Skupina poruch charakterizovaná časným nástupem (obvykle v prvních pěti letech života)‚ nedostatečnou vytrvalostí v činnostech‚ vyžadujících poznávací schopnosti‚ a tendencí přebíhat od jedné činnosti ke druhé‚ aniž by byla jedna dokončena‚ spolu s dezorganizovanou‚ špatně regulovanou a nadměrnou aktivitou. Současně může být přítomna řada dalších abnormalit. Hyperkinetické děti jsou často neukázněné a impulzivní‚ náchylné k úrazům a dostávají se snadno do konfliktů s disciplínou pro bezmyšlenkovité porušování pravidel spíše‚ než by úmyslně vzdorovaly. Jejich vztah k dospělým je často sociálně dezinhibován pro nedostatek normální opatrnosti a odstupu. Mezi ostatními dětmi nejsou příliš populární a mohou se stát izolovanými. Poznávací schopnosti jsou běžně porušené a specifické opoždění v motorickém a jazykovém vývoji je disproporciálně časté. Sekundárními komplikacemi jsou disociální chování a nízké sebehodnocení.
Neurotické poruchy u dětí
Dobrý den,
vítejte v další kapitole našeho putování tématy psychohygieny. Dnes se podíváme na téma neurotických poruch a předem se vám omlouvám - bude trochu teoretické. Já totiž velmi zarytě věřím tomu, že když mají lidé dostatek informací, dělají správná rozhodnutí - o budoucnosti své i svých dětí. A v profesi učitele se bohužel budete potkávat nejen s dětmi zdravými, ale i s dětmi s nějakou duševní poruchou. Nabízím vám zde tedy pohled na několik poruch, které se u dětí ve vaší cílové skupině objevují (nejedná se rozhodně o vyčerpávající výběr, snažila jsem se vybrat .
Kromě toho jsem do rozšiřujících materiálů dala i prezentaci, která pokrývá neurotické poruchy u dospělých - to pro vaši vlastní potřebu. Bez výkladu asi není dostačující, ovšem jsem v ní důležité klíčové pojmy, které díky ní budete znát a v případě potřeby si je můžete dohledat. Nebo se samozřejmě doptat při našem online setkání nebo v diskuzním fóru.
Slibuji, že kapitola poslední bude zase docela praktická.
Začněme stručným přehledem o jakých poruchách tedy bude řeč:
F 90 Hyperkinetické poruchy
Dnes již častěji známé jako ADHD nebo ADD :)
Pěkný článek o práci s dětmi v mateřské škole nabízí portál RVP:
Doporučuji podívat se v článku i na zdroje - zajímavou se jeví být tato kniha (přiznám se, že tuhle jsem nečetla a budu ráda, pokud jí někdo znáte za recenze v diskuzním fóru):
Osvědčenou klasikou pro starší děti je pak tato kniha (a její druhý díl Jak se krotí tygr):
F91Poruchy chování
Poruchy chování jsou charakterizovány opakovaným a přetrvávajícím agresivním‚ asociálním nebo vzdorovitým chováním. Takové chování by mělo výrazně překročit sociální chování odpovídající danému věku‚ mělo by být proto mnohem závažnější než běžné dětské zlobení nebo rebelantství dospívajících a mělo by mít trvalejší ráz (šest měsíců nebo déle). Tento druh poruch chování však může být projevem i jiné psychiatrické poruchy a v takovém případě má být preferována příslušná diagnóza. Chováním‚ na němž je diagnóza založena‚ je například nadměrné praní se nebo týrání‚ krutost k lidem nebo ke zvířatům‚ závažné destrukce majetku‚ zakládání požárů‚ krádeže‚ opakované lži‚ záškoláctví a útěky z domova‚ neobvykle časté a silné výbuchy vzteku a nekázeň. Pro diagnózu postačuje jeden z těchto typů chování, pokud je výrazný‚ nestačí však ojedinělý disociální čin.
F93 Emoční poruchy s nástupem specifickým pro dětství
Budeme-li vycházet z aktuálně platného diagnostického manuálu Mezinárodní klasifikace duševních onemocní (MKN-10), jedná se o kategorii F93, Emoční poruchy s nástupem specifickým pro dětství.
