Dobrý den,

vítejte v dnešní lekci.

V minulých lekcích byla řeč o konfliktních vztazích mezi velkými sociálními skupinami. Jedním z projevů (i jednou z příčin) konfliktu je agrese (agresivní mluva, agresivní chování, agresivní myšlení). Agrese má velmi blízko nejen k jedné ze základních emocí - k vzteku, ale vlastně ji lze spojit se všemi základními emocemi. I smích a radování se jsou někdy velmi agresivní (např. oslava vítězství fotbalového týmu). Stejně tak i smutek, úlek, znechucení, strach a další se mohou projevit v agresi.

V následující prezentaci jsou informace o třech poměrně známých výzkumech, které vrhají nelichotivé světlo na samotnou lidskou podstatu. V nejdříve popsaném experimentu americký psycholog Stanley Milgram zkoumal, kam až může běžný člověk zajít při svém podléhání příkazu nějaké autority. Milgramův experiment se snažil vysvětlit, jak je možné, že lidé, kteří pracovali v koncentračních táborech třetí říše, nebyli ve všech případech sadisté, ale spíše "obyčejné lidé" s funkčními rodinami a sociálními vztahy. Obyčejní lidé, ač jim to vůbec nebylo příjemné, byli schopni v rámci Milgramova experimentu do druhého člověka pustit elektrický proud i o napětí 300 V, když jim to nakázal "pan profesor". Milgramův experiment objevil "slabinu" v našich adaptacích na sociální život: jsme bohužel schopni/y uposlechnout i eticky velmi problematické příkazy. V podstatě na podobná zjištění chtěl navázat svým výzkumem chování dozorců a vězňů v experimentální věznici i Philip Zimbardo. Závěry jeho (mezi laickou veřejností snad nejslavnějšího experimentu) jsou však velmi diskutabilní a dnes se má za to, že Zimbardův stanfordský vězeňský experiment nevypovídá v podstatě o ničem. Nicméně nepřímo přeci jen ukazuje, kam až jsou běžní zdraví lidé schopni zajít při hře na vězení.

Efekt přihlížejících je další smutnou "slabinou" našich jinak velmi dobrých sociálních adaptací. Případy, které dokazují efekt přihlížejících, se objevují v novinových článcích pravidelně každý rok.

Zvlášť u poslouchání autority a u efektu přihlížejících platí: čím více jsem si vědom/a, že těmto "slabinám" podléhám, tím více jsem je schopen řídit.

Nejprve si přečtěte následující kapitolu z učebnice Sociální psychologie. V ní se dozvíte, že agresi a agresivitu nelze nijak jednoduše  popsat nebo vysvětlit. Agrese má jistě svoji biologickou i svoji sociální (kulturní) část. Má také svoji složku adaptivních (pomáhá nám přežít) i svoji velice zhoubnou část. Následující prezentaci chápejte jako konkretizaci speciální podmínky pro projev agrese: když nám to někdo rozkáže. Efekt přihlížejících není o lidské agresi, ale o lidské neaktivitě. 

Rozšiřující, dobrovolné zdroje pro zájemce

V případě dotazů se neváhejte ptát na diskuzním fóru - najdete ho zde: 

Budeme se snažit reagovat co nejpružněji.