypní konstrukce. V našem
zájmu je volit taková spojení, která přispějí k osobitému a neotřelému projevu.
Příklady nevhodných, stereotypních charakteristik:
Pro ženy Pro muže
pert, vivacious, chic, buxom, comely, atd. rugged, burly, distinguished, handsome,
59
aggressive/pushy
domineering
hysterical
stubborn
atd.
assertive/ambitious
strong
angry
firm
Tabulka č. 5
Přívlastky s nežádoucím zabarvením Doporučená neutrální alternativa
obstinate
domineering
aggressive
pushy
emotional
hysterical
stubborn
timid
nosey
strong-willed
strong
assertive
forceful
expressive
angry
firm
cautious
curious
Tabulka č. 6
60
Ponižující projevy, stereotypizace rolí
Projevy něžnosti k cizím ženám jako love, dear, sweetie, sheilas a birds44
na veřejnosti se
hodnotí jako velice nevhodné, a v mnohých případech má toto jednání velmi ponižující
charakter. Slovo ladies může v určitých situacích znít až blahosklonně45
a mělo by se jej
používat pouze v situacích, kdy by bylo použito slovo gentlemen pro muže.
Příklady stereotypních a ponižujících frází:
You think just like a man.
You’re pretty smart for a woman.
Even a housewife can do that.
Boys in the storeroom…
Girls in the office…
44
Stejně jako v češtině: miláčku, drahoušku, zlatíčko, kočičko apod.
45
Podobného pocitu lze nabýt i při použití „Milá“ v češtině. Jako součást oslovení ve formálním jazyce může
toto slovo působit jako zlehčující.
61
Ženy a muži by měli být prezentováni jako celek, lidské bytosti, a měli by požívat stejné míry
respektu, důstojnosti a vážnosti. Slova man/woman, gentleman/lady, girl/boy by se měla
užívat paralelně. Používání slova girl ve vztahu k cizí dospělé ženě je nevhodné. Ženy, kterým
je více než 18 let, vždy nazýváme women nikdy girls, gals nebo ladies.46
Tituly a jiné způsoby oslovení
Správné oslovení a používání titulů je velmi důležité z mnoha důvodů. Úsudek o ostatních
lidech si často vytvoříme velmi rychle, a nevhodné oslovení může při prvním kontaktu s cizí
osobou zapůsobit špatným dojmem.
V příslušných situacích, především v oficiálním styku používejte paralelní oslovení: př. John
and Jane Brown (místo: John Brown and his wife), Dear Sir/Madam nebo Dear Madam or Sir
(místo: Dear Sir). Při oslovení žen Miss nebo Mrs je rozlišován jejich rodinný stav, zatímco Mr
se vztahuje k oslovení muže bez ohledu na jeho rodinný stav. Tady vzniká nerovnováha;
mnohé ženy si ostatně nepřejí, aby již při představování byly neznámé osoby informovány o
jejich rodinném stavu. Proto se doporučuje používat oslovení Ms47
- zvláště v situacích, kdy
je použito paralelního Mr a kdy mluvčí neví, které oslovení oslovovaná žena preferuje.
Preference v oslovování žen a mužů, pokud jsou známy, by se měly respektovat.
Původní verze Alternativy
46
V publikaci J. Valdrové Stereotypy a klišé v mediální projekci genderu lze najít několik takových příkladů: „Vy
vůbec totiž nepůsobíte jako houslistka na první pohled, jste taková mladá moderní dívka…“ (S. Lekešová k G.
Demeterové, str.195) nebo „Terezie Pokorná působí jako křehká dívenka rozsévající úsměvy…“ (str.195)
47
V češtině bohužel takovýto neutrální výraz chybí, proto se můžeme dodnes setkat s otázkou:“Slečna nebo
paní?” Valdrová, 1998: 74 „…Jako faux-pas hodnotím otázku jednoho politika, účastníka televizní Debaty,
k moderátorce Drtinové…:,Paní nebo slečno moderátorko?´“ Ani v úřední němčině již není rozlišování na „paní
a slečny“ akceptováno: „…the German term of address for a female adult is Frau while Fräulein is no longer
acceptable in official usage.“(Hellinger Marlis, 1995:309)
62
Dear Sir Dear Sir/Madam, Dear Madam/Sir
Dear Sir or Madam, Dear Madam or Sir
Dear Manager/Director/Home owner/Colleague,
etc.