Separační úzkostná porucha v dětství
Separační úzkostná porucha by měla být diagnostikována tehdy‚ když strach z odloučení tvoří ložisko úzkosti a když tato úzkost se prvně objevuje v časném dětství. Je nutno ji odlišit od běžné separační úzkosti tím‚ že její závažnost je statisticky neobvyklá (včetně přetrvávání nad hranici obvyklého věkového období) a že je sdružena se zřetelným narušením sociálního fungování.
Moc pěkný článek o separační úzkosti a tricích, jak na ní vyzrát najdete zde:)
Fobická anxiózní porucha v dětství
Vztahuje se na ty dětské strachy‚ které jsou projevem vyznačené specifické vývojové fáze a objevují se (v určité míře) u většiny dětí‚ ale jsou abnormální stupněm.
Fobií rozumíme iracionální strach z nejrůznějších objektů a situací, který vyvolává silnou úzkost (někdy až panické povahy). Všechny fobické poruchy charakterizuje vedle strachu i vyhýbavé chování, které je cílené k omezení kontaktu s kritickým podnětem či situací. Strach je přitom soustředěný především na představu možných důsledků, které by mohly nastat, než na vlastní podnět (například fobie z řízení auta není zaměřená na auta, ale na možnost nehody, fobie z vos není přímo na vosu, ale na komplikace, které nastanou po vpichu, a podobně).
Fobie je patrně nejznámější a nejlépe srozumitelný psychiatrický termín. Nepochybně i proto, že jde o stav prožívání, který je každému důvěrně známý a je dostatečně průhledný, aby mu bylo možno porozumět. Strach měl a má své důležité signální místo v lidské adaptaci. Specifické fobie jsou nejčastější v dětství, kde však – zejména v předškolním věku – je subklinická (jen mírně vyjádřená) úroveň symptomů (například strachů a úzkostí z opuštění) běžná.
Hranice mezi vývojově přiměřenými a patologickými projevy bývají velmi nezřetelné. Matky předškolních dětí uvádějí ve více než čtyřiceti procentech, že jejich dítě trpí různými strachy a úzkostmi. V předškolním věku je běžný strach z cizích lidí, strach ze tmy, ze zvířat, z vody, z bouřek, z pohádkových bytostí. Kolem 9. roku věku se objevuje strach z krve, ze zranění, z manipulací, které s tím souvisí (injekce, odběry krve, použití skalpelu a podobně). Strach ze zubních zákroků nastupuje kolem 12. roku věku.
Dětské fobie obvykle časem ustupují, popřípadě se mění s pokračujícím vývojem. U specifických fobií záleží na okolnostech, které mohou posilovat, nebo naopak oslabovat jejich výskyt. Důležitou úlohu hraje skutečnost, jak jsou zasazené v realitě života postiženého, jak mu dovolí realizovat jeho možnosti. Některé fobie (z krve, injekcí, ze stomatologa, z lékařských vyšetření) mohou vést k zanedbání nezbytných zdravotních opatření.
Pěkný článek o tématu najdete zde:
Sociální anxiózní porucha v dětství
U této poruchy jde o obavu z cizích lidí a obavu z nepochopení sociální situace‚ nebo o úzkost v nových cizích nebo sociálně ohrožujících situacích. Tato položka by se měla použít pouze v tom případě‚ že tyto strachy vznikají v útlém věku a jsou neobvyklé jak pro svou tíži‚ tak pro doprovodné sociální selhání.
Tato porucha je u mladších dětí vzácnější a ve své nejjednodušší definici se jedná o přehnaný stud. Plně se pak rozvíjí u dětí na počátku puberty.
