Environmentální výchova
jako průřezové téma
JS 2021 Hana Horká
Z výsledků výzkumů
Příroda je pro mě „čisté ovzduší,
volnost, krásná příroda a
odpočinek od města;
• můj život, prostě zázrak; bez
přírody bychom nebyli, je to
součást mého života – miluji
přírodu;
• nekonečné cesty; sbírání hub a
krásný voňavý les plný
nádherných zvířátek; nádherná
oblast plná živočichů;
• místo pro letní hry; …kde na
všechno špatné zapomenu,
•„Současné děti
většinou nevnímají
přírodu jako prostředí
k životu.
• Berou ji pouze jako
něco, z čeho lze těžit a
jejich vztah k ní je tak
trochu nevyjasněný.
• K živým tvorům se
leckdy neumí chovat,
z neznalosti jim
dokážou ublížit.
• „Příroda je krásná, denně mě
obklopuje a jsem vděčná, že tam žiji
s rodiči a krásně si tam odpočinu.“
• „Příroda pro mě znamená, že jsem
volná a mohu si dělat, co chci.“
(z šetření v rámci seminárních a diplomových prací na
PdF MU 2008-2011)
• To, jak zvířata
vypadají a chovají se,
znají pouze z naučných
dokumentů a
encyklopedií.
• Přírodu berou jako
prostor, ve kterém se
mohou vydovádět a
vykřičet, ale už si
neuvědomují, že v ní
vlastně nabírají sílu a
tak důležitý
odpočinek…“
(Výzkum odcizování člověka přírodě.
Závěrečná zprávaprojektu 1C / 4 / 40 / 04.
Praha 2006.)
Základní pojmy/koncepty
Ekologie, environmentalistika (nauka o
životním prostředí - zkoumá mechanismy jakými člověk
působí na ekosystémy, b) zkoumá jak působí prostředí a jeho jednotlivé
složky na člověka (zdraví, vitalita atd.
• Životní prostředí – přírodní, kulturní, sociální.
• Příroda - přirozené, kultura – umělé.
• Environmentální výchova.
• Biofilní přístup ke vzdělávání.
Příroda jako součást vzdělávacího obsahu i prostředek
výchovy
• Příroda = významné prostředí pro život člověka „zdroj
původního, věčného,…“;
• Přírodní jevy a poznatky = „substrátem“ pro
rozvoj poznání; „nosným substrátem“ pro realizaci
úloh environmentální výchovy (Held 2001: 349);
• Poznávání přispívá k nabývání pozitivního vztahu
k přírodě a k poznávání vůbec.
„Člověk surově spásá skutečnost světa jako stádo byliny,
jejichž krása mu zůstává utajena“ (Vondra: 1966).
Kultura
• Kultura dílem člověka. Zahrnuje materiální i
duchovní rovinu, jež podléhají vlastním
zákonům reprodukce a vývoje (evoluce).
• Kreativní evoluční proces spravuje člověk,
který nemůže tvořit stejným způsobem jako
příroda.
Poznávání životního prostředí (přírodního, kulturního a sociálního)
2. Utváření a rozvíjení hodnotících vztahů (postojů),
3. Rozvíjení šetrného a odpovědného jednání.
Vaše vzpomínky na výuku
o přírodě/životním prostředí
Jak se vyučuje o přírodě a kultuře
(z názorů studentů, 2018)
„…memorování se nazpaměť, chyběla jakákoliv praktická
výuka…“
„Ve škole nám bylo vše podáváno „fakticky“. Ovce vypadá
tak a tak, je užitečné pro…“
„Výčet pojmů, které se učím bez souvislostí, občas film o
přírodě, málo obrázků, málo vycházek do přírody.“
„Pamatuji si, že většinou šlo o předávání faktů - tedy
rozdělení rostlin, zvířat a jejich popis, funkce atd.
Všechny poznatky byly spíše jen z učebnic. Jen jeden
profesor nás vzal do prostředí kolem školy a jedna
učitelka ještě na ZŠ s námi dělala dlouhodobý projekt,
kdy jsme zkoumali vodu, půdu, … kolem školy.“
Ve škole v přírodovědě, kdy jsme se jako malincí poprvé
setkávali s různými pojmy, nás paní učitelka brávala do
přírody a ukazovala nám stromy – listí – plody, květiny,
zvířata, různé půdy, … V přírodopise na druhém stupni
už to byla jen frontální výuka s cílem dostat do nás co
nejvíce informací.“
„Co bylo zajímavé, byla výtvarka…, kdy jsme chodili ven
kreslit, malovat a paní učitelka nám vždycky říkala, jak
by to v té přírodě mělo vypadat. Taky nás brávala
k jednomu odkališti a ke skládkám, které jsme malovali.