To Whom It May Concern
Tabulka č. 7
Sexistický humor a citace genderově nevhodně formulovaných textů
Ač bývá problematika sexistického humoru zahrnována spíše do oblasti sexuálního
obtěžování, je vhodné se o ní zmínit i jako o tématu pro genderově vyvážené vyjadřování.
Vtipy, které urážejí, diskriminují nebo ponižují, jsou totiž realizovány pomocí slov a jejich
vědomým výběrem. Nezasmát se a nezatleskat sexistickým vtipům je zcela legitimní. Ve
vyspělých demokratických zemích, v kultivovaném veřejném projevu nemá sexistický humor
místo a je zcela nevhodný.
Co se týče způsobu citace sexistického textu v angličtině, některé texty vznikaly v době, kdy
požadavek na genderově vyvážené vyjadřování neexistoval. Z dnešního hlediska pak nemusí
být na první pohled jasné, komu byl či je daný text určen: mužům, nebo mužům i ženám? O
kom text referuje: o mužích, nebo o mužích i ženách? Problém může vyjasnit naše poznámka
pod čarou. Vážným zájemcům a zájemkyním o tento problém doporučuji prostudovat si
materiály, které poskytují směrnice univerzit The University of Minnesota, The University of
Otago nebo The University of Salford48
.
48
Odkazy na webové stránky těchto univerzit: Paclíková, 2005.
63
Shrnutí
Při překladu nebo tlumočení do angličtiny se doporučuje: Nepoužívejte man a
zájmeno he genericky. Dávejte přednost genderově neutrálním výrazům. V
relevantních případech použijte rodově specifické podstatné jméno nebo zájmeno.
V některých případech je vhodné naznačit negenerické použití man, a to z důvodu
dlouhotrvajících nejasností mezi „všeobecným“ man a man označujícím muže.
Používejte pravá generika (př.: people, humanity) místo man nebo genderově
neutrální termíny.
Respektujte preference druhých. Pokud někdo specifikuje, jak si přeje být
označován/a, berte toto rozhodnutí vážně. Pokud vás určité použití irituje, snažte se
najít rozumnou alternativu.
Vyhněte se projevům sexismu, jak ve smyslu nevhodného použití generického
maskulina, tak ve smyslu ponižujících a diskriminujících témat (např. sexistický
humor, prezentace stereotypních názorů atd.).
Způsoby řešení jazykových nerovností v němčině
V němčině existují, stejně jako v angličtině nebo češtině, problematické oblasti, které se
týkají genderově nekorektního použití jazyka. Generické maskulinum je, bohužel, dosud
rozšířené i v německém jazyce, i když podstatně méně, než je tomu v češtině. Jeho vinou
dochází k markantnímu zatlačení ženského rodu do pozadí a tím k diskriminaci žen v jazyce.
Němčina nabízí různé metody, jak diskriminaci z jazyka odstranit. Na rozdíl od angličtiny se
v němčině nesetkáváme s tak výraznou snahou o neutralizaci názvů a formulací; naopak
k nejčastějším prostředkům vyváženého textu patří důsledné užívání ženských názvů osob,
což je podobné jako v češtině. Nejčastějšími způsoby řešení jazykových nerovností v němčině
jsou:
- jazykové zviditelnění pohlaví;
- rodová neutralizace;
64
- jiná kreativní řešení.
Jazykové zviditelnění pohlaví
Kvůli nadměrnému používání generického maskulina jsou ženy z jazyka odsouvány do
pozadí. Z tohoto důvodu je nutné ženy zviditelnit a postavit je na stejnou rovinu s muži. Měli
bychom si jasně uvědomit, ke komu a o kom mluvíme, a podle toho svůj projev řídit.