- strach z nových věcí a změn
- podráždění nebo pláč v sociálních situacích
- odmítání zapojit se do kolektivu, vyhýbání se vrstevníkům
- odmítání mluvit s druhými lidmi
- lpění na rodičích
Skvělá knížka pro práci se sociální fóbií :
Porucha sourozenecké rivality
Porucha sourozenecké rivality je označení pro výrazné prožívání rivality a žárlivosti obvykle staršího sourozence k mladšímu. Projevuje se nadměrným soupeřením o pozornost a lásku rodičů, spojené s velkým a neobvyklým stupněm negativních pocitů k sourozenci. Rivalizující sourozenec se snaží na sebe upozornit nejrůznějším způsobem, rovněž se nemusí chovat přiměřeně k sourozenci, na kterého žárlí. Za takové chování a prožívání obecně je nevhodné dítě trestat, tím pouze utvrzujeme pocit nespravedlnosti, odstrčení a negativních pocitů k druhému sourozenci. Velmi může pomoci společná návštěva dětského psychologa v rámci rodinné terapie. ( převzato z http://www.cmhcd.cz/stopstigma/o-dusevnich-nemocech/psychologie-deti-a-mladistvych-do-18-let/psychicke-poruchy-se-zacatkem-v-detstvi-a-dospivan/)
Při hledání materiálů jsem narazila na tuto knihu (nemám ji zatím přečtenou, ale kdyby ji někdo znal a chtěl se s ostatními podělit o svůj názor na ní, budu ráda):
F94 Poruchy sociálních funkcí s nástupem v dětství a dospívání
(ty už proběhneme jen rychle, nejsou nijak složité)
Elektivní mutismus
Stav‚ který je charakterizován mlčením v určitých situacích. Je výrazně emočně determinován a dítě demonstruje‚ že za určitých situací je schopno mluvit‚ ale za jiných definovatelných situací mluvit přestane. Tato porucha je obvykle sdružena s určitými rysy osobnosti‚ jako je sociální úzkost a odtažitost‚ citlivost nebo odpor.
Pro zájemce více informací zde:
Reaktivní porucha příchylnosti dětí
Porucha začíná v prvních pěti letech života a je charakterizována přetrvávajícími abnormalitami v dětském vzorci sociálních vztahů‚ které jsou sdruženy s emočními poruchami a které jsou reaktivní na změny zevního prostředí (např. bázlivost a nespavost‚ špatná sociální interakce se stejně starými‚ agrese k sobě a druhým‚ trápení‚ v některých případech nedostatečný vzrůst). Tento syndrom se pravděpodobně vyskytuje jako výsledek výrazného nezájmu rodičů‚ zneužívání dítěte nebo špatného zacházení s ním.
Porucha desinhibovaných vztahů u dětí
Zvláštní typ abnormální sociální funkce‚ která začíná v prvních pěti letech života a má tendenci přetrvávat i přes zřetelné změny v okolním prostředí. Jako příklady je možno uvést difuzní neselektivně zaměřenou náklonnost chování‚ vyžadující trvalou pozornost a nediferencovaně přátelské chování‚ špatně modulované vztahy mezi dětmi své věkové skupiny‚ které závisejí na okolnostech a mohou být sdruženy s poruchami emocí nebo chování.
F95 Tiky
Hlavním projevem tohoto syndromu je některá forma tiku. Tik je mimovolní‚ rychlý‚ opakující se‚ nerytmický motorický pohyb (obyčejně postihující ohraničené svalové skupiny)‚ nebo zvukový projev‚ který náhle začne a nemá zřejmý smysl. Tik je vůlí neovlivnitelný‚ ale obyčejně může být potlačen po určitou dobu a znovu se objevit při stresu a vymizí ve spánku. Obvyklé motorické tiky jsou mrkání‚ pokyvování hlavou‚ trhání rameny a obličejové grimasy. Obvyklé jednoduché zvukové tiky jsou pokašlávání‚ popotahování nosem‚ syčení a smrkání. Obvyklé komplexní tiky jsou oplácávání sám sebe‚ skákání nebo hopsání. Obvyklé komplexní hlasové tiky jsou opakování určitých slov někdy sociálně nepřijatelných (často obscénních – koprolalie) a opakování vlastních zvuků nebo slov (palilalie).
Většina tiků samovolně vymizí. Problém, který je dobré řešit, se stávají ve chvíli, kdy trvají déle než rok.
Tak, jsem zvědavá, jestli pro vás bylo něco z výše uvedeného zajímavé, případně, co vám chybí.... Obzvláště to, co vám chybí by pro mě bylo velmi zajímavé vědět, abych to mohla na příští rok přidat :)