Dopad na osobnost žáka, jeho psychiku a typické projevy

Žák s poruchou chování (problémovým chováním) se z praktického hlediska dostává do role „nežádoucího žáka“, který může mít jak ze strany spolužáků tak i pedagogů udělenou „nálepku“ (přezdívku, pojmenování jeho typické negativní role, skupinové zařazení apod.). 

Negativně nastavené označení může jen prohlubovat jeho chápání svého zařazení (sebe samotného) a snižovat možnost účinnosti realizované intervence. 

V úrovni vztahů mezi žákem s tímto postižením a pedagogickým pracovníkem tak převládá očekávání negativních projevů chování, přičemž případné pozitivní projevy ustupují do pozadí. 

Možnosti intervence

Jedná se především o takové aktivity, které vedou k následujícím přístupům:

• eliminovat, popř. odstranit zdroje nežádoucích vlivů,
• probouzet zájem, pohotovost, usměrňovat aktivity,
• vytvářet důvěru, sebeúctu,
• posilovat pozitivní sociální vztahy jedince k sobě samému i k druhým,
• pomáhat jedinci orientovat se ve vlastním chování, v reakcích okolí na něj,
• poznávat a vyhodnocovat chování jedince v přirozených i cíleně vytvořených situacích,
• motivovat dítě k jiným modelům chování,
• posilovat odolnost dítěte vůči negativním vlivům z okolí.

Základní cíle intervence - projevy v chování:

• přerušení,
• zastavení,
• změna nežádoucího trendu v chování těchto žáků.

Intervenční působení

• součástí je prostředí, ve kterém intervenci realizujeme - prostředí základních a středních škol
• vycházíme především z prevenčního působení (zaměření se na předcházení vzniku poruchy chování)
• je závislé na profesních vlastnostech pedagogů v přímé činnosti, popř. speciálních pedagogů/etopedů nebo psychologů.

Ryze etopedické působení

• pro děti a mládež s problémovým chováním nebo již s poruchou chování
• dochází (na rozdíl od jiných disciplín speciální pedagogiky) k segregačním intervencím, které jsou založeny na oddělení jedince z jeho původního vzdělávacího prostředí a umístění do specifických zařízení.
• v rámci inkluzivních tendencí speciální pedagogiky se jedná o heterogenní skupiny dětí a mládeže se společným jmenovatelem – problémovým chováním nebo poruchou chování

Zařízení, které zaručují další vzdělávání a intervenční činnost

• středisko výchovné péče (základním předpokladem poskytovaných služeb je dobrovolnost umístění)
• diagnostický ústav
• dětský domovy se školou
• výchovný ústav

Školní intervence

Je tady vhodné narušit „bludný kruh“, který nepodněcuje ke změně chování. 

• Žák s poruchou chování získává „nálepku“, která mu brání v zažívání vlastního úspěchu, čím se jen utvrzuje v tom, že jakákoliv aktivita může být zbytečná a bude postrádat smysl. 
  
• Ve školním prostředí je nutné, aby žák zažíval úspěch a nebyla zviditelňována jen jeho chybovost. 
  
• Při nutném hodnocení používat jen takové sdělení, které je konkrétní a poskytuje žákovi prostor pro změnu.
  

Kroky intervence ve školním prostředí

• zaměřit se na všechno projevy chování žáka, který spadá do kategorie problémového chování/porucha chování – vhodné pozorovat v rámci přirozených vazeb v kolektivu během vyučování nebo přestávek (není vhodné vytvářet „umělé“ situace) 
• správným způsobem interpretovat získané informace – nepodléhat potřebě chování pedagogicky popsat formou odsuzování a kritiky 
• intervenovat v rámci skupiny žáků, ale v případě potřeby využívat i individuálního přístupu 
• využít možnosti komunikace s rodiči, pokud prvotní pokusy intervence selhávají

Intervenci provádíme především tam, kde jsou jasně definované pravidla chování, 

• nesmí být příliš složitá
• nemělo bych jít být mnoho
• měly by být nastaveny s respektem k osobnosti žáků. 
  

Často žáci pravidlům nerozumějí nebo jsou předávány jen jako pouhé sdělení bez zpětného zjišťování, jak žáci uváděné fakta přijímají a jsou ochotni akceptovat.