Zejména pokud jde výhradně o ženy, musí formulace také tak vyznívat, a neměli bychom
mluvit nebo psát o odbornících či politicích apod. Nejjednodušší formou, jak oslovit ženy
nebo muže, jsou rodově specifická označení. Pro označení žen nebo mužů lze použít
následujících možností:
Člen ženského a mužského rodu a zpodstatnělé přídavné jméno:
Pokud před označením osoby v jednotném čísle stojí člen (určitý/neurčitý), je zřejmé, o které
pohlaví se jedná. Množné číslo zpodstatnělých přídavných jmen a příčestí může být
považováno za neutrální.
Ženský rod (Sg.49
) Mužský rod (Sg.) Ženský/mužský rod (Pl.)
die Lehrende
eine Verantwortliche
die Angestellte
eine Studierende
der Lehrende
ein Verantwortlicher
der Angestellte
ein Studierender
die Lehrenden
die Verantwortlichen
die Angestellten
die Studierenden
Tabulka č. 8
Zpřesňující přívlastky weiblich a männlich:
49
Sg. = jednotné číslo, Pl. = množné číslo.
65
Atributy weiblich a männlich slouží jako dodatková informace a lze je v relevantních
případech užít.
Ženský rod (Pl.) Mužský rod (Pl.)
die weiblichen Bewerbungen
die weiblichen Lehrenden
die männlichen Bewerbungen
die männlichen Lehrenden
Tabulka č. 9
Rodově specifická přípona:
Přípony ženského, popřípadě mužského rodu specifikují rodovou příslušnost. Některá
označení pro ženy jsou kromě přípon ještě tvořena pomocí přehlásky.
Ženský rod (Sg.) Mužský rod (Sg.)
Dekanin
Doktorin
Sekretärin
Baccalaurea
Magistra
Assistenzärztin
Institutsvorständin
Dekan
Doktor
Sekretär
Baccalaureus
Magister
Assistenzarzt
Institutsvorstand
Tabulka č. 10
66
Slova –frau, -man jako součásti složenin:
Slova Mann, Frau a některá další odkazují na základě svého významu na konkrétní pohlaví.
Ve složeninách, jako jsou názvy povolání, které jsou v běžném použití známy především
jenom v mužské variantě, lze pomocí těchto slov, nesoucích rodový význam, označit i ženy.
Ženský rod (Sg.) - nově Mužský rod (Sg.)
Bürokauffrau
Vereinsobfrau
Fachfrau
Bürokaufmann
Vereinsobmann
Fachmann
Tabulka č. 11
Pokud volíme tuto techniku, měli bychom se vyvarovat použití zastaralých složených slov
(tzn. složené názvy povolání obsahující -fräulein, -mädchen, -schwester).
Diskriminující označení Doporučené označení
Skimädchen
Zimmermädchen
Weiber
Schwaches Geschlecht50
Skisportlerin, Skifahrerin
Raumpflegerin
Frauen
Frauen
Tabulka č. 12
50
I v českém jazyce se pro označení žen používá diskriminační výraz „slabé / něžné pohlaví“.
67
Feminizace zkratek:
Ač bychom mohli považovat zkratky za rodově neutrální, setkáváme se ve snaze o jazykové
zviditelnění žen se zápisy zkratek s koncovkami ženského rodu. Tento návrh je velmi zajímavý
z praktického hlediska. Ve sporných případech by totiž mohl být pomůckou při identifikaci
pohlaví uváděné osoby. Nemáme-li k dispozici kontext, danou osobu neznáme a její/jeho
jméno je pro nás netypické a rodově nečitelné, ulehčila by nám rodově specifická koncovka
situaci.
Diplom-Ingenieurin Dipl.-Ing.in
Diplom-Mathematikerin Dipl.-Math. in
Doktorin Dr.in
Dozentin Doz.in
Magistra Mag.a
Universitätsprofessorin Univ.-Prof. in
Tabulka č. 13
Jazykové zviditelnění pohlaví ve smíšené skupině: párové formy
Jsou-li oslovovány ženy i muži zároveň, musí být tato skutečnost zohledněna. Vyjmenuji zde
několik způsobů použití párových forem, které můžeme použít při tvorbě textů:
Celé znění párových forem - prostřednictvím spojky wie, und, bzw. nebo oder.
