Vymezení etopedie

Zabývá se podporou žáků s poruchou chování a v riziku poruch chování.
Jedná se o specifickou speciálně pedagogickou disciplínu, která se zaměřuje na rozvoj, výchovu a vzdělávání dětí a mládeže s poruchou chování (respektive v riziku poruch chování nebo problémovým chováním, viz dále).

Hlavní úkol etopedie

• optimalizace životních perspektiv jedince s tímto postižením
• jedná se primárně o děti a mládež
• pozornost může být věnována dospělému jedinci, který se dostává do konfliktu se společností v závislosti na svých nežádoucích vzorcích chování.

Procesní aktivity etopedie (v závislosti na závažnosti poruchy chování) 

• prevence
• edukace, případně reedukace
• rehabilitace
• intervence

Použití konkrétní uvedené fáze záleží na formách projevů chování jedince a také na prostředí, ve kterém k etopedickému působení dochází.

Optimalizace životních perspektiv

• směřuje především do oblasti vzdělávání (úzký vztah mezi dosaženým stupněm vzdělání a sociálně přijatelným zařazením jedince do společnosti)
  • vyšší dosažené vzdělání poukazuje na širší možnosti pracovního uplatnění, které může zaručit finanční nezávislost a pozitivní životní perspektivy.
• V prvotní fázi dosahování životních perspektiv je vhodné zaměřit pozornost na školní neúspěšnost, která bývá průvodním znakem dětí nebo mládeže s poruchou chování.

Školní neúspěšnost odrazuje jedince od studia (nebo navazujícího studia v dalším stupni vzdělávání), neboť nedochází celkově k pozitivnímu prožitku z úspěchu, který zaručuje posilování získaných zkušeností ve vzdělávacím procesu.

S tím souvisí termín „nálepkování“, kdy jednotlivým žákům (pokud se jedná o školní prostředí) bývá uděleno slovní označení související případně s negativním popisem některých vlastností nebo projevů chování

• jedná se o reakci na nežádoucí chování ve škole ať už ve vztahu k autoritám nebo vrstevníkům, také to může být označení používané pro nedostatečný školní výkon
• „nálepka“, zjednodušeně „přezdívka“, bývá jakékoliv pojmenování nebo sociální charakterizace, které brání ke změně postoje k jedinci s takovým označením