Říkala nám, že i takové věci jsou dobrým objektem pro
malíře, ale že pro život je to špatné.“
• „Vzpomínám si, jak jsme na ZŠ měli několikrát jako
celá škola brigádu na sběr odpadu v přírodě –
nedaleko školy se nacházely různé stráně, kde jsme
sbírali železný odpad vyházený lidmi a nejen železo,
ale i jiné odpadky. Dále si vzpomínám na povinný
sběr papíru, hluchavek, kopřiv, listí maliníku. Další
vzpomínka je na záchranu raků, které jsme nedaleko
školy přenášeli holýma rukama z ohrožené oblasti do
blízkého rybníka.“
Čím se vyznačuje taková výuka?
• mechanické osvojování učiva,
• memorování bez porozumění
• bez zřetele na učení v souvislostech,
• bez názorné prezentace,
• bez kontaktu s přírodním prostředím;
• bez adekvátního objasňování vztahu přírody,
kultury a člověka.
Příroda a kultura?
Co je přírodní? Co je umělé?
Co vše bylo třeba k výrobě umělého?
Environmentální výchova
jako průřezové téma v RVP ZV
Za stěžejní
➢ adekvátně vystihnout a pochopit vztahy a souvislostí
mezi složkami životního prostředí (přírodní, kulturní či
umělou, sociální);
➢ komplexně vyjádřit vzájemnou podmíněnost živé a
neživé přírody, organismů navzájem, vztahů lidské
činnosti a jejích produktů a přírody, včetně poznávání
nechtěných důsledků lidských přetvářecích aktivit,
působících devastaci a ohrožení přirozených kvalit vody,
vzduchu, půdy, flóry, fauny s následným ohrožením
nejen lidského zdraví, ale i existence života na Zemi
vůbec.
Obsahové zaměření environmentální
výchovy
I. Kognitivní oblast
Porozumění souvislostem, vzájemným vztahům
a podmíněnosti v biosféře, ekologickým
zákonitostem, závislosti člověka na přírodě,
vztahům člověka a prostředí a následkům
lidských činností v životním prostředí, včetně
možností tyto následky zmírňovat, omezovat až
vyloučit.
II. Kognitivně – afektivní oblast
Osvojování si etických principů jednání a chování a
překonávání primitivně egocentrických názorů a
hodnot.
Výchova aktivního občana s důrazem na jeho zájem,
odpovědnost vůči přírodě a kultuře i příštím
generacím.
• Upevňování kulturního vztahu ke složkám
životního prostředí, projevující se úctou,
šetrností, výběrovou náročností, dobrovolnou
skromností, opatrností, preventivní
obezřetností, pokorou, tolerancí, respektem
k řádu přírody a lidským právům a
povinnostem.
• Pobyt v přírodě - nestačí ojedinělé prožitky x
odpověď na „větší množství více či méně
kvalitních zážitků“ (Franěk).
• Senzitivita - emocionální spřízněnost založena
na dlouhodobé zkušenosti.
Posilování pozitivních rysů osobnosti (svědomitost,
ukázněnost, slušnost, ohleduplnost,
sebedisciplína, sebeomezení ap.).
Rozvoj schopností vnímat, prožívat a hodnotit krásu
přírody jako celku, pěstování vkusu a citu pro
soulad a emocionálního vztahu k prostředí, rozvoj
duchovních potřeb a kultivace hmotných potřeb.
Vzdělávání v oblasti prevence, ochrany a podpory
zdraví, péče o tělesnou zdatnost, ochoty měnit
životní styl a odpovědnosti za zdraví.
III. Kognitivně – motorická oblast
Soubor dovedností a návyků /kompetencí
ekologicky šetrného spotřebitele a občana pro :
➢každodenní žádoucí ekologické jednání (třídění
odpadů, péče o zeleň, zlepšování okolního
prostředí apod.),
➢hospodárný vztah k životnímu prostředí
(minimalizace čerpání neobnovitelných zdrojů,
šetrné využívání přírodních zdrojů, odolávání
svodům samoúčelné techniky, pohodlí a
krátkodobého zisku, péče o pracovní prostředí).
Biofilní orientace vzdělávání
Vztah přírody a kultury ve své komplexnosti.
„Životu přející“ postoj člověka k přírodě, určovaný
kulturou.
Objasňovat co je příroda a přirozené, co je kultura
a umělé; vštěpovat evoluční způsob myšlení,
kompatibilitu kultury s přírodou k nové duchovní
integraci člověka v celku přírody a kultury;
Biofilní přístup ke vzdělávání.
• Pojem „biofilní“ představuje v širším smyslu lásku k životu a přírodě.
• Biofilní přístup ke vzdělávání je založen na úctě k přírodě a uznání její
jedinečnosti a nenahraditelnosti.
• Člověka chápe jako integrální součásti biotického společenství a kulturu
jako umělý výtvor člověka, za který on nese odpovědnost.
• Odlišný způsob prezentace přírody a přirozeného a kultury a umělého a z
hlediska jejich vzájemných vztahů a přirozené a kulturní evoluce,(viz
Metafora dvou pekařů (Šmajs, 2011).