Příklady:
Die Teilnehmerinnen und Teilnehmer treffen sich am…
68
Alle Beweberinnen und Beweber werden gebeten…
Frauen und Männer sind eingeladen…
Kompletní párové formy jsou vhodné především pro kratší a nekomplikované větné stavby.
Větší množství kompletních párových forem v textu s sebou nese riziko zhoršení plynulosti
textu. V takovýchto případech je dobré kombinovat párové formy s rodově neutrálními nebo
abstraktními výrazy, nebo můžeme větu přeformulovat.
Párové formy s lomítkem – lomítko plní funkci spojek.
Tato varianta uvádění obou forem (mužské, ženské) spočívá v tom, že vedle sebe stojí
označení pro ženy a muže oddělena lomítkem. Formuláře a jiné zkrácené texty jsou vhodným
místem pro tuto formulaci.
Für die Institutsvorständin / den Institutsvorstand…
Die Berufung einer Universitätsprofessorin / eines Universitätsprofessors…
Die Verantwortung trägt die Ärztin / der Arzt.
Stažené tvary s lomítkem – lomítko odděluje člen a koncovku:
ein/e Student/in
der / die Vertragsassistent/in nesprávně: die / der Vertragsassistent/in
der / die Universitätslektor/in nesprávně: die / der Universitätslektor/in
Při ústní reprodukci stažených forem musí tyto formulace odpovídat kompletním párovým
formám (např.: ein/e Student/in čteme: eine Studentin, ein Student).
69
Velké ,,I“ (das Binnen-I) – velké I na začátku přípony pro ženský rod, člen je oddělen
lomítkem:
Sg. Pl.
der / die StudentIn die StudentInnen
ein / e BewerberIn die BewerberInnen
Psaní velkého písmene uprostřed slova je jeden z nejrozšířenějších způsobů při formulování
genderově vyváženého textu. Při čtení vyslovujeme mužskou a ženskou formu zvlášť.
Psaní velkého písmene na konci slova:
U názvů osob, jejichž ženská forma je v jednotném čísle zakončena na „-e“ a jejichž mužská
forma je tvořena „-r“ a „-n“, lze psaním velkých písmen (-E, -R, -N) na konci slova zviditelnit
ženský a mužský rod.
Sg.: einE KollegIn Pl.: alle KollegInnen
Oslovování, jména, tituly a názvy funkcí
Stejně jako v angličtině je nutné vědět, jak správně oslovit muže a ženy.
Nekorektní oslovení: Alternativa:
An die Familie Markus Muster An die Familie P. und M. Muster-Mettler
An Petra und Markus Muster-Mettler
70
Sehr geehrte Frau Doktor Keller
Sehr geehrte Frau Professor Bender
Zum Empfang bitten wir Herrn Dr. Hans
Muster mit Gemahlin.
Thomas Mann und Katia lebten zeitweise
in der Schweiz.
Sehr geehrte Frau Doktorin Keller
Sehr geehrte Frau Professorin Bender
Zum Empfang bitten wir Frau Dr. Elsa MusteKönig
und Herrn Dr. Hans Muster.
Thomas und Katia Mann lebten zeitweise in
der Schweiz.
Tabulka č. 14
Rodová neutralizace
Rodově neutrální formulace se sice vztahují k oběma pohlavím, na druhé straně se ztrácí
spojení na konkrétní osobu, což může zapříčinit nejasnosti a nedorozumění. Použití rodově
indiferentních forem je nutné proto zvážit dle situace (vhodná forma pro formuláře,
prospekty atd.). Rodově neutrální a abstraktní názvy mají tu výhodu, že jsou gramaticky
jednoduché, a proto nejsou příčinou těžkopádných formulací. Styl psaní v neutrálním duchu
by se však měl střídat s rodově zviditelňujícími pasážemi. Při rodové neutralizaci lze použít
tyto způsoby:
Množné číslo zpodstatnělých přídavných jmen a příčestí : die Kranken, die Jungen; die
Dozendierenden, die Mitarbeitenden.
