VÝUKA 22.3.21 - MPT

EV – studentovo pojetí.

Prezentace možností – jak byla realizována ve škole i mimo ni?

Základní pojmy

Podstata EV, BOV

Pojem „biofilní“ představuje v širším smyslu lásku k životu a přírodě. Biofilní přístup ke
vzdělávání je založen na úctě k přírodě a uznání její jedinečnosti a nenahraditelnosti. Člověka
chápe jako integrální součásti biotického společenství a kulturu jako umělý výtvor člověka, za
který on nese odpovědnost.

Podstata spočívá v poněkud odlišném způsobu prezentace přírody a přirozeného a kultury a umělého a
z hlediska jejich vzájemných vztahů.

Staví na odlišnosti přirozené a kulturní evoluce, na jednotě člověka a Země a na ničím nepodmíněné
a na člověku nezávislé hodnotě přírody.

Odmítá arogantní antropocentrické paradigma lidské nadřazenosti nad přírodou.

Je nesporné, že lidské vitální potřeby jsou svým původem přírodní, ale jejich uspokojování by
nemělo mít charakter arogantního antropocentrismu a mechanistické[1] interpretace skutečnosti.

Z výjimečné pozice člověka plyne jeho zodpovědnost vůči přírodě. Je třeba mít na paměti, že
„přírodu nevytváříme, za její fungování neneseme odpovědnost, evoluční procesy probíhají i bez
nás“. (Šmajs).

Příroda tu totiž není jen pro to, aby člověku sloužila.


Metafora dvou pekařů (Šmajs, 2011)

Šmajs vystihuje pomocí metafory dvou pekařů: po vzniku kultury na Zemi existují dvě velké pekařské
dílny, dva velcí pekaři, kteří pečou všechny přirozené i kulturní struktury, pečou je pochopitelně
z téže mouky, z níž kdysi vznikla naše planeta, tj. z prvků periodické soustavy, které vznikly
v nitru hvězd první generace a při jejich zániku. Pečou je z pomyslného prachu, z něhož kdysi
gravitace upekla žhavou Zemi. První pekař, přirozená evoluce dávno před příchodem člověka (druhého
pekaře) zpracoval všechnu pomyslnou mouku. Napekl neživé i živé struktury planety Země. Druhý
pekař, aby získal nějaké těsto pro své pečivo, musí již jednou napečené přirozené struktury
upravovat, drtit a rozbíjet. Jen tak může péct své předměty, lidská sídla, techniku. Musí dílo
prvního pekaře ničit. Po průmyslové revoluci je protipřírodní orientace kultury  škodlivá a
nebezpečná, ve fázi globalizace dokonce ohrožuje lidskou budoucnost. Právě proto musíme dnes
kulturu ukazovat jako umělý subsystém přirozeného systému biosféry, subsystém, který, má-li člověku
sloužit, musí zůstat funkčně i hodnotově podřízený širšímu a staršímu systému Země (Šmajs, 2011, s.
124‒125).

Z uvedené metafory si můžeme uvědomit, že materiální kultura, která člověku usnadňuje život, vzniká
„z látky a energie, které byly vestavěny v jedinečných přirozených strukturách“ a tím  způsobuje
„ubývání ničím nenahraditelné přírody“. Ve svém důsledku člověka často „duchovně a morálně
nezdokonaluje, ale naopak plíživě poškozuje“ tím, že vyčerpává, tj. ničí přírodní prostředí.
(tamtéž)

Podle Librové (2016, s. 108) se lidé často snaží „chránit přírodu před sebou samými, před expanzí
svých nároků a před způsobem, jímž je technicky naplňují“. Pojednává o „podpůrných službách
přírody“, například o tvorbě půdy, fotosyntetické asimilaci, respiraci či koloběhu látek jako
základních podmínkách bytí všeho živého na planetě, které nesmí být redukovány na podporu blahobytu
jednoho biologického druhu.


Biofilně orientované vzdělávání má nové obsahové principy, odvozené z uvedeného přírody a kultury
v širších souvislostech. Mělo by směřovat ke kompetencím jedince, které přispějí k zajištění toho,
aby:

·         zůstaly zachovány přírodní hodnoty a biologická rozmanitost pro současné a příští
generace;

·         vlivem kultury nerostla zátěž prostředí.

·         se minimalizovaly dopady jednání na druhé,

·         lidé odolávali svodům techniky, pohodlí a krátkodobého zisku,

·         lidé dokázali vnímat, prožívat a hodnotit krásu přírody

·         lidé předkládali pozitivní perspektivy světa a nekompromisně odmítali vulgarizované,

·         jednostranné pohledy na realitu

·         lidé pochopili, že nejsme vládci a bez přírody nelze žít …

·         lidé nežili na „cizí účet“, zvládali pokrok, byli ohleduplní, šetrní – nebrali víc,než je
třeba[2]…(Valenta),

________________________________

[1] Mechanistický přístup je založen na principu, že existuje pouze jediný správný způsob řešení.

[2] Ve slovníku ekologicky příznivého života se zabydlelo slovo „jednoduchost“ a vytěsnilo
„skromnost“.  Je to s podivem: „skromnost“ totiž dobře vyjadřuje, oč jde – o malou úroveň spotřeby
hmotných statků. Slovo „jednoduchost“ takovou informaci nenese a může docela dobře konotovat
rafinovaný luxus. Preference slova „jednoduchost“ je spjata s psychologickou stránkou věci,
„skromnost“ leká evokací hmotného nedostatku. Zatímco „jednoduchost“ asociuje představu pro
dnešního člověka stravitelnější, dokonce přitažlivou (Librová, 2016. s. 145).