• Jednota člověka a Země a na ničím nepodmíněná a na člověku nezávislá
hodnota přírody.
• Odmítá arogantní antropocentrické paradigma lidské nadřazenosti nad
přírodou.
Příroda tu totiž není jen pro to, aby člověku
sloužila!
• Lidské vitální potřeby jsou svým původem přírodní,
ale jejich uspokojování nemá mít charakter
arogantního antropocentrismu a mechanistické
interpretace skutečnosti.
• Z výjimečné pozice člověka plyne jeho zodpovědnost
vůči přírodě. Mít na paměti, že „přírodu
nevytváříme, za její fungování neneseme
odpovědnost, evoluční procesy probíhají i bez nás“
(Šmajs 2011).
Proměna vzdělávacího kurikula
• od orientace abiotické a protipřírodní přejít k orientaci
biotické a propřírodní („od vlády nad přírodou k životu ve
shodě s přírodou“);
• od převahy dílčích informací a pasivního přijímání poznatků
k rozvoji evolučního a systémového myšlení prostřednictvím
znalostí a porozumění ekosystémům, včetně vlivů lidské
činnosti na životní prostředí;
• od axiologicky arogantního antropocentrismu a
mechanistické interpretace skutečnosti k výchově ekologicky
odpovědného občana; odolávání hypertrofii civilizačních
momentů v podobě diktátu módy, sugesce reklamy - „od
nadvlády techniky k akceptování sociální spravedlnosti a
rovnoprávnosti“);
• od vzdalování se/odcizování přírodě k
hodnotové rehabilitaci přírody vtištěním
(imprintingem) života jako nejvyšší hodnoty („od
ocenění kvantity /více/ k ocenění kvality /lépe/“).
Potřeba permanentní diskuse o vlastním obrazu
světa a soustavné kritické přehodnocování návyků
a činností; nelze žít na úkor ostatního světa a
příštích generací.
Obsahové principy biofilně orientovaného
vzdělávání
Aby:
• zůstaly zachovány přírodní hodnoty a biologická
rozmanitost pro současné a příští generace;
• vlivem kultury nerostla zátěž prostředí;
• se minimalizovaly dopady jednání na druhé,
• lidé odolávali svodům techniky, pohodlí a krátkodobého
zisku,
• lidé dokázali vnímat, prožívat a hodnotit krásu přírody.
• lidé předkládali pozitivní perspektivy světa a
nekompromisně odmítali vulgarizované,
• jednostranné pohledy na realitu,
• lidé pochopili, že nejsme vládci a bez přírody nelze
žít,
• lidé nežili na „cizí účet“, zvládali pokrok, byli
ohleduplní, šetrní – nebrali víc, než je třeba …(J.
Valenta, 2017).
Na závěr
…vztahy kolem nás nikdy jasné a jednoduché
nebudou, jediným možným řešením je
neustále vnímat, přemýšlet a hledat.
Je třeba dopřát klidu a prostoru k pozorování
krásy přírody, k prožívání radosti
z bezprostředního kontaktu s přírodou,
k upevňování prožitku harmonie s přírodou.
Výběr z literatury
G. de Haan (1993). Environmentálne vzdelávanie v kontexte vedomostí o
prostredí, environmentálnej uvedomelosti a správania sa v prostredí, [w>]
Human communication studies, vol 1. Environmentálna výchova v rodine a
škole. PdF UK, Bratislava, s. 52.
H. Horká (2005). Ekologická dimenze výchovy a vzdělávání ve škole 21. století.
Brno: MSD.
J. Krajhanzl, Environmental a proenvironmental behavior. [w>] Řehulka E. (ed.)
(2010). Health Education: International Experinces. Masarykova univerzita,
Brno, s. 259.
G. Pfligersdorffer (1993). Relevantnosť ekologického poznania pre správanie, ktoré
je v súlade s životným prostredím. [w>] Human communication studies, 1993,
nr 1, s. 73.
J. Šmajs. (2008). Potřebujeme filosofii přežití? Úvahy o filosofii, kultuře, poznání,
vzděláním řeči a popularizaci vědy. Doplněk, Brno, s. 55.
E. O. Wilson (1999). Konsilience. Jednota vědění. Praha: Nakladatelství Lidové
noviny.
Výzkum odcizování člověka přírodě. (2006). Závěrečná zprávaprojektu 1C / 4 / 40 /
04. Praha.
Pro inspiraci
• https://clanky.rvp.cz/clanek/c/z/22338/OVZD
USI---TEMA-PRO-ENVIRONMENTALNI-
VYCHOVU-V-ZIME.html/
• https://digifolio.rvp.cz/artefact/file/download.
php?file=27649&view=4001
Pro inspiraci
• https://www.youtube.com/watch?v=KIZfHHvh
MIs
• https://www.lipka.cz/vyukove-
programy?idm=12
• https://www.lipka.cz/jednodenni-evp?idm=32
• https://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=400
1