U výše uvedených názvů je neutralita vyjádřena v množném čísle. V jednotném čísle je rod
dán použitím členu: die Kranke, der Kranke, eine Dozierende, ein Dozierender.
Ženský/mužský rod: Množné číslo - rodově neutrální název:
die / der Interessierte die Interessierten
71
die / der Lehrende
die / der Studierende
die / der Institutsangehörige
die Lehrenden
die Studierenden
die Institutsangehörigen
Tabulka č. 15
Názvy, abstrahující od biologického rodu:
Rodově abstraktní názvy jsou nespecifické a jejich rod nemá žádný vztah k pohlaví. Níže uvedené
příklady se v rodové neutrálnosti shodují (kromě das Mitglied) s českým překladem, který je také
rodově neutrální:
Rodově abstraktní názvy – Sg. Rodově abstraktní názvy – Pl.
die Person (osoba)
das Individuum (individuum)
das Mitglied (člen/členka)
der Gast (host/hostka51
)
der Mensch (člověk)
das Opfer (oběť)
die Personen
die Individuen
die Mitglieder
die Gäste
die Menschen
die Leute (lidé)
die Geschwister (sourozenci)
die Eltern (rodiče)
Tabulka č. 16
51
Více k ženskému tvaru „hostka“ najdete v kapitole Jazyková kreativita. Tento výraz můžeme také často
slýchat například v projevu umělkyně a moderátorky Ester Kočičkové.
72
Genderově abstraktní názvy osob lze tvořit i pomocí -hilfe, -kraft, -teil, -person, -personal, leitung,
atd. Příklady: Bürokraft, Lehrkraft, Elternteil, Bibliothekshilfe, Auskunftsperson,
Lehrpersonal, Lehrkörper, Ombudsperson, Amtsleitung, Fachschaftsleute
Označení funkce, úřadu nebo skupiny místo názvů osob
Pokud nechceme jmenovat konkrétní osobu, můžeme uvádět název funkce, úřadu dané
osoby nebo její příslušnost k určité skupině.
Funkce, úřad, skupina – genderově
neutrální označení:
Genderově specifická označení osob:
das Rektorat
das Dekanat
das Institut
die Personalvertretung
die Referatsleitung
das Projektteam
die Rektorin / der Rektor
die Dekanin / der Dekan
die Angehörigen des Instituts
die PersonalvertreterInnen
die Referatsleiterin / der Referatsleiter
die Mitarbeiterinnen und Mitarbeiter des
Projekts
Tabulka č. 17
Konstrukce s “Wer…“, „Alle, die…“, „Diejenigen, die…“,
Přeformulováním lze z věty odstranit generické maskulinum (GM) nebo nahradit párové
formy, pokud by se např. vyskytovaly častěji a neúnosně by prodlužovaly text:
73
GM: Die Studenten sind berechtigt, die Lehrbuchsammlung zu benützen.
Alternativa: Wer studiert, ist berechtigt, die Lehrbuchsammlung zu benützen.
GM: Die Seminarteilnehmer sind auf Exkursion.
Alternativa: Alle, die am Seminar teilnehmen, sind auf Exkursion.
GM: Die heutigen Referenten kommen bitte nach vorne.
Alternativa: Diejenigen, die heute referieren, kommen bitte nach vorne.
Párová forma: Die Auslandsstipendiantinnen und Auslandsstipendianten müssen
ihren Auslandsaufenthalt mit 1. September antreten.
Alternativa: Wenn Sie ein Auslandsstipendium erhalten, müssen Sie den
Auslandsaufenthalt mit 1. September antreten.
Trpný rod, infinitiv
Tyto formulace činí sdělení rodově neutrálním a do centra pozornosti se dostává činnost,
nikoli její aktér/ka. Trpný rod a infinitiv lze využít i pro nahrazení párových forem.
GM (generické maskulinum): Die Mitarbeiter des Archivs erarbeiteten eine neue
Benützungsordnung.
Alternativa: Für das Archiv wurde eine neue Benützngsordnung erarbeitet.
GM: Der Antragsteller hat den Stipendienatrag vollständig auszufühlen.
74
Alternativa: Der Stipendienantrag ist vollständig auszufühlen.
GM: Prüfungsanmeldung für Studenten im Sekretariat.
Alternativa: Die Anmeldung zur Prüfung hat im Sekratariat zu erfolgen.
Párová forma: Der / Die Antragsteller/in hat das Formular vollständig auszufüllen.
Alternativy: Das Formular ist vollständig auszufüllen.
Es wird gebeten, das Formular vollständig auszufüllen.
Wir bitten, das Formular vollständig auszufüllen.
Formular bitte vollständig ausfüllen!
Přídavné jméno a příčestí minulé
Doporučená varianta Původní verze
- Přídavné jméno:
die fachkundige Auskunft
die kollegiale Unterstützung
- Příčestí minulé:
herausgegeben von
verfasst von
abgesandt von
vertreten von
die fachmännische Auskunft
die Unterstützung des Kollegen
Herausgeber
Verfasser
75
Absender
Vertreter
Tabulka č.18
Přímé oslovování
Přímé oslovování je míněno zejména pro užití v textech typu formulář nebo informační leták.
Nese s sebou jisté výhody: je kratší, zdvořilejší, adresnější a odstraní se jím generické
maskulinum. Tyto výhody jsou:
- Eliminace generického maskulina:
Ihr Name:….. (původně generické maskulinum: Name des Antragstellers:…)
- Stručnost:
Ihre Adresse:…. (kratší než: Adresse der Antragstellerin / des Antragstellers:…)
- Adresnost:
Ihre Unterschrift:… (příjemnější než strohé a neadresné: Unterschrift:…)
- Zdvořilost:
Reichen Sie bitte Ihre Arbeit bis zum Ende des Semesters ein.
(zdvořilejší než: Die Arbeit ist bis Ende des Semesters einzureichen.)
76
Opis pomocí vazby s podstatným jménem
Příklad: Podstatné jméno mužského rodu Teilnehmer nahradíme označením činnosti die
Teilnahme:
GM: Die Teilnehmer des Seminars sind verpflichtet, ein schriftliches Referat
abzufassen.
Alternativa: Die Teilnahme am Seminar verplflichtet zur Abfassung eines schriftlichen
Referates.
Neosobní zájmena
Z důvodů principů shody větných členů jako u Mann mohou být, podobně jako v češtině,
zájmena ,,jeder jedermann“ chápána jako rodově specifická (srov. „Každý, kdo se
přihlásil…“). Lze je nahradit pomocí ,,alle“:
Výpověď: Jeder muss für seine Prüfungsanmeldung selbst besorgt sein.
Alternativa: Alle müssen für ihre Prüfungsanmeldung selbst besorgt sein.
Výpověď: In der Mensa gibt es günstiges Essen für jedermann.
Alternativa: In der Mensa gibt es günstiges Essen für alle.
Zájmena jemand, niemand, man a wer platí za rodově neutrální, musíme však dávat pozor na
použití zájmen vztahujícím se k těmto neutrálním zájmenům. V tomto případě je rodově
specifické zájmeno vynecháno:
Výpověď: Niemand darf aufgrund seiner politischen Überzeugung benachteiligt
werden.
77
Alternativa: Niemand darf aufgrund der politischen Überzeugung benachteiligt
werden.
Shrnutí
Při tvorbě textů, při překladech a tlumočení bychom si tedy měli vždy ověřovat, zda:
- správně používáme názvy osob;
- je formulace titulů a funkcí skutečně genderově korektní;
- po vynechání lomítka vzniknou gramaticky správná slova;
- je vytvořený text jednotný;
- u přeformulovaných pasáží nedošlo ke změně, posunutí významu;
- je text plynulý;
- jsou převzaté texty genderově korektní;
- je text srozumitelný a čtivý.
A dále platí:
Texty by v žádném případě neměly obsahovat jakoukoliv formu diskriminace pohlaví
v podobě sexistického humoru nebo narážek. Autoři a autorky by měli volit adekvátní
atributy pro charakteristiku osob a odpoutat se od stereotypů.
Některé stereotypní formulace používané v češtině mohou být velmi podobné
v angličtině nebo němčině, proto je velmi dobře poznáme a snadno se vyhneme jejich
používání.
Při tvorbě textů bychom měli pracovat kreativně a v závislosti na typu textu aplikovat
vhodné genderově korektní alternativy. Inspiraci pro hledání alternativ lze nalézt
v cizojazyčných materiálech.
78
Citlivým použitím jazyka se můžeme vyhnout nejasnostem a nelogickým vyjádřením.
Pokud se vyvarujeme používání generického maskulina a zvykneme si o ženách mluvit
v ženském rodu nebo budeme dávat přednost rodově neutrálním výrazům, bude naše
vyjadřování jasnější a kultivovanější.
Při překládání/tlumočení bychom měli genderově korektní styl bez výhrad akceptovat.
Nelze přijmout převod párových forem na generické maskulinum (př. StudentInnen =
studenti/ky, nikoliv studenti).
Nelze situaci řešit tím, že by autor/ka opatřil/a text vysvětlivkou, že použité generické
maskulinum označuje ženy i muže zároveň.
Zároveň s textem zprostředkujeme osobám, institucím či firmách doma i v zahraničí své
vlastní kulturní a sociální vědění a cítění. Náš způsob označování žen a mužů o něm často
vypovídá více, než si uvědomujeme.
Slovo na závěr: V čí prospěch?
Jazyková doporučení na podporu genderové kultury vyjadřování se dávno osvědčila v zahraničí,
neboť usnadňují komunikaci. Činí ji zdvořilejší a přátelštější; svět není zobrazován jako prostor,
v němž se pohybují a jednají politici, odborníci, právníci či lékaři a další –ci a –ové, nýbrž je jasně
pojmenováván také ženský tvůrčí přínos.
Příklady v praktické části metodiky ukázaly, že (částečně také u nás vžitá) jazyková doporučení činí
ženy a muže rovnými (nikoli stejnými), a tím přispívají k odstraňování sociálních nerovností.
Zpochybňují „tradiční“ dělbu práce mezi ženami a muži, neboť se vyhýbají stereotypním, genderově
nekorektním hodnocením. Rodově vyvážené alternativy stávajícího úzu rozšiřují rejstřík životních
voleb a otevírají oči těm, kdo si myslí, že žena patří především do domácnosti. Zobrazují svět v jeho
pestrosti a rozmanitosti. Nejde tu jen o doplňování ženských tvarů u názvů povolání a činností jako
ministr, generál nebo technik, ale také o doplňování mužských u profesí pečovatelek, sekretářek nebo
modelek.
Jazyková doporučení k nesexistickému vyjadřování sama o sobě nevyřeší vztahy mezi lidmi a stav
demokracie v zemi, tak jako dopravní značky nezabrání nehodám. Mohou ale napomáhat jejich
zlepšování, a to je v zájmu každé jednotlivé ženy, každého jednotlivého muže i v zájmu celé
společnosti svobodně jednajících a rozhodujících lidí.
79
Použitá literatura
Bodine, Ann: Androcentrism in Prescriptive Grammar: Singular ´They´, Sex-Indefinite
´He´, and ´He or She´. Language in Society, 4/1975. In: Cameron, Deborah 1998. The
Feminist Critique of Language: A Reader. Routledge, London - New York.
Hellinger, Marlis: Language and Gender. Clarendon Press, Oxford 1995.
Hellinger, Marlis / Bierbach, Christine : Eine Sprache für beide Geschlechter –
Richtlinien für einen nicht-sexistischen Sprachgebrauch. Bonn 1993.
http://www.unesco.de/pdf/eine_sprache.pdf
Irmen, Lisa / Sander, Claudia: Richtlinien und Beispiele für einen nicht-sexistischen
Sprachgebrauch. Psychologisches Institut Heidelberg, 2002.
Longman Dictionary of Contemporary English. Addison Wesley Longman Limited,
Harlow 1995.
Paclíková, Pavla: Genderově korektní jazyk na univerzitách ve vybraných anglicky a
německy mluvících zemích – srovnávací výzkum. České Budějovice 2005.
Redfern, Jenny R.: Gender Fair Language.
www.rpi.edu/dept/llc/writecenter/web/genderfair.html
Renzetti, Claire M. / Curran, Daniel J.: Ženy, muži a společnost. Karolinum, Praha
2003
Valdrová, Jana: Jazyk a sociální status: pragmatika označování žen v jazyce veřejného
projevu. Manuskript, 2009.
Valdrová, Jana: Kontrastivní genderová lingvistika, téma: zviditelnění ženy
v současném německém a českém jazyce. 1998.
Valdrová, Jana / Smetáčková, Irena / Knotková-Čapková, Blanka: Příručka pro
posuzování genderové korektnosti učebnic. In: Knotková-Čapková, Blanka (ed.):
Ročenka Katedry/Centra genderových studií 03/04. Praha: UK v Praze, FHS, 2005.
Valdrová, Jana: Stereotypy a klišé v mediální projekci genderu. Sociologický časopis,
2/2001.
80
Autorky textu
Doc. PhDr. Blanka Knotková-Čapková, Ph.D.
Kulturoložka a orientalistka vyučuje na Katedře genderových studií Fakulty humanitních
studií UK v Praze, kterou v roce 2004 spoluzakládala. Původně vystudovala obor bengalistikaorientalistika
na FF UK, z oboru asijských literatur byla i její disertační práce Poesie
bengálského modernismu. Specializuje se na genderovou analýzu literatury, zejména
z perspektivy postkoloniálních studií (např. Konstruování genderu v asijských literaturách,
2005, editorka a spoluautorka), a na genderovou analýzu náboženských kultur (Obrazy
ženství v náboženských kulturách, 2008, editorka a spoluautorka). V zahraničí dosud
publikovala především v Indické republice, dále v USA, Holandsku, Polsku a na Slovensku. Je
členkou Obce překladatelů, překládá z bengálštiny (v r. 1988 obdržela 2. cenu
v překladatelské soutěži Jiřího Levého) a z angličtiny. Habilitační práce Archetypy femininity
v moderní bengálské literatuře a kultuře se připravuje pro tisk.
Mgr. Pavla Paclíková
Pracuje jako interní překladatelka pro českou pobočku významné mezinárodní společnosti.
Absolvovala anglický a německý jazyk pro hospodářskou sféru na Jihočeské univerzitě
v Českých Budějovicích a magisterské studium oboru anglický jazyk a literatura na Filozofické
fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Při psaní kapitoly čerpala podněty z vlastní odborné
praxe a ze své diplomové práce Genderově korektní jazyk na univerzitách ve vybraných
anglicky a německy mluvících zemích – srovnávací výzkum, která byla nominována na Cenu
děkana za rok 2005.
Dr. Jana Valdrová, Ph.D.
Působí jako germanistka a genderová lingvistka na Jihočeské univerzitě v Českých
Budějovicích, Přednáší v České republice a v zahraničí; je autorkou řady publikací v oboru
genderová lingvistika a genderově citlivá pedagogika. O genderově vyváženém vyjadřování
vedla seminář pro českou překladatelskou obec při Evropském parlamentu. Její disertační
práce Kontrastivní genderová lingvistika – téma zviditelnění ženy v současném německém a
českém jazyce z roku 1998 byla vůbec první českou prací v této oblasti. Nyní připravuje do
tisku 430stránkové pojednání Jazyk a sociální status o jazyce českého veřejného prostoru
z hlediska genderu.